Kultura mluveného projevu Komunikace • Verbální složka – přináší obsah (důležité, co říkáme) • Paralingvistická složka – přináší citové zabarvení, emoce vyslovovaných zvuků (důležité jak říkáme) • Nonverbální složka – všechny druhy komunikace, které nejsou kódovány slovy. Nonverbální složka 1) Posturologie (postoj) – sděluje mnohé o tom, jak se mluvčí cítí 2) Kinetika – pohyb všech částí těla, prozrazuje pocity a temperament 3) Gestika – většinou gesta rukou a hlavou, mají velký sociální význam 4) Mimika – ve výrazu obličeje se nejčitelněji odráží okamžité emoce 5) Oční kontakt – nejsilnější součást nonverbální komunikace (oční kontakt při setkání často velice krátký, ale přesto sociálně velmi důležitý) Vzhled mluvčího Oblekání e jak chceme působit. Nutné počítat s efektem prvního dojmu! Otázka: Chceme přesvědčit (1) nebo prezentovat svoji osobnost (2)? Ad 1) Nutné přizpůsobit se očekávání posluchačů U některých problém: snaha přesvědčit + cítit se příjemně a přirozeně. Fyziologické základy mluveného projevu (ÚKOL Č. 1, viz Přílohu 1) • Dýchání • Vytváření hlasu, fonace • Artikulace – tvoření českých hlásek Modulace řeči (v češtině) (ÚKOL Č. 1, viz Přílohu 2) • Český slovní přízvuk • Zvuková osnova české věty 2a) Frázování 2b) Intonace 2c) Větný přízvuk 3) Mluvní tempo Typy mluveného vystoupení • Proslov – oslava, narozeniny, pohřeb, předání ceny, laudatio • Přednáška – vědecká / popularizační (typické pro život v akademickém prostředí)  náš zájem dalších částí KMP PŘED PŘÍPRAVOU PROJEVU • Organizace, téma, plánování (ÚKOL č. 2, část a) A1) Organizace • Účel řeči (vědecká / popularizační přednáška, proslov na oslavě / na pohřbu, při obdarování) • Kolik posluchačů • Složení obecenstva (staří / mladí, akademici / běžná populace) A2) Téma a příležitost • O čem • Klíčové myšlenky (3–5 ideální počet) • Který aspekt problému se hodí k dané řeči • Dohledání informací • Jaké je publikum (jaké jsou zvláštnosti) • Je vhodné odvolávat se na aktuální události A3) Další plánování • Co chci dosáhnout e • Stanovení cíle (cílů) e • Čemu se chci / musím vyhnout (neznalost posluchačů, neznalost mluvčího, averze mluvčího či posluchačů k určitému aspektu tématu) B) Sebeanalýza (ÚKOL č. 2, část b, Příloha 4 ) Typ řečníka a) nesmělý b) odměřený c) nadřazený d) radostně sdělující e) teatrální f) komunikativní Důležité: pochopit k jakému typu řečníka patříte a poté si kultivovat silné a slabé stránky tohoto typu. Pozor: většina z nás jsou kombinacemi těchto typů Nesmělý Projev: tréma, sebenedůvěra, zadrhávání, ztráta logické návaznosti řeči e může docílit soucitu; Důležité: snažit se o dobrý začátek, který zajistí kladné přijetí a zmenšení nejistoty. Odměřený Projev: zdrženlivý hlas, šetří gesty, pohled nad hlavy posluchačů (či mimo ně), gramaticky a obsahově přesný přednes NEBEZPEČÍ – pro posluchače nepříjemný a nezáživný projev Tři důvody odměřenosti: a) typ člověka (nenabízí snadno tykání) b) technická záležitost: příliš velká vzdálenost mezi promlouvajícím a divákem / nebo čtení z papíru (ztráta očního kontaktu!!) c) přijetí role – přesná vědecká přednáška Nadřazený Projev: ví vše lépe než posluchači politická retorika, učitel žák; činí tak – s odstupem – s důvěrou * BRÁNÍ KOMUNIKACI e NEVHODNÉ pro oslavy, setkání, laudatia; Radostně sdělující Projev: vstřícný komunikativní, je těžké jej zastavit, má problémy s časovým rozvržení Pamatujte: „Ten, kdo chce pojednat vyčerpávajícím způsobem o tématu, většinou vyčerpá své obecenstvo.