vacenovska_10_02_11_Large.jpg by courtesy of the ITTF Iveta Vacenovska en route to victory over Zhou Yihan Photo by: Adel Hakouz Posted on 02/10/2011 2011 Qatar Open - ITTF Pro Tour Kapitoly z dějin stolního tenisu Historické milníky Historické milníky 1881: Někteří tenisté v Anglii začali v zimním období hrát v místnosti tenis na stole. Jako pálky sloužily třeba krabice na doutníky, jako míčky zakulacené korkové zátky nebo gumové míčky a jako síťka řada knih. 1890: James Gibb přivezl z obchodní cesty po Americe celuloidový míček. 1899: Zakladatelem závodní hry s názvem Gossima se stává James Gibb. O rok později se začala nazývat Ping Pong. Chvíli se používal i název whiff whaff. 1900: V prosinci bylo uspořádáno mistrovství Londýna a v Royal Aquarium ve Westminsteru startovalo 300 hráčů. 1902: E. C. Goode byl prvním hráčem, který začal používat raketu s vroubokovanou gumou. 1904: Založen Maďarský pingpongový svaz. 1921: V Anglii založena Ping Pong Association, o rok později přejmenována na Table Tennis Association a roku 1926 na English Table Tennis Association. 1925: Dne 18. března 1925 vznikl v Praze Ústřední výbor ping-pongový, později (7.11. 1926) přejmenován na Československou tabletennisovou associaci. 1926: V Berlíně založen přípravný výbor mezinárodní federace International Table Tennis Federation (ITTF) za účasti zástupců Anglie, Maďarska, Německa a Rakouska. Dodatečně se k usnesení připojily Švédsko a Československo. V prosinci byla ustavena ITTF, prvním předsedou byl zvolen Angličan Ivor Montagu. 1926: V Londýně se uskutečnilo od 6. do 12. prosince první mistrovství světa za účasti sedmi zemí. 1939: ITTF má již 28 členů. 1943: V Buenos Aires byla založena Jihoamerická konfederace. 1952: Mistrovství světa se poprvé uskutečnilo v Asii - v indické Bombaji. Japonci začali používat jako potah tzv. houbu. 1953: Světového šampionátu v Bukurešti se poprvé zúčastňují hráči Číny. 1956: Na kongresu ITTF bylo rozhodnuto, že od roku 1957 se bude konat MS ve dvouletém cyklu. 1957: Založena Evropská unie stolního tenisu (ETTU). 1958: První mistrovství Evropy se konalo v Budapešti. Mistrovství Jižní Ameriky se hrálo v Caracasu. 1959: ITTF rozhodla o tzv. Standartizaci pálky, určena přesná pravidla, jaké mohou být potahy. Na MS v Dortmundu získala Čína první titul (Jung Kuo-tuan ve dvouhře mužů). 1961: Světový šampionát se hrál poprvé v Číně. Barva obou potahů na pálce musela být stejná. V Káhiře založena Africká federace. 1967: Na kongresu ITTF odstoupil z funkce předsedy po více než 40 letech Ivor Montagu. Novým předsedou zvolen Roy Evans. Ve Stockholmu byl založen Swaytling Club International. 1972: V peruánské Limě zemřel Victor Barna, nejslavnější hráč historie stolního tenisu. Začíná se používat také žlutý míček. 1980: První ročník Světového poháru se uskutečnil v Hongkongu. 1981: Na zasedání Mezinárodního olympijského výboru byl stolní tenis zařazen mezi olympijské sporty. 1983: Potahy rakety musí mít odlišnou barvu na každé straně. 1984: Zemřel dlouholetý předseda ITTF Ivor Montagu. 1987: V Dillí byl zvolen novým předsedou ITTF Japonec Ičiro Ogimura. 1988: Stolní tenis poprvé na olympijských hrách - Soul. 1993: ITTF má 156 členských svazů. 1994: Zemřel Ičiro Ogimura a funkce předsedy se ujal jeho zástupce Sven Olof Hammarlund ze Švédska. 1995: Po deseti měsících ve funkci zemřel S.O. Hammarlund a funkci vykonával Xu Yinsheng z Číny. 1997: Xu Yinsheng zvolen předsedou ITTF. MS v Manchesteru se zúčastnilo 181 družstev ze 104 členských zemí. 1999: Xu Yinsheng se vzdal funkce předsedy ITTF a novým předsedou byl zvolen Adham Sharara z Kanady. MS původně přidělené Bělehradu se kvůli válce neuskutečnilo a muselo se sehrát odděleně: jednotlivci v Eindhovenu a družstva v malajsijském Kulala Lumpur (únor 2000). 