Velo 06/01 mountainbikingii Historie nás učí ctít činy našich předků a pomáhá pochopit současnost. Proto stoji za to občas se ohlédnout zpět. Fenomén horského kola je relativně mladou záležitostí, ačkoli zamával celými dějinami bicyklu. Přitom to začalo zcela nenápadně a prozaicky. Vždyť si party nadšenců na různých místech chtěly jen užít jízdu na kole v terénu, nenechat se ničím omezovat, sjet nesjízdné. Podstatou volnomyšlenkářský sport se tak mohl zrodit kdekoliv na světě, a tak to asi opravdu bylo. Jen náhoda a příznivé okolnosti se postaraly o to, že za kolébku mountainbikingu považujeme Kalifornii a za jeho zrod rok 1976, kdy se poprvé konal sjezdový závod zvaný Repack. V každém případě, vzdejme hold krásným třicátinám našeho sportu v celoročním seriálu Vela! l9,B-2006 TO» mo»» Kořeny masové zábavy však sahají mnohem hlouběji. Můžeme za prvopočátky MTB považovat počínání legendárních Buffalo Soldiers, vojenské jednotky z konce 19. století, která v srpnu 1896 najela na kolech z Montany do Yellowstonu více než tisíc kilometrů, aby je otestovala pro armádní použití v horském terénu? Nebo náleží role praotců horského kola Francouzům z Velo Cross Club Parisien (na snímku) provozujícím na začátku padesátých let minulého století na předměstí Paříže mountainbiking v současném podání se stroji na tehdejší dobu neuvěřitelně technicky vyspělými? Či se snad máme uklonit Johnu Finleymu Scottovi, zřejmě prvnímu bikovému nadšenci ve Spojených státech? Už v roce 1953 sestrojil ze starého schwinna kolo nazvané Woodsie Bike, vybavené širokými plášti, rovnými ří- dítky, převody a cantileverovými brzdami, čímž o dobrých dvacet let předběhl dobu. Všichni jistě zaslouží uznání, ale pokud hovoříme o horské cyklistice jako hnutí, musíme se chtě nechtě vydat do slunné Kalifornie na začátek sedmdesátých let. Jedna taková buňka deseti jezdců se dala dohromady v klubu Morrow Dirt v Cupertinu, osmdesát kilometrů jižně od Marin County. Upravovali svá kola a dokonce již tehdy používali k řazení palcem páčky na řídítkách a motocyklové páky bubnových brzd. Na těchto cyklistických off-roadech se objevili na několika lokálních cyklokrosových závodech koncem roku 1974, kde se utkali s budoucími moun-tainbikovými pionýry, kteří vstoupili do historie jako zakladatelé nového cyklistického hnutí, zatímco na prabikery z Cupertina se rychle zapomnělo. Jenomže podstatnější bylo, že si jejich výtvorů všimli hoši z Fairfaxu. Gary Fisher byl první, kdo se nechal inspirovat. Bylo to v roce 1975, když z blešího trhu přitáhl polorozpadlý tandem, který však měl masivní zadní bubnovou brzdu, a to byla vzácnost. Gary si svým 25kilovým „clunkerem" získal pozornost 18 I VELO 1/2006 osobnost Charles KeHv Charlie byl o něco starší než jeho ostatní souputníci a měl za sebou více sportovních zkušeností, nejen na kole. mimo jiné i na skateboar-du. Když se mu v roce 1968 rozpadlo auto, o rok později přešel definitivně na bicykl, protože se mu zdál lepší, než jen chodit pěšky. Od té doby už nikdy nevlastnil automobil. Kelly, ač dnes zůstává spíše v ústraní a prezentuje se na poli MTB výhradně jako publicista (editor časopisu Mountain Bike na západním pobřeží USA), byl na začátku u všeho podstat- | Jf' [J '/ ného. Založil Velo Club Tamalpais, organizoval první závod Repack (odtud přezdívka "Captain Repack"), vydával první časopis o horských kolech, spolu s Gary Fisherem založil první obchodní společnost zabývající se prodejem mountain biků, napsal první odbornou knihu o nich a podílel se na založení první sportovní organizace MTB. americké asociace Norba, když byl šéfem její soutěžní komise. Proto ani nepřekvapuje, že byl jako jeden z prvních jmenován do Mountainbikové síně slávy hned po jejím založení v roce 1988. Vyrůstal ve společenství hippies ve čtvrti High Ashbury v San Francisku, ale spolu s Gary Fisherem se začátkem 70. let odstěhovali do klidnějšího Fairfaxu asi třicet kilometrů severně od Friska. Charlie chtěl být blíž přírodě, závodil na kole, ale na živobytí si vydělával jako cesťák doprovázející v Kalifornii populární rockovou skupinu Sons of Champlin, jíž se staral o aparaturu během turné kapely. Byl to právě Kelly, který se nehodlal spokojit s upravovanými cruisery a vlastnil první skutečně horská kola, jež si nechal postavit svými přáteli Craigem Mitchellem a Joe Breezem. „Každých pár měsíců jsem zlomil rám a tak jsem si řekl. že ať to stojí co to stojí, chci mít speciálně postavený rám pro jízdu v terénu, který mě stále vyjde levněji, když ho nebudu muset měnit třikrát do roka," vzpomíná. „Cena za nepoškozený rám Schwinn Excelsior se v Marin County najednou rapidně vyšplhala, pokud jste vůbec na nějaký natrefili." Charlie vnesl do MTB prvky ze skateboardingu, proto vystupuje na dobových obrázcích s chrániči kolen a loktů, v pracovních rukavicích, pohorkách a samozřejmě v džínsach. Pády byly nedílnou součástí dobrodružného sjíždění kopců v Marin County. Na rozdíl od Ritcheyho nebo Fishera se dnes s Charlie Kellym nepotkáte na světových výstavách, nestal se mediálně exponovanou postavou, zůstal věrný svým ideálům a žije dál ve Fairfaxu. Bez něj by se ale tenhle sport nikdy nestal tím, čím je. událost ■ / Žádný jiný závod horských kol zřejmě nedosáhl takového věhlasu, ačkoli se už více než dvacet let nekoná. Zlaté časy prožil v letech 1976-79. kdy se uskutečnilo celkem 22 závodů. Traťovým rekordmanem je dodnes Gary Fisher, který dosáhl v 7. dílu času 4:22,14 min (5. prosince 1976). Stezku zvanou Cascade Canyon Fire Trail z vrcholu hory Mount Tamalpais sice znali už dříve motocyklisté, přestože na staré hasičské cesty byl zakázán vjezd motorových vozidel. A tak se o ní ze zadního sedadla motorky dozvěděl i Charlie Kelly v roce 1973, příští pořadatel slavného závodu. 0 rok později se tu konaly první jízdy na kolech, jakási předzvěst Repacku. Už tehdy někdo utrousil, že při sjíždění tohohle kopce je zásadní potřebou neustálé mazání ložisek zadního náboje. Podobných makadamem pokrytých cest byly v Marin County stovky, jenomže jenom tahle byla jedinečná a vstoupila do dějin. Dostat se na start Repacku nebylo vůbec jednoduché. Strmá stezka dala zabrat starým chevroletům s korbou, na níž se museli vměstnat jezdci i jejich stroje. Ale poslední zhruba dvoukilometrový úsek museli závodníci šlapat po svých. 0 pár let později se národní šampión v crosscountry Joe Murray dostal na lépe vybaveném biku nahoru za 25 minut, rychleji to prý nikdo nikdy nedokázal. Celkem se Repack konal čtyřiadvacetkrát, prakticky výhradně od října do prosince (až po skončení silničářské sezóny, vždyť Gary. Joe i další byli elitními silničáři), což klimatické podmínky v Kalifornii dovolovaly, a účastnilo se ho většinou kolem patnácti závodníků. Právě tady se poprvé objevil Joe Breeze na svém Breezeru nebo Gary Fisher na Ritchey MountainBike. Jednoznačným rekordmanem v počtu vítězství s deseti skalpy se stal Joe Breeze, který uplatnil svou skvělou kondici ze silničních závodů. I v tomhle sjezdu se muselo šlapat... První fáze historie Repacku skončila v lednu 1979. Tehdy přijel televizní štáb místní stanice San Francisco. Channel 5. To mu sice zajistilo publicitu v celé sanfranciské zátoce a poté i celostátně, ale přineslo s sebou i problémy. Jeden z účastníků si totiž zlomil zápěstí a chtěl vysoudit bolestné na televizní společnosti, jejíž v jedné zatáčce nešikovně postavené vozidlo mu údajně mělo způsobit pád. Neměl tak dobré právníky a spor prohrál, nicméně promotéra Charlie Kellyho to otrávilo natolik, že další závody, v nichž se účastníci popohánějí k soudu, už odmítl pořádat. 0 obnovení Repacku se zasloužil Gary Fisher a v letech 1983 a 1984 se závod stal prvním sjezdovým podnikem zařazeným do seriálu Norba. To byl však také epitaf legendárního downhillu. Ve svých počátcích nebyl nikdy oficiálně nahlášen místním úřadům a bylo pochopitelné, že se občas vyskytly nějaké šrámy a pohmožděniny. Přestože ještě tehdy nebyly povinné helmy, byla zaznamenána jen jedna výše zmíněná fraktura. Když se stal Repack součástí seriálu Norba, v jeho posledním ročníku se ho zúčastnilo 91 jezdců a přilákal zájem médií. Stal se tak zároveň obětí svého vlastního úspěchu. Jakmile úřady zjistily rozsah závodu a upozornily pořadatele, že je třeba žádat o povolení, byl to začátek konce. Repack už nebyl nikdy povolen. Jako datum závěrečného závodu je zapsán 19. květen 1984. Zvítězil pozdější reprezentant USA na mistrovství světa Jimmy Deaton a mezi účastníky se objevil i zakladatel firmy Specialized Mike Sinyard. Ještě v roce 1996. dvacet let od premiéry, se ve Fairfaxu sešli pamětníci Repacku. Tehdy mohli už jen smutně pohlížet od úpatí Mt. Tam na Cascade Canynon Fire Trail a vzpomínat. \ kamarádů a bubnové brzdy ze starých tandemů se staly nejžádanějším obchodním artiklem v cyklopro-dejnách v širokém okolí. Podobně to bylo s co nejdelšími motocyklovými pákami pro dosažení dostatečného pákového efektu. A tak první skutečně zdokumentované stopy vedou do Marin County. Počátky nového sportovního fenoménu byly nevinné. Spustily sice stavidla pozdějšího boomu velobyznysu, ale jeho první nositelé neměli v úmyslu nic jiného než představit novou zábavu na dvou kolech pro pár nadšenců. Na hoře Mt. Tamalpais u Fairfaxu se tak začaly psát oficiální dějiny horské cyklistiky. Průkopníkům k tomu posloužily třicet i více let stará