SEMINÁŘ č.2 nPREZENTACE NA ZADANÉ TÉMA : n úloha hry ve vývoji jedince – Fučíková, Táborský n teambuilding – Cupák, Chvátal n zážitková pedagogika – Kubala, Šebesta n neklid a agresivita – Doležal,Jalová,Valenta n nVEDENÍ HER : n hry zaměřené na rozvoj spolupráce – Jančíková, Šmarda n skupinové hry – Sýkorová, Cupák n hry pro zvládání agresivity a neklidu – Šimoníček Úloha hry ve vývoji jedince Ø1. Novorozenecké období (do 28. dne po narození ) Ø Øschopnost učit se; vstupovat do sociální interakce ( pohled z očí do očí - při plné bdělosti ) Øpřizpůsobování se vnějšímu prostředí Ø (dominují nepodmíněné reflexy) Ødůležitá je synchronie pozornosti a emocionality mezi matkou a dítětem Øsoc. hříčky s celou rodinou Ønejvětší pocit bezpečí zajišťuje chvíle při kojení 2. Kojenecké období (do 12. měsíců života ) Øetapa velmi rychlého psychomotorického vývoje (do 12. měsíců stojí, chodí, rozumí, trochu mluví ) Ørozvíjí se sociální vztahy Øprojevy první samostatnosti ( jí samo rohlík, pije z hrníčku, sahá po věcech ) Øv prvních dvou letech si dítě hraje samo (pozorování, manipulační hry s hračkami) a nevšímá si okolí. ØHra má IMITAČNÍ CHARAKTER- napodobuje své blízké (PACI,PACI,PACIČKY…) Ø 3. Batolecí období (od 1 do 3. roku života) Øobdobí osamostatňování Øbez problému chodí a běhá Øvelmi rychlý rozvoj řeči Øsymbolické myšlení Øhrubá motorika (chození po schodech), první malůvky (mazanice - tvary); jemnější motorika (listování knihou, lžička, zapínání knoflíků); Øobdobí prvního vzdoru Ø ØBatole si hraje rádo samo a samostatně ( tím rozvíjí svou představivost, tvůrčí návyky) a ke konci tohoto období se již rozvíjí tzv. PARALELNÍ HRA ( více dětí společně hrají stejnou hru, ale nezávisle na sobě ). Ø ØVe velké oblibě jsou hry s vodou a pískem (tvárnost, poddajnost, stejnorodost). ØBatole miluje smyslové zábavy (kreslení, modelování). Ø Z pohybových her - chůze po kládě, pozpátku, kutálení míče, válení sudů. ØSymbolická hra - batole se stává princeznou, drakem, koněm, .. 4. Předškolní věk ( od 3 do 6 let) Øtypický věk hry - osvojování sociálních rolí (hra na někoho, na něco), tvořivost, iniciativnost, Ørozvoj řeči se pomalu dokončuje, Ødítě je v tomto období velmi hravé, pohyblivé a má silnou potřebu pohybu a sklon k napodobování dospělých Øučení nových věcí; období otázek Proč? Ø Tříleté dítě: Čtyřleté dítě: Ø- když jde do schodů střídá nohy - jde po nízké kladině Ø- kresba kruhu podle předlohy - kresba křížku a pána = Ø- asociativní, úkolová, sociální hra HLAVONOŽEC Ø- hraje si raději mezi ostatními dětmi - silně vzrůstá zájem o ostatní děti ØPětileté dítě: Ø- z kostek staví bránu, puzzle, čtverec podle předlohy Ø- jezdí na kole, trojkolce Ø- nastává období skupinových her Hry v předškolním věku Øjiž se objevují náznaky KOOPERATIVNÍ HRY (děti se sdružují do skupinek a hrají si společně) Ønámětové, úkolové hry napodobující činnosti a role dospělých (dítě se napodobením učí řeči, mimice, gestikulaci, zdrženlivému či živelnému projevu citu, přijímá sympatie nebo antipatie, přijímá i způsob chování k ostatním lidem ) , Øpozději skupinové hry s pravidly (na honěnou, na schovávanou - kontakt s vrstevníky), Økonstrukčně - manipulační hry (se stavebnicí), Økreslení je hrou a zároveň nejpřirozenějším vyjadřovacím prostředkem - kresbou poví více, než by dovedlo říci slovy . Ø Ø Hlavní náplní hry jsou zpevňující činnosti, kdy jsme si vědomi, že si dítě v tomto věku hraje velmi rádo, dlouho a často. 