NÁZVOSLOVÍ
Abalak ­ jistící prostředek; je to tzv. výstředníkový (nebo se také říká excentrický) 
vklíněnec. Díky svému tvaru se při zatížení ve skalní puklině vzpřičuje, čímž drží. Mimo jiné 
jde použít i do puklin s rovnoběžnými stěnami.
Antibota ­ gumová, hladká podešev, která se připíná zespoda ke stoupacím železům, a brání 
lepení sněhu na stoupací železa. Přilepený sníh by totiž zanesl zuby stoupacích želez, a ty by 
pak byly na sněhu nefunkční. 
Blokant ­ nástroj pro šplhání po laně. Je tvořen tzv.tělem a palcem, palec je k tělu připevněn 
osičkou, okolo které se palec natáčí. Lano se do blokantu vkládá mezi palec a tělo, a při 
zatížení se palec na lano přitiskne. Tím blokant na laně drží.
Bong ­ jistící prostředek; tlustá skoba klínovitého tvaru, mající v čepeli několik otvorů v řadě 
za sebou. Otvory jsou oky pro připnutí karabiny. Těch otvorů je několik proto, aby jakkoliv 
hluboko zatlučený bong měl vždy nějaký z otvorů těsně u skály, do něhož se karabina připne. 
Zmenší se tím případná páka, která by jinak při zapnutí karabiny do otvoru vzdáleného od 
skály byla větší.
Borhák ­ jistící prostředek; slangový výraz pro nýt.
Celotělový úvaz ­ jedná se o úvaz, který víceméně obepíná stehna, boky, trup a ramena těla 
člověka. Všechny jeho komponenty bývají často trvale pospojovány. Je­li celotělový úvaz 
rozkládací, tak se většinou nedá žádná z jeho částí použít jako samostatná, nebo jen s velmi 
mizernou funkčností. Často dochází omylem k záměně celotělového úvazu s kombinovaným.
Cvaknout ­ zapnout karabinu do něčeho (např. smyčky, oka jištění /jako jsou nýty, skoby, 
vklíněnce/, k úvazu), zkrátka do čehokoliv.
Čelovka ­ baterka, kterou si člověk upevňuje na hlavu.
Dobrat ­ dotáhnout lano, přitáhnout lano někomu, kdo leze. Nejčastěji se lano dobírá 
druholezci, který je navázán na lano tak, že je od něj lano vedeno nahoru. Účelem dobrání je 
lano k lezoucímu druholezci napnout, aby ten při neudržení se na skále nikam nepadal, ale 
zůstal hned viset v laně. Dobírání lana je také vlastně podstatou jištění (jakožto činnosti) při 
lezení s horním jištěním (jištěním jakožto stavu).
Druholezec ­ lezec, který následuje ve výstupu nahoru prvolezce. Je jištěn lanem shora, tedy 
není ohrožen pádem. V případě neudržení se na skále si do lana jen odsedne.
Expreska ­ komplet dvou karabin a smyčky se dvěma oky na jejích koncích. Karabiny se 
připínají právě do oněch ok. Expreska slouží k propojení jistícího prostředku (nýt, skoba, 
vklíněnec, apod.) s lanem. Jedna karabina expresky se připíná do oka jistícího prostředku, do 
druhé karabiny expresky se vkládá lano.
Fifi­háček ­ malý kovový háček, na kterém je pověšen žebříček, který se zavěšuje do oka 
postupového jištění (např. skoby, nýtu, atd.) při technickém lezení. Lezec je s háčkem spojen 
tenkou, delší pomocnou šňůrkou, za kterou, poté co už skobu přelezl výše, háček ze skoby 
vytáhne.
Fix, fixní ­ nepohyblivě upevněný. Např. fixní lano je lano, které je ke skále připevněno za 
několik jistících bodů, a při tahu za něj drží, aniž by se někam posunovalo. Fixní lano se též 
nazývá lanové zábradlí. Dále: někdy se používá výraz "zafixovat". Znamená to něco někam 
upevnit či zajisti tak, aby se to někam neposunovalo, nesjíždělo, apod.
