Občanské právo Obecně Občanské právo je základním soukromoprávním odvětvím, určuje osobností a majetkový status člověka.[1] Základním pramenem je zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Tento zákon platí již od roku 1964, ačkoliv byl mnohokrát novelizován, není schopen obsáhnout veškeré změny , které v soukromoprávních vztazích vznikly. Proto byl vytvořen nový občanský zákoník, který kromě občanského práva zahrnuje i další soukromoprávní oblasti jako je právo rodinné, obchodní další. [2] Tento zákon byl vyhlášen dne 22.března 2012 jako zákon č. 89/2012 Sb., účinný bude od 1.ledna 2012.[3] Předmět současného občanského zákoníku (dále jen OZ) je vymezen v ust. §1 odst 2. „Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony“. Občanské právo můžeme dělit na několik částí: a) obecná část – vymezuje základní instituty jako jsou právní skutečnosti, občanskoprávní vztah, statut osob, zastoupení.. b) absolutní majetková práva- vlastnictví a věcná práv k věci cizí c) relativní majetková práva – závazky z právních i protiprávních úkonů d) právo na ochranu osobnosti e) právo duševního vlastnictví – autorské právo, ochranné známky f) dědické právo [4] Základní zásady Základem jakékoliv právní úpravy jsou vždy zásady, některé nalezneme přímo v ustanovení zákona, jiné jsou dovozeny z teorie práva, nebo jiných předpisů, např. Listiny základních práv a svobod. Zásady, které si níže uvedeme se netýkají jen práva občanského, ale celého soukromoprávního odvětví. Zásada autonomie vůle – možnost zvolit si zda uzavřít soukromoprávní vztah, s kým, čeho se bude týkat, jakým způsobem se bude realizovat. [5] Vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno- zakotvena v čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obrázek – čl 2. odst 3 LZPS Zákaz zneužití svých práv – nelze využívat svých práv tak, aby nepřiměřeně omezovaly ostatní, typické pro tzv. sousedská práva (obtěžování kouřem, hlukem atd) Ochrana dobré víry – zákon nesmí být vykládán tak, by porušil práva toho, kdo byl v oprávněné víře, že jednal v souladu s právem[6] Zásada prevence – spočívá v předcházení ohrožení či poškození práv, nalezneme ji v ust. § 415 OZ Obrázek - §415 OZ Zásada smlouvy se musejí dodržovat Občanskoprávní vztah Občansko právní vztahy jsou vztahy, které jsou upraveny normami občanského práva. Můžeme je rozlišit na vztahy absolutní a relativní. U absolutního vztahu vzniká individuálně určenému subjektu (viz dále) právo, které působí vůči všem ostatním např. vlastnictví věci-právo s věcí disponovat, které nemůže nikdo jiný omezit. Relativní vztahy jsou vztahy vzájemné, které působí jen vůči jejich účastníkům – právo jedné strany odpovídá povinnosti strany druhé např. kupní smlouva –povinnost zaplatit kupní cenu x právo dostat kupní cenu [7] Občanskoprávní vztah má 3 prvky: subjekt, předmět a obsah. Subjekt Subjekt je nositelem práv a povinností, které ze vztahu vyplývají,[8] mohou to být fyzické nebo právnické osoby, stát. Za fyzickou osobu je považována jakákoliv lidská bytost, bez rozdílů týkajících se národnosti, rasy atd.[9] Listina základních práv a svobod v čl. 5 říká, že každý je způsobilý mít práva. Tato způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivit) vzniká narozením a končí smrtí. Je přiznána i počatému dítěti za předpokladu že s narodí živé[10] např. Otec zemře před narozením dítěte, jakmile se dítě narodí je dědicem po svém otci. Způsobilost zanikne smrtí[11] Aby mohla fyzická osoba samostatně navazovat právní vztahy musí mít také způsobilost k právním úkonům. Tato způsobilost vzniká v plném rozsahu zletilostí (dovršením 18 let, případně od 16 let uzavřením manželství). Nezletilí mají způsobilost k právním úkonům jen v rozsahu přiměřeném jejich rozumové vyspělosti a věku ( 10 letý chlapec má způsobilost k tomu by si koupil zmrzlinu, ale ne aby si koupil dům). V případě duševní poruchy může soud způsobilost k právním úkonům omezit nebo zbavit.[12] Právnická osoba, není osobou reálnou ale subjektem, o kterém to stanoví zákon[13], tj. jedná se o právní fikci.Mohou to být družstva, obchodní společnosti, instituty veřejného práva např. Česká národní banka, Všeobecná zdravotní pojišťovna, jednotky územní samosprávy tj. obce, kraje.Způsobilost k právům a povinnostem i způsobilost k právním úkonům nabývá právnická osob svým vznikem.