Základy metodologie-empirické a teoretické schémy Obsah 1. Sylabus. 2 2. Teoretické schéma systémů a struktur vědecko-výzkumné práce v kinantropologii 4 3. Třídění metod v kinantropologii 8 4. Struktura a system vědecko-výzkumných prací. 9 5. Rozdíl mezi kvantitavními a kvalitativními metodami 10 6. Vědecké postupy řešení problému. 11 7. Experiment v kinantropologii 12 8. Struktura experimentálních prací 17 9. Neexperimentalní typ vědecko-výzkumných prací 18 10. Struktura práce s použitím kvalitativních metod. 19 11. Vědecké práce vyššího typu. 20 12. Východiska zkoumání složitých komplexních systémů. 21 13. Humanitní typ struktury vědecko-výzkumné práce. 22 14. Postup řešení problémů v kinantropologii 23 15. Příklad struktury vědecko-výzkumné práce. 24 1. Sylabus Předmět: Metodologie kinantropologie Studijní skupina: I. a II. r. DS Přednášející: Doc. PhDr. Jozef Baláž, CSc. Ukončení předmětu: zkouška, projekt práce Cíl: Poznat metodologii jako jednu ze základních poznávacích věd kinantropologie, jeji strukturu, zákony, zákonitosti a princípy v širším epistemologickém kontextu, ovládat praktické řešení problému pomocí adekvátních metod. Vědet posoudit výsledky, popsat je v odborném a vědeckém jazyku, vyvodit závěry do kinantropologických teórií a praxe. Učební program: I. Metodologie kinantropologie – nauka o způsobech řešení problémů, teorie metod a metodik - Definice metodologie kinantropologie - Problémy v kinantropologii - Možné řešení cesty - Metody, metodiky II. Metody kinantropologie - Definice metod - Třídění metod o Empirické metody – měření, dotazník, experiment, kvaziexperiment, empirické všeobecné a speciální schéma o Teoretické metody – hypotéza, všeobecné a speciální teoretické schéma, abstraktní teorie o Hybridní metody – modelování, simulace, konstrukce, rekonstrukce o Myšlenkové metody – analýza, syntéza, indukce, dedukce, generalizace, abstrakce, idealizace, reidealizace o Logické metody – predikátová logika,výroková logika, teorie relací - Další třídění metod o Kvantitativní metody o Kvalitativní metody o Všeobecné metody o Speciální metody o Metody sbírání, zpracování a vyhodnocování údajů III. Použití metod v řešení problémů - Problém – vymezení - Způsoby – metody řešení problémů - Řešení problémů – výstupy do teorie a praxe Literartura Baláž, J., Zvonař, M., Sebera, M. Přednášky z metodologie kinantropologie. Brno. FSpS MU, 2009-10. Hendl, Úvod do kvalitativní metodologie Malý kinantropologický slovník. Brno, FSpS MU, 2010(rukopis) – katedra kineziologie 2. Teoretické schéma systémů a struktur vědecko-výzkumné práce v kinantropologii A Věda - definice, třídění, diferenciace, integrace, poznatek B Kinantropologie - KVD – komplexní vědecká disciplína OBLASTI P (podnět) S (stav) V (výkon – motorický, pohybový) t (čas) PARADIGMA JAZYK VĚDY – přirozený - odborný - vědecký Metodologie kinantropologie F Zdroje řešení problémů Teorie a zákony - příklady Biologické – Darwinova vývojová teorie - Evoluce - Buněčná teorie - Morfické rezonance - Abiogenéza Fyzikální - Newtonova mechanika - Einsteinova teorie relativity - Teorie velkého třesku - Teorie pružných strun (spiny) - Termodynamika Sociální – Teorie společnosti, jednotlivců a skupin - Teorie sociální citlivosti středního dosahu, násilí, normy, schémata, patriotizmus - Teorie sociální rovnováhy Psychologické – asocionizmus, konekcionizmus, behaviorizmus, hereditarizmus, sociální determinizmus, memetika, kognitivní vědy, konekcionizmus, symbolizmus, motorické učení Pedagogické – Teorie výchovy a vzdělávání - Teorie učení – motorického učení, behaviorizmus, kybernetická