Lexikum -- v lidové latině probíhají normální změny ve slovní zásobě jako v každém živém jazyku -- jako v jiných jazykových plánech, projevují se zde vlivy psychologické, sociální, vnitřní jazykové příčiny, působení jiných jazyků -- pro mluvený jazyk lze předpokládat výrazný vliv jevů jako jsou eufemismus, tabu, snaha po expresivitě, Hofmann podle mého názoru vliv expresívního vyjadřování obyčejných lidí přeceňuje a vysvětluje jím všechno -- vliv na lexikum lidové latiny i hláskový vývoj, který způsoboval homonymie (homines, omnes; haud, aut) nebo ztrátu dostatečného fonetického rozsahu slova (auris > *ore). Pro rozlišitelnost jazykového znaku od jiných a zajištění kvalitní komunikace je nutný určitý fonetický rozsah znaku. -- soudí se, že některým slovům se mluvčí vyhýbali kvůli nepravidelnostem v deklinaci nebo konjugaci; na druhé straně často užívaná nepravidelná slovesa zpravidla přetrvávají -- změny související se změnami v mimojazykové realitě (zánik starých, vznik nových skutečností vyžadujících pojmenování), např. sémantické posuny, využívání starých slov pro nové skutečnosti, specializace -- rozšíření nebo zúžení významu, přenos z konkrétního na abstraktní a naopak -- kalky a sémantické kalky (slova dvou jazyků mají stejný etymologický základ, ale jiný význam; dochází k přenosům, patří sem i některé případy falsos amigos, např. success -- suceso) -- lidová etymologie -- neologismy vytvářené derivací a kompozicí -- prostředkem významových změn jsou např. metafora (přenos významu na základě podobnosti; jeřáb, kohoutek), metonymie (přenos významu na základě souvislosti; hrnek, lžíce jako obsah nádoby), hyperbola (nadsázka, užívaná při expresivním vyjadřování; hrozný, strašný jako intenzifikátory bez negativního významu) a elipsa (vypuštění některých prvků; jahodová tj. zmrzlina). -- většinou kombinace více faktorů najednou -- většina slovníku lidové latiny musela být totožná se slovníkem klasické latiny -- lexikum románských jazyků dokládá pokračování jak "klasických" tak "lidových" slov, někdy s teritoriálními rozdíly (comedere x manducare) Příklady nejvíce rozšířených jevů nahrazování slov se speciální nebo nepravidelnou flexí: -- portare (všechny rom. jazyky) místo ferre/gerere; -- parabolare nebo fabulare místo loqui, it. parlare, šp. hablar, port. falar; -- částečné nahrazení tvarů od slovesa ire (hlavně jednoslabičných) slovesy vadere a ambulare (v pozdních textech je ire obvyklé, vadere se naopak moc často nevyskytuje); -- esse, edere bylo nahrazeno buď složeným comedere nebo manducare, šp., port. comer, it. mangiare, fr. manger, rum. mînca; -- často se zmiňuje i ústup deponentních sloves, který měl však spíše systémové důvody -- částečně sem může spadat i preference iterativních sloves na -are před jejich neiterativními protějšky patřící např. ke 3. konjugaci (už kl. canere -- cantare) expresivnější výrazy místo méně expresivních: -- equus nahrazeno caballus "valach" > it. cavallo, šp. caballo, port. cavalo, rum. cal; zachovalo se ale částečně slovo equa > šp. yegua, port. égua, cat. éuga, egua, st. fr. ive, ieve -- manducare "žvýkat" místo edere; -- comparare (už u komiků i s významem "koupit") místo emere, st. fr. comperer, it. comp(e)rare, šp. comprar; -- testa "hliněná nádoba" místo caput, cat., prov. testa, fr. tete (it. testa je výpůjčka ze st. fr.) x šp. cabeza < capitia; -- bucca "tvář" (už