kola s širokými plášti, především legendární model cruiseru Schwinn Excelsior. Ti správní lidé se paradoxně sešli v silničářském Velo Clubu Tamalpais. Vždyť uznávaní otcové MTB - Gary Fisher, Joe Breeze a Otis Guy - byli špičkovými závodníky s licencí americké cyklistické federace, na kole závodil i další ze zasloužilých Charlie Kelly. Mountainbiková horečka se silou celosvětové pandemie mohla vypuknout. Dnem D je čtvrtek 21. října 1976. Z hory Mount Tamalpais sice sjížděli odvážní hoši už dříve, ale na tento den byl vypsán první oficiální měřený závod. Zajímavostí je, že v některých análech je za první závod typu Repack považován až ten v pořadí druhý, který se konal o pět dní později. Důvodem je fakt, že Charlie Kelly, pořadatel a archivář slavného downhillu, nezachránil na obyčejném listu papíru psané kompletní výsledky premiérového sjezdu. A tak se pouze dochovalo, že nejlepšího času dosáhl Alan Bonds ze San Anselma a že to byl jediný jezdec, který během jízdy nespadl. Druhý závod 26. října měl devět účastníků (z toho dva psy), jako první se na tříkilometrové stezce s 400m klesáním zvané Cascade Canyon Fire Trail dostal pod hranici pěti minut Bob Burrowes (4:50 min.), když nejrychlejším psem byl Bondův Ariel (7:30 min.). Repack, který si vysloužil svůj název proto, že protišlapací brzdy natolik namáhaly zadní náboje, až musely být opakovaně znovu namazány (anglicky repack), je oficiálním počátkem organizovaného mountainbikingu. Už koncem téhož roku postavil speciální rám pro jízdu v terénu Craig Mitchell, další z dítek Marin County, který později upadl v zapomnění a sužován depresemi z neuskutečněných nebo ukradených technických nápadů (první nákres unicrown vidlice, první U-brake) spáchal v roce 1997 sebevraždu. Craigův rám byl postaven na zakázku pro Charlieho Kellyho z Cr-Mo ocelové slitiny 4130, vážil skoro VELO 1/2006 I 19 1S7»-*006 moon*»1" stejně jako silniční, což bylo unikátní. Prakticky stejné rámy stavěl později Tom Ritchey a staly se základem pro sériovou výrobu. Charlie Craigův rám vybavil díly z cruisera, přehazovačkou a řadící páčkou SunTour, hliníkovými klikami TA, motocyklovými brzdovými pákami, bubnovými brzdami značky Union, koženým sedlem Brooks B-72. Kelly na něm sice absolvoval několikrát Repack, ale nevyhovoval mu, a tak se vrátil ke svému starému schwinnu a jezdil na něm až do června 1978, kdy si pořídil Joeova Breezera. V září se konal v Marin County první zaznamenaný závod v cross-country (tehdy mu ještě říkali Enduro), jehož závěrečná část kopírovala trať Repacku. V jeho historii je označen jako sjezd č. 13 a účastníkům byl měřen downhillový čas s letmým startem. Iniciátorem a také vítězem premiérového XC se stal Alan Bonds. V říjnu postavil Joe Breeze v Mill Valley svůj první prototypový rám označený JBX1. Věrně kopíroval geometrii starého schwinna, ale byl svařen z lehkých chrommolybdenových trubek, do té doby užívaných jen pro závodní silniční kola. Aby zajistil dostatečnou osobnost Joe Breeze Další z otců horského kola bydlel na začátku sedmdesátých let v malém městečku Mill Valley jen kousek od Fairfaxu. Vzhledem ke své závodnické vášni na kole se nemohl nepotkat s Gary Fisherem a Charlesem Kellym. Ale už dávno předtím než objevil bicykl, uchvátily ho hory v Marin County. Vždyť S Joe (ročník 1953) poprvé vystoupal na vrchol Mt. Tamalpais už j v pěti letech. Když pak I mohl spojit lásku ke kolu, zděděnou po otci, s vášní v lezení po horách, bylo rozhodnuto. Už jako osmnáctiletý podnikl na kole cestu do Evropy, kde byl mimo jiné inspirován dopravním využitím bicyklu v Holandsku. 0 dva roky později utratil za základ svého prvního clunkera, schwinna z roku 1941, celých pět dolarů. Byl to on, kdo první sjel na svém kole z Mount Tamalpais a pochlubil se tím členům Velo Clubu Tamalpais. Gary Fisher ho následoval na kole Shelby Traveler a Otis Guy na Schwinnu model 1947. „Měl jsem zkušenosti s jízdou na kole v terénu díky cyklokrosu, ale zážitky na tlustých pláštích z okolí Mt. Tam byly tak rozdílné, že se to ani nedá srovnávat," přibližuje Joe. „Najednou jsem mohl v klidu zastavit, přivonet ke květinám a zahledět se na vodopády. To byla doba, kdy se stačilo na nových kolech objevit doma a naši necyklističtí přátelé to chtěli hned zkusit. A když se pak vrátili, s nadšením se ptali: 'Sakra, jak to, že jsem se s takovým kolem nepotkal už dřív, to je úžasné.' Nikdy Jedno z prvních deseti horských kol postavených Joe Breeierem v letech 1977 - 78. Zajímavostí je výztuha táhnoucí se napříč celým rámem. Obavy z poškození vzhledem k náročným terénům a relativně lehké konstrukci byly velké. Podobné obavy z vypadnutí zadního kola vedly budoucího majitele „breezera" k požadavku, aby stavitel použil dráhovou zadní patku. Všimněte si také silniční přehazovačky Campagnolo Rally. VELO 1/2006 ^r i:: :-':r' Clunkers vs. Balloon-Tires V San Francisku jim říkali „clunkers" a v San Diegu „balloon tires" nebo „fat tires", ale jednalo se prakticky o totéž. Rezavé cruise-předválečné výroby, plečky, které však dokonale posloužily prvním letcům v terénu. Clunkers dostaly svůj název podle specifických zvuků rachotícího kola vy-luzovaných při náročných sjezdech na štěrkových cestách v okolí Fairfaxu. Velkorozměrové balónové pneumatiky, symbol „prenatálního" horského kola, byl pozůstatkem originálních cruiserů třicátých let, což byl geniální počin Ignáce Schwinna. Ještě více se pak rozšířilo pojmenování tlusté pláště (fat tires), které zůstalo symbolem nové disciplíny vlastně až dodnes. bych nevěřil, že zábava pro pár mých známých se stane tak globální sportovní aktivitou." Joe zpočátku stavěl silniční rámy, pak se v roce 1977 pustil i do výroby terénních kol. A dával si záležet, prvních deset kusů vyráběl celých devět měsíců. Ale svoje myšlenky a zkušenosti se svářením si nenechával pro sebe. Vyučili se u něj i další průkopníci, Otis Guy. Steve Potts (spoluzakladatel značky WTB) či Scot Nicol (Ibis). Svou stopu zanechal v závodě Repack, který celkem desetkrát vyhrál, i při zakládání asociace Norba, jejíž první logo dokonce nakreslil a zůstalo nedotčeno po celých patnáct let. To on prosadil do pravidel XC základní požadavek na vyloučení cizí technické pomoci, což deklarovalo elementární princip závodního mountain-bikingu a odlišovalo ho od silnice či cyklokrosu. Pátral také po kořenech MTB a zasadil se za objevení praotců horské cyklistiky z Cupertina či Pařížanů z VCCR Kola značky Breezer nikdy nevstoupila do velkého byznysu jako GF nebo komponenty se jménem Ritchey. Padesátník Joe, pochopitelně jeden z prvních deseti členů mezinárodní Síně slávy MTB, si před zhruba čtyřmi lety našel zcela nový cyklistický směr. Přestal nabízet své high-endové breezery a soustředí se dnes na propagaci kola jako dopravního a rekreačního prostředku, takže jeho současné modely městských a trekkingových kol jsou nejčastěji vybaveny vícerychlostním nábojem Shimano Nexus. Po čtvrtstoletí se opět rozhodl změnit svět dvou kol. Připravil: Kamil Hofman Foto: MTBHOF, Breezer, Trek Bicycle Co., Mountain Bike, Ch. Kelly, Robyn Trnka, autor a archiv Příště: léta 1979-1981 osobnosti - Gary Fisher a Tom Ritchey události - založení časopisu Fat Tire Flyer Magazine, vznik společnosti MountainBikes, představení prvního sériového MTB Specialized Stumpiumner pevnost, navařil na rám masivní výztuhu táhnoucí se od hlavové trubky až po zadní vidlici, a také výztuhy přední vidlice. Obavy z důsledků drsného zacházení byly veliké. Kolo sice vážilo více než 16 kilogramů (pořád o pět kilo méně než Fisherův nejlehčí cruiser), ale každý z těchto deseti kousků, které Joe postavil během dlouhých devíti měsíců, byl unikátem. Vybavený šestadvacetipalcovými plášti Schwinn šíře 2,125" a dalšími dobovými „high-end" díly jako například stále ještě ocelovými ráfky Schwinn S2, což bylo to nejlepší, co bylo možné v tomto rozměru sehnat, nebo náboji značky Phil Woods, případně Durham. Cantileverové brzdy byly ovládány masivními motocyklovými pákami značky Magura, stejné logo nesla i rovněž motorkářská řídítka, z dnešního pohledu oblíbené vlaštovky. Jednoduchým pohybem palce operující řadící páčka SunTour byla původně určena pro levná pěti-rychlostní cestovní kola a pasovala jen na pravou ruku. Vidlici si Joe vypůjčil ze speciální série šestadvacetipal-cových bikrosových kol. Od té doby se pro tato moderní terénní kola přestal užívat název clunkers, tedy aspoň mezi stroji, která se proháněla na hoře Mount Tamalpais. Byl tu Breezer! Kolo bylo dodáváno s hustilkou, bidonem, náhradní duší a lepením. Každý takový kus si Joe cenil na 750 dolarů, což se i Gary Fisherovi zdálo příliš, a tak zůstal věrný svému excelsioru, jehož dovedl k dokonalosti. Vybavil ho neuvěřitelnými patnáctí rychlostními stupni. Breezerových deset kol má dnes různé majitele, pokud ještě všechna existují. Tři vzácné kousky jsou k vidění v muzejních expozicích. Ten úplně první v muzeu v Oaklandu, „dvojka" v Mountainbikové síni slávy v kalifornském Crested Butte a model č. 9 v muzeu Shimana v japonském Sakai na předměstí Osaky (na snímku). Charlie Cunningham, jeden z prvních hrdinů uvedených do MTB Síně slávy v Kalifornii, který později spolu-zakládal společnost WTB, postavil první horské kolo z hliníkových oversize trubek. Jeho stroj nepostrádal také další na svou dobu revoluční prvky - magnéziový