vyšší škola jízdv

prudký sjezd se zatáčkou
Kopec lze sjet dvěma způsoby: dobře a špatně, přičemž pokud se to u druhé varianty obejde bez pádu a zranění, lze spíš hovořit o náhodě. Ještě zapeklitější než sklon a samotný povrch pak bývá charakter zdolávaného úseku, například pokud se do cesty postaví prudká zatáčka nebo schod.
Úplný začátečník, který zatouží stát se ekvi-libristou ve sjezdu, by si pro začátek měl vybrat kopec s mírnějším sklonem, tedy nejako my se hned pokoušet překonat malou skálu.
Základními pravidly úspěšného nácviku sjezdu je práce s těžištěm, volba stopy a uvol-něnost. Cyklistovi, který si není svou pozicí nad sedlem zcela jistý, se v prvních fázích doporučuje posunout sedlo dolů tak, aby dovolilo lépe se nad ním pohybovat. Se vzrůstajícím pocitem jistoty při průjezdu pak sedto můžete opět postupně zvedat do původní polohy. Začínejte opravdu na svahu, na kterém si aspoň trochu věříte, pokud přeceníte své schopnosti, je možné, že po případném pádu si již nedodáte tolik kuráže a sjezdy se pro
vás na dlouhou dobu stanou noční můrou. Z hlediska tréninku a zlepšování se v průjezdu zatáčkou je důležité začínat pomalu a postupně zrychlovat: v prvních fázích se snažit myslet na stopu, pozici těla, průjezd, zauto-
matizovat si tyto věci a následně přidávat na rychlosti. Dobré také je nebýt u podobného nácviku sám -jeden nikdy neví.
připravili: André Vebr, Petr Heiník foto: Štěpán Hájíček
CITEL
Petr Heiník (27)
kterých pak přesedlal na cyklotrial. Po nab\ zkušeností z těchto disciplín okusil sjt rému nakonec zůstal věrný na dlouho. Zde se mu také podařilo získat celkem WJ
-:-*ra CR, ke kt"~'~ tituly v dual slalomu. V současn
60     I   VELO 7-8/2008

Hůře už to nešlo
Exemplární příklad špatné techniky: celé těžiště je přesunuto příliš vzad, přední kolo tím má minimální adhezi a hrozí utržením. Následkem pozice jsou ruce zcela natažené a neposkytují žádnou možnost k manévrování. Tato křečová poloha je největší chybou mnoha jezdců: podobný styl je možné aplikovat v opravdu prudkých sjezdech, v tomto případě ale může paradoxne znamenat i pád. Na Petrovi je vidět uvolněnost, ze které automaticky pramení i jistota. Pokrčené roztažené ruce a kolena od sebe mu dodávají velký prostor k manévrování.

vyšší škola jízdv
prudký sjezd se zatáčkou
První krůčky - sedlo dolu
Do následujícího sjezdu putovalo Andrého sedlo níže, aby melo tělo více prostoru pro práci nad kolem. Pro učen! je toto skvělý postup. I po snížení sedla ale zůstávají jeho reflexe stejné. Tělo má tendenci se dostat co nejvíc nad zadní kolo, André je takřka v podřepu a stroj nemůže jistě ovládat.
Pozor na stopu
Při dalším průjezdu s kladeným důrazem na pozici těla již držení vypadá jistěji. Optimální ale pro změnu není zvolená stopa, která neumožňuje plynulý a v některých úsecích možná ani zcela bezpečný průjezd.
62     I   VELO 7-8/2008
Nájezd a volba stopy
Jako nejideálnější projetí zatáčkou se jeví vedeni kola z vnějšku přes vnitřek zatáčky opét do vnější stopy. Tato stopa dovoluje relativné nejplynulejší průjezd zatáčky. V případě této konkrétní zatáčky je důležitý nájezd co nejvíce vpravo, využití mírného klopení zhruba v jedné třetině zatáčky k zatočeni a nasměrování se směrem k vnitřku, a následně plynule vyjet zní.
Najíždět bychom měli srovnaní, v odpovídající rychlosti. Dobrzdíme raději dříve, tak, abychom měli zhruba čtyři až šest metrů před zatáčkou rychlost, kterou ji budeme chtít projet. Tyto „volné" metry přitom využijeme ke srovnáni pozice, případně doladění stopy. Samotný průjezd by pak mol sledovat zatáčku. Ruce a kolena jsou mírně pokrčeny, těžiště je v ose kola, směrem ke středu zatáčky se ruce a nohy více krčí a těžiště jde směrem dolů. Podle sklonu svahu se posunuje více vzad za sedlo, ruce však musejí být stále mírně pokrčené. S výjezdem se tělo narovnává a posunuje zpět na střed.
ZPOVĚĎ ŽÁKA
Sjet prudký kopec v době mé aktivní sportovní činnosti mi nedělalo žádný větši problém, ba jsem byl přesvědčen, Že dokáži sjet takřka vše. Pak ale přišly dva ošklivé pády. které mě postavily oběma nohama zpátky na zem. Jistota se proměnila ve strach, stupňovalo se polevováni v trénincích, což mělo logicky za následek zakrnéni a zkostnatěni techniky. Když už se do nějakého technického siezdu pustím, nejsem si zpravidla příliš |istý a dopouštím se mnoha chyb. o čemž mě Petr ujistil Byl rsem ale překvapený, jak okamžitě identifikoval, co dělám špatně, poradil mi a já už další sjezd cítil zlepšeni. A pak další a další. Mi! u sebe někoho, kdo dokáže takto poradit, je nenahraditelné. Odvykaci kúra mého zažitého chováni si pravděpodobně vyžádá delší čas. budu se ale snažit, abych Petrovi u maturity na konci sezóny udělal co největší radost.