[14] Za právnickou osobu jedná ten statutární orgán, případně její jiní členové, pokud jim to stanovuje její vnitřní předpis, nebo na základě svého pracovního zařazení[15] např.uzavírání smlouvy obchodním zástupcem. Pokud nechce fyzická nebo právnická osoba jednat samostatně, nebo toho není z nějakého důvodu schopná, využívá se institut zastoupení. Rozlišujeme 3 druhy zastoupení, podle jeho vzniku: - zákonné zastoupení, které vzniká přímo ze zákona – za nezletilé jednají rodiče jako jejich zákonní zástupci - zákonné zastoupení, které vzniká na základě rozhodnutí státního orgánu, tzv. opatrovnictví – opatrovník zastupuje osoby, kterým byla omezena způsobilost k právním úkonům, nebo osoby nezvěstné, tzv. kolizní opatrovník jedná za nezletilého, pokud jeho zájmy mohou být v rozporu se zájmy jeho zákonného zástupce např. Rozvod rodičů, svěření dítěte do péče. - smluvní zastoupení – dohoda o plné moci k jednání, může být všeobecná, nebo pouze na některé úkony[16] např. vyzvednout dopis na poště Předmět Předmětem občansko právních vztahů je to, na co je daný vztah zaměřen, tedy lidské chování a to, čeho se toto chování týká, tj. zpravidla věci, případně práva a jiné majetkové hodnoty. [17] Věci můžeme dělit dle celé řady hledisek, pro běžné účely je nejdůležitějším dělení na věci movití a nemovité. Nemovité věci jsou přesně definovány v zákoně, jedná se o „pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.“[18] Movité jsou všechny ostatní věci.[19] Obr. Pro lepší zapamatování movité věci lze odvodit z „move“ tedy anglicky hýbat, s nemovitostmi hýbat nelze. Obsah Obsahem občanskoprávního vztahu jsou subjektivní práva a povinnosti, která ze vztahu vyplývají a jsou vynutitelná státní moci.[20] Např: povinnost zaplatit kupní cenu za koupenou věc atd. Občanskoprávní skutečnosti Občanskoprávní skutečnosti jsou společenské a přírodní jevy, se kterými zákon spojuje vznik, změnu nebo zánik občansko právních vztahů.[21] Pro zjednodušení, zde budou rozebrány pouze 2 občansko právní skutečnosti a to právní úkony a čas. Právní úkony Jedná se o nejvýznamnější právní skutečnost, je to chování vedoucí k právem uznaným následkům ( uzavření smlouvy, výpověď z nájmu atd.). Aby byl právní úkon platný, musí splňovat dané náležitosti: - náležitost osoby – osoba, která úkon činní musí být způsobilá k právům a povinnostem i k právním úkonům. - náležitost vůle – musí být svobodná a vážná - náležitost projevu vůle- vůle musí být projevena určitě a srozumitelně, pokud zákon stanovuje tak i v předepsané formě např. kupní smlouva k nemovitosti musí být písemná - shoda vůle a jejího projevu - náležitost předmětu – musí být možný a dovolený[22] , nelze tedy uzavřít smlouvu na koupi pozemků na slunci (nemožný), nebo smlouvu o provedení vraždy (nedovolený) Čas Je rozhodující právní skutečnost, ať už jako pevně stanovený čas (datum), nebo jako plynoucí čas lhůta.S časem jsou spojeny dva důležité pojmy a to promlčení a prekluze. Prekluze – pokud se právo neuplatní ve stanovené lhůtě, tak zaniká např.reklamační lhůta Promlčení – po uplynutá lhůty právo nezaniká, ale oslabuje se jeho ochrana.[23] Obr. Příklad na promlčení Vlastnictví Právo mít a vlastnit je zakotveno v čl 11 Listiny základních práv a svobod. Jeho realizaci upravuje občanský zákoník v ust. § 123 a následujících. Vlastník věci má právo věc držet, užívat ji, manipulovat s ní a užívat její plody. Toto právo může realizovat v mezích tak, aby nepřiměřeně neobtěžoval a neohrožoval práva někoho jiného.[24] Spoluvlastnictví Věc může mít více vlastníků, jedná se pak o spoluvlastnictví. Každý z vlastníků vlastní ideální podíl, který určuje míru práv a povinnosti které vyplývají ze společné věci. O věci rozhodují společně a nerozdílně, dle výše podílů, pokud se nedohodnou, může na návrh některého z nich rozhodnout soud. Převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní tzv. předkupní právo, výjimkou je převod na osobu blízkou.[25] Společné jmění manželů Zvláštní druh bezpodílového spoluvlastnictví, spojený se vznikem manželství. Více o něm najdete v kapitole „Rodinné právo.