Elektroencefalografie (EEG) je elektrofyziologická metoda záznamu elektrické aktivity mozku. Typicky je neinvazivní – elektrody se přikládají na skalp, existují však specifické aplikace se zaváděním elektrod přímo do mozku. EEG měří rozdíly potenciálů mezi určitými částmi mozku, kterých podkladem jsou depolarizace skupin neuronů. V klinickém prostředí slouží k záznamu spontánní elektrické aktivity mozku za určité období. Typicky se používá k diagnostice epilepsie (viz kupř. záznam napravo zachycující přechod základní aktivity do eplieptického záchvat – vlny s vysokou amplitudou v pravé polovině obrázku).
Na EEG je založeno měření tzv. evokovaných potenciálů (viz samostatný soubor k evokovaným potenciálům) a je důležitou součástí výzkumu kognice a psychologie.
EEG není metoda přesná – každá elektroda snímá sumární potenciály několika milionů neuronů přes lebku a kůži, které signály výrazně tlumí a fungují jako horní propusť- skalpové elektrody obecně nejsou schopné zachytit aktivitu s frekvencí nad 50 Hz. Skalpový záznam EEG zobrazuje oscilace v určitých frekvenčních rozmezích, s určitou prostorovou distribucí a v kontextu určitých procesů v mozku.
Konvenční skalpový záznam EEG se získává uložením
elektrod v stanovených polohách ve speciální čepici na skalp. Mezi elektrody a
skalp se aplikuje ještě vodivý gel snižující odpor. Názvy a polohy elektrod
jsou standardizované (v případě zájmu viz mezinárodní systém 10–20) pro většinu klinických
a výzkumných aplikací, aby byla zajištěna konzistence a specialisté mohli
jednoznačně komunikovat. Existují však i high-density array systémy, které
můžou obsahovat i 256 elektrod rovnoměrně rozložených po skalpu, které
používají trochu jiný systém značení.
Každá elektroda je připojena k jednomu vstupu
diferenciálového zesilovače, který zesiluje (typicky 1000-10000násobně)
potenciálový rozdíl mezi danou elektrodou a referenční elektrodou. Údaje se
následně přenáší přes AD převodník do počítače.
Během záznamu lze použít různé druhy
stimulace s cílem indukovat normální či abnormální EEG aktivitu, která by se
jinak neobjevila. Patří sem kupř. zrychlené dýchání, stimulace světlem,
zavření/otevření očí, spánek či naopak nedostatek spánku. Při dlouhodobém
snímání EEG během hospitalizace dokonce může být vysazena léčba, aby pacient
překonal záchvat, kterého EEG signál pak specialista analyzuje.
Zvláštním případem je vyhodnocení signálu EEG
měřeného přímo z mozku, které se provádí typicky v přípravě na
epileptochirurgický zákrok. Chirurg provede několik návrtů nebo dočasně oddělí
lebeční kost, aby odkryl mozek, na který (nebo dovnitř kterého) pak zavede
elektrocdy. Jedná se o tzv. intrakraniální EEG). Elektrody můžou být zavedené i
do hlubokých struktur (kupř. hipokampus), které můžou epileptické záchvaty
vyvolávat, ale běžné skalpové EEG není schopné snímat signály přímo z nich.
Signály jsou také výrazně silnější – u běžného člověka lze ze skalpu naměřit
amplitudy 10 až 100 µV, z obnaženého povrchu mozku 10 až 20 mV.
Rytmická
aktivita EEG se rozděluje do několik frekvenčních pásem. Do určité míry se
jedná o záležitost nomenklatury (tzn. veškerá rytmická aktivity v pásmu 8-12 Hz
může být popsaná jako alfa), toto rozdělení vychází z přítomnosti rytmické
aktivity v určitém frekvenčním pásmu ve specifických distribucích na skalpu
nebo s určitou biologickou signifikancí.