2000: Počet členů ITTF stoupnul na 186. Kongres ITTF přijal rozhodnutí o změně velikosti míčku z dosavadního průměru 38 mm na 40 mm. Nový míček byl zaveden až po OH 2000 v Sydney. 2001: Na kongresu ITTF v Ósace bylo rozhodnuto o zkráceném počítání setů do 11 bodů. Přijato rovněž nové pravidlo o podání s platností od září 2002. 2003: V Paříži se uskutečnilo v květnu poprvé mistrovství světa jednotlivců podle předcházejícího rozhodnutí ITTF, které rozdělilo světový šampionát na jednotlivce a družstva. 2004: Mistrovství světa družstev se podle nového cyklu bude konat 1. - 7. března Kataru. ÒMS 1.místo 1934 Marie Kettnerová Ò 1935 Marie Kettnerová Ò 1936 Stanislav Kolář, Kettnerová-Šmídová, Hamer-Kleinová Ò 1937 Votrubcová- Depetrisová, Váňa-Votrubcová Ò 1938 Bohumil Váňa, Votrubcová- Depetrisová Ò 1939 Vlasta Depetrisová, Váňa-Votrubcová Ò 1947 Bohumil Váňa, Váňa-Šlár Ò 1948 Váňa-Štípek Ò 1949 Andreadis-Tokár Ò 1951 Váňa-Andreadis, Váňa-Rozeanu Ò 1954 Andreadis-Farkas Ò 1955 Andreadis-Štípek Ò 1957 Andreadis-Štípek Ò družstva: 1932 M, 1935 Ž, 1936 Ž, 1938 Ž, 1939 M, 1947 M, 1948 M, 1950 M, 1951 M ÒVáňa na MS získal celkem 30 medailí, z toho 16 zlatých ÒME 1. místo 1958 Štípek-Vyhnanovský Ò 1964 Staněk-Miko Ò 1966 Miko-Lužová Ò 1968 Ilona Voštová, Lužová-Karlíková Ò 1974 Milan Orlowski Ò 1978 Orlowski-Gergely Ò 1980 Orlowski-Uhlíková Ò 1986 Panský-Hrachová Ò Ò ÒHISTORIE ÒPRAVIDLA http://www.ping-pong.cz/cast.php?sekce=dokumenty&id=57 ÒORGANIZACE ITTF http://www.ittf.com/ Ò ETTU http://www.ettu.org/ Ò ČAST http://www.ping-pong.cz/ ÒSOUTĚŽE http://www.pinec.info/htm/ Ò http://brestpin.sweb.cz/ ÒROZCESTNÍK http://www.pingpong.cz/index.htm ÒFYZIKÁLNÍ ZÁKONITOSTI Ball and spin http://www.youtube.com/watch?v=O2vrVwjqktg ÒHERNÍ VÝKON Ò http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/raket-stolni.html ÒZajímavé http://www.youtube.com/watch?v=irCVm9erCGE Ò http://www.youtube.com/watch?v=858kpMv7hDQ&feature=related ÒPUBLIKACE http://www.grada.cz/stolni-tenis/kniha/katalog/ Ò Ò ÒPOHYBOVÁ http://www.youtube.com/watch?v=7hK4ifyMFvU Ò ÒÚDEROVÁ Ò Ò Ò Ò Ò Ò Ò ÒMetodická řada Hýbner : Ò ÒPodání Ò Podání je velmi důležitý prvek hry, který slouží k přípravě následné akce, udržení aktivity ve hře, ale také k zisku přímých bodů nebo zjevné herní výhody po jeho nekvalitním příjmu. Òhttp://www.youtube.com/watch?v=gfDVXPrLVkg&feature=related Ò ÒPřímý úder Ò Přímý úder se v dnešní době již prakticky nepoužívá. Místo něj se používá spíše údery jako drajv a kontradrajv, které ho plně nahrazují. Ò Důvod, proč se dnes s přímým úderem téměř nesetkáme je fakt, že postrádá jakoukoli rotaci, což je v dnešní době prakticky nepoužitelné, avšak začátečníci se na něm učí například umisťování míčku, takže se nedá říct, že by úplně vymizel Ò Ò Ò Ò ÒLift Ò Lift je útočný úder s nízkým stupněm horní rotace, hraný slabou až střední silou. Pohyb paže s pálkou směřuje zdola nahoru a mírně dopředu, míček je udeřem v tečně nad těžištěm a je mu tak udělena horní rotace. Ò Lift je úder přípravný, používá se k příjmu podání a úderů s dolní rotací. Dnes je lift rovněž nahrazovám topspinem. Ò Lift se snadněji provádí forhendem, což vyžaduje i práci těla (snížení těžiště, vytočení trupu...). Liftovat bekhendem je o něco těžší, protože je zde velmi důležitá práce zápěstím. Ò Lift se hraje