před-stavec, jednopřevodník s magnéziovo-titanovým vodítkem řetězu, na zakázku vyrobené volnoběžné kolečko a specificky závodně laděné oblouky řídítek. Celé kolo vážilo jen 12 kilogramů! Psal se rok 1978... VELO 1/2006 I 21 Velo 06/02 1979 V lednu navštívili Joe Breeze a Otis Guy stavitele svého tandemu Torna Ritcheyho, který bydlel nějakých 60 kilometrů od Marin County, a vzali s sebou na ukázku jeden z Joeových breezerů. Tom. jemuž tehdy bylo pouhých 21 let a přesto měl pověst nejlepšího stavitele rámů v širokém okolí, byl tímto konceptem nadšen. Jako zkušený cyklista dokázal ocenit možnosti pohybu na Joeově kole v náročném horském terénu. Co bylo ale nejpodstatnější, zatímco Breezovi. který svařoval rámy pro zábavu, trvala tvorba jednoho kousku několik týdnů, zručný Tom dokázal svařit rám za jediné odpoledne. Dopomohl mu k tomu i fakt, že používal techniku spojování trubek „na tupo", tedy bez spojek, a nemusel tak čekat na jejich zdlouhavé dodávky. Byl to ale teprve Gary Fisher, kdo intuitivně vycítil, že Tom Ritchey bude tím pravým mužem pro realizaci jeho myšlenek. Požádal ho, aby mu postavil rám. Tom vyrobil nakonec tři, jeden si ponechal, další dva dal Garymu, jeden pro jeho použití a druhý s přáním, aby ho zkusil prodat. A právě tady jsou kořeny byznysu, který na dalších dvacet let otřásl světem dvou kol. Ritchey uměl stavět dobré rámy, ale netroufl si je nabízet na prodej, a tak požádal přítele z Fairfaxu. Tím to začalo. Později Tom postavil dalších devět rámů a v okolí Palo Alto, kde žil, nemohl najít dostatečný odbyt. Opět se obrátil na Garyho, aby je uplatnil v Marin County, kde se už jízda na terénních kolech stávala pomalu běžnou sportovní činností. Fisher a Kelly založili společnost, jíž dali název MountainBikes, z níž se později po rozchodu dvojice stala firma Gary Fisher MountainBikes (1984) a posléze byla značka pohlcena kolosem Trek (1993). V roce 1979 však byla MountainBikes jedinou obchodní společností nabízející horská kola. Fisher s Kellym během něj zkompletovali a prodali 160 strojů s průměrnou cenou 1400 dolarů, což odpovídá v současnosti high-endovým bikům v přepočtu v hodnotě přes sto tisíc korun. Celkem pochopitelně se Gary s Charliem snažili získat ochrannou známku na značku Mountain Bike, pod nímž jednoduše nabízeli svá kola v prvních inzerátech, ale neuspěli. Žádost neměla všechny administrativní náležitosti. Garyho a Charlieho 106 VELO 2/2006 událost První bikový časopis rai Tire Flyer Premiérové číslo magazínu „Letec na tlustých pláštích" vyšlo v primitivní cyklostylované podobě v srpnu 1980 zásluhou Charlese Kellyho. který si dobře uvědomoval, že nové hnutí potřebuje informační kanál splňující zároveň roli organizátora a sjednocovatele. Kelly vydával „letce". který byl nevýdělečným a nezávislým periodikem, až do roku 1987. ačkoli se sám nikdy netajil tím. že jedním z důvodů pro založení byla inzerce kol jeho a Fisherovy společnosti MountainBikes. Zvyšujícím se požadavkům na kvalitu zpracování i sílící koňku- I renci již zavedených či zcela nových specializovaných cyklistických médií však nemohl odolat. Byl to poslední závan heroické epochy horské cyklistiky. fis* .«kašITN«» 4 wie-*«»08 lít» inoun Ritcheyho jména v titulku, to by si už dnes nikdo nedovolil) uvádí slova přímo prorocká: „Tohle je kolo budoucnosti!" Scéna malých kol tak poskytuje novému fenoménu nezbytný azyl i podporu, teprve poté přicházejí na řadu ryze biková média. U jejich kolébky stojí opět Charles Kelly, když v srpnu 1980 vydává první číslo průkopnického periodika Fat Tire Flyer Magazine. SunTour uvádí na trh indexové řazení a pře-hazovačku Mighty. Řadící páčka ovládaná palcem i zadní měnič převodů byly velmi oblíbené na prvních horských kolech. SunTour vůbec patřil k pokrokovým firmám v cyklistickém terénu a nakrátko předběhl i Shimano. Veletrh v Long Beach v září 1981 byl svědkem prezentace prvních sériových horských kol za přijatelnou cenu pod tisíc dolarů. Byl to jednak legendární Specialized Stumjumper, vyrobený v Japonsku pro Specialized Bicycle Imports ze San Jose, a také kolo Univega Alpina Pro na zakázku vyrobené rovněž v zemi vycházejícícho slunce. Stumpjumper přišel na 750 dolarů, Alpina Pro byla o něco levnější (695 dolarů). V příštích dvou letech se prodaly tisíce kusů těchto MTB. Historie úspěchu prvního Stumpjumperu (na snímku) je příznačná pro další vývoj v obchodní branži veloprůmyslu. Majitel Specialized Mike Sinyard si objednal tři horská kola Ritchey různých velikostí a odeslal je do Japonska jako vzor pro sériovou výrobu. Výbava byla shodná s tehdejšími špičkovými zakázkovými modely (řazení SunTour 108 VELO 2/2006 osobnost Gary Fisher Pro někoho pouhá loutka v rukou marketingových mágů, pro jiné nesmrtelná ikona a bib guru. V každém případě je někdejší provozovatel světelných show při vystoupeních rockových li pel v San Francisku, včetně slovutných Grateful Dead, bezpochyby nejslavnější postavou pre! torie MTB a podobně jako Ritchey se dodnes udržel na výsluní, byť byl nucen se v polovině ( vadesátých let uchýlit pod křídla koncernu Trek. Dnes pětapadesátiletý matador začal se závodní silniční a dráhovou cyklistikou už v | 1963 ve svých dvanácti letech, brzy objevil i kouzlo cyklokrosu, v němž zapustila kořeny je vášeň pro jízdu v terénu. Gary byl velmi úspěšným závodníkem, ale v žádném případě nehod slevovat ze svých volnomyšlenkářských zásad. Dospíval v květinové éře hippies komunity z Haight Ashbury v San Francisku a nechal si narůst dlouhé vlasy. Kvůli nim mu byl v roce 1968 vysloven zákaz startu ve všech cyklistických soutěžích. Bujná kštice trčící z páskové helmy byla na konzervativní cyklistické bafuňáře příliš. Svůj boj za svobodu názoru a vzhledu však Gary vyhrál a po čtyřleté odmlce se mohl na závodní tratě vrátit, když bylo nesmyslné pravidlo o dlouhých vlasech zrušeno. Ve čtyřiadvaceti dokončoval náročné etapové závody a zároveň stavěl své první clunkery ze starých kol Schwinn Excelsior a vůbec mu nevadilo, že vážily přes dvacet kilogramů. Byl to on, kdo prosadil používání řazení palcem na řídítkách, bubnové brzdy, rychloupínáky sedlovky pro snadnou manipulaci s nastavením posedu při výjezdech a sjezdech, trojpřevodník s delšími rameny klik, V roce 1976 se stal pravidelným přispěvatelem časopisu Bicycling na poli testů kol, stále ještě závodil na špičkové amatérské úrovni, obsadil 12, místo na mistrovství USA a zároveň pomáhal zorganizovat Charlie Kellymu první závod Repack, jehož se zároveň stal rychlostním rekordmanem. Bez Fisherova obchodního citu by ani nevznikla společnost MountainBikes, jeho rukopis též nesou technické počiny jako unicrown vidlice, oversize trubky, revoluční geometrie Genesis, prosazování 29palcových kol a další inovace. Především však sehrál rozhodující úlohu při šíření myšlenky mountainbikingu v Evropě. Vždyť už v roce 1983 odjel do Francie propagovat horské kolo při sjezdování v alpském stredisku La Plagne. Krátce poté založil také jeden z prvních profesionálních závodních týmů (Joe Murray, Sara Ballantyneová. Mike Kloser). který ve své době neměl konkurenci, v devadesátých letech se pak značka spojila pupeční šňůrou s dvojnásobnou olympijskou šampiónkou Paolou Pezzovou, v barvách GF triumfoval na mistrovství světa i Michael Rasmussen. Přitom Gary stále nacházel dostatek času na vlastní ježdění na kole a udržoval si vynikající kondici. V sezóně 1997 se dokonce stal mistrem USA v XC ve veteránske kategorii. Všude tam, kde se dodnes Fisher objeví, je středem zájmu, a to nejen kvůli svému výstřednímu oblékání. Navždy zůstal hipíkem a bikerem, ovšem označovat jej za jediného otce horského kola by bylo vůči ostatním „zasloužilým" nefér, a to uznává i sám Gary. 3 událost ■■■§■■ Založení společnosti MountainBikes Je zvláštní si představit dobu, kdy pokud někdo vyhlásil, že je majitelem mountain biku, znamenalo to jediné - že vlastní kolo postavené Gary Fisherem a Charlesem Kellym na rámu Torna Ritcheyho a koupené v malém obchůdku dvou prvně jmenovaných pánů v pronajaté garáži v kalifornském San Anselmu. Jaká romantika. Příběh společnosti MountainBikes má cosi společného s tradičním americkým snem. Zní to jako klišé, ale když Gary jednoho zářijového odpoledne roku 1979 přivezl Charliemu ukázat devět dalších rámů Torna Ritcheyho, obrátili své kapsy naruby a s pár stovkami dolarů založili bankovní účet firmy, kterou nazvali MountainBikes. Jméno pro legendu bylo na světě a stalo se pojmem stejně univerzálním jako třeba automatická pračka. „Byli jsme naivní a měli jsme špatného právníka, který se měl postarat o registraci obchodní značky," vzpomínal v rozhovoru pro Velo Gary Fisher v roce 1998 při své návštěvě v Praze. „Úředníkovi tehdy řekl, aby zaregistroval název pro kolo, na němž se jezdí v horách. To se ale dotyčnému zdálo příliš popisné, a tak jsme to nezaregistrovali. Lidé mi pak později vyčítali, že jsem blázen, když jsem si nezažádal o ochrannou známku, a že jsem si měl vzít lepšího právníka. Měli pravdu. Ale už je to pryč..." připravuje: Kamil Hofman, Foto: Gary Fisher, Charles Kelly, Mantis a archiv Velo příště: léta 1982-84 události ~ pißd staveni prvni špeciálni komponentové sady pro horská kola Shimano Deore, založeni první sportovní MTB asociace NQRBA nenhnnc» _ VnchÍ7fl Shimatlfl Mighty, kliky TA, cantileverové brzdy Mafac, pedály KKT), ale za mnohem nižší cenu. Kompletní