“ (Wieke 2005, s. 46) NUTNÉ: Držte se striktně přesného harmonogramu a rozložení textu, nepouštějte se do odboček Teatrální Projev: – přednáška je pro něho příležitostí k divadelnímu představení – máloco jej vyvede z míry (př. výpadek elektřiny: „Budiž světlo!“; netaktní otázky: „Vypusťte lvi“; porucha mikrofonu: „Jako staří antičtí rečníci se i my obejdeme bez techniky.“) NEBEZPEČÍ: teatrálnost převáží obsah, ztráta ohledu na obecenstvo e chlad a odměřenost posluchačů Komunikativní Projev: aktivně komunikuje s obecenstvem, přijímá podněty, reaguje na ně lehce, lépe převypráví to, co chtěl tázající říci, anticipuje námitky a vkládá je do řeči NUTNÉ: pamatovat na to, že přes veškerý dialog je řečník zodpovědný za strukturu přednášky. Přes komunikativnost nutné udržet harmonogram přednesu. C) Posluchač a porozumění Důležité – uvědomit si základní vlastnsoti toho, jak probíhá porozumění Poznámka: Hlavní zásada projevu Mluvčí chce, aby mu bylo porozuměno!! * VÝJIMKY např. – zakrytí toho, že mluvčí nemá co říct – snaha získat obdiv – snaha podsunout nějaký problém Příklady: • Nesmyslné věty. Socioložka (komentář v TV): „Lidé se chtějí na místě se lokálně umístit.“ • Nesmyslné vytváření nových slov. Př. porozumění domácím pracem = „oekotrofologie“. • Užívání cizích slov za každou cenu – celozrné pečivo = „cereálie“. C1) Jak probíhá porozumění Posluchač slyšené • zařazuje do kontextu, který už o tématu zná • na základě (1) si vytváří představu, co text znamená • ověřuje své hypotézy během promluvy. C2) Ohled na kontext!! e SE MUSÍME PŘI PŘÍPRAVĚ ŘEČI PTÁT: Kolik toho posluchači mohou o daném tématu znát? Když a) mnoho e zabývat se novinkami, odlišnostmi, pointou b) středně e načrtnou kontext c) málo e nutný obsáhlý úvod, uvést pro a proti daných řešení C3) Strategie přípravy dobré řeči I Je nutné dbát na to: • aby řeč byla jednoduše strukturovaná a lehce zpracovatelná • aby myšlenkové kroky byly lehce srozumitelné • aby řeč obsahovala málo neznámých, nesrozumitelných, těžko vyslovitelných slov • aby informace byly do textu uloženy tak, že si je posluchač lehce zapamatuje C3) Strategie přípravy dobré řeči II • aby opakování informací plnilo nějakou funkci (upevnění důležitých informací e nutná otázka: jsou ty a ty informace důležité? mají být zopakovány?) • aby byly důležité myšlenky sděleny tak, že vzbudí pozornost – k tomu můžeme využít např.: – signální slova – slova, která v textu pravidelně naznačují důležitou myšlenku; – dialektické protiklady – oheň a voda, světlo a tma – originální či paradoxní formulace – „blankytné myšlenky“, „rudá čerň“ D) VYUŽITÍ POMŮCEK HLAVNÍ ZÁSADA: Použít pomůcky účelně a jen ty, které jsou nezbytné!! Marphyho zákon: „Lampa projektoru praskne vždy, když nemáte poruce nějakou jinou.