Základní pojmy - sacharidy
- Vznikají v přírodě v buňkách fotoautotrofních organismů asimilací vzdušného oxidu
uhličitého v přítomnosti vody při využití energie denního světla tzv. fotosyntézou.
Jejich zdroji v potravě jsou kromě mléka potraviny rostlinného původu.
Význam sacharidů
1. sacharidy jsou nejdůležitější a nejpohotovější zdroj energie, který tvoří víc než
polovinu energetické hodnoty naší potravy.
:
2. potraviny bohaté na S obsahují často i průvodní vitaminy, zejména vitamin C, vit.
skupiny B a  ­ karoten.
3. nestravitelné sacharidy příznivě ovlivňují činnost střev a pomáhají předcházet
některým metabolickým poruchám.
- Sportovci, kteří absolvují intenzivní a objemově náročný trénink potřebují více
stravy, než průměrně fyzicky zatížený jedinec.
- Při vytrvalostní zátěži tělo využívá také vlastní energetické zásoby (sacharidy, které
jsou uloženy jako glykogen v játrech a svalech a tuk uložený v tukové tkáni). Navíc
může být využito i malé množství bílkovin (v plazmě, játrech, GIT a ve svalech). Tyto
ztráty musí být kompenzovány výživou.
- Rozložení sacharidů tuků a bílkovin ve stravě je u sportovců podobné jako u normální
populace (6:3:1), rozdíl je pouze v množství.
- Těžká zátěž zvyšuje průměrný denní energetický výdej o 2100-4200kJ (např. při
maratónském běhu je výdej 10500-12500kJ. Sportovci musí přizpůsobit svůj
jídelníček a zvýšit příjem stravy v závislosti na svém energetickém výdeji.
Největší procentuelní zastoupení v energetickém příjmu člověka mají sacharidy. V organismu
jsou uloženy ve formě glykogenu ve svalech a játrech. Jsou primárním zdrojem energie pro
svaly zejména během vytrvalostního výkonu. Současná doporučení platná pro sacharidy
udávají podíl okolo 60-65 % z CEP, přičemž 80 % relativních procent by mělo být hrazeno
polysacharidy a 20 % jednoduchými cukry. Při těžkém tréninku by měli sportovci přijímat až
70 % (nebo alespoň 500g). 6-10 g /kg/den
Sacharidová superkompenzace
- úprava příjmu sacharidů u výkonů trvajících déle jako 90 min. 3 dny před výkonem
65-80 %. U anaerobního typu zátěže pozorujeme spíše omezení příjmu sacharidů
(snížení hmotnosti).
- Již od r. 1939 experimenty 3denní dieta s nízkým obsahem S vedla ke snížení délky
cvičení...než naopak.
- Při zatížení nad 90 % VO2max se podílejí S až z 95 % na úhradě celkového energetického
výdeje.
- úroveň předcházejícího vyčerpání svalového glykogenu, dieta a aktivizace glykogensyntázy
(enzym nesyntetizující glykogen ve svalech)
Faktory hrající roli v SSD
- pohybová aktivita (přítomný zbylý glykogen ve svalu má negativní vliv na stupeň
,,superkompenzace")-důležitá je intenzita při vyčerpávání i při zotavovací fázi
- schopnost příjmu glukózy svaly v prvních hodinách po skončení zatížení
- doba trvání superkompenzačního procesu (jedinci se liší v úrovni odpovědi, resp. stupně
resyntéza podle trénovanosti, struktury kosterních svalů a aktivitou enzymů)
- schopnost resyntéza rychlých (48hod) a pomalých svalových vláken (72 hod) po
vyčerpávajícím cvičení
- zvýšená koncentrace glykogenu ve svalové tkáni dovoluje sportovci udržovat po delší dobu
vysokou pracovní schopnost a to jak v aerobní tak i anaerobní zóně metabolických pochodů
- 1g glykogenu váže 3-5g vody (při degradaci glykogenu možno regulovat hmotnost!)-příjem
tekutin!
- v játrech cca 100g, ve svalech 300g (možno zvýšit až dvojnásobně!!)
Glykogeneze
- tvorba zásobního glykogenu z glu-1-P
- Kdy? ­ při nadbytku glukózy
- Uložení ­ játra (100 g), svaly (300 - 400 g)
- Glykogen ­zadržuje vodu
Glykogenolýza =glykolýza
- rozpad glykogenu
- Kdy? ­ při nedostatku glukozy
- Adrenalin (aktivace fosforylázy)
Glukoneogeneze ­ obnova glukozy z AMK
- Kdy ? - hladovění, nízký příjem sacharidů, DM, stres (např
- lze i naopak - transaminace produktů metabolismu glu  AMK
Klasifikace sacharidů
(výhradně tvořeny sloučeninami hexoz. Hexóza-monosacharid obsahující 6 atomů
uhlíku)
- Monosacharidy (glukoza, fruktoza, galaktoza)
- Disacharidy (maltoza, sacharoza, aktoza)
- Oligosacharidy (rafinoza, stachoza..)
