Kvalitativní výzkum
Hlavní rysy – dlouhodobost, intenzívnost, podrobný zápis
Co je kvalitativní výzkum?
· jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur
· některé údaje mohou být kvantifikovány (sčítání lidu)
vyžaduje dovednost – kritické analýzy situace
získat platné a spolehlivé údaje
vyhnout se zkreslení
vyžaduje schopnost - udržet si analytický odstup
Kdo dělá kvalitativní výzkum
sociální a psychologické obory
lidské chování a fungování, zkoumání organizací, skupin i jednotlivců
Nejčastější varianty kvalitativního výzkumu:
o případová studie
cílem je sociální objekt ve své jedinečnosti, komplexitě a hloubce poznání (trenér-sportovec,
učitel-žák)
o kvalitativní evaluace
hodnocení podstaty, vnitřních mechanismů, následného jednání a chování....
o biografický výzkum
orientace na rekonstrukci a interpretaci určité etapy života, analýza osobních dokumentů
(trenérský deník)
o etnografický výzkum
orientace na chování a jednání specifických skupin
o akční výzkum
kontinuita a vzájemné ovlivňování výzkumu a praxe již během výzkumu (týdenní režim školy)
Typické metody (samostudium, dle potřeb práce)
· nestrukturované pozorování - nepožívají se předem stanovené pozorovací systémy,
určeny jen jevy, události a osoby, které se mají pozorovat
-vzorky událostí – velmi podrobné písemné záznamy o lidech a prostředí, soustředěné jen na
vnější projevy chování (Tomáš má malou absenci ve škole x Tomáš má rád školu)
-terénní zápisky – neuskutečňuje úplný záznam věcí, ale vybírá a sám rozhoduje, co je
důležité a doplňuje vlastní komentář
- participační (účastnické) pozorování – dlouhodobé, proniknout do hloubky, sžít
se s prostředím, pozorovatel se zúčastňuje na aktivitách
Následuje analýza shromážděného materiálu:
-tvorba kategorií – to, co mají určité jevy společné
- kódování kategorií –zprav. čísla, veškerý text se popíše a zařadí ko kateg.
-seřadí vše podle kategorií – velmi pracné
Vědecký jazyk
o jeho strohost bývá nevyhovující
o připouští se i románový, poetický, dramatický styl (využití citátů, pohádek)
Postupy
· analytická indukce
· konstantní komparace
analytická indukce
výzkumný problém→ údaje o 1, tzv. prvotním případu → prvotní hypotéza (teorie)
→ ověřování na větším vzorku→ modifikace H
při standardním vzorku, který se nerozšiřuje, je výsledek méně přesný - H platí jen pro tuto
vymezenou skupinu
konstantní komparace
volba výzkumného problému a zkoumaných osob→syntetizace – hledání společných (třída
společných jevů=kategorizace) a rozdílných prvků (ještě není H)→další údaje,
zpřesňování kategorií – formulace H→další zpřesňování – společné rysy, pravidelnost
permanentní srovnávání=komparace→zpřesňování jevů→ teorie
Začínáme:
1. Jak určit zkoumatelný problém?
2. Jak ho zúžit natolik, aby se s ním dalo pracovat?
a) Stanovit výzkumný problém
Zdroje: - doporučené nebo uložené výzkumné problémy (spolupráce se
zkušenějším – PDS, granty,..)
- odborná literatura
- osobní nebo profesní zkušenosti
b)Konkretizovat výzkumnou otázku
zužuje výzkumný problém na velikost, která je reálně zkoumatelná
její formulování – je to výrok, který identifikuje zkoumaný jev
- formulování se děje systémem „trychtýře“ – od širokého a otevřeného pojetí
k požadovanému výroku – na co se chci zaměřit, co chci o daném předmětu vědět
- např. Jak zvládají nevidomí habituální činnosti? – zúžím na prostorovou orientaci –
pozorování, evidence a analýza této speciální schopnosti atd., ale nesmím zapomínat, že
středem pozornosti jsou nevidomí -je třeba si neustále klást otázky
c)Výběr případů
· záměrný (výběr vhodných osob)
· saturovaný (další už neposkytují nové údaje)
· většinou kumulativní – snowball sampling
· někdy: výběr extrémních případů
výběr případů s dobrou reputací
d)Vstup do terénu
jeden z nejdůležitějších kroků
· „vrátný“ – otevře prostředí - (řed. školy)
· „sponzoři“ – známí, býv. studenti… - první kontakty
· „utajení“ – Vrať se do hrobu
STRUKTURA TEORETICKÉ PRÁCE
Obsah
Úvod
Úvod by měl obsahovat:
- motivaci autora pro výběr tématu, tj. důležitost a aktuálnost tématu, hlavní problém
- hlavní cíl práce
- zvolený způsob dosažení cíle (metody – obvykle studium relevantní odborné
literatury, studium dokumentů, kategorizace, metoda sekundární analýzy a syntézy....)