5. Mladší školní věk (od 6 let do 11-12 let) Øhlavní motiv – škola (skončila doba her a začíná doba učení a povinností), Øškola učí děti myslet (jednoduchá logika), zlepšuje se paměť (mechanická i logická). Ødítě někdy neumí zvládat problémy => vznikají neurotické poruchy (psychostenie – příčinou je většinou LMD, poruchy učení -dyslexie, dyskalkulie, dysgrafie) Ørozvíjí se soutěživost, spolupráce Hry v mladším školním věku (přestává být hlavní činností dítěte a od základu se proměňuje- dítě si hraje s tím a na to, co má smysl). ØU chlapců převládají pohybové hry s prvky dobrodružnosti a bojovnosti, technické stavebnice ØDívky mají v oblibě pohybové hry, ruční práce a hry s prvky pečovatelskými (hry na rodinu, lékaře apod.- je to věrné napodobení skutečnosti ). ØVelmi oblíbené jsou hry dramatické (děti představují osoby svého okolí, literární postavy, mění kostýmy a převleky, dramatizují pohádky a příběhy, zpívají a tančí). ØTvořivé hry (modelování, šití, vyšívání, lepení, materiály pro práci s kovem, se dřevem a stavebnice konstrukčního typu -např. Merkur, Lego apod.). ØKolem 10 roku života hra nabývá mnohem přísnějších kolektivních forem a postupně se stává hrou sportovní (rádi soutěží), tj. spojuje se s určitými tělovýchovnými cíli, pravidly a hlavně s pojmy kolektivního zájmu a kolektivní kázně. 6. Dospívání a) pubescence (11 - 15 let) Øbiologicky význačné období - pohlavní zrání Ørozvoj formálně abstraktního myšlení , Øzačleňování do společnosti, Økritičnost k autoritám- vzdor (vrstevnické skupiny mají větší vliv než rodina a škola ), Øemoční nevyváženost, labilita, Øpro pubescenta je velmi důležitá skupina vrstevníků, která poskytuje oporu jeho ještě nehotové identitě - přebírá tzv. skupinovou identitu, Ørychlý růst, prodlužování končetin => ztráta koordinace pohybů, zvýšená unavitelnost, snížení tělesné výkonnosti Ø 6. Dospívání b) adolescence (16-20 let) Øpřechod od dětství do dospělosti, osamostatnění, nejkritičtější a nejtěžší období Øčasté pocity nejistoty, strachu a úzkosti, obavy z budoucnosti Øzhoršená pozornost a pracovní schopnost, zhoršené sebeovládání, prudké i přecitlivělé způsoby reagování Øzařazení do nových kolektivů, větší nároky na vztahy (hloubku), sociální vztahy hlubšího typu (společné cíle, atp.) Hry v období dospívání Øhra ve skupině a v partě (potřeba někam patřit)- dívky a chlapci zvlášť (již si nehrají samy), soutěžení a soupeření s ostatními je důležitou pobídkou Ø Øpřevládají sportovní a organizované hry MCj04398430000[1] 2.TEAMBUILDING nje výraz pocházející z anglických slov „team“ = tým a „building“ = budování. n n Dohromady tedy něco jako tvorba či rozvoj týmu, stmelování týmu nebo budování týmové spolupráce apod. n j0439522 TEAMBUILDING nje formou zážitkového vzdělávání, tedy učení z důsledků vlastního jednání, hledání netradičních řešení a společné překonávání úkolů a výzev. nje ideální nástroj k zlepšení vztahů na pracovišti, uvědomění si rolí v týmu a zefektivnění komunikace a celého pracovního procesu. naktivity jsou koncipovány tak, aby zlepšily týmový výkon a spolupráci mezi zaměstnanci firmy. Typy teambuildingových akcí nFun/Event - je program založený na zprostředkování nevšedního zážitku, který účastníkům přináší odreagování a zábavu a pomáhá k navození vztahů a pocitu sounáležitosti se skupinou, podporuje plynulou, efektivní komunikaci a loajalitu účastníků. Cílem je zážitek, individuální či týmový. nTeamspirit - tzv. zábava s přidanou hodnotou. Obvykle se jedná o atraktivní, nevšední a dynamické programy, např. nejrůznější sportovní a adrenalinové aktivity, avšak s jejich rozvojovým potenciálem organizátoři hlouběji nepracují. n Cílem teamspiritového programu je motivace, zábava a příjemný a zajímavý společný