do míčků, které už "padají", nehraje se pod úrovní stolu. Ò Ò Topspin Ò Topspin je v současnosti asi nejpoužívanější útočný úder. Slouží jak k připravování pozice pro silný úder, tak pro tvrdé zakončování. Topspin vychází z liftu, lišší se vyšším stupněm horní rotace a silou, což je dáno prudším švihem paže s pálkou při úderu. Po dopadu míček prudce odskakuje, což je velice nepříjemný moment pro soupeře. Ò Topspinů je více druhů: pomalý s velkou rotací a vysokou dráhou (obranou je drajv) Ò prudký topspin s plochou dráhou letu (obranou je bloking) Ò topspin s boční rotací (obranou je to samé) Ò topspin hraný halfvolejem ÒDrajv (DRIVE) Ò Drajv je útočný úder hraný střední až velkou silou a nepatrnou horní rotací. Velmi dležitá je opět práce tělem, rotace, snížení těžiště atp. Na to se často zapomíná, tak to prosím nedělejte:-). Úder zahráváme v momentu, kdy odskočený míček dosáhne svého nejvyššího bodu. Opět lze samozřejmě hrát forhendem i bekhendem. Ò ÒSmeč Ò Tady není moc co vysvětlovat. Smeč je tvrdý úder jehož cílem je zisk bodu. Do úderu se zapojuje celé tělo, aby byl úder co nejsilnější! Ò Ò ÒSlajs Ò Slajs je základním obranným úderem, který je zahrávám ze střední až velké vzdálenosti od stolu střední silou. Pohyb paže s pálkou je veden shora dolů a dopředu, míček je udeřen pod svým těžištěm a je mu udělena spodní rotace, a třeba i trochu boční rotace. Slajsy mohou být zahrávány i těsně za síťku, což potom nedovolí soupeři okamžitě se dostat do útoku. Avšak slajs je velmi snadno přemožen topspinem, tak by se mezi slajsy správného obranáře měli objevit i čopy a nárazy. Ò ÒČop (CHOP) Ò Čop je klasickým obranným úderem, při kterém je míčku udělena silná dolní rotace, což je dáno prudkým krátkým švihem hrající paže a zejména zápěstí. Charakteristická je také vysoká dráha letu. Když se půjde do čopového úderu spatně připravenou smečí, je téměř jisté že skončí v síti. Protiúderem je topspin, do něhož se bez obav můžete pořádně opřít. Ò ÒNáraz Ò Náraz je rovněž klasický obranný úder, který se snaží tvářit jako "slajs" avšak není mu udělena rotace. Cílem je útočníka přesvědčit o tom, že je to slajs či čop. Poté se snaží útočník vytáhnout co nejvíce míček a často to přežene, na což se dá odpovědět tvrdým úderem. Tedy pokud to "nepřežene až za stůl. Ò ÒLobovaná obrana Ò Lob je jediný obranný úder jemuž je udělena horní rotace. Hraje se nejčastěji z velké vzdálenosti a pod úrovní stolu, odkud míček umisťujeme nejlépe na konečnou čáru soupeřovy poloviny stolu, od níž míček odskakuje do prostoru. Díky vysoké dráze letu poskytuje tento úder čas na zkorigování postoje a na znovuobnovení koncentrace po dlouhé výměně. Na lobovanou obranu výborně platí topspiny, drajvy (slabší), ale hlavně smeče a nejlépe bekhendem. Ò Ò Ò Ò ÒKontradrajv (CONTRADRIVE) Ò Kontradrajv patří mezi protiútočné údery a jak i název napovídá je zahráván hlavně proti drajvům. V dnešní éře topsinů už většinou nenastávají ty dlouhé kontradrajvové výměny, ale jsou nahrazovány topspiny a blokingem. Kontradrajvy můžou mít různou intenzitu rotace i síly, jsou zahrávány z různých vzdáleností od stolu, ke styku pálky s míčkem dochází při jeho sestupné fázi letu, ale ještě nad úrovní stolu. Ò ÒBloking Ò Bloking je základní protiútočný úder, kterým se dá bránit topspin. Při blokingu prostě nastavíte míčku stěnu od které se odrazí, přičemž musíte mít pálku sklopenou do ostrého úhlu (různí se to také podle rotace). Zkušenější mohou dát do úderu i trochu síly. Jednodušší a účinnější je blokovat bekhendem, při němž máte klasické