ÚVOD Umění plavat patřilo vždy k dovednostem, které mohly zachránit lidský život a bylo také tak ceněno. Pro civilizovanou populaci již není umění plavat bráno jako prostředek k přežití v každodenním životě, ale jak se ukazuje, jeho neznalost stále ještě stojí množství lidských životů. Pro studijní obor ASEBS je předmět „Plavání“ jedním ze stěžejních předmětů, který je vyučován jak v bakalářském studiu (SEBS), tak ve studiu navazujícím (ASEBS). Předložený studijní materiál navazuje na přednášky a tvoří základní studijní oporu ke zkoušce z předmětu „Didaktika plavání“. Učební text je rozdělen do dílčích částí, najdete zde jak teorii plaveckého sportu, tak další disciplíny, které doplní teoretické znalosti v oboru. V textu najdete také odkazy na již vytvořené studijní materiály a videomateriály (např. „Záchrana tonoucího“). Plavání je pro obor ASEBS důležité z pohledu činností, které by měli absolventi studijního oboru ovládat. Tyto znalosti a dovednosti mohou absolventi využívat jak ve své profesi, tak v civilním životě. Plavání je ceněno především jako pohybová činnost upevňující zdraví jak ve fázi udržování kondice, tak ve fázi regenerace, rehabilitace apod. PLAVÁNÍ - OSNOVA 1. CHARAKTERISTIKA PLAVÁNÍ 2. DÝCHÁNÍ 3. POLOHA TĚLA - POLOHA TĚLA – KRAUL 4. PLAVECKÝ ZPŮSOB PRSA - PRÁCE NOHOU - PRÁCE PAŽÍ - SOUHRA o MODERNÍ TECHNIKA o KLASICKÁ TECHNIKA o ZÁKLADNÍ PRAVIDLA 5. PLAVECKÝ ZPŮSOB KRAUL - PRÁCE NOHOU - PRÁCE PAŽÍ - SOUHRA A DÝCHÁNÍ 6. PLAVECKÝ ZPŮSOB ZNAK - Poloha těla 7. TECHNIKA STARTŮ A OBRÁTEK - STARTY - OBRÁTKY 1. CHARAKTERISTIKA PLAVÁNÍ Na plaveckou pohybovou činnost se můžeme podívat ze dvou základních hledisek + hledisko strukturální + hledisko fyziologické Hledisko strukturální Plavání můžeme charakterizovat jako SPORT CYKLICKÝ, ve kterém odlišujeme fázi PRACOVNÍ a fázi ODPOČINKOVOU. Pokud však mluvíme o plavání jako o sportu cyklickém, musíme myslet na to, že fázi odpočinkovou jsme schopni realizovat až po určitém zvládnutí plavecké techniky. Začátečníci, kteří se plavání teprve učí, zapojují svaly nejen v nesprávnou dobu, malou nebo příliš velkou intenzitou, ale někdy i ty svaly, které dobrý plavec vůbec nezapojuje. Často jsou potom svaly v neustálé tenzi, což vede k brzké únavě a nutnosti ukončit tuto činnost. Proto je třeba se naučit takovou techniku, která nám umožní po fázi pracovní využít fázi odpočinkovou k uvolnění a regeneraci svalu. To potom vede k ekonomické a opravdu cyklické činnosti. Naším cílem tedy nebude učit se plavat RYCHLE, ale technicky správně a POMALU. video 1 – kraul pomalu - krátké video 2 - prsa pomalu - krátké Hledisko fyziologické Závodní plavání můžeme charakterizovat jako sport RYCHLOSTNĚ SILOVÝ, nebo spíše jako rychlostně vytrvalostní. V tomto sportu se uplatní všechny složky krytí energie Tato charakteristika platí především pro bazénové plavání. Zhruba 80% výkonů trvá do 2 minut. To znamená, že plavci disponují vysokou kapacitu jak aerobní, tak anaerobní. Pokud se plavec specializuje na 100 a 200 metrové tratě (to je nejběžnější kombinace), podíl aerobního a anaerobního krytí spotřeby energie je téměř shodný, ale obrácený. U stometrové tratě se využívá 37% aerobní práce a 63% anaerobní. U dvěstěmetrové tratě je krytí spotřeby energie cca 65% aerobně 35% anaerobně. Sprinter, který plave 100 metrovou trať (cca 50 vteřin), je srovnatelný s atletem, který běhá 400 metrů. Na obrázku 1 vidíme různé mechanismy krytí energie při různé délce výkonu. Obr. 1 Mechanismy krytí spotřeby energie v závislosti na době trvání výkonu Pokud se jedná o výkony na úrovni požadavků na splnění zápočtu, jedná se o čas cca 6:30 minuty. Z uvedeného je jasné, že naše snaha bude především směřována především ke zvládnutí správné a efektivní