horské kolo Specialized Stumpjumper se prodávalo za polovinu toho, co stál na objednávku vyrobený Ritcheyho bike. Zajímavostí je fakt, že konkrétní osazení se poměrně často lišilo od katalogového, protože některé díly nebyly dočasně k dispozici. U několika raritních kousků tak byly k vidění bikrosové pedály a představce, motocyklové brzdové páky Tommaselli Racer apod. Richard Cunnigham, současný šéfredaktor časopisu Mountain Bike Action, zakládá v roce 1981 značku Mantis (na snímku), která v pozdějších letech sehrála ve vývoji horského kola, zvláště na poli odpružení, významnou roli. t Přelom sedmdesátých a osmdesátých let minulého století je přerodem mountainbikingu z libustky několika málo nadšenců v masovou sportovní zábavu. Ani ti nejzainteresovanější si vjak ještě stále nedokáži představit, jaký oheü vzplane z pár jiskérek, které zažehli. osobnost HCIiB y I Rodák z Redwood City (ročník 1958) dokázal to, co většině pionýrů MTB nebylo přáno. Nejenže přenesl své konstrukční nápady do výroby a na pulty cykloprodejen, ale jako jeden z mála průkopníků přežil i proces ekonomické globalizace. Prakticky na každém dnes dodávaném sportovním horském kole. ale nejen na něm, najdete nějakou součástku s logem nesoucím jeho jméno, a to je néco úžasného. Začínal jako silniční závodník na slušné národní úrovni, účastnil se i sjezdového závodu Repack, ale svoji parketu brzy našel na poli konstrukce kol a ukázal se rovněž jako velmi zručný řemeslník, stavitel rámů. V průkopnických dobách nebyly k dispozici žádné speciální komponenty pro mountain biky, a tak měl Tom otevřené pole pro svou invenci. Postupně se tak ze stavitele rámů stále více stával návrhářem jednotlivých dílů, představen, řídítek, hlavových složení, sedlovek, sedel, ráfků, nábojů, pneumatik. Založil legendární závodní tým s Thomasem Frischknechtem a Henrikem Djemisem, především však zůstal nadšeným cyklistou, za posledních dvacet let nenajel na kole ročně míň než 16 000 kilometrů, což je čas strávený testováním a vymýšlením nových produktů. Tom Ritchey se po celých třicet let existence mountainbikingu drží v jeho první linii. právní zástupce si s tím evidentně nedal velkou námahu. Rok poté proběhla v mainstreamovém cyklistickém časopise Bicycling čtenářská soutěž „Pojmenuj tohle kolo", kde se objevil Ritcheyho mountain bike, ale vítězem ankety se stal pojem ATB - All Terrain Bike (kolo do každého terénu). Nemohl však odolat nástupu spojení mountain bike (MTB), horské kolo, které se stalo synonymem pro novou kategorii nedlouho poté, co původní žádost o přidělení ochranné známky definitivně ztroskotala. Setkání bikerů na průsmyku Pearl Pass je stále početnější, tento obrázek je z roku 1979 a na jaře příštího roku se objevil na titulní stránce časopisu Bicycling. Novému odvětví se dostává náležité mediální odezvy, fenomén tlustých plášťů překračuje hranice Kalifornie a šíří se rychlostí epidemie celými Spojenými státy. Japonské společnosti Ukai a Arai uvádějí v roce 1979 na trh lehké hliníkové 26palcové ráfky původně určené pro BMX, což pomáhá výrobcům prvních terénních bicyklů včetně Torna Ritcheyho, respektive Fishera a Kellyho. S9S0 Dean Bradley testuje horské kolo Torna Ritcheyho pro únorové vydání časopisu BMX Plus! Ve své recenzi (všimněte si zkomolení THE RICHEY MOUNTAIN BIKE TEST VELO 2/2006 107 Velo 06/03 Horská kola začínají být brána skutečně vážně. Japonské Shimano představuje první kompletní komponentovou sadu určenou pro MTB, která dostala název Deore, pojem prolí-nající se historií horské cyklistiky posledního bezmála čtvrtstoletí. Vstup do terénu to byl však ze strany Shimana velmi opatrný. Pod stejným označením totiž vystupovala do té doby i silniční cykloturistická sada, speciální biková se z ní stala proto, že se v ní objevily trojpřevodník. dlouhé raménko přehazovačky, řadící páčka ovládaná palcem umístěná na řídítkách (vypůjčila si ji z cykloturistické sady Positron), variantně i klasické páčky na spodní rámové trubce. Byl to přece jen pouze první pokus, ale přesto velmi odvážný. Důvod k ponechání názvu známého ze silniční sady byl zcela pragmatický, snížilo to náklady spojené s registrací ochranné známky a reklamní prezentací. Pod hlavičkou Deore Series vznikla celá řada respektovaných sad jako Deore XT, Deore LX, Deore DX... Schwinn, který svými excelsiory celé bikové šílenství vlastně spustil, nemohl zůstat dlouho pozadu a ve stejném roce uvádí na trh svoje první kolo do každého terénu určené pro široké masy. Model dostal název Sidewinder a prodával se za pouhých 250 dolarů. V Marin County vzniká společnost WTB (Wilderness Trail Bikes), která měla na další vývoj MTB obrovský vliv v oblasti speciálních komponentů pro horská kola. Zakladatelé WTB Charlie Cunningham (na snímku), Steve Potts a Mark Slate vytvářeli produkty i pro jiné značky, hlavně v počátku své existence se na to zaměřili, a tak jejich rukopis nesou například populární pneumatiky Ground Control designované pro Specialized nebo ráfky RM 20 vytvořené pro japonskou značku Araya. Dnes produkuje WTB řadu dílů pod vlastní značkou a její výrobky, především sedla, pláště a gripy, se objevují na mnoha modelech horských kol široké škály značek. Vítej, kmotře mou* (ainbi Polovina osmdesátých let je obdobím emancipace nového cyklistického odvětví, a to na poli sportovním i technickém. , A především nachází tisíce kilometrů daleko, na druhé l_ straně Pacifiku, svého velkorysého, prozíravého a vlivného kmotra, který mountainbikingu brzy vydláždí cestičku na vrchol uživatelské popularity. UVBC1GII1 komponentové sady Shimano Deore Japonci byli nejrychlejší a možná právě proto jsou dnes jednoznačným lídrem na poli MTB dílů. Ovšem pustit se na počátku 80. let do výroby speciální komponentové sady pro horská kola, to vyžadovalo pořádný kus odvahy. Zdaleka ne všichni v branži věřili, že tohle odvětví má budoucnost. Sami představitelé Shimana považují za skutečný počátek produkce bikových součástek až sadu Deore XT (1986). trvalo plné čtyři roky, než japonští konstruktéři vytvořili přesně to, co bikeři potřebovali, původní Deore však položilo nezbytný základ. Zajímavá je historie volby názvu pro revoluční sérii. Nová cykloturistická sada měla nést název Gold (zlato), jenomže ten už byl zaregistrován. A tak vývojový inženýr v Osace zvedl telefon a zavolal francouzskému zástupci Shimana, panu Bertinovi a požádal ho o francouzský výraz pro zlato. De l'Ore však zkomolil na Deore, a tak už to zůstalo. Pojmenování pro historickou sadu bylo na světě. A technické parametry první Deore? Přehazovačka 265 g, přesmykač 121 g, trojpřevodník 48-50/34-37/28-33 zubů, silniční vícekolečko 600EX - pětirychlostní (13-21 nebo 14-24 z.) nebo šestirychlostní (13-18,13-21,13-23 z.). Pětirychlostní kazeta 13-21 z. vážila 368 g, šestirychlostní 13-23 z. 425 g. osobnost Yoshizo Shimano K^^^^H^H^^B Nejmladší ze tří synů zakladatele fir-^Olffi' *B mV Shozabura Shimana je dnes prezi- I dentem společnosti a má také největší zásluhu na tom, že se Japonci tak rychle svezli na nové vlně terénní cyklistiky přicházející z Kalifornie. V polovině šedesátých let se managemet firmy rozhodl masivně vstoupit na americký trh a v červnu 1965 otevřel svoji pobočku přímo ve Spojených státech jako jeden z prvních japonských průmyslových podniků vůbec. Jejím vedením byl pověřen mladý Yoshizo, který měl v té době již za sebou pracovní zkušenost v automobilce Nissan, kde nastoupil hned po ukončení ekonomického vzdělání na univerzitě. Byl to on, kdo zasažen nadšením hochů od hory Mount Tam brzy pochopil význam nástupu nového fenoménu. Jednoho rána roku 1981 zazvonil v kanceláři ředitele Shoza Shimana v Osace telefon ze zámoří. Na druhé straně aparátu byl Yoshizo. Přesvědčoval svého staršího bratra o tom, zeje nutné včas zareagovat na zatím nesmělý rozlet horských kol a zaujmout zatím neobsazenou pozici na perspektivním trhu. Shozo si nebyl jist. zda je to sázka na správného koně. vždyť náročný provoz kol v terénu kladl na součástky zcela nové požadavky, které bylo třeba technicky řešit, a to byla velká výzva, ale Yoshizo byl neoblomný. Ten hovor trval čtyři hodiny a svým způsobem odstartoval celosvětový boom horské cyklistiky. Kdyby tehdy ráno Yoshizo nezvedl telefon a nevytočil číslo svého bratra... Mladý Yoshi jako ředitel americké pobočky Shimano v roce 1965. Na události poměrně bohatý rok završuje v Kalifornii konání premiérového ročníku závodu Rockhopper, průkopníka cross-country, prvního masově populárního XC závodu. Bylo jen otázkou času, kdy do popředí vystoupí závodní aspekt horské cyklistiky. V průběhu veletrhu jízdních kol v New Yorku na podzim 1983 je oznámeno zformování organizace NORBA (National Off-Road Bicycle Association), první ofi-cální instituce podporující mountainbiking, především závodní. Však také v témže roce zakládá Specialized první profesionální MTB tým. Bikový vítr vane přes Atlantik na starý kontinent a přináší přes oceán jednu z největších ikon. V létě 1983 přijíždí Gary Fisher do francouzského La Plagne. kde na alpských svazích předvádí své downhillové umění. Biková pandemie se šíří dál. Odpověď SunTouru na rok starý počin konkurenta Shimano. do prodeje přicházejí speciální bi-kové komponenty, zatím nezařazené do kompletní sady - přesmykač a přehazovačka MounTech, řazení Micro Power (palcem), pedály XC-II, náboje, rychloupínák sedlovky. volnoběžné pětikolečko, řetěz, hlavové složení. Ženy nechtějí zůstat pozadu. Z popudu off-roa-dové Amazonky Jacquie Phelanové, první skutečné bikové profesionálky, mnohonásobné mistryně USA a manželky Charlieho Cunninghama (WTB), vzniká asociace Women's Mountain Bike 8 Tea Society (WOMBATS - anglicky vombatky, samice australského vačnatce), volně „dámské společenství horského kola a čaje", s cílem vytvořit síť příznivkyň MTB, více příležitostí pro hledání partnerek pro společné vyjížďky, zlepšování jezdecké 1 ,976-*008 ^.