čelní postavení a pálku držíte přímo před sebou. Je to ale trochu náročné, protože se musíte pohybovat prostorem. Frohendem blokovat je podle mě dost divné řešení situace a měli byste tam picnout spíše kontratopspin nebo drajv, ale blokovat se dá i forhendem. Platí pro něj rovněž sklopená pálka, ale postavení je tentokrát forhendové. Ò ÒKontratopspin (CONTRATOPSPIN) Ò Kontratopspin je další možnost, jak se bránit topspinu. Je to v podstatě topspin, ale musíte při něm hodně snížit těžiště, zapojit rotaci těla, a nedávat do toho velkou sílu, střední postačí. Kontratopspin bekhendem zase znamená akorát čelní postavení a větší přikrčení před úderem. Ò Často dostane míček topspinem kromě horní i boční rotaci, což pak vede k velmi pohledným výměnám. Ò ÒStopbal Ò Stopbal je obranný úder, který se umisťuje těsně za síťku a jeho pár dalších odskoků bude na stole, má tedy zpětnou rotaci. Používá se když je váš soupeř daleko od stolu, takže se většinou nestihne vrátit včas, aby odehrál míček, a když ano, tak jeho odehrání nebude nijak kvalitní a pro vás to je příležitost mu ukázat, jak umíte zasmečovat. Ovšem je nutno říct, že naučit se stopbaly zahrávat, tak aby nekončili v síti, je dost obtížné. Ò HERNÍ VÝKON http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/raket-stolni.html ÒStolní tenis je individuální raketový sport, který je ve světě i u nás velice oblíbený, provozovaný soutěžně i rekreačně. Hrají proti sobě dva protihráči (případně dvě dvojice protivníků), kteří se snaží pomocí různých úderů pálkou odehrát míček na soupeřovu polovinu stolu tak, aby jej nemohl vrátit. Pohyb hráče je na relativně malém prostoru ( ve většině domácích soutěží vyžadován hrací prostor alespoň 10 x 5 m, ve kterém je umístěn stůl 2,74 x 1,525 m rozdělený síťkou). Vzhledem ke vzdálenosti soupeře a rychlosti letu míčku se výměny často střídají a hráč má málo času na přípravu a provedení úderu. Ve stolním tenise je proto velký důraz kladen na rychlost a koordinaci. Hra vyžaduje vysokou míru koncentrace a anticipace. Ò ÒVe stolním tenise se můžeme zaměřit na pohybovou činnost ze dvou hledisek. První z nich se týká postavení a pohybu hráče v hracím prostoru tak, aby se dostal do co nejvýhodnější pozice pro provedení úderu. Druhé je samotné provedení úderu. Pro pohyb v hracím prostoru je důležité vycházet ze střehového postavení. Toto postavení je charakterizováno sníženým těžištěm ( podřepem ) a váhou přenesenou na přední část chodidel ( mírným předklonem ). Dostat se do střehové pozice co nejčastěji je velice důležité vzhledem k rychlosti hry, kdy je na vše nedostatek času. Být lépe připraven na úder dává hráči více času na ten následující. Ò Z takového postavení pak hráč vystartuje a přemisťuje se pomocí úkroků či běhu s rychlou frekvencí podle toho, jakou musí překonat vzdálenost (někdy ovšem stačí pouze vyklonění trupu bez pohybu nohou). Hráči v této fázi uplatní explozivní sílu dolních končetin. Pro provedení úderu se neobejde hráč bez dobré koordinace, jelikož v jeho průběhu jsou zapojeny všechny části těla počínaje prací dolních končetin, přes rotace pánve a trupu, konče pohybem hrací paže včetně jemné motoriky zápěstí. Vždy záleží na tom, jaký úder hráč zvolí. Ve stolním tenise se setkáváme s širokou škálou úderů, které jsou různě kategorizovány. Rozlišujeme údery útočné nebo obranné, údery podle směru rotace atd. Rozdělením úderů se zabývalo mnoho autorů, v naší literatuře je nejčastěji zmiňováno dělení dle Hýbnera (1999), který jej nazývá metodickou řadou úderů: podání, základní přímý