Fréza ­ viz. šroub.
Friend ­ je to jistící prostředek. Jedná se o mechanické vkliňovadlo složené z několika dílů, 
vůči sobě pohyblivých. Tahem za páčku se zužuje, poté se vloží do skalní pukliny, pustí se 
páčka, čímž dojde k roztažení a vzpříčení friendu v puklině. Při tahu za oko, kam se připíná 
karabina, má friend tendenci se roztahovat, čímž ještě více drží. 
Hákovačka ­ viz. technické lezení.
Hexentrik ­ jistící prostředek; vklíněnec nepravidelného šestibokého průřezu, je možno ho 
založit do skalní pukliny s rovnoběžnými stěnami. Díky svému nepravidelnému tvaru se 
hexentrik při zatížení v puklině vzpřičuje.
HMS karabina ­ karabina víceméně pravidelného "hruškovitého" tvaru; zkratka pochází z 
německého "Halbmastwurfsicherung" /halb­poloviční, mastwurf­lodní uzel, sicherungjištění/.
Nejčastěji se využívá jako jistící pomůcka k jištění s poloviční lodní smyčkou (jistící 
metoda UIAA). Vhodná též jako kotvící karabina pro situace, kdy z karabiny potřebujeme 
vést vícero zatížených pramenů paprsčitě do různých směrů. Karabina HMS se nesmí 
používat jako postupové jištění, neboť má díky svému tvaru menší nosnost!
Hodiny ­ přírodní, skalní útvar. Takový sloupek, který je po stranách a vzadu obklopen 
dutinou. Se skálou je spojen jen svými konci. Na pískovcových skalách má často podobu 
typickou pro skleněnou baňku přesýpacích hodin ­ odtud název hodiny. Hodiny obtočené 
smyčkou slouží jako jistící bod.
Hruška ­ někdy se říká "slaňovací hruška". Je to slaňovací stanoviště vytvořené v ledu nebo 
tvrdém sněhu. Tvoří se odkopáním sněhu takovým způsobem, aby vznikl široký hrb, který se 
pak obtočí lanem. Základna hrbu má být ve tvaru kruhu se zašpičatěním ve směru slaňování 
(tvarově to připomíná hrušku).
Jistící bod ­ abstraktní výraz pro jištění v terénu, které je pevné a udrží pád člověka. Člověk 
toto jištění v terénu vytváří pomocí jistících prostředků (např. skoby, vklíněnce, smyčky, 
apod.).
Jistící pomůcka ­ nástroj pro jištění (jakožto činnost). Jsou to např.: Osma, Stichtova brzda, 
Gri­gri, Reverso, apod. V přeneseném významu slova lze jako jistící pomůcku chápat také 
karabinu HMS, nebo vícero pospojovaných karabin, do nichž je vpleteno lano. V zimě se jako 
jistící pomůcka také používá cepín, případně kombinace cepín + karabina.
Jistící prostředek ­ jsou to předměty, věci, které složí k pevnému ukotvení ke skále. Např. 
skoba, nýt, smyčka, vklíněnec, apod. Pomocí nich se dělají v terénu jistící body.
Jistící řetězec ­ soubor v řadě za sebou umístěných postupových jištění.
Jistící stanoviště ­ místo v terénu, kde se provádí jištění (jakožto činnost). Bývá tvořeno buď 
jedním kvalitním, pevným jistícím bodem, nebo soustavou vzájemně propojených jistících 
bodů.
Jistič ­ člověk, který provádí jištění (jakožto činnost).