«Kttfl«* m« techniky na speciálně organizovaných kempech a obecně prosazování ženského aspektu v horské cyklistice. WOMBATS vyvíjí činnost dodnes, ačkoli její význam nepřekročil hranice Kalifornie a několika málo severoamerických států. Nový sport nemá za sebou ani jinošská léta a už naráží na odpor ochránců přírody. Central Coast Clunker Classic v Kalifornii je zrušen po čtyřech letech konání, protože trasa vede chráněným územím. Boj o prostor pro bikování začíná a brzy bude představovat v celém hnutí téma číslo jedna. První horské kolo v produkci značky Cannondale (v témže roce závodní silnička, rok předtím první turistický bicykl) - model Mountain, postavený pochopitelně na hliníko- vém rámu. Vycházel z konceptu kol různých průměrů, kdy zadní mělo 24" a přední 26", řešení později použité i u sjezdových strojů. Zajímavostí je, že první bikový Cannondale nesl například náboje, řídítka Či hlavové složení Specialized, což je kombinace značek událost Zrod první mountainbikové asociace NORBA Iniciátorem založení průkopnické organizace byl Glen Odell. který také stál v jejím čele až do roku 1986, kdy se NORBA stala součástí americké cyklistické federace USA Cycling. Mezi zakládajícími členy nové asociace byli pochopitelně pionýři z Marin County - pořadatel legendárního Repacku Charlie Kelly jako dlouholetý předseda její soutěžní komise, Joe Breeze, který vlastnoručně nakreslil první logo a prosadil zachování základního pravidla závodů XC o vyloučení cizí technické pomoci, či Gary Fisher, sám úspěšný závodník a promotér vlastního profesionálního týmu. NORBA jako první vytvořila model pohárového seriálu složeného z několika závodů, v dřevních dobách hodnocených společně pro sjezd i cross-country a dala základ pravidlům (26" kola, délka okruhů a podíl terénu, závodníci odkázaní na vlastnoruční opravy defektů). V prvním roce své existence sdružovala NORBA 112 členů, v dobách největšího rozmachu závodního MTB v polovině 90. let to však již bylo 29 000 držitelů její licence a závodní kalendář obsahoval více než tisícovku podniků! Ale zlaté časy a závodní okouzlení živené mimo jiné vstupem mezi olympijské sporty pominuly. Také první mountainbikové organizace musela spolknout hořkou pilulku a vyrovnat se s hlubokou finanční a mediální krizí. Vždyť jestliže v roce 1995 činila celková dotace na cenách rekordních 430 000 dolarů, pak před třemi lety se NORBA National Championship Series odehrála zcela bez finančních odměn a letos se opakovaně na území USA nekoná jediný podnik Světového poháru. NORBA ale žije dál a opět věří v lepší zítřky, její průkopnickou úlohu nikdo zpochybnit nemůže. příště: léta 1985-1987 události - první neoficiální mistrovství světa MTB v Mamoth Mountains, technika - indexové řazeni ioučasného pohledu netradiční byl mix na místě pohonu -cliky Sugino AT, přesmykač SunTour a přehazovačka ihimano Deore. Tady také začíná prehistorie bikového odpružení - mo-orkář a letecký inženýr, Kaliforňan Dan Hanebrink, navr-íuje a staví odpružený rám Shocker, kolo po vzoru moto-;yklové kyvky. Dan úspěšně závodil ve sjezdu, v roce 1985 /ytvořil první rychlostní rekord na horském kole te špičkové odpružené vidlice systému upside-down, její majitel také navrhl speciální kolo pro přejezd Antarktidy. Už sem sahají kořeny technické výzvy, která ovládne celé odvětví na příští dvě desetiletí. Do podzimu roku 1984 vede první, redakcí Vela zmapovaná stopa horského kola v tehdejším Československu. Na soustředění cyklokrosové reprezentace na Jičínsku před mistrovstvím světa v Mnichově dorazila na zkušenou také skupina Američanů a jejich mechanik si s sebou přivezl mountain bike Specialized Stumpjumper. Dlouhý a těžký bicykl způsobil mezi domácími cyklokro-saři rozruch. Nedá se říci, že zrovna nadšení, protože byli zvyklí jezdit v terénu na svých lehkých a rychlých speciálech s úzkými galuskami bez velké škály převodů. Ovšem vzhledem k tomu, že mezi posluchači přednášky, kterou tehdy Američané o MTB improvizovaně uspořádali, byli i Miloslav Kvasnička, Ondřej Glajza, Peter Hric, Radovan Fořt či Martin Raufer, budoucí špičkoví bikeři, setkání to bylo skutečně osudové. Miloslav Kvasnička vzpomíná: „Tehdy jsem nijak do hloubky nepřemýšlel, jestli tahle zvláštní kola mají budoucnost, ale v každém případě se mi jako závodní materiál zdála být příliš těžká a vhodná spíše na cykloturistiku díky své schopnosti překonat každý terén. Až tak moc jsem se nemýlil, protože bike je skutečně kolo pro masy, ale že se tak brzy prosadí i v závodní formě a že se jím budu živit, to jsem opravdu nečekal." Klid před bouří X/pln nfi/04 Společenství tlustých plášťů završilo první desetiletí své oficiální existence, aniž by mělo vyhráno, nicméně doba pro jeho největší vzestup byla za dveřmi. Rozhodující producenti, snad jen s výjimkou japonského Shimana, však stále vyčkávali. Vždyť ještě v roce 1983 na t velkých cyklistických výstavách v New Yorku ^ a v Miláně jen pět ze stovky vystavujících firem L mělo nějakou návaznost na horská kola a ani L v následujících dvou sezónách se to nijak podstatně nezměnilo. Každý ze zainteresovaných nástup terénních bicyklů registroval, ale čekal, jak se zachovají lídri velobyznysu. Nastal pověstný ' klid před bouři. Na scénu opět vstupuje velký guru Gary Fisher. S inženýry Shimana úzce spolupracuje na vývoji indexového řazení, které Japonci v tomto roce představují v rámci silniční sady Dura-Ace. Toto konstrukční řešení je však přímo předurčeno pro jízdu v terénu dík přesnému a rychlému řazení bez ztráty kontroly nad kolem. Je to sezóna velkých suverénů první éry profesionálního bikingu v zámoří. Jacquie Phelanová získává potřetí v řadě titul NORBA Championships, Fisherův jezdec Joe Murray ve své první sezóně, kdy používal pedály s klipsnami, vyhrál dvanáct závodů seriálu NORBA v řadě, což je dosud nepřekonaný rekord. Murray se rovněž podílel na designování plášťů pro tři různé značky a navrhoval kola pro Marin, Merlin, Kónu či VooDoo včetně jednoho z prvních titanových rámů a byl také první, kdo na tomto ušlechtilém materiálu začal koncem 80. let pravidelně závodit. V kalifornských Mamutích horách se koná první ročník atraktivního sjezdu Kamikaze Downhill, v němž hraje absolutní rychlost a odvaha zapomenout na brzdy dominantní roli. Na pevných kolech bez odpružení se borci prosti speciálních chráničů řítí bezmála stokilometrovou rychlostí... 122 VELO 4/2006 osobnost led Overend & Sara Ballantyneová ' Dvojice honosící se titulem premiérových světových šampiónů, byť s neoficiálním statutem, se stala legendou závodního MTB v kolébce tohoto sportu. Oba mají mnoho společného. Závodili za tým Specialized, přesídlili kvůli své profesi do Colorada a pro zámořský mountainbiking objevili evropská kolbiště. Byť Overend loni oslavil životní padesátku a Ballantyneová je jen o pět let mladší, oba jsou stále aktivní. Ned, původní profesí mechanik aut a motocyklů, pracuje už bezmála dvě desetiletí pro značku Specialized, stále závodí a ještě donedávna vyhrával před o dvacet i více let mladšími soupeři podniky Xterra v off-road triatlonu. Loni se dokonce pustil do souboje s elitou ve Světovém poháru v americkém Angel Fire. Sara, mimo jiné dvojnásobná vítězka extrémního adventure závodu družstev Eco Challenge (1998, 2001), pořádá programy v oblasti sportovní přípravy, a to pro jízdu na kole, běh i lyžování, nabízí masérske kurzy, vyučuje personální komunikaci. .