techniky a k vytrvalostnímu pojetí plavání. Ke splnění tohoto cíle musíme zvládnout dvě základní dovednosti – DÝCHÁNÍ A SPRÁVNOU POLOHU TĚLA DÝCHÁNÍ Problémy s dýcháním mají především ti, kteří se učili plavat sami nebo s nezkušeným instruktorem. PŘI PLAVÁNÍ SE DÝCHÁ JINAK, NEŽ PŘI ČINNOSTECH NA SUCHU ! Při jakékoli cyklické činnosti na suchu (běh, jízda na kole, chůze) dýcháme v určitém rytmu. Nemusí to být však jen sport. Sledujte svoje dýchání při jakékoli činnosti. Nadechneme a ihned postupně vydechujeme. Dech zadržujeme ve fázi výdechu. Podle intenzity činnosti (běh - sledování televize) pauza mezi nádechy různě dlouhá. Obr. 2. Graf dýchání na suchu NÁDECH JE KRITICKOU FÁZÍ KAŽDÉHO PLAVECKÉHO ZPŮSOBU ! - Správné dýchání je nezbytnou podmínkou pro správné plavání - Pokud chceme plavat dlouho, musíme u plavání dýchat - Jestliže chceme správně dýchat, je nutné si uvědomit a plnit tři základní podmínky o Každý plavec na chvíli zadržuje pod vodou dech Obr. 3. Dýchání ve vodě – udělat dle nákresu VYSVĚTLENÍ - specifická váha těla je vyšší než voda, tělo klesá bez vzduchu v plicích pod hladinu - po dobu splývání (prsa) a dobu bez nádechů (kraul) má plavec optimální polohu na hladině - pokud mám vzduch v plících, má plavec „vzduchovou rezervu“ a cítí se bezpečně - zadržení dechu je nutné pro správný výdech a nádech - pokud plaveme se zadrženým dechem, udržujeme optimální polohu na vodní hladině o Výdech musíme zahájit pod hladinou a ukončit nad hladinou VYSVĚTLENÍ 1. Jakmile plavec ukončí výdech, je nucen se ihned nadechnout (platí pro špatné plavce) Pokud aktivně vydechneme, hrudník je aktivním výdechem působením břišního svalstva a bránice stažen více, než je v „normálním klidovém stavu“. Jakmile uvolníme břišní svalstvo a bránici, hrudník se samovolně roztáhne do klidového stavu a do plic vniká vzduch (zkuste si to na suchu). 2. Pokud výdech ukončíme nad hladinou, a otevřeme ústa, je možnost ihned zahájit nádech a nevdechneme (ani nosem) vodu 3. vyfouknutím vody nad hladinou odfoukneme zbytky vody, která nám stéká po obličeji o Při nádechu nemůžeme maximálně zabírat pažemi !!! Nádech probíhá vždy v tzv. mezizáběrové pauze VYSVĚTLENÍ - Pokud chceme maximálně nadechnout, musí být hrudník a potažmo dýchací uvolněné - Pokud provádíme při nádechu záběr pažemi, zpevníme hrudní koš a tak omezíme možnost maximálního nádechu, který je pro plavaní - Pokud provádíme nádech při záběru pažemi (nejčastěji při kraulu), nastanou dvě nejčastější varianty – při nádechu zastavím pohyb paže nebo obojí, nádech i záběr jsou provedeny nekvalitně, tak „napůl“ - Při nádechu otevřeme ústa, pokud ne, čím menší otvor do úst, tím vyšší rychlost vzduchu, který vdechujeme, a vyšší možnost vdechnutí vody do plic - Čím více otevřeme ústa, tím kratší dobu nadechujeme (nádech – kritický bod plavání) Zadržování dechu je patrné z filmu. VIDEO 3 PRSA – VÝDECH VIDEO 4 KRAUL - VÝDECH Pokud plavec nezvládne správné dýchání, je to patrné na první pohled. Plavání prsama s hlavou nad vodou je velice častým jevem na bazénech i na přírodní vodě. Stejně tak pokusy o kraul, kdy se plavec „mlátí“ ze strany na stranu jsou způsobeny nesprávným dýcháním. Pokud plavec nadechne a ihned začne vydechovat (nejčastější chyba při plavání), ukončí výdech POD VODOU. Po ukončení výdechu pod vodou MUSÍ ihned vynořit hlavu, aby se nadechl. To vede k tomu, že nemůže využít – např. kopu nohama na prsou k vyplývání a tím se „obere“ o nejefektivnější plaveckou fázi (viz. později – prsa). Při kraulu je pak hlava víceméně neustále nad hladinou, což vede ke špatné poloze těla => narůstání odporu ═> nárůst výdeje energie ═> zvyšování frekvence záběrů ═> opětné zhoršení polohy těla ═> zvyšování odporu vody …. ukončení