- stručně obsah, resp. strukturu práce (co se lze dočíst v jednotlivých kapitolách,
logika návazností jednotlivých kapitol).
1. Název první hlavní kapitoly věnované hlavnímu tématu (obvykle bývá více hlavních celků,
ale není podmínkou)
Podkapitoly (členění závisí na složitosti tématu)
2. Název druhé hlavní kapitoly věnované druhému hlavnímu tématu
2.2 Podkapitoly
Počet hlavních kapitol (resp. celků) vyplývá z logiky strukturování textu, příbuznosti a
návaznosti témat.
Obsah kapitol a hlavní zásady:
- uvést vždy několik vět na úvod tématického celku (nezačínat výčtem apod.)
- vyjasnit základní pojmy
- prezentovat dosavadní poznatky o tématu čerpané z odborné literatury (vždy více
zdrojů k jednomu tématu, nevázat dlouhé celky na jednoho autora, srovnávat pohledy od více
autorů)
- pokusit se o diskusi těchto poznatků, případně o vlastní názor na téma (je třeba
jasně odlišit citace či odkazy na odborné zdroje od vlastních názorů, např. slovy „zdá se, že
...“, „podle mého názoru....“ apod.)
- pokud se v podkapitole nebo v nové hlavní kapitole zpracovává „nové“ téma, je třeba
uvést vztah tohoto tématu k základnímu tématu a opět vysvětlit hlavní pojmy
- v teoreticky pojaté práci je třeba klást důraz na diskusi, pokoušet se o
kategorizace či nové utřídění poznatků, nové definice a nové pohledy na zpracovávané téma
- doplnit závěr každé (i dílčí) kapitoly několika shrnujícími větami, nekončit
kapitoly výčtem (odrážkami).
Závěr
- shrnutí celé práce
- význam pro obor (praxi)
- další otázky k řešení, polemiky, výzvy do budoucnosti
- lze doplnit i o vlastní hodnocení práce (do jakých nesnází se autor při psaní práce
dostal, co bylo nesnadné, co se nejvíce dařilo apod.)
Seznam použité literatury
Přílohy
Resumé
Rozdíly – kontroverzně vymezené charakteristiky kvalitativních a kvantitativních přístupů
+--------------------------------------------------------------------------------------------+
|Výzkumné komponenty |Kvalitativní |Kvantitativní |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|hypotézy |induktivní |deduktivní |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|výzkumný vzorek |záměrný, malý |náhodný, větší |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|prostředí |přirozené, reálné |laboratorní, modelové |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|sběr dat |výzkumník |objektivní nástroje |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|projekt |flexibilní, možné změny |determinovaný |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|analýza dat |popis, interpretace |statistické metody |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|účast výzkumníka |co nejvíc přímá |většinou nepřímá |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|vztah výzkumníka |těsný |s odstupem |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|orientace výzkumníka |na proces |na vstup a výstup |
|------------------------------+------------------------------+------------------------------|
|statistické zpracování |neparametrické |parametrické |
+--------------------------------------------------------------------------------------------+
Kombinace kvalitativních a kvantitativních metod
ano – kvalitativních údajů použiji pro ilustraci nebo vyjasnění kvantitativně odvozených
závěrů
např. testování dvou škol s odlišnými materiálními podmínkami a kvalitou pedagogického sboru –
měříme a statisticky vyhodnotíme výsledky (kvantitativní metody) a pro interpretaci výsledků
použijeme zdokumentování podmínek metodou pozorování (kvalitativní)
Doporučená literatura:
Hendl, J. Kvalitativní výzkum: příspěvek k metodologii pedagogické kinantropologie.
[Habilitační práce]. Praha: FTVS UK, 1999.
Hendl, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: UK, 1999.
Morgan, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Nakladatelství
Albert, 2001.
Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Nakladatelství Albert,
2001.