SEMINÁŘ č.3
ØPREZENTACE NA ZADANÉ TÉMA :
Ø  ( neklid a agresivita u dětí- Doležal, Jalová,Valenta
Ø psychomotorické hry – Sýkorová, Kesslerová, Kejzlar
Ø   hračka jako prostředek osobnostního rozvoje – Smrčková, Zelenková
Ø   pohybové hry jako zábavný prostředek rozvoje dovedností – Jančíková, Šmarda
Ø    fyziologický účinek pohybové hry – Šimoníček, Matějka, Kolečkář )
ØVEDENÍ HER :
Ø  ( hry na rozvoj emocí a komunikace – Kubala, Smrčková,Valenta
Ø   hry pro posílení psychické odolnosti- Kolečkář, Chvátal, Doležal
Ø    skupinové hry – Jalová. Kesslerová, Sýkorová
Ø hry pro rozvoj zdravé osobnosti - Matějka, Šebesta
Ø    a didaktické hry – Fučíková,Kejzlar, Zelenková)
Ø

1. PSYCHOMOTORIKA
Øje propracovaná vědní disciplína, spadající pod vědní obor kinantropologie.
Øpojem vyjadřuje úzkou spojitost a vzájemný vliv psychiky a motoriky člověka ( jedná se o pohybovou
aktivitu, která je zaměřena na prožitek z pohybu a která vede k poznávání vlastního těla, okolního
světa i prožitku z pohybových aktivit).
Øvyužívá pohybu jako výchovného prostředku, ke svému působení využívá jednoduché herní činnosti,
činnosti s nářadím a náčiním, kontaktní prvky, prvky muzikoterapie i relaxační techniky (
nesoustřeďuje se jen na rozvoj pohybových schopností nebo tělesnou zdatnost, ale i na psychickou
stránku osobnosti).
Øpředevším v dětském věku rozvoj motoriky ovlivňuje rozvoj vnímání, představ, myšlení, poznání,
tedy kognitivní oblasti.

„Cílem psychomotoriky „
Øje prožívání radosti z pohybu, ze hry a z tělesných cvičení a vytvoření tzv. bio – psycho – socio
– spirituální pohody člověka,
Øje získat co nejvíce zkušeností vnímání a pohybu ze tří oblastí:
1.oblasti vlastního těla – poznat své tělo, vytvořit si mapu těla, poznat funkci jeho celku i
jednotlivých částí, chápat nejen pohybové schopnosti, ale i prožívat různé pocity a city a
vyjadřovat je pohybem. Naučit se přijímat tělo takové, jaké je.
2.oblasti materiální – seznámit se s prostředím, s předměty, s jejich vlastnostmi, možnostmi a
jejich využitím.
3.oblasti společenské – poznat společenské prostředí, poznávat druhé, jejich city, pocity a přání
(nejdříve navazovat kontakty, komunikovat, spolupracovat,v závěru pomáhat druhým i za cenu
potlačení sebe sama).

Psychomotorika jako výchova pohybem spolupracuje s :
Øpedagogikou,
Øpsychologií (kladně ovlivňuje emocionální stránku osobnosti),
Øsociologií (zasahuje do interakce jedince s kolektivem, vede ke spolupráci, komunikaci, kontaktu),
Øfyziologií (posiluje fyzickou zdatnosti),
Øetikou (učí odpovědnosti za druhého, poctivosti při hře a pomoci),
Øestetikou (napomáhá k vnímání krásy pohybu) .
Ø

Psychomotorická cvičení
Øvyužívají se ve všech věkových kategoriích od předškolního věku až po osoby starší,
Ømají velké uplatnění u cvičenců zdravých i u jedinců zdravotně oslabených a méně pohybově
nadaných,
Ønejčastěji používanou technikou psychomotoriky je hra (napomáhá k rozvoji dětské osobnosti
přirozeně, nenásilně, podněcuje k seberealizaci, má silný emotivní účinek).

Běžně využívané pomůcky při psychomotorických hrách:
Øvozíky,
Øšátky, švihadla,
Øtyče, kelímky,
Ømíče, nafukovací balónky,
Øšlapadla, chůdy,
Øvelká plachta a padák
ØPET vršky, štěrchadla,
Økoberečky, deky, noviny,
Øcyber válec - novinkou mezi psychomotorickými pomůckami .

Didaktické zásady psychomotoriky:
Øvlastní začátek hodiny probíhá v kroužku kolem učitele, v sedu na lavičkách nebo na zemi.
Øučitel nepřikazuje - stojí stranou nebo pomáhá a radí tam, kde je třeba (tento postup vyžaduje
dobrou přípravu učitele).
Ønepospíchá se - spěch nedovoluje prožitek a narušuje pohodu.
Øhravost, zábavnost a pestrost charakterizují celý výchovný proces.
Øprvní pomůcky by měly být dynamické a nenáročné na ovládání.
Øučitel obměňuje co nejvíce situace se stále stejnou pomůckou a nabízí nové varianty.
Øneúspěchy při zacházení s určitým náčiním jsou cenné - právě při pohybu s ním se po prvním
negativním výsledku cvičenec naučí, že musí některé své pohyby usměrnit.
Øposuzování pohybových pokroků by se mělo odehrávat jen na úrovni každého cvičence, ne v porovnání
s ostatními.
Øzávěr hodiny se opět odehrává ve společném seskupení – vzájemné povídání o prožitých aktivitách

Skladba cvičební jednotky:
Øpřivítání v kruhu kolem učitele
Ørušná, zahřívací část (honičky aj.)
Øprůpravná část – cvičení s náčiním nebo nářadím, první pomůcky by měly být nenáročné na ovládání,
postupně náročnost zvyšujeme
Ørelaxace – jednotlivci nebo ve dvojicích, za doprovodu slova učitele, hudby, bez pomůcek nebo
s pomůckami
Ørozhovor o prožitcích v kruhu kolem učitele

Ø„Psychomotorické hry se od běžných her odlišují zejména použitím netradičních pomůcek, ale i tím,
že zde není vítězů ani poražených. Vítězové jsou všichni, kteří se těchto her zúčastňují“.
Ø„Je vhodné kombinovat psychomotorické činnosti tak, aby některé obsahovaly nácvik s novým nářadím
nebo náčiním, jiné kruhový provoz nebo překážkové dráhy, a vše aby prolínaly soutěže a hry.“
ØPsychomotorických her lze s úspěchem využívat v kterékoli části hodiny TV ( tedy v rušné,
průpravné i závěrečné části hodiny).

2. Hra a hračka
jako prostředek osobnostního rozvoje
Øhra je význačným rysem dětského duševního života, při ní se vytváří a projevuje osobnost dítěte,
Øútlé dětství je věkem hry v pravém slova smyslu (hra malých dětí rozvíjí poznání zevního světa,
vztahy k věcem a lidem a později tvůrčí fantazii), ve školním věku žije dítě střídavě v oblasti
práce a hry (větší dítě se ve hře učí vyvíjet fyzické a duševní úsilí a ukázňuje se přijímáním
pravidel dětského kolektivu, v němž má možnost rozvíjet svou iniciativu, odpovědnost a organizační
schopnosti), a v dospělosti je hra zatlačena do pozadí prací,

Dětská hra
má několik vývojových období
ØV prvních dvou letech si dítě hraje samo (pozorování, manipulace s hračkami) a nevšímá si okolí.
ØV třetím roce si již hraje raději mezi ostatními dětmi, je jejich činností stimulováno, i když si
hraje i nadále samo.
ØVe čtvrtém roce silně vzrůstá zájem o ostatní děti. Dítě napodobuje ve hře jiné děti a účastní se
společně s nimi určité činnosti, aniž dochází ke skutečné spolupráci.
ØOd pátého roku nastává období skupinových her, kde mladší děti mívají ve hře zatím stejné úkoly, u
starších se však již objevuje dělba úloh a úkolů.
ØOd desátého roku nabývá hra mnohem přísnějších kolektivních forem a postupně se stává hrou
sportovní, tj. spojuje se s určitými tělovýchovnými cíli, pravidly.

Dělení her
ØI. Hry individuální:
Øhry manipulační (kostky, kbelíček),
Øhry destruktivní (rozebírání věcí),
Øhry konstruktivní (vystřihování, modelování),
Øhry úlohové (na maminku, na doktory).
ØII. Hry skupinové:
Øbez skutečné spolupráce (na honěnou),
Øse stejnými úlohami (na schovávanou),
Øs různými úlohami (na vojáky).

Hlavní zásady her :
Øsprávná organizace hry (někteří rodiče chybují tím, že se o hru svých dětí vůbec
nestarají-jestliže si děti hrají, jak chtějí a kdy chtějí, trpí jejich hra jednotvárností nebo
končí na překážkách, které děti nemohou samy odstranit, jiní rodiče naopak věnují hře nadměrnou
pozornost- ustavičně se dětem do hry vměšují a nakonec je odsuzují do role pasivních diváků,
skutečně hrát si může s dítětem zase jen dítě, třetí druh rodičů zahrnuje děti množstvím hraček-
děti přebíhají bez zájmu od jedné hračky k druhé, u žádné nevydrží a nakonec se nudí nebo své
hračky kazí a rozbíjejí ),
Ømusíme dbát na to, aby dítě nepřebíhalo od jedné činnosti k druhé, ale aby se dovedlo s jednou
hračkou zaměstnávat stále déle a déle.
Ønejcennější jsou hry tvořivé, které mají s prací společné to, že mají určitý cíl a vedou
k trvalému výsledku činnosti (kreslení, modelování).

