PSYCHOLOGIE ZDRAVÍ I. blok Lucie Brůžková bruzkova@fsps.muni.cz Základní literatura Tematické bloky semináře I. blok: ¢ obor psychologie zdraví ¢ zdraví + zdravý životní styl ¢ podpora zdraví + programy a projekty ochrany a podpory zdraví ¢ kvalita života II. blok: ¢ stres + copingové strategie ¢ osobnost a zdraví ¢ chování poškozující zdraví (kouření, alkohol, drogy, rizikový sex, přejídání + PPP atd.) III. blok: ¢ duševní hygiena ¢ life management + time-management ¢ sociální opora ¢ asertivita ¢ pohybové aktivita Požadavky k zápočtu 1.) docházka 2.) individuální práce na prezentaci vlastních copingových strategií prevence vůči stresu ¢ práce bude obsahovat „Vaše“ : - stresory (množství práce, přístup lidí, neodpovídající plat atd.) - reakce na stresory (zčervenání, křik, pláč aj.) - co nyní dělám pro zvládnutí daného stresoru X pomáhá / nepomáhá - jaké mám možnosti do budoucna (správné copingové strategie) - jaká literatura mi napomůže - prevence vůči stresu (SPA, spánek, sociální opora) Definice psychologie zdraví ¢ Psychologie zdraví je souborem specifických výchovně-vzdělávacích, vědeckých a profesionálních příspěvků z oboru psychologie, podpora a udržování zdraví, prevence a léčba nemocí a stanovení etiologických a diagnostických korelátů zdraví, nemoci a příslušné dysfunkce (Matarrazzo, 1980). ¢ Obor zkoumající zákonitosti vlivu psychických dispozic, funkcí a procesů na zdraví člověka, vznik a rozvoj nemocí a možnosti jejich terapie, rehabilitace a prevence (Kebza, Šolcová, 2000). ¢ Obecně je psychologie zdraví chápana ve smyslu aplikace psychologických poznatků do oblasti zdraví, nemoci a systému zdravotnické péče. Úkol psychologie zdraví ¢ Hlavním úkolem psychologie zdraví je budovat teorii zdravého jednání a chování člověka a získávat solidní poznatky z oblasti psychologie - na jedné straně o tom, co naše zdraví posiluje, a na druhé straně o tom, co našemu zdraví škodí (Křivohlavý, 2001). ¢ Zkoumá, jak psychologické (zejména osobnostní) proměnné spolupůsobí při vzniku nemocí i úrazů a jakým způsobem by se mělo ovlivňovat chování člověka a jeho prostředí, aby to prospělo jeho zdraví. Psychologie zdraví ¢ jeden z nejmladších a v současnosti intenzívně rozpracovávaných vědních oborů; ¢ speciální psychologická vědní disciplína; ¢ problematiku zdraví a péče o zdraví pojímá hlouběji; ¢ oproti klasické biomedicíně věnuje prvořadou pozornost psychologickým aspektům zdraví (a nemoci); ¢ snaží identifikovat chování a prožívání člověka, které zvyšuje nebo snižuje riziko vývoje poruch a chorob; ¢ zaměřena na relativně zdravé lidi; ¢ snaží se předcházet nemocem. Historie psychologie zdraví ¢ Jako samostatný vědní obor byla uznána: - v Americe v roce 1978 (součástí Americké psychologické společnosti), - v České republice v roce 1988 (sekce psychologie zdraví v rámci Československé psychologické společnosti, nyní v rámci Českomoravské psychologické společnosti). ¢ Je předmětem řady speciálních časopisů, knih a odborných článků. ¢ Pořádání konferencí - u nás, v zahraničí. ¢ Základy psychologie zdraví v ČR: prof. Jaro Křivohlavý ¢ Základní literatura: Křivohlavý, J. Psychologie zdraví. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. Vztah psychologie zdraví k jiným vědním oborům Neexistuje v podstatě vědní disciplína, která by se zdravím nezabývala…: ¢ medicína (fyziologie, celostní medicína, epidemiologie aj.); ¢ psychologie (klinická psychologie, sociální psychologie, psychoterapie ad.); ¢ sociologie; ¢ filosofie; ¢ pedagogika ¢ a řada dalších vědních oborů… Psychologie zdraví je součástí předmětů… ¢ pozitivní psychologie; ¢ psychologie sportu; ¢ duševní hygieny sportovce; ¢ psychologie koučování; ¢ psychoterapie – kinezioterapie; ¢ psychomotorická terapie. Proč se zrodila psychologie zdraví? ¢ změna struktury nemoci, které vedou ke smrti ¢ změna pojetí zdraví ¢ tradiční biomedicíncký model střídá tzv. celostní (holistická) medicína ¢ prevence ¢ pojetí patogenních faktorů a salutogenních faktorů Co je to zdraví? Pohledy na zdraví: ¢ nepřítomnost nemoci; ¢ rovnováha mezi organismem a prostředím; ¢ stav, kdy je člověku „dobře“. Současné pojetí zdraví: ¢ zdraví celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí (Křivohlavý, 2001) „Zdraví není všechno, ale všechno ostatní bez zdraví nestojí za nic“. Halfdan Mahler Zdraví je nejvyšší hodnotou lidského života Teorie zdraví: ¢ zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly; ¢ zdraví jako metafyzická síla; ¢ salutogeneze - individuální zdroje zdraví; ¢ zdraví jako schopnost adaptace; ¢ zdraví jako schopnost dobrého fungování; ¢ zdraví jako zboží; ¢ zdraví jako ideál (Seedhouse, 1995). Multifaktorová koncepce vzniku nemoci Determinanty zdraví ¢ Vnitřní vlivy: faktory neovlivnitelné - genetický základ, věk, pohlaví ¢ Vnější vlivy: faktory ovlivnitelné - životní styl, životní prostředí, lékařská péče Působení faktorů životního stylu na zdraví ¢ rizikové faktory: zvyšují pravděpodobnost vzniku určitého onemocnění (člověk po určité době expozice onemocnění) ¢ ochranné, protektivní faktory: snižují pravděpodobnost vzniku určitého onemocnění (chrání před onemocněním) Základní determinanty zdraví Způsob života & zdravý životní styl ¢ Způsob života: typické zvláštnosti života lidí určité společnosti. Určují jej podmínky, tradice, hodnotové orientace. ¢ Životní styl: míra a způsob zvnitřnění zformovaných norem a zvyklostí ve způsobu života. Osobní forma způsobu života. Aspekty životního stylu ¢ strava a pitný režim (výživové chování), ¢ pohybová aktivita, ¢ psychická zátěž a stres, ¢ kouření (aktivní i pasivní), ¢ konzumace alkoholu, ¢ konzumace drog, ¢ sexuální chování, ¢ hygienické návyky (infekce, odpočinek), ¢ bezpečnost práce. Zdravý životní styl Zahrnuje: ¢ dostatek pohybových aktivit, ¢ plnohodnotná a vyvážená strava a pravidelný pitný režim, ¢ duševní pohoda, ¢ dodržování zásad osobní hygieny, ¢ ochrana před nakažlivými nemocemi, ¢ ochrana před škodlivinami prostředí, ¢ ochrana před úrazy, ¢ nezneužívání návykových látek. Hlavní příčiny nemocnosti dle WHO ¢ kardiovaskulární onemocnění, ¢ duševní nemoci, ¢ cévní mozkové nemoci, ¢ nádorové nemoci trávicího ústrojí, průdušek a plic, ¢ poranění různé etiologie (úrazy, dopravní nehody, kriminalita apod.), ¢ následky zneužívání návykových látek (zejména alkoholu). Nejčastější příčiny úmrtí v ČR ¢ kardiovaskulární onemocnění (přes 50%), ¢ rakovinné bujení (přes 25%), ¢ úrazy a nehody, ¢ nemoci dýchací a trávicí soustavy. Podpora zdraví ¢ Proces umožňující jedincům zvýšit kontrolu