Syntax

Vývojové tendence v syntaxi lidové a pozdní latiny.

                                       Akuzativ s infinitivem

!    akuzativ s infinitivem ustupuje vedlejší větě obsahové s quod

!    vyskytují se však obě možnosti

!    obsahové věty s quod  po některých predikátech už v klasické latině

!    možný vliv řečtiny

!    v obsahových větách dále si



                                        Absolutní konstrukce

!    vedle ablativu absolutního se objevuje i akuzativ a nominativ absolutní

!    v akuzativu bývá participium pf. pas., v nominativu ptc. préz. akt.

!    člen absolutní konstrukce někdy zapojen do hlavní věty -- to už i v dřívější době

!    do románských jazyků se absolutní konstrukce zachovaly jen okrajově

                                          Konjunktiv ve VV

!    do obsahových vět tázacích proniká indikativ (viz stav v předklasické latině a románských
jazycích)

!    někdy se nerespektuje souslednost - konj. préz. všeonbecné vyjádření následnosti (i po min.
časech)

!    konj. někdy nahrazen perifrastickou konstrukcí debere  + inf.



                                               Spojky

!    do románských jazyků se řada lat. spojek nedochovala, zachováno quod, quando, quomodo, si

!    expanze quod (popř. jiných forem od téhož základu)

!    nutnost přidávat ke quod  upřesnění významu > interim quod, mox quod  atd.

!    záměna cum a dum > dum se chová jako cum historicum