“ D1) Pomůcky Přesto je DOBRÉ použít, protože do dlouhodobé paměti se vtiskne pouhých cca 15% z toho, co pouze slyšíme, cca 20% z toho, co pouze vidíme, ALE cca 60% ze slyšeného a viděného současně Obrázky však nesmí přebýt obsah, pouze jej podpořit. D2) Nejčastější pomůcky – NEPRUŽNÉ • projektor podporován počítačem (tam, kde jsou důležitá barevná a prostorová schémata podpory projevu) • projektor (vhodné tam, kde se nepředpokládají změny, mazání, doplňování) – PRUŽNÉ • flipchart (vhodný pro menší, interaktivní skupiny – rešení problému, návrhy od posluchačů, předpokládané změny navrhnuté posluchači) • tabule (vhodné tam, kde sed počítá se změnami) PŘÍPRAVA ŘEČI A) Sběr materiálu A1) Znalost tématu Cato římský rétor (234–148 př.n.l.): „Drž se věci slova pak budou následovat.“ Praxe rozdílná: Lidé schopni mluvit o všem a o ničem e ÚKOL: 1) poznat žvástaly 2) nebýt žvástalem A2) Zdroje informací INFORMACE • psané • vizuální ZDROJE: • knihy • časopisy (odborné) • internet A3) Práce s informacemi ZPRACOVÁNÍ • anotace • rešerše ŘAZENÍ • kartotéka doporučená podoba: • Hlavní karototéka: abecední seřazení • Předmětové shlukování (fotbal, kolektiv, socializace, hra, pravidla) s odkazy na příslušná místa v hlavní karotéce A4) Shlukování a myšlenková mapa (ÚKOL č. 3, Příloha 5, 6) Problém: člověk často myslí v předem přijatých kolejí e potřeba uvolnit fantazii a myšlení Shlukování: Zaznamenávání asociativního myšlenkového proudu Myšlenková mapa: Následně strukturuje shluky, vytváří mezi nimi racionální souvislosti • Strukturování řeči (ÚKOL Č. 4) B1) Struktura a členění STRUKTURA: Vnitřní souvislost myšlenek: • Na jaké myšlenky se rozpadá hlavní téma? • Jak spole tyto myšlenky souvisejí? • Které z nich jsou hlavní, které vedlejší? • S jakými dalšími problémy myšlenky souvisejí? NEJEDNÁ SE ZDE O TEXT (O FORMU), ALE O OBSAH (MYŠLENKY). Členění: Vnější rozdělení textu: • Čím začít? • Jak problém rozvinout? • Kde bude vrchol textu? • Jak text uzavřít? B2) Některé z možných struktur textu Metoda 6 W: 1) Co se stalo? (was), 2) Kdo / co to způsobil/o? (wer), 3) Kdy se to stalo? (wann) 4) Kde se událost stala? (wo), 5) Jak se to odehrálo? (wie), Proč k ní došlo? (warum) – UDÁLOST Vzorec tří časů: 1) Minulost, 2) Přítomnost, 3) Budoucnost – ZMĚNY V ČASE Formule „plus mínus“: PRO X PROTI – ARGUMENTACE B2) Některé z možných členění textu (Příloha 7) Z H Z: 1) začátek, 2) hlavní část, 3) závěr Z Z D Z: 1) začátek, 2) zpráva, 3) důkaz, 4) závěr P A P Z: 1) podnět, 2) anekdota, 3) proslov (hlavní informace), 4) závěr Členění mohou být různá, důležité je mít ale představu předem – ulehčení práce!! • Zásady správného a zajímavého formulování řeči (ÚKOL Č. 5) C1) Srozumitelnost a dilema správné a dobré řeči • Text musí být srozumitelný (vyhýbání se nadměrné obsahové náročnosti, složitých souvětí, neznámých a těžko zapamatovatelných slov) • Musíme najít náležitý kompromis mezi správnou (informačně přesnou) a dobrou (působivou) řečí. e další zásady C2) Psaní „pro uši“ a „v gestech“ • Musíme psát, jakobychom mluvili!! e DOBRÉ: nejdříve formulovat věty ústně a poté celé větné celky přříkávat na zkoušku. POZOR: To neznamená vzdát se písemné přípravy!! • Věty je při vymýšlení správné doplňovat gesty!! VEDE ke sblížení nonverbálního a verbálního projevu, snazší učení textu a přirozenost řečníka C3) Dialogické psaní a stylotvorné otázky • Snažte se psát, jako by řeč byla dialog mezi vámi a posluchači. METODA: Pokoušejte se 1) vymýšlet pro a proti, 2 otázky posluchačů, 3) pokoušet se odpovídat • Používejte řečnické (někdy sugestivní) otázky: Př. Rečnické: Ale jaké jsou příčiny? Kdo z nás toto nezná? Co myslíte vy? Sugestivní: Nechcete se přece již rozčilovat? Zjistili jste už také, že překážkou úspěchu jste vy sami, že? Přece nechcete tvrdit, že tento přístup je správný? C4) Užití MY a VY a ŘEČNICKÉ FIGURY • Použitím zájmene „my“ můžeme vytvořit dojem blízkosti a důvěrnosti mezi řečníkem a posluchači, naopak použitím zájmene „vy“ můžeme vyjádřit nadřazenost, odstup. • ŘEČNICKÉ FIGURY = sousloví či věty, které se záměrně prohřešují proti gramatickým, lexikálním a stylistickým pravidlům. e Záměr: zapůsobit, ozvláštnit, upozornit na důležité. Jeden z nejdůležitějších prostředků!! Přehled řečnických figur viz PŘÍLOHA 7 D) Memorování řeči D1) Tři základní způsoby přednesu • Spatra • Z listu • Zpaměti – nejúčinnější D2) Proč nazpaměť • Lépe se orientujete v členění textu • Snadno ovládnete obsah • Jste lépe připraveni na náhodné změny, vstupy ostatních. Neučíme se proto, abych pouze opakovali, ale proto, abychom mohli i improvizovat a přitom zachovali informační správnost, strukturu a členění textu!!! D3) Důvody proč si nemůžeme zapamatovat text • Špatný časový harmonogram (vyčlenili jste si málo času e jste nervózní a nesoustředění) • Špatně zformulovaný text • text je komplikovaný: složitá souvětí, mnoho cizích slov • není psán „pro uši“ a „v gestech“ • chybí ozvláštnění: silná slova, řečnické figury • Text není členěn na logické a koherentní celky D4) Jak si snáze zapamatovat text • Představte si text jako nějakou dostatečně členitou věc. • Vytvořit si hrubé členění. • Každou část „hrubého členění“ rozdělte na menší logicky spolu související celky • Každou takto vzniklou část textu připodobněte k části referenční představované věci. (Dbejte abyste pokračovali od velkých k malým částem). • V jednotlivých větách si vytipujte důležtiá či výrazná slova. JAK LZE TRÉNOVAT PAMĚŤ – VIZ PŘÍLOHU Č. 8 PŘEDNES ŘEČI (ÚKOL Č. 6 a 7) Tři druhy přednesu • Spatra – zpravidla nedrží žádnou strukturu a členění => předání informací je nedokonalé, rétorika je na nízké úrovni • Z listu – řečník se soustředí na psaný text, dává důrazy podle zákonů čteného, nikoli proslovovaného textu, ztrácí kontakt s diváky (především oční), omezená gestika a mimika e nuda • Zpaměti – je možné pracovat s mimikou, gestikou, udržuje se rytmus i členění řeči, řeč je možné aktuálně měnit a doplňovat, aniž by se rozpadla struktura a členění, zachovává se informační jasnost. Kompromis mezi psaným textem a naučeným Zcela zpaměti však zvládají jen nemnozí e KOMPROMIS Řečník má po ruce papír se strukturou řeči a poznámkami (kdy překlapnou slide, kdy a odkud citovat) ALE ŘEČ PŘECE ŘÍKÁ ZPAMĚTI (To bude náš případ při úkolu č. 6 a 7) Nejčastější chyby v přednesu • Nepozornost k posluchačům • Chybějící oční kontakt • Lpění na rukopisu • Slovní vata • Nedostatek pauz a předělů • Neartikulované slabiky • Monotónnost projevu • Překročení vymezeného času Blíže viz PŘÍLOHA 9 DĚKUJI ZA POZORNOST