■'■;,-/ — Synonymum nového fenoménu - řadící páčky indexového systému SIS jako součást sady Deore XT. Všestranná sportovkyně je totiž psycholožkou s univerzitním diplomem, ale než se rodačka z Pennsylvanie a dlouholetá coloradská rezidentka dostala k uplatnění svého vzdělání, prosadila se v mnoha outdoorových odvětvích. Začínala jako lyžařská a horská inštruktorka, současně se věnovala horolezectví (má na kontě vrcholy aljašského Mt. McKinley, nepálskeho Chulu East, alpského Eigeru či novozélandského Mount Cook), běhu do vrchu, běžeckému lyžování i telemarkingu a od roku 1986 objevila horskou cyklistiku. Již o rok později získala titul NORBA World Champion, který obhájila i v dalších dvou sezónách, když v osmaosmdesátém prokázala své dobrodružné sklony vítězstvím v bikovém závodě Iditabike na 200 mil napříč zamrzlou Aljaškou. V roce 1990 ji v Durangu připravila o první oficiální světové zlato v cross-country krajanka Juli Furtadová a k tomuto stříbru pak ještě přidala v 34 letech bronz z MS ve Vailu. Ballantyneová byla první americkou biker-kou. která se vydala na starý kontinent, konkrétně na souboj s Evropankami v Grundig Cupu, záhy všeobecně uznávaném Světovém poháru. Stala se jeho dvojnásobnou vítězkou (1990-91) a rovněž se zasloužila o zrovnoprávnění finančního ohodnocení profesionálních jezdkyň, byla také dlouholetou zástupkyní bíke-rek v NORBA i UCI. Taiwanský rodák Ned Overend (jeho otec pracoval v asijské zemi jako diplomat) je synonymem věrnosti a nikdy nekončící vášně k horskému kolu. Coby někdejší silničář začal s MTB až na prahu třicítky a právoplatným, mezinárodní federací inaugurovaným mistrem světa se stal dokonce v pětatřiceti, což je věk, kdy se s vrcholovou cyklistikou většinou závodníci loučí. Ještě jako bezmála čtyřicetiletý dokázal obsadit druhé místo v celkovém hodnocení Světového poháru a pro své úžasné vytrvalecké schopnosti si ne nadarmo vysloužil přezdívku „Mr. Lung", pan Plíce. Dodnes je Ned mountainbikovým pojmem, který v závodní historii díky své dlouhověkosti i sportovnímu gentlemanství zastiňuje věhlas mnohem úspěšnějších velikánů, jako byli či stále jsou John Tomac, Henrik Djernis, Thomas Frischknecht. Bart Brentjens či Miguel Martinez. MARIN Shimano oficiálně prezentuje systém SIS, prakticky souběžně přichází s indexovým řazením i jiný japonský výrobce - Suntour. SIS je jednou z technických vymožeností nové sady Shimano Deore XT považované za skutečně revoluční, první opravdu speciální komponentní řadu pro MTB, která odstartovala nebývalý rozmach horské cyklistiky. Současně je uvedena na trh další biková sada Z series jako levnější varianta a zároveň coby předzvěst dnes zcela běžné nabídky součástkových kompletů v nejrůznějších uživatelských úrovních. Deore XT byla šestirychlostní, obsahovala variantně také později zavržené oválné převodníky Biopace II ve verzích 50/48/46 zubů u největšího, 44/38/36 z. u středního a 26/28 z. u nejmenšího převodníku. Součástí nové sady byly také zcela přepracované náboje, hlavové složení či pedály i rychloupínák sedlovky. Marin County, kalifornská oblast nedaleko San Franciska, kde to před deseti lety všechno začalo, dává jméno nové značce. Název Marin Bikes zaregistroval úspěšně už před lety Gary Fisher (na rozdíl od spojení Mountain Bike) a v roce 1986 jej prodává Bobu Buckleymu, do dnešních dní majiteli jedné z nejvěhlasnějších značek. V malých garážových firmách dřímá technická invence, byť ohlas na ni většinou nepřekoná hranice regionu. Hlavní svářeč americké firmy Fat City (značka Fat Chance) Gary Helfrich staví první horské kolo na titanovém rámu! Jacquie Phelanová prohrává poprvé od roku 1980 mountainbikový závod. V legendárním klání ve Whiskeytown ji poráží krajanka Cindy Whiteheadová (na snímku, v dalších dvou letech neoficiální mistryně ■HHHHWHBH světa v downhillu), když po pouhém ki- ! lometru jízdy zlomila sedlovku a zbylých 50 km dojela ve stoje bez sedla! I««-«008 (a***1 IV»«« 1987 V hlavní zámořské cyklistické publikaci, katalogu Bicycle Guide, je poprvé vyčleněna speciální sekce horských kol. Greg Herbold. Kjj populární H-Ball. I skvělý biketrialis-ta a sjezdař (v roce 1990 první oficiální mistr světa v DH), známý propagátor MTB v médiích (objevil se mj. na titulní straně vůbec prvního čísla časopisu Velo v únoru 1998) a testovací jezdec pro Shimano, SRAM, RockShox, Koga Miyata, Turner a další značky, vítězí v roce 1987 v Mammoth Mountain v historicky prvním uspořádaném závodě v paralelním slalomu. Sara Ballantyneová a Ned Overend se v srpnu stávají rovněž v kalifornském Mammoth Mountains prvními neoficiálními mistry světa horských kol v cross-country, které vyhlašuje organizace NORBA. Overend, tehdy závodící za Schwinn, se dokonce v jednom roce honosil hned dvěma tituly - ovládl také světový šampionát organizovaný ve Francii. Ballantyneová pak ještě dvakrát vyhrává MS v dresu týmu Gary Fisher, ale později končí stejně jako Overend u značky Specialized, pro níž získává další úspěchy včetně prvního vítězství v UCI posvěceném Světovém poháru MTB (1991). událost Kamikaze Downhill Pionýr mezi promotéry technických disciplín Bili i Cockroft, již od 60. let pracovník lyžařského střediska v Mammoth Mountain v Kalifornii, vymyslel a zrealizoval nejbláznivější a po Repacku zřejmě nejslavnější downhillový závod světa Kamikaze, jehož první ročník se v „Mamutích horách" konal v roce 1985. Parametry legendárního sjezdu jsou skutečně úctyhodné: start ve výšce 3368 m, 656 výškových metrů na 5,5 km, otevřené šotoli-nové úseky s maximální rychlostí kolem 95 km/h. Ostatně takový býval mountainbikový downhill ve svých počátcích - rychlý, ale nepříliš technický. Kamikaze Downhill, to byli jezdci oblečení do přiléhavých kombinéz a odsouvající pud sebezáchovy. «.•-■•-Rekordmanem závodu je Jimmy Deaton s pěti prvenstvími, v revivalových podnicích posledních dvou let se znovu připomněl nejrychlejším časem již 38letý John Tomac. Později Cockroft v Mammoth Mountain pořádal rovněž první paralelní slalom (1987) a na začátku devadesátých let unikátní Reebok Eliminator, vyřazovací sjezd dvojic. Připravuje: Kamil Hofman Foto: Velo a archiv příště: léta 1988-1990 události - první oficiální MS v Durangu, založeni Mob a organizace IMBA, první ročník SP Grundig Cup, institucionalizace domácího MTB technika - představeni prvního celoodpruženého biku Kestrel Nitro, premiéra nášlapných pedálů Shimano SPD, nástup odpružených vidlic osobnosti - Keith Bontrager, Paul Turner, Doug Bradbury, Petr Marek 124 VELO 4/2006 e střet Velo 06/05 Jednoznačný doklad o tom, že MTB není jen módní vlnou a regionální záležitostí, podávají oficiální prodejní statistiky ve Spojených státech - poprvé specializované cyklistické obchody prodaly více kol horských než silničních. Dnes samozřejmost, ale tehdy se psal rok 1988. Na cyklistické výstavě v Long Beach působí prototyp Kestrel Nitro jako zjevení. Jedná se o vůbec první veřejně prezentované celoodpružené horské kolo. Byla to také první příležitost spatřit prehistorickou verzi odpružené vidlice RockShox RS-1, na jejíž konstrukci se podíleli Paul Turner a Keith Bontrager. který v té době již stavěl vlastní rámy a designoval řadu komponentů. Společnost Kestrel, původně sídlící v kalifornském Watsonvillu, patří k nejprogresivnějším v celé historii. Nejenže v osmaosmdesátém vyrukovala s prvním kompozitovým MTB rámem MX-Z (už předtím nabízela karbonové silničky), ale v témže roce i s prvním fullem. Dnes nabízí špičkové celoodpružené karbonové kreace a je silně etablovaná hlavně v triatlonu. Na začátku 90. let byla značka prodána do Japonska, ale v roce 1994 ji původní majitelé od společnosti Mitsui 8 Co. odkoupili zpět a přestěhovali do Santa Cruz v Kalifornii. Kolo Kestrel Nitro bylo v roce 2001 u příležitosti čtvrtstoletí MTB vyhlášeno časopisem Mountain Bike za druhé nejdůležitější kolo v celé historii. Na scénu vstupuje nový velký hráč, chicagský výrobce SRAM Corporation, který už ve druhém roce své existence debutuje na výstavě v Long Beach se svým pilotním produktem - řazením Grip Shift zpočátku určeným pro silniční a triatlonová kola. Už následující rok však otočnou rukojeť montuje na svá MTB Cannondale. Začíná velký souboj o přízeň s japonským gigantem, který má zvláště v zámoří v polovině 90. let nádech tažení pod heslem „No Shimano". což SRAM posouvá kupředu. Grip Shift brzy získává svoji hlavní marketingovou tvář-Johna Tomaca, který přispívá k rychle rostoucí popularitě nové řadící alternativy. Ledva se v našich končinách objevují první majitelé vzácných kousků „horáků*, v kolébce MTB se hájení prostoru pro biking stává realitou a hlavním úkolem pro příští léta. Rozvoj horské cyklistiky je spjat s extrémním nárůstem pohybu bikerů v terénu, a to přináší potíže. Dochází ke střetům s ochránci přírody, ale i dalšími uživateli stezek - pěšími a jezdci na koních. Je třeba hledat nové lokality pro jízdu na horském kole a také vytvořit určitá pravidla pro pohyb na těch stávajících. Vznik organizace IMBA (International Mountain Bicycling Association) pečující o rozvoj cyklostezek a obecně o nezávodní mountainbiking je logickou odpovědi na nastalou situaci. Asociace byla zformována na jaře roku 1988 z iniciativy pěti kalifornských klubů, které vycítily, že je vůči úřadům třeba vystupovat jednotně. První vítězství pro IMBA na sebe nedává dlouho čekat. Na podzim následujícího roku u příležitosti výstavy Interbike organizuje společnost Specialized ve spolupráci s časopisem Bicycling a na popud IMBA propagační akci s názvem „No trails, No sales", tedy žádné stezky, žádné prodeje. Největší výrobci si začínají velmi brzy uvědomovat, jak důležité je udržet místo pro provozování jízdy v terénu. IMBA poprvé vystupuje před lídry velobyznysu. aby upozornila, že budoucnost MTB závisí na odpovědné jízdě všech bikerů, dobrovolném podílu na výstavbě a údržbě stezek a účinné politické lobby. Výkonným ředitelem se stává charizmatický žurnalista Tim Blumenthal a sídlo se stěhuje z Kalifornie do coloradského Boulderu. IMBA nejenže pečuje o traily, ale působí také v oblasti osvěty pro ohleduplný přístup bikerů k přírodě a zároveň prezentuje veřejnosti mountainbiking jako k životnímu prostředí šetrný druh sportu. Brzy se působnost IMBA rozšířila do celých MWMMKlOMiUlCaiU* Vyield, ' SAFE \JQ//OKN | RIOING\ li /TRAILS| 54 VELO 5/2006 1916 -200' mou* ^íbíl-i»» Mountainbiking prožívá na přelomu posledních dvou desetiletí milénia ohromný boom. Je to bez nadsázk) zlatý věk horské cyklistiky. Z poněkud výstřední kratochvíle je už nepochybně masová zábava bez hranic. Přestože největší kouzlo horské cyklistiky -dostupnost pro všechny výkonnostní i věkové skupin obyvatelstva, je nasnadě, éra okouzlení ze závodní podoby MTB