VYTRVALOSTNÍ SCHOPNOSTI (V.S.)


V.S. je schopnost provádět opakovaně pohybovou činnost submaximální, střední a mírné intenzity bez
snížení její efektivity (intenzita je dána pohybovým úkolem).


Je to soubor předpokladů provádět cvičení:

                                             a) určitou nižší intenzitou co nejdéle

                                             b) stanovenou dobu (vzdálenost) co nejvyšší intenzitou



Struktura V.S.:



1) Podle počtu zapojených svalů:

lokální vytrvalostní schopnost (1/3 svalové hmoty)


globální vytrvalostní schopnost (více jak 1/3 sv. hm.)

2) Podle doby trvání:

rychlostní: 0-20 s (ATP – CP systém)


krátkodobá: 20 s – 2 min (LA systém)


střednědobá: 2 – 10 min (O[2] systém)


dlouhodobá:

I    10 – 35 min (glykogen)



II   35 – 90 min (glykogen + tuky)



III  90min – 6 hod (tuky)



IV  nad 6 hod (bílkoviny)

3) Podle vnějšího projevu:

statická vytrvalostní schopnost (výdrž ve shybu)


dynamická vytrvalostní schopnost (sedy-lehy, běh)

4) Podle podílu ostatních   schopností

obecná vytrvalost (aerobní kapacita, aerobní výkon)


speciální vytrvalost (herní, plavecká, běžecká, atd.)



Biologický základ:

Z biologického hlediska jde při vytrvalostním výkonu o plynulé dodávání kyslíku a energetických
zdrojů svalovým buňkám a současný odvod zplodin látkové výměny. To je dáno několika dalšími
faktory, které lze ve většině případů ovlivnit, proto je vytrvalostní schopnost poměrně dobře
trénovatelná.


1) Dědičnost:

poměr rychlých a pomalých svalových vláken



2) Kardiopulmonární soustava:

její činnost je dobře ovlivnitelná tréninkem a jedná se především o ovlivnění:


a) dýchacího systému: příjem kyslíku do organismu závisí na minutové ventilaci (dechový objem x
dechová frekvence) a využití kyslíku ze vzduchu


b) oběhového systému: příjem kyslíku do svalových buněk závisí na    - minutovém objemu srdečním
(srdeční objem x srdeční frekvence)



c) cévním zásobení ve svalu (počtu kapilár obklopujícím svalové vlákno)

3) Energetické systémy:

                       1) Kreatinfosfátový systém (ATP – CP) - zásoba na 2-20 kontrakcí


                       2) Anaerobní glykolýza (LA – systém)    - tvorba ATP a laktátu


                       3) Aerobní glykolýza (O[2] systém) - tvorba ATP, CO[2] a H[2]O




4) Energetické zásoby:

                       1) ATP (fosfagen – přímo ve svalových buňkách): 20 – 30 kJ


                       2) Glykogen (svalstvo, játra):  6000 – 7500 kJ


                       3) Tuky (podkoží): 200 000 kJ (200 MJ)


                       4) Bílkoviny: = problém






























Diagnostika V.S.:

a) V laboratorních podmínkách využíváme standardizované zátěžové testy vycházející z předpokladu,
že čím jsou menší funkční změny při stejné zátěži tím je TO vytrvalejší.

b) V terénních podmínkách využíváme výkonové testy, které mají podobu dlouhodobého cyklického
zatížení. Zaznamenáváme vnější projev pohybu nikoliv vnitřní odezvu organismu. Byla však u většiny
těchto testů prokázána korelační závislost s aerobním výkonem zjištěným laboratorně.



Stručný přehled motorických testů:

Testy obecné vytrvalosti:

Podmínky pro pohybovou činnost:

1) zapojení velkých svalových skupin

2) dostatečná intenzita pohybové činnosti

3) dostatečně dlouhé provádění pohybové činnosti (dominance aerobních procesů okolo 10 minuty)


Druhy uplatňovaných pohybových činností:

1) jednoduché lokomoce: běh, chůze, běhátko

2) vystupování na stupeň: step testy (výška stupně a frekvenci)

3) šlapání na bicykloergometru: frekvence šlapání, výkon ve wattech


Testy výkonové:

můžeme zaznamenávat: čas, uběhnutou vzdálenost, čas do přerušení pro únavu


název

zaměření

popis

poznámka


Běh po dobu 12 minut

COOPERŮV TEST

obecná vytrvalost

TO běží bez přerušení na atletické dráze po dobu 12 minut, po zvukovém signálu ukončujícím test se
zastaví a vrátí na místo, kde byly v době výstřelu

zaznamenáváme s přesností na 10m       r[stab][ ]= 0,92


Běh po dobu 6,  9, 20 minut

obecná vytrvalost

jako běh po dobu 12 minut

zaznamenáváme s přesností na 10m


Distanční běh na 600, 800, 1000, 1500, či 2000 metrů

obecná vytrvalost

test provádíme na upravené běžecké trati, běžecká dráha změřená 15 cm od vnitřního okraje

zaznamenáváme s přesností na 1s


Stupňovaný člunkový běh na 20m LEGERŮV test


obecná vytrvalost




běh mezi čarami 20m vzdálenými, časové signály na MGN pásce, po 1 min. se zkracuje int., do maxima
(2x nestihne),




Hodnotí se počet fází, počáteč. rych. 8,5 km/h, zvyš. po 0,5km/h





Celostní motorický test JACÍKŮV

Obecná vytrvalost

Obratnost

koordinace

Vztyky z lehu po 2 minuty, jeden z mála, kde se neběhá

Počet stojů, normy



TESTY ZÁTĚŽOVÉ

dva předpoklady pro zátěžové
testy:

1) čím je TO vytrvalejší tím menší funkční změny vyvolá stejné pohybové zatížení a tím rychleji se
tyto funkce vrací do normálu (testy se submaximální zátěží – např. 1,5 W/kg)

 2) čím je TO vytrvalejší tím vyšší jsou stropy fyziologických funkcí zajišťujících aerobní
metabolismus (testy s maximální zátěží - např.VO[2] max)


název

zaměření

popis

poznámka


popis

poznámka

Harvardský step-test

reakce organismu na zátěž

TO střídavě vystupuje na bednu (výška 50 - 45 - 30 cm) stálou frekvencí (30 výstupů za minutu)
celkem 5 minut s odstupem vždy jedné minuty měříme puls po dobu 30s

měříme TF 1:00-1:30, 2:00-2:30, 3:00-3:30 po zatížení,    r[stab][ ]= 0,83


Test W170

reakce organismu na zátěž

TO jede na bicyklovém ergometru celkem 3, nebo 2 zátěže (1, 1.5, 2 W/kg) po šesti minutách, v
posledních 15 sekundách měříme TF, W170 dostaneme nanesením výsledků do grafu, někdy využíváme i
testu W150, případně W130

výsledek zkoušky udává velikost zátěže, která u TO vyvolá tepovou frekvenci 170 tepů za minutu


Test VO[2]max - přímé měření

maximální příjem kyslíku do organismu

TO musí podstoupit zátěž do maxima (běhátko, bicyklový ergometr, step), zátěž se zvyšuje po minutě,
maxima musí být dosaženo do 5 minut

měříme složení dýchacích plynů a na základě toho určíme maximální spotřebu kyslíku