Jištění ­ tento výraz má několik významů:
1. Jištění jakožto vyjádření stavu, kdy je lezec lanem chráněn proti pádu. Lezec je 
navázán na lano a při pádu jej lano zachytí. Například leze­li někdo bez lana, sám 
(sólo), tak o něm hovoříme, že leze bez jištění, nezajištěn. Naopak leze­li někdo s 
lanem, hovoříme o něm, že se jistí. Rozeznává se "dolní jištění", "horní jištění", "boční 
jištění", atd. 
2. Jištění jakožto činnost. Nejlépe to vysvětlí příklad lezecké dvojice ­ tehdy jeden z 
lezců leze, druhý ovládá jistící pomůcku a v ní posunuje lano podle potřeby lezoucího. 
V případě pádu lezce ten druhý lano v jistící pomůcce brzdí, čímž zachytí pád onoho 
lezoucího lezce. A tato činnost toho druhého z dvojice lezců se nazývá jištění, a on byl 
jistič. 
3. Jištění jakožto jistící bod v terénu zbudovaný pomocí jistícího prostředku (skoba, 
nýt, smyčka, vklíněnec, apod.). Pomocí těchto prostředků si lezec buduje pevná 
kotvení ke skále. Např. zakládá­li prvolezec vklíněnec do skalní pukliny, používá se 
pro to výraz "založil jištění".
Jümar ­ (čti: "jýmar"); slangový výraz pro blokant.
Kruh ­ jistící prostředek; většinou masivní nýt, nejčastěji používaný na pískovcových 
skalách; v dříku nýtu je otvor, v němž je navíc ještě pohyblivý kovový kruh, do něhož se 
připíná karabina.
Kombinovaný úvaz ­ jedná se o současné použití sedacího a prsního úvazu, které se propojí 
buď přímo lanem, nebo pomocnou smyčkou.
Kyvadlo ­ zhoupnutí se do boku při visu na laně. Kyvadlo např. nastává při pádu lezce v 
traverzu. Také existuje tzv. kyvadlový traverz, což je manévr, kdy lezec překoná jinak 
nelezitelné místo zavěšen v laně zhoupnutím se do boku do míst, kde už je lezení opět možné.
Ledovcový hák ­ nástroj pro lezení v ledu. Kovový hák ve tvaru cifry "1", opatřený rukojetí. 
Na hák se přivěšuje popruh se třmenem pro nohu. Hák se při lezení do ledu zabodává tíhou 
lezce, který si našlápne do třmenu.
Ledovcový háček ­ jistící prostředek, také se někdy nazývá "ice­hook" (je takovou obdobou 
skalního sky­hooku pro led); plochý kovový háček, jehož zobák je opatřen zuby. Slouží k 
technickému lezení v ledu a v mixech. Do něj zavěšené smyčky se odsedává a stoupá nohama. 
V menší míře, např. v zaledněných tenkých spárkách, slouží jako jistící prostředek.
Lokr ­ volný kus kamene částečně spojeného se skálou, který hrozí ulomením při zatížení. (Z 
německého lockern = povolit, uvolnit).
Mačky ­ slangový výraz pro stoupací železa.
Madlo ­ velký pohodlný chyt na skále, uchopitelný celou dlaní.
Maglajz ­ magnézium; Prášek sloužící k vysoušení zpocených rukou.
Morál ­ odvaha; Mít morál, znamená mít psychickou odolnost podstupovat nebezpečné 
výstupy.
Mužík ­ hromádka kamení poskládaná do tvaru špičatého kužele. Slouží ke značení cesty, 
aby lidé nezabloudili.
Nástup ­ má dva významy:
1. Místo, kde začíná výstupová trasa ve skále. Vlastně takový start lezení. 
2. V horách úsek cesty vedoucí terénem k místu (také nazývanému "nástup" ­ viz. nahoře 
bod1.) přičemž terén je ještě schůdný, kde se chodí pěšky bez jištění. Např. jde­li se 
od chaty údolím podél potoka, pak svahem nahoru po trávě a suti pod skalní stěnu, tak 
celá ona trasa se nazývá "nástup" (bylo by však lepší používat výraz "přístup".)