činnosti. Video 5 KRAUL VOLNĚ VIDEO 6 PRSA VOLNĚ - Ukázky plavání , technicky správně, POLOHA TĚLA Pro správné plavání je velice důležitá poloha těla. Požadavky na optimální polohu těla jsou u různých plaveckých způsobů rozdílné. Základem je však splývavá (hydrodynamická) poloha, kdy plavec leží natažen, paže jsou ve vzpažení, ramena vytažena, hlava je schována mezi pažemi (plavec tiskne bicepsy za uši), lokty napjaty, ruce na sobě. Zadek je zatažen, kolena propnutá, chodidla natažená. V této poloze klade plavec minimální odpor, tělo je nejlépe obtékáno vodou. Jakákoli odchylka od optimálního provedení má za následek výrazný nárůst odporu vody. Koeficient odporu tělesa kapkovitého tvaru je 0,06. Koeficient tělesa tvaru obrácené misky je 1,26. Obr. 4 Správná poloha těla, vytažení ramen. Foto autor Video 7 – splývání po odrazu, z boku, zepředu Tato základní poloha se uplatní ve všech plaveckých způsobech. U prsou je tato poloha nezbytná pro správné splývání po kopu nohama, u kraulu a znaku se využívána víceméně neustále (především poloha trupu a nohou), u motýlku především po zasunutí paží do vody a následné vlně. Tuto optimální polohu je třeba udržet i při plavání. Nyní se soustředíme především na plavecký způsob kraul (platí i pro znak a motýlek). Prsa jsou v tomto smyslu trochu odlišná, technika bude popsána v technice prsou. POLOHA TĚLA - KRAUL Správná poloha těla je spojitá nádoba s prací nohou. Správnou polohu je třeba udržovat při plavání. Pokud mluvíme o kraulu (znaku), je základem správné polohy poloha celého těla na hladině. Toho dosáhneme především tím, že optimalizujeme práci nohou. To znamená, že nohy kopou správně. Pro tento správný pohyb je třeba, aby měl plavec extrémně uvolněný hlezenní kloub. Obr. 7, 8, 9, Extrémně uvolněný hlezenní kloub. Foto autor VIDEO 8 Správná, uvolněná práce kraulových nohou. Autor Aktivní sportovci, kteří běhají, skáčou, často mění směr běhu, musí mít kotník pružný, ale relativně pevný. Tím jsou výrazně handicapováni pro plavání. Tuhý kotník ð nesprávná práce nohou ð vysazený zadek ð v této poloze nelze správně vytočit trup ð bez vytočení trupu nemohu správně nadechnout ð bez nádechu nemohu plavat delší dobu Avšak i „tuhým“ kotníkem se dá plavat správně. Jen je třeba počítat s tím, že tito jedinci budou muset na sobě pracovat více než ti, kteří mají pro plavání lepší předpoklady Můžeme s nadsázkou říci, že základem plavání (kraul, znak, motýlek) je optimální pohyblivost v hlezenním kloubu. PLAVECKÝ ZPŮSOB PRSA Plavecký způsob prsa, nazývaný také klasický je jedním z nejstarších plaveckých způsobů. Je také zřejmě nejpoužívanějším plaveckým způsobem v rekreačním plavání. Jeho obliba je dána tím, že ho lze plavat i bez dovednosti dýchání do vody (video 9), což u kraulu a motýlka nejde, resp. velmi špatně a omezenou dobu. Plavecký způsob prsa je nejpomalejší ze závodních plaveckých způsobů. Je charakteristický největším kolísáním rychlosti v jednom plaveckém cyklu, podle rychlosti plavání a podle úrovně plavecké techniky od 0 m/s až po 3,5 m/s. to znamená, že při plavání prsa máme největší spotřebu energie, neboť se neustále zastavujeme a zase dostáváme do pohybu. Zastaralá technika byla efektivnější, ne však tak rychlá. VIDEO 9 PRSA S HLAVOU NAD VODOU VIDEO 10 Správná technika plaveckého způsobu prsa – volné plavání. Autor: xy !! Toto kolísání rychlosti v jednom plaveckém cyklu má minimálně tři hlavní příčiny 1. při každém nádechu je prsař nucen vystrčit obličej z vody proti směru pohybu, což vede k nevýhodnému postavení hrudníku vzhledem ke směru plavání a nastává prudká ztráta rychlosti Obr. 10. Trup plavce při nádechu 2. fáze přenosu paží po záběru do fáze před započetím záběru prováděna vodou proti směru pohybu. Zde