nelze zastavit. Rodí se profesionální týn a dlouhodobé soutěže, stoupá zájem médií. Je to taki doba překotných technických vylepšení, razantního nástupu odpružení, nášlapných pedálů, mnoha varian řazeni. Za tyto tři roky urazilo MTB větší kus cesty ne; za tucet let předtím. A už se to také začíná týkat i ná osobnost Daly by se o něm psát celé traktáty. V šestatřiceti letech je to skutečná žijící legenda MTB, ačkoli si to nechce připustit. Zažil v závodní horské cyklistice vše, co její historie dosud nabídla. Jako dvacetiletý absolvoval první oficiální MS 1990 v Durangu, kde podlehl jen o patnáct let staršímu Nedu Overendovi. Byl u debutu Světového poháru, olympijské premiéry na Hrách v Atlante 1996 (opět druhý, tentokrát za Brentjensem), stal se před třemi lety prvním oficiálně inaugurovaným mistrem světa v bikemarato-nu a loni vytrvalecký titul zopakoval. Se závoděním zdaleka nekončí, v týmu Swisspower se stará o mladé jezdce, loni navíc otevřel ve Svatém Morici mountainbikovou školu. Frischi je prostě jenom jeden. Poslední Mohykán generace, která byla protagonistou zlaté éry. Vytrval a přečkal i těžké chvíle těsných porážek. Celkem šestkrát dojel druhý na mistrovství světa či olympiádě. Svůj první titul v cross-country z Caims 1996 získal až na základě rozhodnutí od zeleného stolu, když na trati nej-rychleší Francouz Jerome Chiotti se po letech mlčení svěřil s užíváním zakázaného prostředku EPO. Švýcar se stal ikonou týmu Ritchey, zatímco druhou polovinu kariéry spojil se značkou Scott. Dnes žije se svou paní a třemi dětmi na více než tři sta let starém statku ve švýcarském Feldbachu a za svou největší promarněnou šanci považuje vítěz sedmnácti závodů World Cupu (třikrát triumfoval celkově) banální příhodu s bidonem na olympiádě 2000 v Sydney. Dlouho závodu vévodil, měl k dobru již půldruhé minuty, když v technické pasáži vytratil láhev s pitím a než dostal další, nestačil v horkém počasí dostatečně doplnit tekutiny. Důsledkem byly křeče, kvůli nimž v poslední čtvrthodině přišel o všechno a skončil šestý. Vždy když se objeví na šampionátu, řadí se automaticky k adeptům na medaili a nastupuje s cílem vyhrát. Již celých šestnáct let. Frischi aneb mountainbiking včera a dnes: na prvním MS 1990 v Durangu na pevné vidlici a v pedálech s klipsnami, a na celoodpniženém Scott Genius, na němž se stal mistrem světa v bikemaratonu. Spojených států a dnes má pobočky ve třech desítkách zemí (Británie, Německo, Itálie apod.) s celkovou členskou základnou více než třiceti tisíc cyklistů. Pokračuje závodní okouzlení z nového fenoménu. Neoficiální mistrovství světa se koná také na evropské půdě, konkrétně ve švýcarské Crans Montaně, kde triumfují v cross-country Američané Mike Kloser a Sara Ballantyneová. V témže roce zároveň na evropské půdě vzniká seriál Grundig Clip zárodek budoucího Světového poháru. Starý kontinent tak významně zasahuje do vývoje závodního MTB. Horská cyklistika už dávno není jen zámořskou výsadou. Angažování elektronického koncernu jako titulámího sponzora soutěže má velký význam. Kromě generace „pure bikerů", kteří objevili svůj sport, láká finanční saturace MTB závodů také silničáře a cyklokrosaře. Úroveň mountainbikových soutěží raketově stoupá. Bikeři hledají nové výzvy. Na Aljašce se toho roku koná oficiálně poprvé závod Iditabike na horských kolech na 200 mil zasněženou a zamrzlou krajinou. Vítězi se stávají staří známí Mike Kloser a Sara Ballantyneová. Je na čase si připomínat pionýry a ctít zasloužilé propagátory a inovátory na poli techniky, závodění i šíření MTB jako společenského fenoménu. A protože koncem 80. let se horská cyklistika ze své kolébky v Kalifornii pomalu ale jistě přemisťuje do lokalit s lepšími podmínkami a přívětivějšími úřady, není náhoda, že Mountainbiková síň slávy byla v roce 1988 otevřena v Crested Butte v Coloradu. Dnes do Mountain Bike Hall Of Fame náleží bezmála stovka významných osobností. Mezi prvními deseti uvedenými v roce 1988 nechyběli Gary Fisher, Charles Kelly. Joe Breeze. Tom Ritchey. Charlie Cunningham (WTB), jeho žena Jacquie Phelanová či zakladatel společnosti Specialized Mike Sinyard. Prvními Evropany mezi vyvolenými se však stávají až v roce 1999 Švýcaři Thomas Frischknecht a Hans Rey. trialový to mág. Brit Tim Gould, Italka Paola Pezzová a Němka Regina Stieflová. někdejší biková obojži-velnice a vítězka SP ve sjezdu. Slavnostní uvedení do Síně slávy probíhá každoročně u příležitosti veletrhu Interbike v Las Vegas. Hall of Fame je součástí muzea MTB a každoročně pořádá na podzim přejezd průsmyku Pearl Pass, který se poprvé konal už před třiceti lety. Bikeři to skutečně nebudou mít jednoduché. Na hoře Mt. Tamalpais, posvátném to místě světového mountainbikingu. nasazuje místní policie radary pro měření rychlosti jezdců na horských kolech. Represe propuká naplno a brzy se tato lokalita změní prakticky v zakázanou zónu. David .Tinker" Juarez, tehdy 28letý. získává svůj první titul mistra USA v Norba Championships. Letos v březnu oslavil populární „dráteník" pětačtyři-cátiny a stále závodí na dlouhých tratích. Italové mají pocit, že neotřesitelnou pozici Shimana na poli bikových komponentů je třeba ztížit. Campagnolo přichází v tomto roce se svou první MTB sadou, ale tak trochu s křížkem po funuse. Přesto se jeho první počin na poli off- VELO 5/2006 55 19í«-*006 mo*11 í»l« mw road cyklistiky se zdá být vyzrálý a originální. Campagnolo uvedlo v letech 1989 -1995 celkem čtyři modelové řady - Euclid. Olympus, Centaur a Record Or. V nabídce byla řadící páčka v kompletu s brzdovou pákou (s nastavitelnou vzdáleností i sklonem od řídítek i brzdové páky), zajímavostí je jedno z v propadlišti dějin končících technických řešení - rychloupínák sedlového zámku. Krátce na to se objevuje i otočná rukojeť Bullet, prakticky současně se systémem Grip Shift. Nenašlo se však mnoho výrobců kol, kteří sady Campagnolo na své modely montovali, převážně to byly domácí značky, jež se svou produkcí většinou nepřekročily hranice Apeninského poloostrova, jako například Pinarello, Cinelli nebo Scapin. ale přesto dali „campe" prostor i renomovaní zámořští dodavatelé Ibis, Serotta či Gary Fisher. Problémy však byly zvláště s chodem řazení. V polovině 90. let se Campagnolo z prostředí horských kol stahuje a ukončuje také výrobu MTB ráfků. Je otázka, zda Italové pouze nezachytili nástup Shimana a pohlíželi s despektem na nové odvětví, nebo jednoduše nestačili technologicky. V každém případě svůj souboj s Japonci vzdali, možná předčasně. Jedná se však o definitivní vyklizení pozic? Kdo by si byl třeba ještě předloni pomyslel, že Šram bude na příští rok nabízet kompletní silniční sadu? Proč by se tedy italský silničářský panteon nemohl vrátit do terénu? Zázraky se ale nedějí... Shimano dál nerušené a cílevědomě pokračuje ve svém nástupu a zahrnuje bikery další porcí novinek. V rámci inovované sady Deore XT představuje v roce 1989 řadu originálních technických řešení: dnes již legendární řadící páčky Rapid Fire (na snímku), náběhy zubů na převodnících s názvem SuperGIide, se-dmirychlostní kazetu a především historicky první našlápne pedály SPD (Shimano Pedaling Dynamics) se zarážkami zapuštěnými v podrážce, 56 VELO 5/2006 událost Tohle spojení, to byl svého času nějaký pojem, v závodním světě tlustých pneumatik naprostý vrchol, byť ne zaklínadlo. Setkání těch skutečně nejlepších, s nimiž \ se však mohli postavit na start stovky dalších vyznavačů jízdy v terénu, pokud prošli náročným sítem kvalifikací. Byly to úžasné festivaly lidí stejného vyznání s nec-1 pakovatelnou atmosférou, která se. bez nostalgie, už asi nikdy nevrátí. Prvním vítězem Grundig Cupu se stal v roce 1988 pro historii zcela neznámý | a zapomenutý Belgičan Raymond Desonay. mezi ženami populární Susi Buchwieserová z Německa. Rok na to už vstupuje na scénu Mike Kloser, který se I osobnost Paul Turner 8 glas Bradbury Oba guru bikového odpružení spojuje zázemí v motokrosu a podobná cesta světem horských kol od vlastního vývoje, prodeje nápadů i svých značek a poté příchod s novými projekty kompletních biků, s nimiž se se střídavými úspěchy snažili znovu prosadit. Paul Turner (46) býval mechanikem továrního týmu Hondy v USA. Doug Bradbury (55) aktivně závodil v motokrosu a v enduro soutěžích, ale v roce 1984 poprvé vyzkoušel horské kolo a poté. co zjistil, že na něm padá víc než na motorce, rozhodl se postavit bike, který funguje. Tak se zrodila společnost Manitou Mountain Bikes (1985) a o pět let později postavil nejen první rám z hliníkové slitiny Easton, ale přišel zároveň se svým první modelem odpružené vidlice Manitou. Hned si ji od něj vyžádal slavný John Tomac a rok poté na výstavě Interbike v Anaheimu vyprodal Brabdury celou svou produkci během jediného dne. V roce 1992 od něj odkoupila licenci na odpružené vidlice Manitou společnost Answer Products, pro níž dál pracoval, a na přelomu tisíciletí se svým osudovým partnerem Johnnym T. začal konstruovat kola značky Tomac. Byla velmi úspěšná, zvláště celoodpružený all-mountain model Eli, ale vstup pod křídla koncernu American Bicycle Group Bradburymu s Tomacem příliš neprospěl. Momentálně hledají cestu, jak se osamostatnit nebo nalézt nového výrobce. Když začínali a poprvé představili své koncepty odpružení, bojovali Paul i Doug se zpátečnickými názory typu - -je to příliš těžké" nebo „ moje ruce a nohy jsou je dine odpružení, které na kole potřebuji" apod. Svým způsobem to byli vizionáři. Vždyť Paul Turner představil svůj prototyp vidlice RS-1 už na Kestrelu Nitro na veletrhu v Long Beach v roce 1988 a byl první, kdo dokázal přesvědčit přední výrobce montovat jeho výrobky sériové na svá kola. Turner později svoji značku prodal a v roce 2002 ji získal Šram. Paul si ale našel jinou zálibu - před sedmi lety založil značku Maverick s originálním řešením zadního odpružení MonoLink. Opět svou myšlenku dokázal dobře zpeněžit, jeho licenci používá například Seven Cycles nebo Klein. jako první ze zámořských hvězd vydal do Evropy a v konečném pořadí nestačí jen na Němce Volkera Krukenbauma. Kloser pak svou průkopnickou roli rozvíjel dál a stal se významným zástupcem jezdců v mezinárodní unii. První tři ročníky Grundig Cupu jsou však čistě evropská záležitost. První závod série na americkém kontinentu je na pořadu až v roce 1991. kdy také získává statut oficiálního Světového poháru. Tři podniky se konají v USA, jeden v Kanadě a zámořští zástupci soutěž zcela ovládají, jmenovitě Tomac. Wiens, Grewal, Overend. Ballantyneová, Furtadová, Matthesová a De Matteiová. Československá stopa v Grundig Cupu začíná už roku 1990, kdy cyklokrosový mistr světa Ondrej Glajza vítězí v Houffalize a ve Viborgu a v konečném pořadí mu patří pátá příčka, a další z vyznavačů zimního terénu Miloslav Kvasnička dojíždí čtvrtý v Hamburku a Lenzerheide. Rok poté dokonce Slovák Glajza nakrátko obléká trikot lídra Světového poháru, když ho poté nadobro zastaví chronické zranění zad, jeho krajan a další z cyklokrosařů feter Hric vítězí v nizozemském Groesbeeku a triumfuje v Grundig Challenge Cupu (hodnocení evropské části SR celkově 9„ v roce 1993 dokonce v konečném pořadí bronzový) jsou to z dnešního pohledu nedostižné výsledky pro závodníky, kteří se narodili v bývalé federaci. Postupně v programu SP přibývá sjezd (1992 jako přidružený Super Downhill Cup a o rok později již jako plnohodnotný Světový pohár) a dual (1998). předchůdce fourcrossu (2002). Grundig zůstal synonymem Světového poháru až do roku 1998. kdy se vytrácí a firma končí finančním krachem. Je to také konec zlaté éry závodního MTB. Světový pohár, který nakonec zavítal na všech pět kontinentů (postupně Evropa, Amerika. Austrálie, Afrika a Asie), od té doby marně hledá tak silného partnera a z obchodního hlediska dnes spíše živoří. Megastáje s mnohamilionovými rozpočty a doba. kdy se dalo závoděním na horském kole zajistit prakticky na celý život, jsou dávno ty tam. Podlehnout pocitu, zeje možné vytvořit jakousi formuli jedna na horských kolech, bylo tak snadné, o to tvrdší dopad na zem následoval. Bylo to pomíjivé, ale krásné období. což umožnilo volnou chůzi terénem při zachování všech výhod pevného spojení tretry s pedálem. Geniální řešení posouvající jízdu na horském kole o hodný kus dopředu. Ještě o řád dál jej vrhá přední odpružení a jeho překotný vývoj. Na základě návrhu Paula Turnéra vyrábí jeho společnost RockShOX a firma Dia Compe první model odpružené vidlice RockShox RS-1, která se prodává za 350 dolarů. Jednalo se o jedno-palcové Cr-Mo vnitřní nohy a dvoudílné hliníkové kluzáky s dutým můstkem, jako pružící medium sloužil olej. o tlumení se postaral vzduch. Nesmělé počátky domácího mountainbikingu se rodí na pokraji zhroucení totalitní režimu. Na podzimní výzvu jednoho z nadšenců ve sportovním tisku však reagují pouze dva zájemci. Tohle že má být ten očekávaný boom? První české horské kolo. tedy jestli se tomu tak dalo říkat, je na světě. Model Terry ze sobotínského Velamosu byl označen jako ATB (All Terrain Bike), vyhlížel spíše jako trekking na 26" palcových kolech, jeho jízdní vlastnosti a zpracování odpovídaly době zrodu. Horské kolo vyvíjeli na přelomu 80. a 90. let také v roky-canském Favoritu, ale do výroby se nikdy nedostalo. V domácích prodejnách, rodících se v podmínkách tržní ekonomiky po listopadu 89 jako houby po dešti, se objevují první dovezené kousky, mnohdy bezejmenné. Legendární je označení na spodní rámové trubce Shimano 18 speed. „Už jste viděli to kolo Shimano?" ozývaly se tamtamy mezi terénu-chtivými cyklisty. 1976-aOOB M,£SHt»-* Jako první ze sériových výrobců montují na svá kola vidlice RockShox Schwinn, Specialized a Gary Fisher, ten také ve spolupráci s bývalým motorkářem a mountain-bikovým „veteránem" Mertem Lawillem (první speciální cruiser postavil už v roce 1976) uvádí jedno z prvních běžně nabízených celoodpružených kol. Se svým příspěvkem na poli odpružení přichází Doug Bradbury, zakladatel značky ManitOU. Co se pružícího segmentu týče, vsadil na elastomery. Zdvih dosahoval pouhého půldruhého palce (38 mm), ale hmotnost vidlice byla více než slušná - pod 1,5 kg. Prodávala se za 400 dolarů, dost vysoká suma na tehdejší dobu, vždyť v mnoha případech téměř zdvojnásobovala hodnotu celého biku. Objevuje se další významné konstruk-térské jméno - Horst Leitner a jeho AMP Research soustředící se na koncepci lehkých celoodpružených kol. Původem Rakušan odešel s rodinou v roce 1980 do Kalifornie, kde coby bývalý úspěšný motokrosový závodník založil značku motocyklů ATK. Významně ovlivnil vývoj odpružení v branži a už v roce 1985 vytvořil koncept zadního odpružení pod hlavičkou vlastní firmy AMP Research vyznačující se minimálním vlivem na průběh šlapání. Pět let ho však nechal v šuplíku a teprve v roce 1990 představil spolu s neotřelou koncepcí paralelogramové vidlice. Systém zadního odpružení překřtili novináři na Horst Link, což je pojem, který vstoupil do dějin MTB. AMP Research sice už neprodukuje vlastní biky. pouze díly (například jedny z prvních hydraulických kotoučovek) a staví kola pro Mercedes Benz, ale Leitnerův patent žije dál. Licenci Horst Linku odkoupila řada výrobců, především Specialized na svém modelu FSR. V tomto seriálu již dříve uvedená značka kol Mantis (1981) jejího zakladatele Richarda Cunninghams, současného šéfredaktora časopisu Mountain Bike Action, debutuje v roce 1990 Richardem navrženou konstrukcí jakéhosi softailové- ho rámu Flying V bez tlumiče s hliníkovým hlavním rámovým trojúhelníkem (první alu monocoque na světě vůbec) a přišroubovanou chrommolybdenovou zadní stavbou, která účinně pohlcovala rázy i při absen- 58 VELO 5/2006 událost ■ |', ■ W iß í S r DOMOVA ÍCIZINV o*V. „Zájemci o členství v Klubu horských kol (MTB a ATB) se mohou přihlásit na adrese..." Tato výzva vyšla na podzim roku 1989 v časopise Cyklistika. Mladém světě a deníku Čs. sport. K osudovému setkání Petra Marka a Víta Kepky. jednoho z dvou (!) lidí. kteří na tuto výzvu zareagovali, došlo 5. listopadu v pražské Višňovce při cyklokrosových závodech. Marek se svými spolupracovníky našel odpovídající zázemí pro rodící se sportovní odvětví v Krkonoších. Špindlerův Mlýn se stal měkkou horské cyklistiky u nás, hlavně přičiněním Jaroslava Šípka a jeho pořadatelského týmu. V sobotu 16. června se ve špindlerovském areálu Svatý Petr konal první závod MTB na našem území. Posloužila k tomu jen 600 metrů dlouhá Autentická výzva z deníku Čs. sport v roce 1989 osobnost Petr Marek Směle ho lze označit za otce českého, potažmo československého mountainbikingu. Byl to on, kdo na podzim roku 1989 zadal výzvy do tisku pro zájemce o horské kolo a odstartoval organizované směrování celého odvětví. V první linii zůstal dodnes, již 16 let je nepřetržitě předsedou Komise MTB Českého svazu cyklistiky. Zvláště díky němu se podařilo domácí MTB poměrně rychle institucionalizovat a vstoupit s ním na mezinárodní scénu. Ba co víc, v roce 1995 přivedl do Špindlerova Mlýna nebývalé mediálně pokryté mistrovství Evropy, které je dosud považováno za pořadatelský a díky své atmosféře absolutní vrchol dosavadní historie českého závodního bikingu. Markův příběh začíná v polovině 80. let, kdy v německém časopise Tour u svého strýce poprvé zahlédl horské kolo. „Do té doby jsem cyklistice vůbec neholdoval." vzpomíná Petr. „Silnice mě nelákala, cyklokrosové kolo sice zaujalo, ale mělo přece jen berany a úzké pláště, a to mě odpuzovalo. Když jsem viděl mountain bike, hned mi bylo jasné, že je to kolo přesně pro mě a vůbec bližší potřebám lidí." Sledoval testy kol a vybavení v zahraničních magazínech a v osmaosmdesátém vyrazil za železnou oponu do Paříže pro skutečný bike, zřejmě jeden z prvních v republice - MBK s vybavením Shimano Deore v přepočtu za 18 000 korun, což byla na tehdejší poměry neuvěřitelně vysoká suma. Celkem logicky pak hledal spřízněné duše a možnost zazávodit si v terénu. Brzy však pochopil, že si bude muset poradit sám. První krůčky byly spíše komické. „Krátce po listopadu 89 jsem přišel na svaz cyklistiky za tehdejším generálním sekretářem ing. Houbou s dotazem, kdy budou u nás závody MTB. Místo odpovědi se mi dostalo jen velkého údivu. Co to jako ta horská kola jsou? Tehdy mi řekli: 'Tak si ty závody MTB tady klidně dělejte.' A tak jsem je začal dělat. V září následujícího roku se už konalo neoficiální, nulté mistrovství Československa. Provázela nás ohromná euforie a chuť do práce i přes zcela amatérské podmínky. Třeba výsledky jsme psali na psacím stroji přes kopírák. Byla to úžasná doba." VELO KLU8 SpINOIERÚV MLÝN trať s několika zatáčkami na malém OBUSTHÍ SPRÁVA TĚLOVÝCKJWrQI ZlAtZÍHÍ JIlEMHICE j / i íívod D2 spinolerúv KL*H prostoru. Z dobových propozic na- >