- polysacharidy (škrob, glykogen)
- Jednotlivé typy sacharidů jsou v potravě zastoupeny velmi nerovnoměrně.
Z kvantitativního hlediska jsou nejvýznamnější škrob a sacharóza, v menší míře
laktóza.
- Monosacharidy glukóza a fruktóza jsou obsaženy hlavně v ovoci, medu a v některých
druzích zeleniny, například v karotce. Med obsahuje cca 35% glukózy a stejně tak i
fruktózy, sumární množství glukózy, fruktózy a sacharózy v jednotlivých druzích
čerstvého ovoce je 10 ­ 12 %. Nejsladší je fruktoza, glukoza a galaktoza téměř
- Nemalou část z celkových sacharidů v naší potravě tvoří disacharidy, zejm. sacharóza.
Průměrná spotřeba sacharózy je 100 ­ 120g na osobu a den, samozřejmě zde existují
individuální rozdíly. Laktóza je přijímána v množství 10 ­ 30g denně, v kojeneckém
období však tvoří hlavní sacharidovou komponentu stravy. Mateřské mléko obsahuje
až 7% laktózy, což je téměř 2x víc než mléko kravské.
- Oligosacharidy jsou ve významnějších množstvích přítomny v luštěninách (stachyoza
a vebaskoza ­ neexistují enzymy schopné štěpit tyto sacharidy. Jsou ovšem rozpustné
ve vodě- proto je nitné luštěniny máčet ve vodě). Hlavním zdrojem škrobu jsou
v našich podmínkách obilniny a brambory, podstatně v menší míře luštěniny.
- Zatímco monosacharidy jsou v tenkém střevě resorbovány přímo, ostatní sacharidy
musí být předtím rozštěpeny na monosacharidové jednotky, na glukózu, galaktózu a
fruktózu. Digesce disacharidů a polysacharidů škrobu je katalyzovaná enzymy
produkovanými žlázami lokalizovanými ve stěně tenkého střeva nebo mimo něj.
- Všechny sacharidy jsou v organismu štěpeny sacharidázami na monosacharidy.
Glukóza, nejdůležitější monosacharid, je základním energetickým substrátem
metabolismu prakticky každé buňky lidského organismu.
- Vláknina- nestravitelné polysacharidy. Částečná až úplná rezistence vůči hydrolýze
trávicími šťávami. Rozpustná a nerozpustná.
Glykémie
- Z energetických substrátů cirkulujících v krvi tvoří glukóza jejich nejpodstatnější
složku. Její koncentrace na lačno v krvi je 3,3-6,1 mmol/l. Stěny kapilár jsou pro
glukózu volně prostupné. Samotná koncentrace glukózy v krvi tzv.(glykémie) je
výslednicí mezi příjmem glukózy a glukoneogenezou na jedné straně a mezi její
neustálou konzumací buňkami celého těla na straně druhé. Tyto procesy jsou přísně
regulovány, a proto kolísání glykémie je možno pouze v určitých limitech.
- Ústřední postavení pro metabolismus sacharidů i pro udržování glykémie mají játra
(tzv. glukostatická fce jater).
- Kyselina mléčná představuje meziprodukt sacharidového metabolismu. Její hladina
v krvi je značně variabilní a závisí např. na svalové námaze, na prokrvení tkání, nebo
na zásobení tkání kyslíkem. Její nahromadění ve svalech je jednou z příčin svalové
únavy. Současně je ale dobrý substrátem a energetickým zdrojem v některých
orgánech.
- Diabetes mellitus je nejčastější a nejzávažnější poruchou sacharidové přeměny.
Diabetes mellitus je chronické onemocnění charakterizované primárně zvýšenou
glykémií.
Glykemický index potravin
- Udává, do jaké míry zvedne sacharidová potravina hl. glukózy
- potraviny, které přecházejí pomaleji do krve ­ nižší GI (zvyšují citlivost na inzulin,
nezpůsobují kolísáni glykémie)
- potraviny, které rychle vstupují do krve a zvyšují hl. inzulinu - vyšší GI
- bezrozměrné číslo hodnoty do30 ­ nízký gl.index (hořká čokoláda, fruktoza, luštěniny,
zelenina...)/30-70 (mléčné výrobky, ovoce)střední/nad 70 ­ vysoký (cukr, corn-flakes,
buchty, sladké cerealie, bíle pečivo, bíla rýže...)