“ Závazky Jsou to právní vztahy relativní povahy, které působí pouze stranami tohoto vztahu. Práva a povinnosti ze závazku vyplývající se zásadně doplňují.[26] Závazků je celá řada, níže naleznete pouze vybrané, nejčastěji využívané smluvní typy. Kupní smlouva Vztah mezi kupujícím a prodávajícím, prodávající se zavazuje předat kupujícímu předmět koupě, kupující je povinen ho převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Písemná smlouva je nutná pouze u převodu nemovitostí. Kupní cena musí být v penězích, jinak se nejedná o kupní smlouvu. Prodávající je povinen upozornit na vady, které věc má, pokud vyjde vada najevo dostatečně, kupující má právo na slevu, nebo odstoupení od smlouvy. Zvláštní režim má prodej spotřebního zboží u obchodníka, kde je stanovena 2letá záruční doba. V této lhůtě je prodávající povinen reklamovanou věc převzít a posoudit oprávněnost reklamce.[27] Darování Dárce darovací smlouvou přenechává něco bezúplatně dárci, který věc může, ale nemusí přijmout. Zásadní je bezúplatnost a dobrovolnost. Také darovací smlouva musí být u převodu nemovitosti písemná. Pokud se obdarovaný chová vůči dárci tak, že hrubě porušuje dobré mravy ( např.nepostará se o těžce nemocnou babičku, která mu darovala byt a jeho pomoc potřebuje) , může dárce požadovat vrácení daru.[28] Smlouva o dílo Předmětem smlouvy je zhotovení díla dle přání zhotovitele. Odměnou za provedení díla je jeho cena, odpovědnost z provedení nese zhotovitel, objednatel je povinen spolupracovat (pokud se např. dohodli, že objednatel dodá materiál, ze kterého bud dílo vyhotoveno).[29] Od kupní smlouvy s liší tím, že se vytváří, nebo upravuje věc dle individuálního přání objednatele. Půjčka a výpůjčka Půjčka je dočasné přenechání druhově určených věcí (peníze, jablka…) k užívání, může, ale nemusí být úplatné.[30] Výpůjčka je dočasné bezúplatné přenechání konkrétně určené věci (auto, televize..) k užívání, vypůjčená věc pak musí být bez poškození vrácena majiteli.[31] Dědění Se smrtí fyzické osoby (zůstavitele) zákon spojuje významné právní následky. Práva a povinnosti, která jsou neoddělitelně spjata s osobou zemřelého zanikají, ostatní přechází na určené subjekty.[32] Dědictví je právo, nikoliv povinnost, zákon umožňuje dědictví odmítnout.[33] V případě že dědicové nedědí, dědictví připadne státu,[34] tvz. odúmrť. Náš právní řád zná dva způsoby dědění to ze zákona a ze závěti Dědění ze zákona K dědění ze zákon dochází, pokud zůstavitel nezanechal po sobě závěť. Dědicové se rozdělují do 4 skupin[35]: - 1. skupina- děti a manžel, zásada rovnosti podílů, pokud nedědí některé dítě, dědí jeho potomci - 2. skupina – pokud nejsou po zůstavitelovi žádní potomci, dědí ve 2. skupině manžel ½ dědictví, dále rodiče a ti co žili ve společné domácnosti jako zůstavitele nejméně rok před smrtí dědí stejný podíl, pokud někdo nedědí, dochází k přírůstku jeho podílu ostatním - 3. skupina – dědí sourozenci a ti co žili ve společné domácnosti jako zůstavitele nejméně rok před smrtí a starali se o něj, nebo byli na něm odkázání výživou, získají stejné podíly - 4. skupina – prarodiče zůstavitele[36] Dědění ze závěti Při sepisování závěti musí zůstavitel dodržet podmínky stanovené zákonem. Závět musí být sepsána vlastní rukou, pokud není sepsána vlastní rukou musí mít formu notářského zápisu, nebo být podepsána svědky. V závěti smí zůstavitel převést pouze ty práva které má on sám, závěť, se ale nemusí týkat celého majetku, pokud se závěť týká jen části, zbytek se dědí dle zákona. Závět nemůže obejít tzv. neopomenutelné dědice, tj. potomky zůstavitele, kteří musí dostat podíl dle zákona. Závěť lze kdykoliv zrušit, nebo sepsat novou.