Definice hračky
ØPředmět ke hře dětí i dospělých
Ø
ØSlouží k:
lUpoutání pozornosti
lZabavení
lRozvíjení motorických schopností
lRozvíjení psychických schopností
Ø
Obrázek1

Typy hraček
ØOsvojení sociálních návyků
lPlyšové hračky
lPanenky
lDomácí mazlíčci
ØVzdělávací hračky
lStavebnice z písmen
lObrázkové knížky
lLeporelo
Ø
ØHračky rozvíjející pohybové schopnosti
lŠvihadlo
lRůzné typy míčů
lŽonglovací pomůcky
Ø

ØHračky na rozvoj myšlení
lHlavolamy
lStolní hry – šachy, dáma
l
ØHračky na rozvoj fantazie a kreativity
lStavebnice
lPastelky + papír
Ø
ØHračky pro rozvoj trpělivosti
lPuzzle
lHudební nástroj
Obrázek4 Obrázek5

Hračka
Øod druhého měsíce věšíme nad postýlku různé barevné a lesklé předměty,
Øod čtvrtého měsíce je snižujeme tak, aby je dítě mohlo uchopit- a brzy mu je pak vkládáme do
rukou,
Øjakmile se dítě dovede převrátit na bok, klademe hračky před ně a vedle něho- tím stimulujeme
rozvoj jeho pohyblivosti,
Økolem šestého měsíce dovede dítě uchopit prsty malé předměty (kostka, kulička)- musíme děti stále
hlídat, aby si je nestrkalo do úst,
Ø až do devátého měsíce se dítě dovede zaměstnávat v téže době jen jednou hračkou a teprve
v posledním čtvrtletí si dovede hrát s dvěma, později i s více hračkami současně (klepe jedním
předmětem o druhý, staví dvě kostky na sebe, vkládá kuličku do misky).

Hračky
 po 1.roce života (období hraček )
Ønejvhodnější hračkou druhého roku jsou kostky- na nich dítě cvičí pohyby rukou a prstů, používá
jich ke konstruktivním hrám (věž, most, vláček), a skládá je podle předlohy,
Ønejcennější hračkou je hmota (plastelina, písek, papír),
Øna druhém místě jsou hračky polohotové (stavebnice, omalovánky, vystřihovánky) ,
Øa na posledním místě teprve hračky hotové (panenky, vozíčky, autíčka, knížky s obrázky (leporela),
cenné pro rozvíjení řeči a poznávání zevního světa  atd.) ,
Ødůležité je, aby si s hračkami dítě skutečně hrálo- aby vymýšlelo, stavělo, kombinovalo a
nepřebíhalo od hračky k hračce, od jednoho nedokončeného úkolu k druhému.
Ø

3.Pohybové hry jako zábavný prostředek rozvoje schopností a dovedností
nPo nástupu do první třídy dochází k výraznému snížení pohyb. aktivity
nNeuspokojení pohybové potřeby vede k nekázni dětí v hodinách
nDůležité je efektivně naplňovat potřebu pohybu v hodinách Tv, o přestávkách
nPohybové hry by měly být základním vyučovacím prostředkem v Tv, ve vyšších ročnících by měly
sloužit jako průprava ke sportovním hrám
n

Pohybové hry
nJsou záměrné a uvědoměle organizované pohybové aktivity 2 a více lidí, v prostoru a čase, s předem
dohodnutými pravidly
nHry jsou charakterizovány napětím, radostí a uplatněním známých dovedností
nHry jsou provázeny tvořivou činností
nHlavním cílem pohybových her je socializace dítěte
nJsou zdrojem emocí a citů ( prožitek a radost z pohybu děti zpětně motivuje k zopakování činnosti)
nJsou doporučovány pro přitažlivý obsah, zaměřený na zdokonalování schopností, získání a rozvoj
pohybových dovedností

ROZVOJ POHYBOVÝCH
 SCHOPNOSTÍ
nPohybové schopnosti se vymezují jako souhrn dispozic jedince, potřebných ke splnění pohybového
úkolu
nSoustavný rozvoj pohyb. schopností dětí zvyšuje jejich tělesnou zdatnost, odolnost i výkonnost
nEfektivní provedení libovolné pohyb. činnosti je obvykle zajištěno více než 1 pohyb. schopností
n    ( např. skok vysoký – vyžaduje zapojení rychlosti, výbušné síly končetin, projevy obratnosti)