zážitek (nejrůznější sportovní a adrenalinové aktivity ). nTeambuilding- pracuje se skupinovou dynamikou, emocemi a učením se vlastním prožitkem. Rozvoje dosahuje pomocí přesně sestaveného programu, který účastníky vystavuje novým situacím, na které musí reagovat pomocí spolupráce s ostatními. Tyto zážitky jsou následně reflektovány ve společné diskusi, která umožňuje transfer zážitků do zkušeností přenositelných do pracovního prostředí (outdoor aktivity, které využívají specifické přírodní podmínky k efektivnímu rozvoji týmů). n Cílem teambuildingu je systematické budování a rozvoj týmu usilující o zlepšení jeho výkonu. Průběh teambuildingového programu nInstrukce - tato část teambuildingu zahrnuje představení programu účastníkům a předání instrukcí pro jednotlivé aktivity. nAktivity- jednotlivé aktivity jsou hlavní náplní teambuildingového programu. Jedná se o nejrůznější interaktivní metody, jako je hraní her, řešení modelových situací, úloh apod. nDebriefing - neboli zpětná vazba je nejdůležitější částí teambuildingu. Lektor pomůže účastníkům zanalyzovat právě získané zkušenosti a převést je do pracovního prostředí. Aktivity nIcebreakers (úvodní aktivity zaměřené na uvolnění a vzájemné sblížení účastníků). nDynamics (aktivity, které následují po úvodním naladění. Trénink pokračuje krátkými problémovými úlohami, přičemž po každé úloze následuje stručné shrnutí, zpětná vazba). nRelaxace a zábava (večerní relaxační a zábavné programy slouží na odreagování po náročném dni, pro fyzický i psychický relax). nTvořivé projekty (součástí manažerských dovedností je i rozvoj tvořivosti, projektového plánování a prezentačních schopností). nKomplexní aktivity - případové studie (vícehodinové až celodenní úlohy, které kopírují reálné situace). nStrategické hry (hry simulující reálné pracovní a životní situace. Připravují na možnou roli, modely chování, pochopení firemních hodnot). nVýzvové aktivity (osobní výzva a zároveň aktivity, kde je nezbytná vzájemná spolupráce, důvěra a spolehnutí se na toho druhého). nExpedice (vícedenní program pro pokročilé týmy s putováním po horách, kempováním, překonáváním přírodních překážek). n Co teambuilding přináší: nintenzivní učení z prožitků namísto pouhého shromažďování informací nrozpoznání silných a slabých stránek jednotlivců i týmu nzjištění vlastní pozice v týmu a případných možností, jak ji zlepšit nzačlenění samotářských spolupracovníků do kolektivu nvytvoření týmové atmosféry ve firmě nsjednocení vnímání firmy a její strategie nzlepšení komunikace a vzájemných vztahů nmotivace zaměstnanců a zlepšení pracovního prostředí nzvýšení produktivity týmu a efektivní spolupráce nrozvíjení tvůrčích postupů naktivní jednání nlepší vytváření neformálních vztahů 3.Zážitková pedagogika nje pedagogický směr, který využívá zážitku jako prostředku výchovy a vzdělávání, npracuje s prožitkem jako prostředkem k ovlivňování klienta ( směr tohoto ovlivňování je určen pedagogickým cílem), npráce zážitkového pedagoga spočívá v záměrném vytváření situací, v nichž předpokládá intenzivní prožívání, a následné pedagogické práci s těmito prožitky (zpětnou vazbou), Zážitková pedagogika nzážitek vzniká při aktivitě jako jakási zkušenost, která se dobře uchovává v paměti, protože při prožívání jsou k zpracování vjemů zapojeny téměř všechny smysly, núčastník v programech získává zážitky aktivním zapojením do různých činností, nejčastěji her ( ve hře se člověk setkává s různými situacemi, se kterými v běžném životě mnohdy zápasí, má možnost získat zkušenost, jak v podobných situacích jednat). n Zážitková pedagogika