Natáhnout ­ činnost, výstup prvolezce, který je jištěn zdola. Prvolezec za sebou táhne lano.
Nýt ­ jistící prostředek; kovová skoba, která se osazuje do otvoru vyvrtaného ve skále; 
upevňuje se ve skále buď rozpínáním dříku (jako hmožděnka), nebo se zalepuje lepidlem, 
případně zalije betonem; zvláštním druhem je kruh na pískovcových skalách.
Odsedávák ­ smyčka ve které lze viset. Lezec si ji připojí jedním koncem k úvazku, druhý 
konec se opatří karabinou, která se cvakne k jistícímu bodu. Její délka má být nastavena tak, 
aby visení v ní bylo pohodlné. Využívá se především při pobytu na jistícím stanovišti, kde 
terén neumožňuje stát na nohou a člověk musí viset v úvazku.
Osma ­ slaňovací pomůcka, též se používá i jako jistící pomůcka. Jednokusový kovový 
odlitek, mající tvar cifry 8.
Pater­noster ­ slangový výraz pro technické lezení s využitím spodních přítahů lana. Lezec si 
odsedne do jednoho pramene lana zapnutého do postupového jištění, a druhý pramen zapne 
do následujícího vyššího postupového jištění. Pak jej jistič vytáhne za to druhé lano výš. Tím 
se uvolní to první lano, a může tak být zapnuto do opět dalšího, výše položeného postupového 
jištění. A tak stále dokola...
Postupové jištění ­ jistící bod či body (tvořené osazením jistících prostředků do skály, např. 
skoby, vklíněnce, smyčky, apod.), které se nacházejí mezi jistícími stanovišti, případně mezi 
začátkem a koncem výstupové trasy. Postupové jištění slouží ke zkrácení pádu prvolezce.
Prsák ­ prsní úvaz, taky se říká hrudní úvaz. Postroj z popruhů, který si člověk oblékne na 
tělo v oblasti hrudníku.
Prusík ­ smyčka (coby kruhový útvar na laně), která se výrazně stahuje. (Např. klasickým 
prusíkem je v horolezectví smyčka, kterou skauti nazývají Liščí smyčka). Prusík se nejvíce 
používá k zavěšení smyčky (coby jistícího prostředku) na lano, okolo kterého se při zatížení 
tak stáhne, že drží na místě.
Průvodce ­ kniha popisující horolezecký terén.
Prvolezec ­ lezec, který leze výstupovou trasou jako první z lezeckého družstva, osazuje ve 
skále postupová jištění. Je jištěn lanem zdola, tedy je ohrožen tím, že bude v případě 
neudržení se na skále padat.
Prvovýstupce ­ člověk, který nějakou výstupovou trasu slezl jako úplně první na světě. 
Vlastně takový "autor" cesty.
Rajbas ­ plotna; Hladké a ukloněné místo na skále, skoupé na chyty a stupy, přes které vede 
výstupová trasa.
Rurp ­ velmi tenká, "žiletkovitá" skoba do mini­trhlinek ve skále.
Sebejištění ­ má několik významů.
1. Sebejištění jakožto fixování lezce k jistícímu bodu. Provádí se pomocí kratšího lana 
či masivní smyčky k nějakému jistícímu bodu v situaci, kdy člověk není jištěn svým 
spolulezcem, a nalézá se v místě, odkud lze někam spadnout. Sebejištění používá např. 
jistič na jistícím stanovišti, když lanem jistí prvolezce. Jeho (jističe) už nemá kdo by 
jistil, a tak se musí jistit sám tím, že se krátkým lanem připne právě k jistícímu bodu. 
2. Sebejištění prusíkem (případně blokantem). Provádí se např. při slaňování, nebo i při 
šplhu po laně, zkrátka při posuvném pohybu po laně nebo podél lana. 