nad determinantami svého zdraví, a tak zlepšovat svůj zdravotní stav (WHO, 1998). ¢ Neznamená tedy pouze zodpovědnost zdravotnictví, ale vyjadřuje individuální ovlivnitelnost zdraví a zodpovědnost za ně prostřednictvím životního stylu a jeho reflexe v osobní pohodě (Kebza, 2005). ¢ prevence ¢ pomoci lidem zvolit si vlastní zdravý životní styl a pečovat o své zdraví Politické dokumenty ¢ Ottawská charta podpory zdraví (1986) ¢ Zdraví pro všechny v 21. století - Zdraví 21 (1999) ¢ Zdravotní politika EU ¢ Akční plán zdraví a životního prostředí České republiky Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ¢ Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR - Zdraví pro všechny v 21. století (2002) „Zdraví 21“ ¢ iniciativa Světové zdravotnické organizace ¢ výzva ke společné cestě ke zdraví, sdílené odpovědnosti a tvůrčímu partnerství Hlavním cílem je dosáhnout plného zdravotního potenciálu pro všechny: - posilování a ochrana zdraví lidí během jejich celého života, - snižování výskytu hlavních nemocí a omezení strádání, které lidem přinášejí. Aplikace „Zdraví 21“ v ČR ¢ zlepšení ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva, především snížení úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy, nádory, úrazy ¢ snížit výskyt závažných onemocnění a faktorů, které je ovlivňují – především závažná rizika životního stylu ¢ zavedení účinné prevence nemocí, jejich včasnou a racionální léčbu Komunitní vzdělávání ¢ Komunitní vzdělávání je soubor činností a postupů, který pro členy komunity (jednotlivce, školy, veřejné i soukromé organizace, spolky apod.) vytváří prostor k tomu, aby se stali partnery při řešení potřeb dané komunity. ¢ Dlouhodobé zkušenosti s komunitním vzděláváním ze zahraničí odhalily, že ideálním místem pro realizaci takových aktivit je škola (www.komunitnivzdelavani.cz) Komunitní programy ¢ Těžiště podpory zdraví člověka v 21. století spočívá v komunitách, ve kterých lidé přirozeně žijí a pracují. Úkoly komunitních programů: ¢ vytvářet podmínky pro zdravé fungování komunity (např. podmínky pro výuku ve škole, pro pracovní proces v podniku atd.), ¢ učit zdravému způsobu života a dovednostem zdraví podporujícího chování. Příkladem jsou: Zdravá škola, Zdravé město, Zdravý region, Zdravý podnik Programy a projekty ochrany a podpory zdraví ¢ týkají se všech věkových kategorií… ¢ problematika ve vztahu k jednotlivým složkám životního stylu (prevence sociálně-patologických jevů, zdravá strava, pohyb, prevence stresu…) ¢ Programy péče o zdraví ve vztahu ke sportovně pohybovým aktivitám vznikají pro: - školy, - mimoškolní zařízení (DDM, Orel, Sokol, Sportíkova akademie apod.), - jednotlivce s různými přístupy. Programy a projekty pro zdraví ve školách ¢ pro všechny věkové kategorie ¢ různé oblasti podpory zdraví (pohyb a sport, výživa, prevence stresu, prevence závislostí, sexualita, nehody a úrazy apod.) ¢ zásadní dokumenty WHO, EU, MZ a MŠMT ¢ nutnost meziresortní spolupráce ¢ MŠMT ČR - Tělesná výchova a zdraví (Mužík, Krejčí, 1997; Svatoň, Tupý, 1997) - Týdny zdraví ve škole (Krejčí, Bäumeltová, 2001) - Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání (VUP, 2005) ¢ MZ ČR - Projekt Škola podporující zdraví - Zdravá škola (Havlínová, 1998) - Herní specialista (Valenta, 2001) Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání ¢ Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha) a Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. Školský zákon) → RVP. ¢ Na státní úrovni vzniká Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy. ¢ Školní úroveň tvoří školní vzdělávací programy, které si připravuje každá škola sama. ¢ vzdělávací oblast Člověk a zdraví, dva obory Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níž je začleněna i zdravotní tělesná výchova. Škola podporující zdraví - „Zdravá škola“ ¢ vychází z evropského projektu škol podporujících zdraví, jehož tvůrci jsou WHO, Rada Evropy a EU, ¢ národní sít projektu Škola podporující zdraví v ČR (tzv. Zdravé školy) ¢ program vychází nejen z poznatků lékařských oborů, ale také z oborů psychologických, sociologických a pedagogických, ¢ zásady programu (tzv. 3 pilíře): pohoda prostředí, zdravé učení, otevřené partnerství. Týdny zdraví ve škole ¢ vychází z německého projektu „Gesundheitswochen in der Grundschule“ (Ilg, Knappe), ¢ zaměřeno na 1. stupeň ZŠ, ¢ důležitost vztahu zdraví a pohybového režimu dítěte, ¢ tzv. Týden zdraví na určité téma (dvakrát do roka), ¢ spolupráce s rodiči, ¢ zdravé činnosti prolínají celým vyučovacím procesem. Tělesná výchova a zdraví ¢ zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň základní školy, ¢ projekt vychází z poznatků Německa, Rakouska a Švýcarska, kde je do škol zaváděn projekt „Bewegte Schule“ (Škola v pohybu), ¢ cílem školní tělesné výchovy je vytvořit kladný vztah žáků k péči o své zdraví a celoživotní pohybové aktivitě, ¢ do popředí se dostává prožitek. Zdravé město, Zdravý region ¢ Mezinárodní Projekt vychází ze strategie WHO a z dokumentu Zdraví 21. ¢ Cíl projektu: postupné ozdravování života městského společenství jako celku, zlepšování kvality životních podmínek a zdraví obyvatel měst, regionů. ¢ V roce 1994 vznikla asociace Národní síť Zdravých měst ČR (Brno přijato 1996). ¢ Pořádání různých akcí pro zdraví (Brno - Brněnské dny pro zdraví) Zdravý podnik ¢ Evropská síť pro podporu zdraví na pracovišti ¢ Zdravý podnik věnuje přiměřenou pozornost zdraví svých zaměstnanců. Chápe zdraví jako prostředek ke zvyšování výkonnosti jednotlivých pracovníků a podniku jako celku. Tato přiměřená péče o zdraví pracovníků může být rozhodující pro dlouhodobou úspěšnost podniku. ¢ Podpora zdraví na pracovišti = souhrn organizačních, vzdělávacích, motivačních, odborných, poradenských aktivit a preventivních programů realizovaných zaměstnavatelem za účelem podpory prevence zdraví a zdravého životního stylu u zaměstnanců. ¢ Zdravé podniky: Metal Aliance, Škoda Auto, Penam aj. Literatura ¢ HAVLÍNOVÁ, M. Program podpory zdraví ve škole : rukověť projektu Zdravá škola. Praha : Portál, 1998. ¢ KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia, 2005. ¢ KREJČÍ, M. BÄUMELTOVÁ, M. Týdny zdraví ve škole. České Budějovice: JČU, 2001. MUŽÍK, V.; KREJČÍ, M. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy. Olomouc: nakl. Hanex, 1997. ¢ KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. ¢ KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2001. BLAHUTKOVÁ, M. et al. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. HAVLÍNOVÁ, M. Program podpory zdraví ve škole : rukověť projektu Zdravá škola. Praha : Portál, 1998. ¢ MÍČEK, L. Duševní hygiena. Praha: STN, 1984. ¢ VALENTA, M. Herní specialista. Olomouc: VUP, 2001. Kvalita života ¢ neexistuje žádná shodná definice KŽ ¢ stav pohody a spokojenosti ¢ subjektivní pocit spokojenosti člověka s objektivní realitou, která ho obklopuje a ve které žije, uspokojení potřeb a zájmů v rámci osobního, rodinného a sociálního prostředí ¢ výčet čtyř oblastí spokojenosti: fyzická pohoda, materiální pohoda, kognitivní pohoda (pocit spokojenosti), sociální pohoda (sounáležitost ke společnosti) SEIQoL (O´Boyle, McGee, Joyce, 1994) Zdroje životní spokojenosti a kvality života ¢ Sociální vztahy - péče o druhé, přátelé a známé. ¢ Intimní vztahy - manželství, děti a sexualita. ¢ Vztah k prostředí - volný čas, práce, bydlení, koníčky. ¢ Vztah k vlastní osobě - sebehodnocení, úroveň nezávislosti, péče o sebe. ¢ Spiritualita - víra, osobní přesvědčení, morální přesvědčení ¢ Aj. Kvalita života - historie ¢ zájem o zkoumání tohoto jevu sahá až do dob římské a řecké mytologie (Demokritova idea o pocitu štěstí) ¢ antická filozofie a psychologie - blaženost (eudaimonía) ¢ jako první použil pojem kvalita života Pigou v roce 1920 v práci, která se zabývala ekonomií a sociálním zabezpečením (materiální podpora nižších společenských vrstev). ¢ pojem kvalita života se začíná v druhé polovině 20 století používat v různých vědách (medicína, psychologie, sociologie aj.) Co ovlivňuje kvalitu života? ¢ zdraví ¢ inteligence ¢ vzdělání ¢ věk ¢ pohlaví ¢ země, ve které člověk život prožívá (její ekonomické, sociální a historické podmínky) Čím je kvalita života limitována? ¢ genetickým vybavením ¢ životním prostředím ¢ způsobem života ¢ životní úrovní ¢ životní spokojeností Různé roviny kvality života Křivohlavý (2001) uvažuje o KŽ v různých rovinách: ¢ makro - rovina - život velkých společenských celků; ¢ mezo - rovina - život malých sociálních skupin; ¢ personální (osobní) rovina - život jednotlivce; ¢ rovina fyzické (tělesné) existence - pozorovatelné chování druhých lidí, které je objektivně měřitelné a srovnatelné Dimenze kvality života ¢ Objektivní a subjektivní dimenze kvality života ¢ Vnější a vnitřní činitelé kvality života ¢ Jednotlivé oblasti kvality života (dle WHO) Objektivní a subjektivní dimenze kvality života ¢ objektivní dimenze kvality života: ekonomické, sociální, zdravotní a enviromentální podmínky existence ¢ subjektivní dimenze kvality života: jedincova vnímání svého postavení ve společnosti v souvislosti s kulturou ve které žije a jeho hodnotovým systémem Vnější a vnitřní činitelé kvality života ¢ vnitřní činitelé kvality života: somatické a psychické vybavení jedince ¢ vnější činitelé kvality života: podmínky existence života (= objektivní dimenze KŽ) Jednotlivé oblasti kvality života ¢ WHO rozeznává čtyři základní oblasti: - fyzické zdraví a úroveň samostatnosti (energie, únava, bolest, schopnost pracovat atp.) - psychické zdraví a duchovní stránka (sebepojetí, sebehodnocení, paměť, víra, spiritualita atp.) - sociální vztahy (osobní vztahy, sociální podpora atp.) - prostředí (fyzikální prostředí, domácí prostředí, finanční zdroje atp.) KŽ podle stavu výkonnosti člověka Podle Indexu stavu výkonnosti (kvality života a zdraví) člověka rozlišujeme: ¢ 100 % kvalitu života = aktivní zdraví, nadprůměrná výkonnost, žádné zdravotní potíže; ¢ 90 % kvalita života = praktické zdraví, normální pracovní výkonnost, občas drobné zdravotní potíže; ¢ 80 % kvalita života = ještě praktické zdraví, normální výkonnost, ale s vypětím; ….. ¢ 50 % kvalita života = nemoc, pracovní neschopnost, člověk potřebuje pravidelnou ošetřovatelskou a lékařskou ambulantní péči; …. ¢ 20 % kvalita života = velmi vážná nemoc, pracovní neschopnost, nutnost hospitalizace, nutná aktivní podpůrná léčba; ¢ 10 % kvalita života = člověk je moribundní (umírá); nemoc rychle pokračuje; ¢ 0 % kvalita života = člověk zemřel (exitoval). Přístupy ke kvalitě života ¢ fyziologický (medicínský) přístup ke kvalitě života ¢ psychologický přístup ke kvalitě života ¢ sociologický přístup ke kvalitě života ¢ ekologický a enviromentální přístup ke kvalitě života ¢ psychoterapeutický přístup ke kvalitě života Fyziologický (medicínský) přístup ke kvalitě života ¢ kvalita života versus zdraví ¢ vychází z definice zdraví ¢ vystihuje, jak pacient subjektivně prožívá nemoc a jaká je poskytovaná zdravotní péče ¢ dále viz různé teorie zdraví (Křivohlaví, 2001) Psychologický přístup ke kvalitě života ¢ „well-being“ vyjadřující duševní pohodu a spokojenost ¢ prožívání, myšlení a hodnocení člověka, potřeby a přání, sebehodnocení, seberealizace, sebeaktualizace ¢ pozitivní jevy - štěstí, pohoda, radost, láska aj. ¢ negativní jevy - životní trauma, krize, deprese, poruchy nálad aj. Sociologický přístup ke kvalitě života ¢ životní úroveň (stupeň uspokojení potřeb, kde se na jedné straně objevuje uvědomělá potřeba a na druhé straně uspokojení závisící na možné potřebě) ¢ způsob života (typické vztahy ve společnosti, vztahy jejich skupin, vrstev, etnik a lidí a zaměření i způsoby jejich činností) ¢ životní styl (míra a způsob zvnitřnění zformovaných norem a zvyklostí ve způsobu života) ¢ potřeby a hodnoty Ekologický a enviromentální přístup ke kvalitě života ¢ ochrana životního prostředí ¢ úroveň zabezpečení a ochrany lidských práv ¢ stav zabezpečení zdravé výživy obyvatelstva ¢ úroveň zdravotní péče ¢ podmínky pro společenské a pracovní uplatnění osob s postižením ¢ podmínky pro vzdělávání ¢ možnosti trávení volného času ¢ atp. Psychoterapeutický přístup ke kvalitě života ¢ jedinec rozvíjí a naplňuje své pozitivní možnosti, ačkoli mohou být nemocí nebo defektem omezeny ¢ základem je „psychoterapie“ ¢ uskutečňuje se výhradně psychologickými prostředky, tedy prostředky komunikační a vztahové povahy Metody měření kvality života ¢ zjišťování rozdílů mezi přáním a očekáváním jedince na jedné straně a reálnou situací na druhé straně ¢ metody měření kvality života: - objektivní (hodnotí druhá osoba) - subjektivní (hodnotitelem je sama daná osoba) - smíšené (kombinace obou) Doporučená literatura – kvalita života ¢ KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. ¢ KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 80-7178-551-2. ¢ PAYNE, J. et al. Kvalita života a zdraví. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 629 s. ISBN 80-7254-657-0. ¢ VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. Brno: MU, 2005, 144 s. ISBN 80-210-3754-7. Nějaké dotazy?