[37] Otázky k procvičení: 1.) Která/které z níže uvedených zásad patří zemí základní zásady občanského práva? a. Zásada autonomie vůle b. Zásada smlouvy s musejí dodržovat c. Zásada neomezené užívání svých práv 2.) způsobilost k právním úkonům a) v plném rozsahu se nabývá zletilostí b) je totéž jako způsobilost k právům a povinnostem c) vzniká narozením d) lze ji omezit 3.)věci nemovité jsou: d. pozemky e. stavby f. automobily g. věci se kterými lze hýbat 4.)Pro kupní smlouvu platí: h. Musí být vždy písemná i. Musí být písemná při převodu nemovitostí j. Kupní cena musí být stanovena v penězích k. Kupující nemá žádné povinnosti z této smlouvy 5. ) Pro smlouvu o dílo smlouvu platí: a) dílo může vytvářet pouze umělec b) jedná se o zhotovení díla dle přání objednatele c) prakticky se neliší od kupní smlouvy d) může se jednat i o úpravu již existující věci 6.) Pro dědění platí: a) u dědění ze zákona jsou 4 skupiny dědiců b) závět musí být vždy sepsána u notáře c) tzv. neopomenutelní dědici jsou děti zůstavitele ________________________________ [1] Ust. § 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [2] http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/uvodni-stranka.html 26.12.2012 [3] http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/legislativni-proces.html 26.12.2012 [4] Švestka, J., & Dvořák, J. (2009). Občanské právo hmotné. (5., jubilejní aktualiz. vyd., 459 s.) Praha: Wolters Kluwer. Str 53 [5] Schelle, K. (2009). Základy občanského práva. (Vyd. 1., 188 s.) Ostrava: Key Publishing. Str 9 [6] Fiala, J., & Kindl, M. (2009). Občanské právo hmotné. (2., upr. vyd., 650 s.) Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Str. 45 [7] Schelle, K. (2009). Základy občanského práva. (Vyd. 1., 188 s.) Ostrava: Key Publishing. Str 18 [8] Schelle, K. (2009). Základy občanského práva. (Vyd. 1., 188 s.) Ostrava: Key Publishing. Str 19 [9] Švestka, J., & Dvořák, J. (2009). Občanské právo hmotné. (5., jubilejní aktualiz. vyd., 459 s.) Praha: Wolters Kluwer. Str 21 [10] § 7 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [11] § 7 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [12] § 8-10 č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [13] Fiala, J., & Kindl, M. (2009). Občanské právo hmotné. (2., upr. vyd., 650 s.) Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Str. 144 [14] Fiala, J., & Kindl, M. (2009). Občanské právo hmotné. (2., upr. vyd., 650 s.) Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Str. 146 [15] Ust. § 20 č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [16] Fiala, J. (c2012). Občanské právo. (2., aktualiz. a dopl. vyd., xxxi, 965 s.) Praha: Wolters Kluwer Česká republika. Str. 27 [17] Fiala, J., & Kindl, M. (2009). Občanské právo hmotné. (2., upr. vyd., 650 s.) Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Str. 155 [18] Ust. § 119 odst. 2. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [19] Fiala, J., & Kindl, M. (2009). Občanské právo hmotné. (2., upr. vyd., 650 s.) Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Str. 166 [20] Schelle, K. (2009). Základy občanského práva. (Vyd. 1., 188 s.) Ostrava: Key Publishing. Str 23 [21] Fiala, J. (c2012). Občanské právo. (2., aktualiz. a dopl. vyd., xxxi, 965 s.) Praha: Wolters Kluwer Česká republika. Str. 34 [22] Fiala, J., & Kindl, M. (2009). Občanské právo hmotné. (2., upr. vyd., 650 s.) Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Str. 115-120 [23] Fiala, J. (c2012). Občanské právo. (2., aktualiz. a dopl. vyd., xxxi, 965 s.) Praha: Wolters Kluwer Česká republika. Str. 65-68 [24] Ust. § 123 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [25] Ust. § 136 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [26] Fiala, J. (c2012). Občanské právo. (2., aktualiz. a dopl. vyd., xxxi, 965 s.) Praha: Wolters Kluwer Česká republika. Str. 156-157 [27] Ust. § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [28] Ust. § 628 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [29] Ust. § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [30] Ust. § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [31] Ust. § 659 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [32] Schelle, K. (2009). Základy občanského práva. (Vyd. 1., 188 s.) Ostrava: Key Publishing. Str 97 [33] Ust. § 463. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [34] Ust. § 462. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [35] Schelleová, I. (2007). Dědictví a dědické právo. (Vyd. 1., vi, 228 s.) Brno: Computer Press. [36] Ust. § 473 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů [37] Ust. § 476 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů