DIDAKTIKA
                                             LYŽOVÁNÍ

                                         DIDAKTICKÉ ZÁSADY

n  od jednoduchého ke složitému

n  od známého k neznámému

n  od příčiny k účinku

n  od pohybového vnímání k pohybovému vědomí

n  od pochopení pohybu k jeho realizaci

n  od pohybového prožitku k pohybovému projevu

ORGANIZACE VÝUKY

Ø   stanoviště učitele



Ø   volba místa



Ø   terén



Ø   sněhové a povětrnostní podmínky

                                            FORMY VÝUKY

n   frontální – všichni cvičí současně stejné cvičení



n   skupinová

    - paralelní – stejné úkoly, různá obtížnost

    - střídavá – různá cvičení pro různé skupiny



n   individuální

    - na stanovištích

    - manéž

                                     FORMY VÝUKY PŘI SJÍŽDĚNÍ

n   učitel sjede jako první, žáci ho jeden po druhém následují



    +  demonstrace, okamžitá oprava žáka, žáci se učí z chyb

         ostatních

    -   dlouhé prostoje







n   žáci sjedou stanovený úsek, každý předá předcházejícímu učitelův komentář



    +  samostatná volba stopy, v případě pádu je učitel rychle

        u žáka

    -   dlouhé prostoje

                                     FORMY VÝUKY PŘI SJÍŽDĚNÍ

n   jízda v hadu za učitelem



  + dobrá kontrola družstva (je nutné určit posledního), vhodné

     při horší viditelnosti

  -  učitel nemůže opravovat chyby, žák imituje chyby jezdce

     před sebou



n   jízda v hadu za žákem, učitel jede poslední



  + učitel má přehled o celé skupině

  -  učitel nemůže ovlivnit rychlost a stopu jízdy







                                     FORMY VÝUKY PŘI SJÍŽDĚNÍ

n   sjíždění v malých skupinkách



    + lepší pracovní podmínky

    -  nelze ovlivnit rychlost a stopu jízdy





n   učitel sjíždí s malou skupinkou, ostatní žáci sjíždí individuálně



   + individuální učení, vysoká intenzita a efektivita výuky

   -  žádná kontrola nad samostatně sjíždějícími žáky





                                           LYŽOVÁNÍ DĚTÍ

n   „výuku“ můžeme zahájit mezi 2. – 3. rokem – pouze seznamování s novým prostředím



n   o výuce hovoříme mezi 3. – 5. rokem



n   výcvik není možné chápat jako obměnu výuky dospělých



n   fyzické, psychické a mentální zvláštnosti  => výuka má specifický charakter



VÝCVIKOVÝ PROSTOR



n  lyžařská hřiště (dětské školky) – velmi mírný sklon, dojezd do roviny nebo protisvahu



n  vybavení: dětský vlek, umělé terénní tvary (příčné a podélné nerovnosti, tobogany), slalomové
tyče, terče s obrázky, kužely, lana



VĚKOVÉ ČLENĚNÍ



3 – 5 let (seznámení a navykání)

n  hlavním cílem je získání pocitů (lyží a skluzu)

n  výcvik probíhá formou hry

n  děti neopravujeme ve smyslu „dobře – špatně„

n  učitel je převážně v roli pečovatele a ošetřovatele



6 – 10 let



n  klíčové období pro rozvoj motoriky

n  děti mají velkou schopnost napodobování => usnadnění nácviku nových pohybových dovedností

n  bezchybná ukázka !!!

n  soutěže, hry



11 – 15 let



n  pestrá výuka



n  soutěže, hry