Obecné principy rozvoje pohyb. schopností :
n Základem v rozvoji poh. schopností je tělesné zatěžování (objem , intenzita, frekvence) v
kombinaci s odpočinkem (délka, charakter), aplikace zatížení se mění v závislosti na věku, pohlaví
i aktuálním rozvoji dětí
n
nRozvíjet všechny základní poh. schopnosti (rychlost, síla, vytrvalost,obratnost)
nTělesné zatížení zvyšovat postupně (dávkovat přiměřeně dle předpokladů dítěte)
nRozvíjet poh. schopnosti plánovitě a pravidelně (při plném zdraví)
nKoncentrovat rozvoj poh.schopností do určitých cyklů a pravidelně výsledky kontrolovat
n

Pohybová aktivita dětí
 (zásady pohybových her)
nROVNOST- účastník hry by si měl zažít každou roli ve hře
nÚČAST- každý by měl být aktivní
nÚSPĚCH- měl by zažít úspěch(stačí i zlepšení)
nDŮVĚRA- hra nesmí být zákeřná
nPŘIMĚŘENOST- obsah hry musí odpovídat úrovni dovedností dětí a věku
nNÁVAZNOST- respektovat fyziologické zákonitosti organismu
nJEDNODUCHOST- „od nejjednoduššího ke složitějšímu“
nRYCHLOST- názornost a rychlost uvedení hry
nOBMĚNITELNOST- hry střídat
n
n     DOBRÁ HRA PROBUDÍ U DĚTÍ ZÁJEM, ZVYŠUJE JEJICH CHUŤ DO CVIČENÍ.

4. Fyziologický účinek pohyb. hry
ØZ fyziolog. hlediska je pohybová hra cvičení s přestávkami vynucenými vlastní pohybovou činností
střední a submaximální intenzity
ØJiž je překonaný názor nevhodnosti vysoce intenzivní pohyb. aktivity pro děti nebo doporučení
provádět jen dlouhodobou (víc než 30 min) a nepřetržitou aktivitu střední intenzity.
ØPro děti je mnohem lepší intenzivnější, ale přerušovaná aktivita(děti se rychleji unaví ale také
rychleji regenerují).
ØCílem by měla být kumulace kratších (10 -15 min) a intenzivnějších pohybových aktivit během celého
dne. Min by mělo dítě denně strávit pohyb. aktivitou přibližně 60 min.
ØPohyb. hry by měly být pestré a všestranně rozvíjející, neboť mezník pro osvojení širokých pohyb.
dovedností je nástup puberty.

Fyziologie tělesné zátěže
ØPředškolní věk (do 6 let)
ØNejdříve ukončuje růst a vývoj mozek.
ØNa konci předškolního věku ovládá dítě základní pohybové činnosti
Øtypu lezení, běh, skok, hod.
Ø
ØMladší školní věk (6 – 11 let)
ØPlynulý růstu všech orgánů, lavinovitě přibývá nových vědomostí,
Ørozvíjí se paměť a představivost. Děti charakterizuje impulsivnost,
Øslabě je vyvinuta vůle, schopnost dlouhodobě se soustředit a nadměrná
Øpohyb.aktivita s množstvím zbytečných pohybů = pohybový luxus
Ø(dítě chvíli neposedí).
ØZ hlediska tréninku to představuje plodné období pro rozvoj
Økoordinačních schopností, dobré jsou předpoklady pro pohyblivost a
Ørychlostní schopnosti. Nejsou vhodné podmínky pro soustředěnější
Øvytrvalostní a silový vývoj. Děti jsou snadno ovladatelné, čehož lze
Øvyužít k osvojování norem chování ve sportu.
Ø

ØStarší školní věk (11 – 16 let)
ØIntenzivní rozvoj, tělesné dospívání probíhá u děvčat zhruba do 17
Ølet, u chlapců do 18 let. Pro sport je významné, že vzestup pohlavních
Øhormonů zřetelně zvyšuje svalovou sílu.
ØCelkově se puberta projevuje sníženými koordinačními schopnostmi.
ØS přibývajícím věkem se zvyšují rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Proces
Øpohybového učení probíhá v této době nejrychleji a nejefektivněji.
ØDochází ke komplexnímu rozvoji rychlostních schopností. Období od
Ø10 – 13 let je považováno za optimální pro získání „rychlostního
Øzákladu“. Anaerobní cvičení delšího trvání a s velkou zátěží při silovém
Øtréninku mohou vést k extrémnímu vyčerpání, a nejsou tedy vhodná.
Ø
ØDorostový věk (15 – 18 let)
ØPlný tělesný rozvoj předznamenává počátek let dosud nejvyšší
Øpohybové výkonnosti. Od 16 let je možné výrazněji zvyšovat
Øtréninkové nároky, koncem dorostového věku přichází doba
Ømaximální trénovatelnosti. Nic nebrání rozvíjení všech pohybových
Øschopností.
Ø

Pohybové schopnosti v TJ
ØRYCHLOST  ( 6 - 11 let )
ØOBRATNOST ( 9 - 12 let )
ØVYTRVALOST  ( po 8 roce života)
ØSÍLA  ( po 15 roku života)
Ø
Ø