Základní didaktické metody v tělesné výchově (Berdychová, 1978)


V tělesné výchově chápeme metodu jako teoretický model uspořádání činností a časových aspektů,
který je záměrně naplánován učitelem s ohledem na vytyčené úkoly a podmínky a hodí se k opakovanému
použití (Mužík, Krejčí, 1997).



      I.            Metody seznamování s učivem


Metody vytváření motivační sféry žáka: (jsou důležité pro vztah žáka k tělesné výchově)

Pochvala,  hra, soutěž, pocit překonání sebe sama, prožitek něčeho nového, neobvyklého.


Metoda ukázky: (přesnost cvičení je podmíněna přesnou představou pohybu)

Ukázka přímá – předvádí učitel, žák.

Ukázka nepřímá – obrázek, video.


Metody slova:

Metoda výkladu, pokynů, dotazování, rozhovoru. Používá se ve všech fázích výchovně

vzdělávacího procesu (dále VVP). Pokyny stručné, výstižné.


Metoda pozorování:

Záměrně řízené a organizované sledování pohybu. Žáci se pozorováním učí kontrole a sebekontrole.


   II.            Metody nácviku


Metoda napodobení (imitace):

Je využitelná ve všech fázích VVP. Napodobení ukázky, spojení cvičení s příběhem, představou.


Metoda opakování:

Použití při nácviku nové pohybové dovednosti. K úspěchu je nutné udržení motivace žáků, vedení k
sebekontrole, kontrole. Chybou je mechanické, bezduché opakování.


Metoda pasivního pohybu:

Žák nedokáže provést daný pohybový úkol jen na základě ukázky a výkladu. Učitel přímo na těle žáka
upraví správnou polohu hlavy, končetin, a tím napomáhá k vytvoření pohybové představy.


Metoda pohybového kontrastu:

Učitel předvede sám nejdříve správnou, a pak chybnou ukázku. Žák si uvědomí rozdíly a upevní svou
pohybovou představu.


Metoda pohybového úkolu:

Individuální, samostatné řešení zadaného úkolu.

(Příklad: spojení známých prvků do sestavy)

Metoda domácího úkolu:

Aktivizuje samostatnost a aktivitu žáků.


Metoda hry:

Nejpřirozenější, měla by prolínat celý VVP. Nepoužívat jen hry soutěžní, které mohou přinášet i
negativní faktory (nepřesné provedení, zbrklost, negativní psychické stavy).


III.            Metody výcvikové


Metody aplikované – kruhový provoz, doplňková cvičení.


IV.    Metody klasifikační


Metoda pozorování:

Základním principem je hodnotit to, co žáci ovládají! (Šebrle a kol.,1995).

Soustavně sledujeme:

·        úroveň biologického vývoje žáka, jeho zdravotní stav;

·        výkon žáků při všech formách výuky, charakterové vlastnosti, psychomotorické zvláštnosti,
chování žáků;

·        úroveň tělesné zdatnosti prostřednictvím motorických testů, výsledky žáků v zájmové

školní, ale i mimoškolní sportovní činnosti


V.     Metody diagnostické


Diagnostickou činnost učitele dělíme na: vstupní, průběžnou a závěrečnou.


Vstupní diagnostika:

Na začátku škol. roku, tematického bloku, před začátkem nácviku nového učiva.


Průběžná diagnostika:

Prověřuje dílčí úspěšnost v učení. Důležitá pro korekci, změnu nebo  modifikaci učebních programů.
Mají vztah k motivaci žáků.


Závěrečná diagnostika:

Podkladem pro pololetní a závěrečné hodnocení.



Neexistuje univerzální metoda, která by platila vždy a za všech okolností!

Pro pohybové učení jsou nepostradatelné metody ukázky, napodobení, opakování a komplex metod
korektivních, zejména metoda pasivního pohybu a metoda pohybového kontrastu. Samostatnost a
aktivitu žáků prohlubuje metoda domácího úkolu a celým VVP by měla prolínat metoda hry (Mužík,
Krejčí, 1997).






Použitá literatura:


KLIMTOVÁ, H. (2010). Metodika výuky tělesné výchovy na 2. stupni základních škol z pohledu
pedagogické praxe - náměty pro začínající učitele [online]. Přístup dne 21.11.2011, z
http://projekty.osu.cz/synergie/dok/opory/klimtova-metodika-vyuky-telesne-vychovy-na-2-stupni-zs.pd
f.

MUŽÍK, V. & KREJČÍ, M. (1997). Tělesná výchova a zdraví (vyd.1.). Olomouc, ČR: Hanex.

BERDYCHÁ, J. a kol. (1978). Tělesná výchova pro studující učitelství základní školy (vyd.1.).
Praha, ČR: SPN.


ŠEBRLE, Z. a kol. (1995). Didaktika školní tělesné výchovy dětí mladšího školního věku (vyd.1.).
České Budějovice, ČR: Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy.


VILÍMOVÁ, V. (2002). Didaktika tělesné výchovy (vyd.1.). Brno, ČR: Paido.