3. Sebejištění jakožto stav jištění. Když člověk leze sám (sólo­výstup) a nějakým 
způsobem se sám jistí, má sebejištění.
Sedák ­ sedací úvaz. Postroj z několika popruhů, který si člověk oblékne na tělo v oblasti 
pasu.
Skelety ­ zimní pohorky, jejichž povrch je z umělé hmoty, z plastu. Jsou robustního vzezření. 
Často jsou konstruovány jako bota v botě. Svrchní plastiková bota chrání před pronikáním 
vody, vnitřní botička je z tlustší a měkká, a má funkci tepelné vrstvy.
Skoba ­ jistící prostředek; kovová čepel různých tvarů, opatřená na jednom konci okem, do 
kterého se zapíná karabina. Zatlouká se pomocí kladiva do skalních puklin. Slouží k jištění 
jakožto jistící bod.
Sky­hook ­ jistící prostředek; pevný kovový háček, slouží jako jistící prostředek. Bývá 
opatřen smyčkou z popruhu, která slouží jako oko pro připnutí karabiny. Zavěšuje se za 
nerovnosti na skalnatém povrchu skály.
Slaňák ­ slangový výraz pro slaňovací stanoviště. Jedná se o jistící bod, za který se upevňuje 
lano pro slanění.
Slanění ­ je to způsob sestupu. Jedná se o spouštění (posunování se) po laně, při kterém je 
lezec buď tělem, nebo pomocí slaňovací pomůcky, ve stálém kontaktu s lanem, přičemž mezi 
lanem a slaňovací pomůckou (či tělem) dochází k většímu tření, které brzdí rychlost 
spouštění.
Slaňovací pomůcka ­ je to nástroj, pomocí kterého se slaňuje. Většinou je to i jistící 
pomůcka, např. Osma, Stichtova brzda, Gri­gri, apod.
Slaňovací stanoviště ­ je to jistící bod, za nějž se upevňuje lano pro slanění.
Smyce ­ smyčka; Většinou je tímto slangovým výrazem míněna smyčka jakožto jistící 
prostředek, tedy kus lana nebo popruhu uzavřeného do okruhu.
Smyčka ­ má několik významů:
1. Smyčka jakožto útvar na laně. Dělá se pomocí uzlu. Smyčkou se zde chápe oko, 
uzavřený okruh. Smyčky jsou buď nestahovací (např. Dračí smyčka, Vůdcovská 
smyčka, Osmičková smyčka, atd.), nebo stahovací (např. Lodní smyčka, Poloviční 
lodní smyčka, Prusík, atd.). 
2. Smyčka jakožto jistící prostředek. Smyčkou se obecně v horolezectví nazývá krátké 
lano či popruh spojený uzlem nebo švem do uzavřeného okruhu. Často se využívá k 
vytvoření jistícího bodu tak, že se ováže okolo skalního hrotu, skrz hodiny, apod. Také 
slouží ke spojování, připojování různých objektů k sobě.
Snarg ­ jistící prostředek do ledu. Vzhledem je podobný ledovcovému šroubu, ale oproti 
němu má jemný závit, a do ledu se zatlouká kladivem (proto se někdy používá název 
ledovcová skoba). Ven z ledu se vyndává kroucením.
Sokolík ­ lezecký chvat nebo by se dalo říci poloha těla lezce při lezení. Principem udržení 
se na skále je vodorovný přítah rukama k sobě, při současném vodorovném odtlačování 
nohama od sebe. Často se tak lezou skalní spáry a hrany.
Solivý ­ drolivost skály na malé kousky. Nejčastěji na pískovci, kde se skála drolí na 
jednotlivá zrnka písku.
Stoupací železa ­ ozubený kovový rám, ozubení je tvořeno výraznými čepelovitými bodci. 