Signál ze skalpového EEG většinou spadá do pásma 1-20
Hz (při standardních podmínkách klinického záznamu bude aktivita s vyšší nebo
nižší frekvencí pravděpodobně arteficiální). Rozlišujeme tedy několik pásem,
přičemž alfa, beta, theta a delta představují většinové frekvence v klinické
praxi.
Pásmo |
Frekvence (Hz) |
Příklad |
Poloha |
Normální výskyt |
Příklady
patologií |
Delta |
< 4 |
vlny s vysokou amplitudou, typicky frontálně u dospělých |
|
|
|
Theta |
4 – 7 |
Oblasti, které nejsou při prováděném úkolu aktivní |
|
|
|
Alfa |
8 – 15 |
Zadní oblasti hlavy |
|
|
|
Beta |
16 – 31 |
Vlny o nízké amplitudě, typicky frontálně oboustranně |
|
|
Abnormální aktivitu lze zeširoka rozdělit do
epileptiformní/neepileptformní a fokální/difuzní.
Fokální epileptiformní výboje jsou rychlé
synchronní potenciály velké skupiny neuronů v diskrétní oblasti. Můžou se
objevovat mezi epileptickými záchvaty a představují oblast zvýšené dráždivosti
kůry, která může vytvářet epileptické záchvaty.
Generalizované epileptiformní výboje se šíří
v celém mozku, v takovém případě je vlice pravděpodobné, že se jedná
o epileptický záchvat.
Neepileptiformní abnormality jsou známky
nespecifického blíže neurčeného poškození – mozek v dané oblasti
nepracuje, jak by měl.
Rutinní klinické EEG trvá obvykle 30 minut a sestává
ze záznamu ze skalpových elektrod. Je schopné poskytnout informace o
následujících stavech:
Někdy se provádí i dlouhodobější sledování
EEG, kdy je pacient hospitalizován a připojen k EEG systému i několik dnů,
často po vysazení léků. Cílem je zaznamenat epileptický záchvat a blíže jej
zanalyzovat – určit místo, odkud vychází, a charakterizovat typ, aby bylo možno
lépe upravit léčbu potřebám pacienta.
Pokud pacient nereaguje ani na složitou léčbu
přípravky proti epilepsii, často může být nutné odstranit zdrojovou oblast mozku,
která záchvaty vytváří. Právě v takovém případě se provádí záznam z hlubokých
elektrod a ohraničí se část mozku, které odstranění nepovede k významné poruše
funkce (ztráta hybnosti končetin, schopnosti mluvit apod.) a zároveň nezůstane
v mozku tkáň, která by záchvaty provokovala. Smutným příkladem pacienta, u
kterého byly odstraněny důležité oblasti, byl Henry Molaison (blíže kupř. zde), který po
odstranění hippokampů jako zdrojů epileptických záchvatů ztratil schopnost
zapamatovat si cokoli nového. I když si pamatoval události před zákrokem, zcela
ztratil krátkodobou paměť.
EEG je široce používané v neurovědách,
kognitivních vědách, psychologii i psychofyziologii. I když většina technik
používaných ve výzkumu není dostatečně standardizovaná pro klinické použití, některé
postupně pronikají do praxe. University of California vyvíjí techniky
zpracování EEG, které majhí umožnit dekódovat řeč a umožnila by komunikovat
vojákům na bojišti bez nutnosti mluvit. Honda vyvíjí systém umožňující ovládat
jejich robota
pomocí EEG, který chce poté použít i ve svých automobilech. Zatím se
objevila EEG
helma umožňující jednoduchým pomyšlením zařadit vyšší rychlost na kole. Z dalších,
spíše rekreačních využití můžeme jmenovat drone
ovládaný pomocí speciální helmy a několik softwarových aplikací, kterých cílem
je umožnit paralyzovaným osobám (neschopným hýbat konečtinami) používat
invalidní vozík a více se zařadit do světa kolem.