pedagogika, intrukce, konstruktivizmus Filozofické - Řecká filozofie, středověk, novověk, idealizmus, materializmus, existencionalizmus, fenomenologie Systémově-strukturální - kybernetické, synergetické - Teorie dynamických systémů Statistické - Hromadné jevy – komplexní statistický aparát Dějiny světa, kultury - starověk, středověk, novověk Ekonomické - základy ekonomiky, management Ostatní vědecká odvětví související s předmětem výzkumu v kinantropologii: Statika těles, Hydrodynamiky, Matematika, Geografie, a ostatní G Soustava věd kinantropologie - Vědy o člověku: anatomie, funkční anatomie, patologická anatomie, fyziologie, fyziologie tělesných cvičení, patofyziologie, masáže, psychologie, psychologie TV a sportu, sociologie, sociologie kinantropologie - Pedagogické vědy – Pedagogika – základní, vývojová, speciální, didaktika všeobecná, speciální, dějiny pedagogiky - Vědy o poznávání – Metodologie kinantropologie - Speciální metodiky - Vědy o systémech a strukturách lidského pohybu a motoriky Antropomotorika, Biomechanika, Biomechanika speciální, Kineziologie, Synergetika, Kybernetika - humanitní - Dějiny TV a sportu, Filozofie Tv a S, Sociologie Tv a S, - ekonomické - ekonomika TV a sportu, management Tv a S, marketing Tv a S - zpracovatelské – statistika, matematika 3. Třídění metod v kinantropologii 4. Struktura a system vědecko-výzkumných prací. Cesty řešení problémů Úvod (cíl práce) 1. Východiska výzkumu Popis problému 1.1 Popis oblasti výzkumu formulování problému - vymezení problému metody – analýza - základní pojmy syntéza 1.2 Výběr z empirických - logické metody VSTUPY - známých poznatků - výrokové formy Zdroje 1.3 Výběr z teorií, které - určení směru a poznatků budou použité pro řešení rozsahu problému problému 1.4 Vytyčení problému 2. Cíl, hypotézy a úkoly výzkumu Způsoby, cesty a předpoklady 2.1 Cíl výzkumu pro možné poznávání 2.2 Hypotézy výzkumu řešení problému 2.3 Úkoly výzkumu Cesty 3. Metodika výzkumu Definování cest řešení 3.1 Charakteristika souborů pomocí kterých bude problém problému 3.2 Popis výzkumné situace řešen 3.3 Popis experimentálního činitele 3.4 Metody: sběr údajů zpracování údajů vyhodnocení údajů 4. Výsledky – řešení problému Diskuse Řešení problému Výstupy do teorií určení místa Řešení Výstupy do praxe použití výsledků problému Výsledky Literatura Přílohy 5. Rozdíl mezi kvantitavními a kvalitativními metodami 6. Vědecké postupy řešení problému Tvorba cílů Hypotéz výzkumu Úloh Tvorba metod řešení problému (metodika vědecké práce) - Popis a analýza výzkumných objektů - Popis výzkumné situace - Popis experimentálního činitele (při experimentálních řešeních) - Popis metod – sběru údajů - zpracování údajů - vyhodnocení údajů Výsledky výzkumu Popis výsledků vzniklých použitím daných metod Diskuze Analyticko-syntetická část práce Důkazy o platnosti či neplatnosti hypotéz Splnění či nesplnění úkolů Závěry Závěry do praxe - Závěry výzkumu (poznatků), které rozšiřují danou oblast (uplatní se v ní) Závěry do teorie - Poznatky obohacující současné teorie příslušné oblasti - Nové principy, zákonitosti, zákony - Nové hypotézy 7. Experiment v kinantropologii Klíčová slova: experiment, paradigma, druhy experimentů Úvod Současný stav věd o tělesné výchově a sportu (v současnosti na Slovensku nazývaných „vědy o sportu“, v jiných zemích převážně „kinantropologie“) je ve vývoji, ve kterém se upřesňují nejen pojmenování, ale definuje se předmět vědy, subjekt i objekt a metodologie. Výzkum tak rozsáhlého a složitého předmětu, jakým je člověk a optimalizace jeho tělesného, duševního, pohybového a duchovního vývoje, vyžaduje používání takových nástrojů vědy, pomocí kterých je možné poznat podstatu a průběh tohoto složitého jevu. Už samotný rozsah, vlivu na vývoj je široký, od optimalizačních procesů v oblasti tělesné výchovy, pohybové rekreace, přes regenerační procesy, až k tvorbě maximálního sportovního výkonu ve sportu. Takto strukturovaný jev vyžaduje používání všech dostupných prostředků, které odhalí podstatu změn struktur a systémů v průběhu působení na člověka. I když současná „věda o sportu“ dosahuje v obou oblastech (teoretické i empirické) dobré výsledky, je potřebný neustálý příliv nových poznatků z empirické oblasti. I přesto, že mnohé empirické metody byly převzaté z jiných vědeckých odvětví: např. z psychologie, matematiky, sociologie a jiných (Skalková, 1982, Olejár, 1984, Švec, 1998) experiment ve „vědě a sportu“ byl v 80.letech rozpracován M. Olejárem (1984) do podoby, ve které je uplatnitelný i v současnosti. Jeho definování a třídění bylo postavené na paradigmatu, založeném na existenci čtyř základních pojmů: - výkonu (V), - stavu (S), - podnětu (P) - čase (t). (Havlíček – Olejár 1982, Olejár 1984). Motorický výkon ( ) na základě tohoto paradigma vzniká a upevňuje se změnou stavů (S), subjektů vlivem podnětů (P) z vnějšího a vnitřního prostředí v reálném čase (t). Systémovou situaci sportovců (cvičenců) M. Olejár (1984) doporučil studovat na vztazích v prostoru těchto čtyř pojmů (S, P, V, t), na kterých je závislý motorický výkon ( , ŠV-max): (1) (2) Tyto čtyři základní pojmy byly určující pro definování 32 druhů experimentů. Autor dále vycházel z definice experimentu, ve které podstatou byla izolace systému a jeho realizace v „základních podmínkách“. Současná definice dokládá do procesu experimentu kromě izolace vkládání známých systémových prvků (experimentální činitel), o kterých předpokládá způsobení změn v experimentálním souboru (objektu) vůči základnímu (kontrolnímu) souboru. O současnosti na základě prací M. Olejára (1984) dělíme experiment na základě objektu: a) jedno-objektový – označený jako – zkoumaná je jedna osoba (subjekt) b) jedno-víceobjektový – – zkoumaných je více osob, jako u jedno-objektového c) jedno-skupinový – – zkoumaná je jedna skupina (množina) d) více-skupinový – – zkoumaných je více skupin Z aspektu času byly experimenty rozdělené na: a) jednorázový – J – při kterém se měří jen jednou ( a ) b) longitudinální – L – zkoumá se v průběhu času ( ) – spojeně c) opakovaný – O – zkoumá se „nespojitým“ – diskrétním časem d) současný – SU – časová relace nemá vliv na základní podmínky e) nesoučasný – N – časové relace se berou do úvahy Na základě podnětu byly experimenty dělené na: a) jednopodnětové – b) vícepodnětové – Jak uvádí autor v citovaném příspěvku (Olejár, 1982, na str. 113 z uvedených druhů, kombinacemi vzniklo 32 druhů experimentů (tab. 1-4). Jednoobjektové experimenty (tab. 1) Jednoobjektový i = 1 jednorázový jednopodnětový vícepodnětový longitudinální jednopodnětový vícepodnětový opakovaný jednopodnětový vícepodnětový Tab. 1 – Jednoobjektové experimenty (Olejár, 1984) Jednoobjektové experimenty (tab. 1) jsou takové druhy, ve kterých na jeden objekt ( ) v reálném čase ( ) působí jeden nebo více známých podnětů ( ), přičemž působení ostatních podnětů je neměnné. Takovými jsou např. jeden cvičenec, nebo závodník (obyčejně), nebo jiný libovolný definovaný objekt. Změny stavu (S) jsou způsobené známým faktorem (experimentální činitel), např. změny stavu ( ) sportovce působením systému izotonických cvičení ( ) na svalovou sílu. Stav svalové síly před působením ( ) a po něm ( ) udává velikost změn způsobených známým faktorem a