nKlíčovou roli v zážitkových programech má tzv. review, což je zpětný pohled na hru, ve kterém se rozebírá, jak účastníci daný problém řešili, jak jej mohli řešit a poskytuje tak velké množství zpětných vazeb ( tím, že problémy v hrách bývají náročnější než v běžném životě, rozvíjí účastník svoji odolnost, posunuje své hranice bezpečí a získává zdravé sebevědomí), nřešení náročných úkolů umožňuje rozvoj kreativity, týmové spolupráce, komunikativních dovedností, sociálního cítění, a dalších vlastností potřebných v každodenním životě. Prožitek nje vždy pouhým prostředkem zážitkové pedagogiky, nikoliv cílem (cílem pro ni zůstává starořecký výchovný ideál, všestranný rozvoj k harmonicky směřující osobnosti), nje okamžik přítomné aktivity (tělesné i myšlenkové), njestliže však tento prožitek uplyne do minulosti a my se k němu vracíme (ve vzpomínce, analýze...), můžeme tento modus označit jako ZÁŽITEK Charakteristika prožitku nKomplexnost (charakteristika lidského způsobu existence, odlišující se od možné redukce pouze racionálním uchopením) nVerbální nepřenositelnost (s větším úspěchem u mýtů a umění než vědy) nNedefinovatelnost (nezbytné vlastnosti jazyka se stálým pojmovým aparátem stírají plnost prožitku v definičním vymezení) nJedinečnost (jedinečná událost v širším prožitkovém proudu) nIntencionální zaměření (prožitek je neoddělitelný od svého "obsahu", sounáležitost prožívajícího jedince a prožívané události ) Cíle záž. pedagogiky: nintenzivní prožití záměrně vytvořených problémových situací, které vyvolávají emočně silné zážitky, ncelostní harmonický rozvoj člověka (harmonické spojení duševního a tělesného rozvoje- řecká kalokagathia), nzískání určité trvalejší podoby prožité události, jejíž výsledky můžeme uplatnit i v jiných situacích, tuto formu pak můžeme nazývat ZKUŠENOSTÍ (zkušenost nezískáváme pouze přímým prožíváním, naopak, většina zkušeností i poznatků pramení ze sociálního sdílení a komunikace, z přejímání zkušeností druhých). Zkušenostní učení nOd klasického způsobu vyučování prostřednictvím učebnic se liší bezprostřední zkušeností žáků, které zvyšuje efektivitu jeho působení. nUčení na základě zážitků a zkušeností je založeno na předpokladu, že se student nejvíce učí aktivní činností. nUčení probíhá přirozeným způsobem, tedy řešením situací vyžadujících nové dovednosti a způsoby jednání. nUmístění aktivit do prostředí, které je odlišné od běžného pracovního prostředí jako je školní třída, přinese svobodu pojetí učiva a myšlení zúčastněných, čímž podporuje aktivní interakce mezi studenty a učiteli. Poznatek získaný sdělením sdělením s ukázkou sdělením, ukázkou a zážitkem Po třech týdnech si vybaví 70% 72% 72% Po třech měsících si vybaví 10% 32% 65% Organizace zabývající se zážitkovou pedagogikou nOutward Bound ( založena v době 2.světové války,původně pro výcvik britských námořníků, později se zaměřila především na výchovu v přírodě- lanové překážky, výpravy v divočině atd. ), nProject Adventure ( snaží se využít prvky záž. pedag. ve školních podmínkách i terapeutické praxi ) nPrázdninová škola Lipnice (významná organizace zabývající se v České republice a v bývalém Československu záž. pedagogikou ) nČeská cesta, Hnutí Brontosaurus, Hnutí GO, Junák, atd. n j0438411 4.NEKLID Øje charakterizován především zvýšenou pohybovou aktivitou (přešlapování,podupávání, nadměrná mimika až po celkový neklid při kterém dochází k nadměrné motorické aktivitě), Ømůže být jednak varovným signálem hrozícího násilí, jednak často jeho předstupeň, Øneklidné chování může být projevem frustrace a snahy domoci se