úder, lift, topspin, drajv, závěrečný tvrdý úder – smeč, slajs, čop, náraz, lobovaná obrana, kontradrajv, blokink, kontratopspin, stopbal. ÒV současnosti převládá útočná hra, pro řadu úderů se do značné míry uplatní explozivní síla horních končetin. Ò ÒPři analýze fyziologického zatížení vycházíme mimo jiné ze zjištěných údajů o době trvání sportovního výkonu. Podle Katsikadelise, Pilianidise a Misihroniové na Olympijských hrách v Pekingu 2008 v soutěžích jednotlivců ve zkoumaných utkáních trval jeden set v průměru 5 minut a 6 sekund (muži) resp. 5 minut 47 sekund (ženy). Pro stolní tenis jsou charakteristické velmi krátké úseky, při kterých je míček ve hře. Nejvíce výměn probíhá v intervalu 0-5 s, kdy je potřeba malého počtů úderů k dosažení bodu (Takeuchi, Kobayashi, Hiruta a Yuza Ò udávají průměrný počet 4,1 u mužů a 4,6 u žen ), s delším úsekem intervalu odpočinku. Proto stolní tenis patří podle stupně zatížení metabolismu, ke sportům s mírnou až střední intenzitou a z energetického hlediska k těm s nejnižším stupněm náročnosti ( Havlíčková a kol., 1993 ). Bernaciková a kol. (2011) poukazují na metabolickou charakteristiku výkonu následovně: zátěž intervalová, intenzita zatížení střední až submaximální. Metabolické krytí je hlavně anaerobní ( ATP-CP systém, anaerobní glykolýza ). Částečně jsou potřeby kryty aerobní fosforylací. Výsledky měření srdeční frekvence u stolních tenistů jsou rozdílné. U mužů byly naměřeny hodnoty kolísající mezi 141 až 163 tepy, u žen 145-159 tepů za minutu. Podle Lesa se hodnoty SF při zápase pohybují v rozmezí 160-170 za minutu ( Havlíčková a kol.,1993). Djokic (2004) udává průměrné hodnoty 162-172 v oficiálních utkáních. Průměrné hodnoty 156 ± 15 v modelových zápasech ligových hráčů a 141 ± 12 regionálních hráčů přináší Suchomel, který též zjistil hodnoty VO2 max (62.1 ± 5.1 ligový hráči, 48.6 ± 4.8 regionální hráči ). Grasgruber, Cacek ( 2008 ) udávají podobnou hodnotu 60 ml/kg.min, Jansa ( 2007 ) hodnotu 56,8 ml/kg.min . Tyto hodnoty ukazují na jistou míru adaptace na tělesnou zátěž. Tréninkovým procesem dochází k adaptaci energetických zásob ( ↑ ATP a CP, ↑ glykogen ), ke zvýšení funkční kapacity ( anaerobní i aerobní ) a ke zlepšení funkcí smyslových analyzátorů ( zrakový - periferní vidění, lepší prostorová orientace ). Také probíhají jisté morfologické změny ( hypertrofie rychlých svalových vláken ). Ò ÒKondiční faktory jsou často zmiňovány jako první z těch, které ovlivňují sportovní výkon. Ve stolním tenise systematicky rozvíjíme rychlost (reakční, akční), sílu (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní) i koordinaci (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační). ÒDalším faktorem ovlivňujícím výkon je technika. Technická příprava je zaměřena na specifické herní dovednosti, pomocí kterých hráč účelně řeší konkrétní herní situaci. Ve stolním tenise jde převážně o zdokonalování jednotlivých úderů ( výše zmiňovaných ). Jelikož každý jednotlivec má rozdílné dispozice, vytváří se rozdílný projev, který nazýváme hráčský styl. ÒTechnická příprava je neodmyslitelně spojena s přípravou taktickou. Taktikou rozumíme výběr optimálního řešení, promyšlený a účelný způsob vedení sportovního boje, který využívá vlastních předností a slabin soupeře s cílem dosáhnout nejlepšího výsledku. Ve stolním tenisu hraje taktika výraznou roli právě pro výraznou škálu a množství herních stylů. To je dáno mimo jiné využíváním nejrůznějších materiálů ovlivňujících chování míčku ( základní charakteristikou je rychlost a rotace ). Hráči mohou