tato velikost je dána rozdílem obou hodnot. Toto působení může být jednorázové, longitudinální nebo opakované. Víceobjektové experimenty (tab. 2) Více- objektový i = f jednorázový současný jednopodnětový vícepodnětový nesoučasný jednopodnětový vícepodnětový longitudinální současný jednopodnětový vícepodnětový nesoučasný jednopodnětový vícepodnětový opakovaný jednopodnětový vícepodnětový Víceobjektové experimenty jsou realizované na vícerých objektech. Znamená to, že podnět ( ) nebo systém podnětů ( ) působí na stav ( ), jednorázově, longitudinálně nebo opakovaně současně, nebo nesoučasně. Výsledky tj. stavy objektů jsou zapříčiněné podněty přičemž ostatní podněty jsou izolované – neměnné. Jednoskupinové experimenty (tab. 3) Jednoskupinový jednorázový jednopodnětový vícepodnětový longitudinální jednopodnětový vícepodnětový opakovaný jednopodnětový vícepodnětový Tab. 3 Jednoskupinové experimenty (Olejár, 1984) Jednoskupinové experimenty mají podobné charakteristiky jako jednoobjektové, znamená to, že na skupinu (množinu jedinců) ( ), působí systém podnětů ( ). Výsledek – změna stavů množiny jedinců, je způsobená experimentálním činitelem (EČ) tj. známým podnětem. Víceskupinové experimenty (tab. 4) Více- skupinový jednorázový současný jednopodnětový vícepodnětový nesoučasný jednopodnětový vícepodnětový longitudinální současný jednopodnětový vícepodnětový nesoučasný jednopodnětový vícepodnětový opakovaný jednopodnětový vícepodnětový Tab. 4 Víceskupinové experimenty (Olejár, 1984) Víceskupinové experimenty jsou charakteristické vícerými skupinami obou typů – experimentálních i kontrolních. Jejich početnost je závislá na cílu experimentu. V systemizaci, jak ukazuje tabulka 4, je možný experiment jednorázový, longitudinální i opakovaný, současný i nesoučasný, jedno i vícepodnětový. Pro zpracování výsledků se většinou považují statistické metody (jedná se o vícepočetnost – soubory). Tento okruh experimentů při dostatečné početnosti v souborech (n) dává poměrně přesné výsledky (jejich platnost je vysoká). Takový druh třídění v praxi umožňuje nejen poznání podstaty experimentu, ale umožňuje při popisu jejich přesnou identifikaci. Např. je víceobjektový, jednopodnětový, jednorázový experiment. Změna stavů objektů ( ) je zapříčiněná jedním podnětem (EČ) a je realizovaný jedenkrát. Tyto druhy experimentů respektují i starší dělení na přirozený a laboratorní (Skalková, 1982). Specifickým druhem v rámci struktury experimentů je tzv. kvaziexperiment. Je charakteristický jednoskupinovým složením (je bez kontrolní skupiny). Zkoumání je provedené bez možnosti porovnání s kontrolní skupinou. I přes takové uspořádání je kvaziexperiment kvalitní výzkumná metoda, při které za předpokladu dobrého statistického zpracování a použití logických metod vyhodnocování dává velmi dobré výsledky. Závěr Experiment jako jedna ze základních skupinových metod je v oblasti o tělesné výchově a sportu (kinantropologii) nosnou metodou. Umožňuje poznat složité přeměny jevů v oblasti tvorby a optimalizace motorického výkonu v různých jeho modifikacích nebo jako optimalizující prostředek tělesného, pohybového, duševního a duchovního vývoje dětí a mládeže, jako nástroj regenerace a rehabilitace, nebo jako sportovního maximálního projevu. Experiment umožňuje nejen samotné poznání, ale umožňuje i aktivní vstup do procesů – je tak i nástrojem přetváření. Práce M. Olejára, ze kterých toto dělení vychází jsou nanejvýš potřebné i v současnosti. Uváděné dělení, umožní hlubší poznání experimentálních technik v poznání tak složitých jevů, jako jsou všechny oblasti vědy o tělesné výchově a sportu. RESUMÉ Příspěvek je sestavený z prací M. Olejára, který v 80.letech řešil problémy dělení a popisu experimentů. SUMMARY The artikle is compiled from works Mr. M. Olejar, who had solved probléme of experiments classifning and description in eighities years. LITERATURA 1. Baláž, J., Olejár, M.: Základy tělesnem kultúry. Bratislava, PdF UK, 1998 2. Kasa, J.: Pohybová činnosť v telesnej kultuře. Bratislava, FTVŠ UK, 1991 3. Olejár, M., Baláž, J., Ryba, J.: Metodológia telesnej výchovy a športu. Kvantifikácia a meranie. Hradec Králové, Gaudeamus, 1998 4. Skalková, J. a kol.: Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha, SPN, 1982 5. Olejár, M.: Objekt a predmet skúmania vo vede v športe. Teor. praxe tel. vých. 31, 1984, č. 4 6. Švec, Š a kol.:Metodológia vied o výchove. Bratislava, Iris, 1998 7. Olejár, M.: Experiment vo vede o športe. Teor. praxe tel. vých. 32, 1984, str. 111-118. 8. Struktura experimentálních prací (všeobecná struktura) Úvod (cíl práce) 1. Východiska zkoumaného problému 1.1. Problém a jeho současné řešení 1.2. Teorie řešeného problému – výběr teorií 1.3. Současná praxe problému – výběr z praktických řešení 1.4. Měřitelnost jevů, věcí a vztahů 1.5. Vytyčení problému (vědecký problém a způsob jeho řešení) 2. Cíle, hypotézy a úkoly výzkumu 2.1. Cíle výzkumu 2.2. Hypotézy výzkumu 2.3. Úkoly výzkumu 3. Metodika výzkumu 3.1. Charakteristika výzkumných souborů (jedinců) 3.2. Výzkumná situace 3.3. Experimentální činitel 3.4. Metody získávání údajů 3.5. Metody zpracování údajů 3.6. Metody vyhodnocování údajů 4. Výsledky a diskuse Závěry do teorií Závěry do praxe Přílohy Literatura 9. Neexperimentalní typ vědecko-výzkumných prací (všeobecná struktura) Úvod (cíl práce) 1. Východiska řešeného problému 1.1. Výběr z teorií řešících problém 1.2. Empirické sledování problému 1.3. Analýza problému 1.4. Měřitelnost jevů, věcí a vztahů 1.5. Vytyčení problému a způsob jeho řešení (systém věd. otázek, mnou řešených) 2. Cíle, hypotézy a úkoly výzkumu 2.1. Cíle výzkumu 2.2. Hypotézy výzkumu 2.3. Úkoly výzkumu 3. Metodika výzkumu 3.1. Charakteristika souborů 3.2. Výzkumná situace 3.3. Metody získávání údajů 3.4. Metody zpracování údajů 3.5. Metody vyhodnocování údajů 4. Výsledky a diskuse Závěry do teorií Závěry do praxe Přílohy Literatura 10. Struktura práce s použitím kvalitativních metod Úvod 1. Deskripce dějů, stavů věcí, jevů a procesů 1.1. Vytýčení problémových oblastí Analýza současného stavu vybraných jevů a procesů současnosti 1.2. Reflexe poznávaných skutečností v literatuře (Literární rešerše) 1.2.1. Analýza problémových řešení 1.3. Vědecký problém a možné směrování výzkumu. Cíle výzkumu 2. Metodika výzkumu 2.1. Charakteristika zkoumaného souboru (probandů, jevů, procesů, vztahů) 2.2. Metody zběru údajů 2.3. Metody zpracování údajů 2.4. Metody vyhodnocování údajů 3. Výsledky a diskuse Výstupy do teorií Výstupy do praxe Literatura Přílohy 11. Vědecké práce vyššího typu (všeobecná struktura) Předmluva Úvod 1. Problém a jeho řešení 1.1. Explanační a predikační teorie 1.2. Empirická řešení 1.3. Podstaty vědeckého problému 1.4. Možné metody řešení problému 2. Metodika výzkumu 2.1. Výzkumné soubory 2.2. Výzkumná situace 2.3. Experiment a jeho struktura 2.4. Popis použitých metod 3. Výsledky a diskuse Závěry do teorie Závěry do praxe Seznamy Přílohy Literatura 12. Východiska zkoumání složitých komplexních systémů Interdisciplinarita, transformace, implantace pojmů 1. Z oblasti teorií elementárních částic - teorie nejmenších elementů hmoty - pravděpodobný charakter interagujících částic - atraktory - hypotézy složení hmoty – teorie pružných