od dob staré latiny expresivní výraz pro ústa) místo os (viz též krátkost slova), it. bocca, šp. boca; -- causa (kromě rum. ve všech rom. jaz., prvně "záležitost", pak "věc", hlavně od 5. stol. dále) místo res (ale rem > fr. rien, prov. re); -- zmizelo parvus a na jeho místo minutus, pusillus, putillus, "maličký", pisinnus "malý (kluk), dítě", pitinnus; -- staré ine. ignis nahradilo focus "domácí krb, ohniště" > it. fuoco, fr. feu, šp. fuego, port. fogo, rum. foc -- aeger/aegrotus nahrazeno infirmus "slabý" > it. infermo, šp., port. enfermo, st. fr. enferm; pro "být zdravý x nemocný" také výrazy bene x male habere (asi řec. vliv), z toho vychází it. malato, fr. malade, cat. malalt větší fonetický rozsah: -- do této kategorie spadají především diminutiva. Zároveň je lze často zařadit do předcházející skupiny, protože diminutiva byla expresivnější a byla patrně charakteristická pro hovorovou latinu. Mnoho původních diminutiv přestalo být jako diminutiva vnímáno a do dnešních románských jazyků z nich vznikla bezpříznaková slova (např. auricula > oreja). Příklady: -- agnus (port. anho) -- agnellus (it. agnello, fr. agneau); -- sol (šp. sol, it. sole, rum. soare) -- solic(u)lus (fr. soleil, prov. solelh); -- ovis (rum. oaie) -- ovicula (st. fr. oeille, fr. mod. ouaille, prov. ovelha, cat. ovella, šp. oveja, port. ovelha); -- genu -- genuc(u)lum, geniculum (všechny rom. jaz., např. šp. hinojo); -- vetus (it. vieto, st. fr. viez) -- vetulus, veclus (všechny rom. jaz., šp. viejo) -- složené předložky: některé složeniny jsou kombinací významů obou složek, např. ab + ante > abante > fr. avant, it. avant; deforis, deintus. Jiné jsou naopak pleonastické, např. de ex > fr. des, de ab > it. da -- časová adverbia (zároveň jsou expresivnější), např. místo nunc se objevuje ad horam, hac hora, ad praesens, in praesenti; diu je nahrazováno longo tempore, multo tempore -- odvozená slovesa (prefixy i sufixy, hromadění afixů), může být spojeno rovněž s větší expresivitou a pravidelnou konjugací, např. adimplere, circuminspicere, concolligere, discooperire, pertransire, peroccidere, superelevare, perdiscooperire. Prefix má často pouze funkci zesílení významu už v klas. lat., některá původně složená slovesa přestala být pociťována jako složená a přidávaly se k nim další prefixy. změny ve významu -- viz příklady sub expresivnější výrazy, tato slova přestala být postupně pociťována jako expresivní a zcela nahradila původní neutrální výrazy -- specializovaný výraz > obecný výraz: (iecur) ficatum (játra husy vykrmené fíky, kalk z řeckého sukwtOn) > it. fegato, šp. hígado, port. fígado, fr. foie, prov., cat. fetge, rum. ficat; gamba "zvířecí noha, tlapa" (veterinární výraz z řec. kamp<<) > it. gamba "noha", fr. jambe, prov. cat. camba (neutrální výraz pro "nohu", nahradilo crus) -- rozšíření významu: laxare "uvolnit" > "nechat jít" > "nechat", it. lasciare, fr. laisser, šp. dejar a port. deixar < kontaminace mezi laxare a delaxare; (se) applicare "přistávat" > "přijít", st. šp. allegar, port. achegar; (se) plicare "svinovat plachty" > přibližovat se > přijít, šp. llegar, st. port. chegar x it. arrivare < adripare "blížit se ke břehu"; sedere "sedět" > "zůstávat" > "být", v pozd. lat. nahrazuje někdy esse, viz též šp. ser; hostis "nepřítel" > nepřát. vojsko > obecně "vojsko", šp. hueste, port. hoste, rum. oaste, st. it. oste, st. fr., prov., cat. ost; passer "vrabec" > obecně "pták", šp. pájaro, port. pássaro, rum. pasăre -- zúžení významu: necare obecně "zabít" > "utopit", tj. zabít zvláštním způsobem, pravděpodobně přes aqua necare, do rom. jaz. šp., port. anegar, it. annegare, fr. noyer, prov. negar, rum. îneca; cognatus "příbuzný" > "švagr", šp. cunado, it. cognato, port. cunhado, rum. cumnat; materies/materia "látka", "surovina" > "dřevo", šp. madera, port. madeira; pullus "ptačí mládě" > "kuře", šp. pollo, it. pollo, fr. poule); orbus "bez rodičů, sirotek" > "slepý", tj. bez očí, it. orbo, st. fr. orb, rum. orb, zároveň je to eufemismus; paganus "venkovan" > "pohan", "nekřesťan", šp., it. pagano; tempestas "čas, doba, počasí" > "bouře", šp. tempestad, it. tempesta; captivus "zajatý" > "v zajetí ďábla" > "nešťastný", "zlý, špatný", it. cattivo, prov. caitiu -- abstraktní > konkrétní: piscatus "rybolov", "úlovek" > "ulovená ryba", šp. pescado; testimonium "svědectví" > "svědek", fr. témoin, mancipium "nabytá věc, zvláště otrok" > "mladík", šp. mancebo, prov., cat. masip; ingenium "talent, povaha" > "vynález" > "válečný stroj", "zařízení", ve staré fázi i "lest, úskok", fr. engin, prov. (en)genh, st. šp. engeno nebo engenio -- specializace: např. v souvislosti s křesťanstvím, často kombinováno s výpůjčkami z řečtiny: fides, orare (jedno z latinských sloves pro "prosit", relativně méně užívané, v kř. smyslu "modlit se"), gentes, pagani "pohané", confessio "vyznání hříchů" nebo "mučednictví" (tj. přiznání se k víře, vyznání víry), martyr v řečtině "svědek" > "mučedník", tj. svědek víry > příp. "hrob mučedníka" atd. -- výpůjčky: z řečtiny; z germánských jazyků, např. burgus "pevnůstka", v románských jazycích jsou germánského původu názvy světových stran, blanco, bianco, guerra, rico; z keltských např. carrus, camisia (to možná germ.) -- tvoření nových slov: přehled sufixů viz Väänänen, ze jmenných nejdůležitější diminutivní -ulus, -culus, -(c)ellus, -(c)illus, činitelský -tor, -trix, dále -men/-mentum, -antia, -(i)entia, -arius, ze slovesných -idiare < -izare, -icare. Řada nových slov opět na poli křesťanství, např. trinitas "trojice", incarnatio, "vtělení", salvatio "spása", salvator "spasitel"... -- dekompozice někt. slov, která byla pociťována jako složená, např. consacrare, commandarecontangere, inclaudere, infrangere -- tzv. parasyntetická slovesa tvořená od jména prefixem i sufixem zároveň, např. impedicare "spojit, svázat" (fr. empecher, port. empelgar), inodiare (it. annoiare "nudit", "obtěžovat", fr. ennuyer, prov. enoiar, cat. enujar) -- skládání: objevuje se množství složenin, někdy bizarních. Složeniny, zejména podle řec. vzoru v předch. obdobích, např. suovetaurilia (oběť prasete, býka a ovce), dále viz jména u Plauta, Cicero cituje jako těžkopádné složeniny versutiloquus "s vyumělkovaným jazykem", perterricrepa "ten, který dělá hrozný hluk". Často složeniny v odborných pojednáních, inspirace řečtinou. Příklady z lid. lat.: Petr. caldicerebrius "s horkou hlavou", larifuga "tulák", ad domusionem "pro domácnost"; Pompeje matrona culibonia, piscicapi "rybáři". Některé složeniny tvořeny předložkou a jménem, celý komplex nabývá jednoho významu, např. in gyro, per gyrum "okolo", de latus "vedle čeho", řada jmen pro funkce na cís. dvoře ab aerario "pokladník", a bibliotheca "knihovník", a veste "otrok starající se o šatník", ab epistulis "sekretář"