využívat potahy, které odpovídají pravidlům a jsou schválené mezinárodní federací ( ITTF ). Pravidla povolují buď obyčejnou vroubkovanou gumou s vroubky navrch nebo sendvič (což je jedna vrstva houbovité gumy pokrytá jednou vnější vrstvou obyčejné vroubkované gumy ) s vroubky dovnitř nebo navrch. Proto je možné narazit při mistrovských utkáních a na různých turnajích na hráče, kteří používají tzv. trávu, sendvič, antitopspin nebo běžné útočné potahy. Navíc potah na každé straně pálky může být jiný a tím je taktická stránka výkonu ještě umocněna. Ò ÒPřestože struktura výkonu vychází ze sportovní specializace ( s odpovídajícími faktory kondičními, technickými a taktickými ), mají u všech typů výkonů zásadní význam faktory psychické. V užším psychologickém pohledu se výkon považuje za závislý na schopnostech a motivaci. O pohybových schopnostech již byla zmínka, proto je třeba ještě vzpomenout schopnosti senzorické a intelektuální ( schopnosti senzorické jsou důležité např. pro rozvoj tzv. oko-ruka koordinace, intelektuální např. v oblasti motorické docility nebo anticipace ). Motivace je velice mnohotvárná a proměnlivá, nejčastěji se na ni pohlíží z hlediska aktivační úrovně. Aktivační úroveň vypovídá o aktuálním psychickém stavu především z hlediska intenzity napětí, které hráč prožívá. Nejvýhodněji se jeví optimálně zvýšená aktivační úroveň pozitivního směru. Do ovlivnění výkonu vstupují i osobnostní faktory. Osobnostní faktory ( předpoklady ) souvisejí se zaměřeností osobnosti, vlastnostmi charakteru, temperamentem a sociální rolí osobnosti ( Dovalil, 2002 ). ÒPsychologická příprava ve stolním tenise má dle Zemana ( in Hýbner,1999 ) tři úkoly: Ò 1. Utváření osobnosti sportovce vzhledem k požadavku sportovního výkonu. Je třeba se systematicky zaměřit na zvyšování psychické odolnosti. K tomu poslouží modelovaný trénink ( např. koncovky setů ). Ò 2. Rozvoj schopností soutěžit. základem schopnosti úspěšně soutěžit je tzv. motivační struktura. Ta souvisí s rozvíjením charakterových vlastností. Nutnost rozvíjet především bojovnost – pro hráče nesmí být ztracen žádný míč, musí se naučit bojovat za jakéhokoli stavu a eliminovat poraženecké nálady; Ò zdravé sebevědomí – hráč si musí být vědom svých předností, které ho vedou k přesvědčení o vítězství; Ò koncentraci – hráč vnímá pouze činnost svou a soupeřovu ( případně signály trenéra ), nenechá se rozptylovat žádnými vedlejšími rušivými vlivy; Ò rozhodnost a odvahu – souvisí se sebevědomím, umožňuje hráči zahrát při jakémkoli stavu odvážné míče a projevit tak více rozhodnosti a odvahy než soupeř. Ò 3. Regulace aktuálních psychických stavů podmiňujících odvedení maximálního výkonu v zápasech. Cílem je dosáhnout optimální aktivační úrovně. Nezastupitelnou roli hraje komunikace trenéra s hráčem. Ò ÒSoučasný styl favorizuje hráče vyšších postav, což je obzvlášť markantní v tělesných mírách jinak drobných Asiatů, kteří tvoří drtivou většinu světové elity. Světová Top 20 mužů v září 2004 měla průměrné rozměry 179,2 cm / 72.6 kg s rozpětím 168 - 190 cm/ 61 - 90 kg , ženy měřily v průměru 164.6 cm / 56.5 kg s rozpětím 158 - 173 cm / 48 - 68 kg. Somatotypy jsou štíhlé, ekto-mezomorfní (Grasgruber, Cacek 2008). V únoru 2011 bylo 20 hráčů narozených v Evropě v Top 50 ( pouze 5 v Top 20 ), jejichž průměrná výška je 180,9 cm. Průměrná výška nejlepších dvaceti reprezentantů Asie je oproti tomu 175,5 cm. Mezi ženami je v Top 50 14 evropských hráček, ale jen 5 se narodilo v Evropě ( nejlepší až ve třetí desítce). Ò Ò Ò hist milnniky st tenisu.jpg