pozornosti, (nápravy křivd u bezmocného a oslabeného jedince v psychologicky zatěžující situaci), Øneklid může být někdy pouze zakoušen, vnitřně prožíván, aniž dochází k jeho pohybovým projevům (mluví se o vnitřním neklidu ). ØPřechod od vnitřního neklidu k velkému pohybovému neklidu je často spojen se sníženou kontrolou emocí a může být spojena se silným afektem a také s násilným chováním. ØNásilné chování je použití síly vůči lidem nebo předmětům spojené často se zlobným nebo nepřátelským afektem (při opakovaném nebo déletrvajícím takovým chováním mluvíme o agresivitě). Øpředstupněm agrese vůči věcem nebo lidem je agrese symbolická, (ta se projevuje výhrůžkami, nadáváním, symbolickou demonstrací síly a bezohlednosti včetně hlasitosti řeči, prudkosti pohybů). AGRESIVITA Øje chování dítěte, které je zaměřeno proti vrstevníkovi nebo vrstevníkům (někdy také rodičům nebo vychovatelům, učitelům), které se projevuje útočností – útočným jednáním vůči druhému jedinci. Útok má způsobit uspokojení nějaké potřeby útočícího jedince (potřeba obdivu, prvenství ve skupině…). Øprůvodním znakem u agresivity dítěte je hněv, podrážděnost, provokace, posmívání. Jsou rozlišovány čtyři stupně agresivity : Øagrese bez vnějších projevů ( probíhá pouze v myšlení dítěte ), Øagrese, která se projeví navenek, např. nadávkou, hrubým slovem, výhrůžkou, Øagrese, která se projevuje destruktivním chováním – bouchnutím dveří, rozbíjením předmětů, Øfyzické napadení druhé osoby. Ø Proč jsou děti agresivní? ØDítě se ve svém životě naučilo, že agresivita se mu vyplácí, proto ji stále uplatňuje (díky agresivitě totiž dosahuje svého cíle – je možné se například díky ní zmocnit předmětu, vynutit si od druhých službu, kterou dotyčné dítě chce). ØKdyž se mu nedaří být milováno, obdivováno, vynutí si ze zoufalství vztah alespoň tím, že na druhého zaútočí ( naváže silný, byť negativní vztah, a to se někdy může stát i díky tomu, že dítě začne být agresivní, a tak si vlastně získá druhé dítě, které mu bude podřízené a z nějakého důvodu i podřízeným zůstane). ØRodiče nebo vychovatel dítě bezdůvodně trestá , ( dítěti pak připadá tento model chování normální ). Agresivitu vyvolává : Ønemožnost dosáhnout nebo mít něco, co si velmi přeje, Ødítě se necítí dostatečně sebevědomé, oceňované a chce si tyto vlastnosti dokázat svou agresí (to je velmi špatně, je zapotřebí, aby dítě už v raném stadiu mělo informaci o svém chování a mělo také návod, jak se zachovat jinak a co udělat se svojí agresivitou), Øšpatný příklad, který dítě vidí ve svém okolí (dítě sebere někomu hračku a ještě ho u toho uhodí - pokud nedostane žádnou odezvu na své chování a nic se mu nestane, může si vytvářet špatný vzorec chování), Øsdělovací prostředky (dítě může čerpat -z častého sledování televize, videoher - příklad, jak se má chovat a pak se snaží chování napodobit, vyzkoušet ho…..) . Ø Je agresivita dědičná ? Øtypické povahové vlastnosti, které jedinec může zdědit po rodičích a které se podílejí na tom, že se jeho chování pak projevuje jako agresivní, dědičné jsou (například výbušnost dítěte, temperament, impulsivita). Západ slunce Profil dítěte, které se chová agresivně: Ødítě může mít aktivnější temperament (temperament je vrozený, protože již od prvních týdnů se děti liší svou aktivitou, reakcemi na okolí a svou vzrušivostí). Øněkdy nejsou u takových dětí vytvořeny prvky kontroly jejich chování a dítě neumí předvídat důsledky svého chování (v některých případech je agresivní reakce dítěte obranou nebo jeho pokusem, zda zabere tato reakce na druhého tak, aby dítě dosáhlo svého). Ødítě rychleji