strun - teorie nepřetržitých změn - teorie rytmu pohybu - teorie totožnosti - teorie kvant - teorie symetrie - teorie zachování a jiné 2. Z oblasti biologie - vývojové teorie (od preformizmu po teorii dynamických systémů) - Darwinizmus - teorie „aktivity“ „růstu“ 3. Teorie dynamických systémů (Lintern, Kugler, Rumelhart, McClelland, Prigogin, Stengers) 4. Synergetika – velké systémy, komplexita, samoregulace, toky energií, funkční a evoluční struktury, přechody na vyšší organizovanost, fluktuace, turbulence, bifurkace, bifurkační body, interakce, teorie katastrof, teorie chaosu, přestrukturování systémů, disipace energie, disipativní struktury, entropie, emergence, stavy systémů (blízké, vzdálené stabilitě), nelineárnost vývoje, fázové změny, vlnový charakter změn, prostor a čas ve vývoji, atraktory a jiné. 5. Sociologie – interakce jedinců a skupin 6. Psychologické teorie – redukcionizmus, dualizmus, ale hlavně motorické učení 7. Z oblasti biomechaniky - kombinované biomechanické metody a jejich význam pro hledání kvant elementů a jejich interakcí. Rizika interdisciplinárního počinu. když se vyčerpaly možnosti tvorby vlastních teorií teorie příbuzných věd interdisciplinarita vede k novým teoriím, které podstatně nezmění vlastní předmět výzkumu, umožní hlubší pohled s množinou nových pojmů možnosti rizik – a) pohled na přírodu a člověka v ní b) kontexty metod, technik výzkumu a pojmová rovnocennost nebo různost Příklad - atraktor, nebo bifurkační bod 13. Humanitní typ struktury vědecko-výzkumné práce Úvod 1. Vymezení předmětu výzkumu 1.1 Současný stav výzkumu ve vymezené oblasti 1.2 Analýza problému 1.3 Možná řešení problému 1.3.1 Deskripce teorií pro řešení problému 1.3.2 Variace řešení 1.4 Vytyčení problému 2. Cíl (hypotézy) a úkoly výzkumu 2.1 Cíl výzkumu 2.2 Hypotézy výzkumu 2.3 Úkoly výzkumu 3. Výsledky 3.1 Deskripce částí 3.2 Syntéza řešení Závěry Závěry pro teorii Závěry pro praxi Literatura Přílohy 14. Postup řešení problémů v kinantropologii Vymezení problému Vytyčení problému Přeměna nestrukturovaných záznamů, vizí, představ a vnuknutí na Strukturované vědecké záznamy: - tvorba projektů - optimalizace projektů - kvazikonečné formy - konečné projekty Hledání nového řešení problému 15. Příklad struktury vědecko-výzkumné práce 1. Východiska výzkumu sportovního výkonu ve florbalu 1.1 Výběr ze základních teorií sportovního výkonu 1.2 Sportovní výkon jako komplexní otevřený systém 1.2.1 Stavy a vývoj sportovního výkonu 1.2.2 Diferenciace elementů a struktur v závislosti na druhu sportovního výkonu 1.3 Sportovní výkon ve florbalu 1.4 Charakteristika sledované hry – florbal 1.4.1 Sjednocení pravidel florbalu 1.4.2 Florbal v historické perspektivě 1.4.3 IFF 1.5 Konstituční typologie 1.5.1 Somatotyp dle Heath – Carter 1.5.2 Dělení podle jednotlivých komponent 1.6 Motorické faktory 1.6.1 Kondiční schopnosti 1.6.2 Silové schopnosti 1.6.3 Rychlostní schopnosti 1.6.4 Vytrvalostní schopnosti 1.6.5 Diskuse o dosavadních poznatcích 1.7 Vytýčení problému výzkumu elementů a jejich struktura ve florbalu 2. Cíl, hypotézy a úkoly výzkumu 2.1 Cíl výzkumu 2.2 Hypotézy výzkumu 2.3 Úkoly výzkumu 3. Metodika výzkumu 3.1 Charakteristika výzkumných souborů 3.2 Výzkumná situace 3.3 Výzkumné metody 3.3.1 Metody získávání údajů - Testy motorických schopností - Testy motorických dovedností - Psychologické testy - Somatotypologická měření - Měření stavu a úrovně sportovního výkonu 3.3.2 Metody zpracování údajů - Matematicko-statistické metody - Grafické metody 3.3.3 Metody vyhodnocování údajů - Logické metody 4. Výsledky a diskuse Výstupy do teorií Výstupy do praxe