NEPŘÍMÉ KONJUNKTIVY 2. ZÁVISLOSTI

   Indikativní věta vedlejší, jejíž věta řídící se stane závislou na jiné nadřízené propozici a
   získá tak  konjunktiv nebo se transformuje na polovětnou infinitivní konstrukci  (ak. + inf.)
   nebo participium, se mění  v latině ve větu konjunktivní (závislost na^2) dle souslednosti
   časů. Je-li ve větě závislé na^1  nějaký minulý čas (konj., inf., participium) přichází
   v úvahu konjunktiv imperfekta při současnosti nebo plusquamperfekta při předčasnosti.  Pokud 
   ve větě hlavní, nebo  závislé na^1 žádný minulý čas není, přichází v úvahu primární
   souslednost časů tj. konjunktiv prézentu při současnosti a  perfekta při předčasnosti.

   Při vyjadřování děje ve větě závislé na^2  se vyjadřuje jen současnost a předčasnost vzhledem
   k větě závislé na^1: za indikativ futura I. se kladou konjunktivy vyjadřující současnost :
   prézentu (po hlavním čase) nebo imperfekta po vedlejším čase. Za indikativ futura II se kladou
   konjunktivy vyjadřující předčasnost: konjunktiv perfekta (po hlavním čase) a plusquamperfekta
   (po vedlejším čase). Následnost  (v češtině vyjádřená futurem) se v těchto konstrukcích
   objevuje jen  ve větě závislé na^1, ta se pak vyjadřuje  pomocí konj. préz. a imperf. opisné
   konjugace.

                                      Quae impero,
   facis.                                                                          Quae
   imperaveram, fecisti.

   Video te facere, quae imperem. Vidím, že děláš co nařizuji.                          Video te
   fecisse, quae imperavissem Vidím, že jsi udělal, co jsem nařídil.

   Vidi te facere, quae imperarem. Viděl jsem, že děláš co nařizuji.                  Vidi te
   fecisse, quae imperavissem. Viděl jsem, že jsi udělal, ....

   Non dubito, quin facias, quae imperem.                                                     
   Non dubito, quin feceris, quae imperavissem.

   Nepochybuji o tom, že děláš, co
   nařizuji.                                                        Nepochybuji o tom, že jsi
   udělal, co jsem nařídil.

   Non dubitabam, quin faceres, quae imperarem.                                          Non
   dubitabam, quin, fecisses, quae imperavissem.

   Nepochyboval jsem o tom, že děláš, co nařizuji.                                            
   Nepochyboval jsem o tom, že jsi udělal, co jsem nařídil.     

   

                                      Quae imperabo,
   facies.                                                                    Quae imperavero,
   facies.

   Spero te facturum esse, quae imperem.                                                      
   Spero te facturum esse, quae imperaverim.

   Doufám, že uděláš, co nařídím resp.: (nařizuji).                                    Doufám, že
   uděláš, co nařídím (resp. také co jsem nařídil).

   Sperabam te facturum esse, quae imperarem.                                            
   Sperabam te facturum esse, quae imperavissem.

   Doufal jsem, že uděláš, co nařídím resp.:(nařizuji)                                           
   Doufal jsem, že uděláš, co nařídím (co jsem nařídil).

   Opto, ut facias, quae
   imperem.                                                                    Opto, ut facias,
   quae imperaverim.

   Prosím, abys udělal. co  nařídím
   (nařizuji).                                                       Prosím, abys udělal, co
   nařídím (co jsem nařídil).

   Optabam, ut faceres, quae imperarem.Prosil jsem...                                    Optabam,
   ut faceres, quae imperavissem. Prosil jsem....

   Non erat dubium, quin facturus esses, quae  imperarem.                            Non erat
   dubium, quin facturus esses, quae imperavissem.