jedná, než myslí a domýšlí Profil dítěte, kterému je ubližováno: Øje většinou dítě tišší, neprůbojné , Ønedokáže se druhému dítěti, které je napadá, postavit a bránit se , Ønechá si líbit ústrky nebo si nedokáže s danou situací, která nastane, poradit. Øčasto má také zálibu nebo takového koníčka, které nepřijímá jeho okolí (je pro okolí jiné…) Ø Ø TAKOVÉMU DÍTĚTI JE NUTNO POMOCT NAUČIT SE , JAK SE MÁ V TAKOVÝCH SITUACÍCH ZACHOVAT. Jak předcházet agresivitě? Øsledovat agresivní povahové vlastnosti již v raném věku a pomáhal je dítěti si uvědomovat, pracovat s nimi, Ødůležité je mluvit o tom, co vyprovokovalo toto chování a také jak jinak se zachovat než útokem, Øsprávný vzorec chování, který dítě vidí ve svém okolí. Ørodič by měl komentovat scény v televizi a vysvětlit dítěti, co je dobře a s čím nesouhlasí ( vysvětlit mu také důsledky a následky chování, které spolu s dítětem vidí). Jak agresivitu eliminovat u dítěte, které je agresivní: ØVnímejme jeho impulzivitu, jeho temperament, snažme se s tím pracovat. ØZkusme plánovitě jeho temperament „vybíjet“ (využijme na to různé sportovní aktivity (fotbal, hokej, běh …).. ØPokud dojde k nějakému agresivnímu chování ze strany tohoto dítěte vůči jinému dítěti, které ještě tuto situaci nedokáže samo zvládnout, postavme se mezi ně a pomozme jim. ØPokud agresivní dítě druhému ublíží, zamezme tomu a chtějme po něm omluvu pro druhé dítě. ØPomozme oběma, aby konflikt mezi sebou dořešily, nechtějme, aby jedno dítě od druhého odešlo, aby se už dál sobě vyhýbaly. ØNechtějme slyšet výmluvy jednoho ani druhého, učme je, že lepší je přiznat pravdu (i když bude těžká) než lhát. ØUčme toto dítě, které reaguje agresivně, aby nějakým způsobem svůj čin odčinilo. ØUčme ho se zamyslet, jak vyřešit situaci příště jinak. ØNevylučujme ho dál z kolektivu. Jak pomoci dítěti, kterému je ubližováno: ØSnažme se posilovat jeho sebevědomí. ØSnažme se, aby se dítě učilo nějakým způsobem bránit samo. ØZkusme spolu s ním hledat nejvhodnější způsob obrany právě pro něj – nemělo by to být stejné agresivní chování. Má to být jasná zpráva striktního zákazu pro druhé dítě, má to být postoj, který dítě zaujme a právě ona nebojácnost. ØPokud se dítě naučí bránit, bude to zpráva pro dítě, které ubližuje, že mu to jen tak neprojde, možná ho to přestane bavit. ØSnažme se naopak tyto děti dávat při hře spolu (pod našim vedením a dohledem), aby dítě, kterému je ubližováno, nemělo pocit, že se musí před tímto druhým dítětem skrývat (podporujme oba ve spolupráci). Rada pro rodiče, vychovatele: ØSnažme se dítě nezdravě chránit (samozřejmě, pokud mu nehrozí nebezpečí), ale poskytnout mu plnou podporu a pomoc při vyřešení konfliktu. ØMěli bychom jít dítěti příkladem ve vzájemné rozmluvě, v naslouchání (neříkat dítěti hned – tomu se vyhýbej – vyčleňujeme pak dítě z kolektivu). ØSnažme se usměrnit přílišný temperament u dítěte, které ubližuje, a naopak posílit sebevědomí u dítěte, kterému je ubližováno. ØPokud má rodič sám v sobě negativní emoci po nějakém incidentu, má se sám učit se odreagovat, ne jít do útoku. Úkol na seminář č. 3 ( 27.5. 2011 ) ØPříprava prezentace na zadané téma Ø psychomotorické hry – Sýkorová,Kejzlar Ø hračka jako prostředek osobnostního rozvoje – Smrčková, Zelenková Ø pohybová hra jako zábavný prostředek rozvoje dovedností –Jančíková, Šmarda Ø fyziologický účinek pohybové hry – Šimoníček, Matějka Kolečkář ØPříprava a následné vedení her Ø hry pro posílení psychické odolnosti – Kolečkář,Chvátal,Doležal Ø hry na rozvoj emocí a komunikace– Valenta, Kubala, Ø a didaktické hry – Fučíková, Kejzlar,,Zelenková