Slouží k chůzi a lezení po ledu a sněhu. K botě se připíná buď pomocí řemínků, nebo 
rychloupínacími přezkami.
Styl jištění ­ stylem jištění se nazývá způsob, jakým se zabezpečíme lanem proti pádu. Tím, 
jaký si zvolíme styl jištění, ovlivňujeme míru naší bezpečnosti při lezení a sportovní hodnotu 
uskutečněného výstupu. Rozeznává se pět základních stylů jištění: dolní jištění, horní jištění, 
boční jištění, fixní lano a jištění při souběžném postupu.
Styl lezení ­ způsob, jakým se překonává gravitace při lezení, a jak se při tom využívá 
postupového jištění. Základní dělení je na dva styly: volné lezení a technické lezení. Přičemž 
volné lezení má své "podstyly", které se nazývají často zkratkami: AF (alles frei, all free), RP 
(red point), OS (on sight), PP, Flash, atd.
Schwebe ­ německý, přesněji řečeno saský, výraz pro boční jištění; Boční jištění je jedním 
ze stylů jištění.
Šplhadlo ­ viz. blokant.
Šroub ­ přesněji ledovcový šroub, což je jistící prostředek do ledu; Dutá roura o průměru cca 
2 cm, opatřená závitem, jeden konec je ozubený, druhý konec má oko pro připnutí karabiny. 
Zavrtává se do ledu kroucením.
Štand ­ slangový výraz pro jistící stanoviště.
Šťáradlo ­ kovová tyčka, na jednom konci opatřená háčkem, která slouží k vyndávání 
vklíněnců ze skály.
Technické lezení ­ taky se nazývá lezení s umělými prostředky; lezení, kdy lezec k 
překonání gravitace využívá přítahů za jistící body (využívá je jako chyty a stupy). Nejčastěji 
se používají malé závěsné žebříčky, které se zavěšují do postupových jištění a šlape se do 
nich.
Traverz ­ lezení či postup v horizontálním směru.
Úvaz ­ postroj z několika popruhů, který si člověk oblékne, a ke kterému se připojuje lano; V 
případě visu je člověk v úvazu relativně pohodlně zavěšen. Úvazy existují sedací, prsní, a 
celotělový. Při použití sedacího a prsního společně se hovoří o kombinovaném úvazu. (Viz. 
sedák a prsák).
Věž ­ skalní útvar relativně úzký vzhledem ke své výšce, ze všech stran pěšky nedostupný.
Volné lezení ­ lezení, kdy lezec překonává gravitaci pouze přítahy a stoupáním na přírodní 
skalní útvary.
Vratný bod ­ je to jistící bod u něhož končí výstupová trasa, a lezec, který k němu dolezl, je 
od něj spouštěn dolů na laně. Spouštění provádí jistič, který rychlost spouštění reguluje v 
jistící pomůcce. Při lezení s horním jištěním je vratný bod často jediný jistící bod.
Výstroj (horolezecká) ­ osobní vybavení horolezce, které slouží k dosažení určitého 
komfortu. Např. batoh, vařič, spací pytel, bunda, rukavice, přilba, obuv (pohorky, lezačky), 
úvaz (sedák, prsák), buzola, výškoměr, stan, atd.
Výzbroj (horolezecká) ­ osobní vybavení horolezce, které slouží k vlastnímu lezení 
(překonávání gravitace) a vytváření jištění. Např. karabiny, lano, vklíněnce, skoby, friendy, 
cepín, stoupací železa, kladivo, blokant (jümar), smyčky, atd.
Vyzvonění ­ vypadnutí jištění (jistícího prostředku) ze skály, nejčastěji způsobené pohyby 
lana.
Zrušit ­ odepnout, odpojit. Např. doleze­li prvolezec na konec výstupu, a už nechce být 
jističem dál jištěn, zavolá na něj "Zruš!". Jistič pak vyndá lano z jistící pomůcky.