V V 9 M m f vyssi škola jízdy průjezd zatáčkou s nezpevnenym povrchem Projet zatáčku umí každý, ale málokdo to svede s jistotou i v okamžiku, kdy je předvídatelný povrch nahrazen například štěrkem, listím nebo mokrou travou. V takovém případě se naše suverenita většinou rychle vytratí a brzdové destičky se v uctivé vzdálenosti od pasáže s chutí zakusují do kotoučů, aby nás zpomalily na rychlost chůze artrotické stařeny. Při pohledu na ostřílené harcovníky sjezdových disciplín se ale neubráníme dojmu, že to s bržděním někdy trochu přeháníme. Nechme proto strach v redakci a vypravme se do Benátek nad Jizerou za místním guruem Michalem Marošim za poznáním a poučením. I když Michala už nějaký ten týden trápí me-ziobratlová ploténka, účinkování v tomto dílu naší škoíy se nebránil. Pro člověka, který toho na kole nalétal více, než většina z nás najezdila po zemi, nepředstavuje tato výzva žádné nebezpečí. Společně jsme zamířili k benáteckému zámku, kde jsme našli dvě ideální vzorové zákruty. Jednu z nich jsme využili k demonstraci průjezdu s oporou nohy, jednu pro případ zatočení s oběma nohama na pedálech. Zde se sama nabízí otázka, v jakém případě zvolit ten či onen způsob. Michal to vidí jasně: „Pokud zatáčku neznám a chci mít jistotu, zeji projedu bez problémů, noha mi může hodně pomoci." Ale ve většině případů je samozřejmě ideální projet pasáž s nohama na pedálech. Pro tuto variantu ale musíme dobře zvážit proměnné - poloměr, klopení, povrch a podobně. Velmi užitečné je tedy nacvičovat na jednom konkrétním místě, zkoušet různé způsoby a získávat cit a odhad pro ideální volbu stopy. Odhad zatáčky a volba způsobu jejího zdolání závisí nakonec vždy především na zkušenostech: „Když jezdíš každý den, dokážeš bez problémů kolo udržet na hranici smyku i s nohama na pedálech. Když vyjedeš občas, musíš být opatrnější," komentuje trefně Michal. Oproti předchozím dílům Vyšší školy jízdy nejsme v tomto dějství tolik limitovaní typem kola, respektive výškou sedla, i když i zde platí, že mírné zasunutí sedlovky ovladatelnosti jenom prospěje. Pro nácvik se ale rozhodně přikláníme k použití plášťů s výrazným vzorkem nahuštěných na nižší tlak. Pamatujte í na to, že přesnosti ovládání neprospívají ani povolené výplety. Pro názornost si celý manévr rozfázujeme do čtyř dějství - přesun těžiště vpřed, navození smyku, průběh smyku a výjezd ze zatáčky. Rychlý, bezpečný a elegantní průjezd však nedostaneme jen prostým složením těchto čtyř obrázků za sebe. Daleko důležitější je schopnost odhadu a správné orientace. Na řadu našich otázek tak Michal odpovídá pouze úsměvem a slovy: „To pak vidíš." Za nevinným slovem „pak" se aíe v tomhle případě skrývá hodně hodin dřiny. Karel Kuchler Foto: Štěpán HájíČek 94 I VELO 9/2008 UČITEL Michal Maroši (30) Veterána příkrých svahů nemusíme jistě dlouho představovat, Benátecký rodák začínal na BMX kole, kterému se věnoval v první dekádě své kariéry "cí rokem 1984. Poté přesedlal na horská rošel téměř všemi technickými disciplínami Hem. dual slalomem, four crossem i slope- w»V edaiiova umístěni na světovém i evrop-'" Ttul mistra Evropy v dual ství v Českém poháru, o v evropském duálovém poháru a npaqe. Vedle závodní Käfe. Přesun těžiště vpřed V okamžiku před zatočením přesouváme těžiště plynule vpřed k řídítkům. Tento krok má dva hlavní důvody - jednak více zatížíme vedoucí přední kolo, které tak nemá tendenci k ujíždění či odskakování do strany, jednak odlehčíme zadní kolo, které se snáze dostane do smyku a stane se ovladatelnějším. ;^v-?^"V: ■ w vyssi škola jízdy průjezd zatáčkou s nezpevněným povrchem Zahájení smyku Smyk začínáme silnějším stiskem brzdy až v okamžiku, kdy je již kolo v dostatečném naklonil, jinak nebude ovladatelné. Před tím samozřejmé připravíme vnitřní nohu pro případ nutnosti opory. Těžiště se v této fázi přesune doprostřed kola. 96 I VELO 9/2008 Fat ^»- ^wf^mrťw^B JĚ ■gí^^^l Vedení smyku 1st V^ íJ Ve většině zatáček nalezneme různé opěrné body - kameny, kořeny, vyjeté koleje a podobně. Jejich rozmístění je důležité zohlednit při hledání ideální dráhy, protože nám mohou pomoci pří vedení stODV. Smvk se snažíme Drovést Dlvnule bez Dřerušení. těžiště zůstává imrnstřari knla vyssi SKOia iizoy Výjezd ze zatáčky Smyk ukončíme přesunem těžiště vzad. Tím se také dostaneme do ideální pozice pro přípravu ke zdoláni dalších pasáží nebo pro šlapání. Smyk ukončujeme v okamžiku, kdy je kolo nastaveno po směru další jízdy. Jakékoli přetáčení průjezd zatáčkou zpomaluje a je tedy neefektivní. * Průjezd zatáčkou s nohama na pedálech Tento způsob lze doporučit až v okamžiku, když jsme pomocí smyku nalezli hranice své a svého materiálu. Zacvaknutí v pedálech zřejmé již nestačíme zareagovat na z povrchu utržené přední kolo a čeká nás nepříjemný pád. Způsob provedení je ale velmi podobný předchozímu případu - těžiště je v průběhu zatáčení rovněž uprostřed kola. Ještě důležitější je zde správná volba stopy, protože jedeme-li „na hraně", není moc prostoru pro korekce směru v průběhu zatáčení. Na fotografii si všimněte vzájemné polohy Michala a jeho kola - kolo je naklopeno více než jezdec. Nakloníme-li totiž pouze kolo a jezdec zůstane v relativně vzpřímené poloze, je umožněna lepší kontrola v průběhu zatáčení a zároveň je tím usnadněn řízený smyk. Charakteristické chování kola v této poloze si můžete nejlépe vyzkoušet na asfaltu. Pokud se nakloníme pod stejným úhlem jako kolo, nemůžeme v případě ztráty přilnavosti plášťů nijak reagovat. Při správném klopení kola pak směřuje holeň vnitřní nohy kolmo vzhůru. „To je nejen efektivní, ale i efektní, a o to tu jde vlastně nejvíc," zakončuje s nadsázkou naši lekci Michal. 98 I VELO 9/2008