vznikají velké brzdivé síly, které snižují plaveckou rychlost na minimum 3. kop nohama je specifický a zcela odlišný od ostatních plaveckých způsobů, přičemž při fázi krčení nohou nastává výrazné zpomalení. Obr. 11 Poloha nohou před kopem Z uvedeného vyplývá, že každá i malá pozitivní změna techniky plavce může ovlivnit celkovou průměrnou rychlost plavce Obr. 12 Křivka kolísání dopředné rychlosti plavce prsaře, více cyklů (mistr světa 1997, 25m bazén), autor Obr 13. Křivka kolísání dopředné rychlosti plavce prsaře, jeden plavecký cyklus (mistr světa 1997, 25m bazén), autor PRSA – PRÁCE NOHOU Technika práce nohou · fáze přípravná – skrčování - nohy se ohýbají v kolenou až do ostrého úhlu v koleni, chodidla se dostávají k hladině, paty se blíží k hýždím. Na konci této fáze má prsař ostrý úhel v kolenních kloubech a tupý v kyčelních kloubech. V této poloze je připraven na následný kop. · fáze záběrová - dochází k vytočení špiček a celých chodidel do stran, kop směřuje do stran vzad, mírně dolů, končí snožením s natažením chodidel. Pohyb má charakter rovnoměrně zrychleného pohybu, nejvyšší rychlost chodidel je zhruba ve ¾ doby trvání kopu. · Po kopu následuje fáze splývání, doba této fáze se řídí intenzitou plavání. V této fázi jsou nohy nataženy, chodidla napnuta tak, aby plavec vytvářel co nejnižší odpor. · pohyby dolních končetin jsou současné, symetrické, prováděné ve stejné výši (hloubce) · kop nohou (dráha chodidel) je relativně úzký, · kolena jsou od sebe maximálně na šířku boků · chodidla jsou vytočená do stran, záběrovou plochou jsou chodidla OBĚ tyto fáze na sebe plynule navazují. !! Výsledkem musí být správná poloha plavce na konci kopu, na hladině, trup, pánev i celé nohy jsou u vodní hladiny. Video 11 Správná práce nohou - prsa Obr. 14 Fáze prsařského kopu. Zdroj: www.swim-teach.com Obr. 15 Maximální pokrčení nohou. Autor Chyby v plaveckém způsobu prsa – nohy · nesouměrný záběr nohou (křivý střih) · kolena se krčí v přípravné fázi pod tělo · kolena jsou ve fázi krčení od sebe a paty směřují k sobě (žába) · kolena jsou příliš vzdálená od sebe při správném nastavení chodidel, kop směřuje příliš do strany – neefektivní · chodidla jsou vytočena palci dovnitř – plavec propichuje vodu · záběr nohou nekončí snožením · špatný rytmus při záběru nohama · příliš rychlé pokrčení nohou – velký odpor vody · příliš razantní kop – „prokopnutí vody“ · pomalý kop – neefektivní záběr „voda uteče“ · kop končí příliš v hloubce · kop končí příliš na hladině PRSA – PRÁCE PAŽÍ Technika paží Technika záběru paží se postupně vyvíjela. Současnou techniku paží v následujícím textu krátce popsíšeme. Pro ilustraci je doplněna obrázky, nejlepší představu si utvoříte z videa. Při záběru pažemi můžeme rozlišit 3 hlavní fáze – záběrová fáze, přenos a splývání * Záběrová fáze - začíná ve vzpažení, v první části záběrové fáze jdou natažené paže od sebe do stran, dlaně směřují vně. V druhé části nastává ohnutí paží v loketním kloubu a záběr směřuje šikmo dolů pod trup. Když dosáhnou dlaně úrovně loktů, přitáhne plavec lokty v úrovni ramen pod hrudník, zde se jak lokty, tak i dlaně téměř spojí, aby plavec zaujal relativně malou plochu pro snížení brzdících sil při následném přenosu paží vodou proti směru plavání Tělo plavce se prohýbá, snažíme se, aby boky zůstaly těsně pod hladinou a nepropadly se do velké hloubky. V této době probíhá nádech plavce, neboť hrudník je po záběru uvolněný, lopatky jsou tlačeny vzad, což přispívá k roztažení hrudního koše. * Fáze přenosu – ruce pokrčené pod tělem prudce vytrčíme vodou vpřed do vzpažení, snažíme se napnout lokty a dlaně při pohybu vpřed směřují k sobě. * Fáze spývání - následně zaujímáme splývavou polohu, kdy je celé tělo nataženo ve splývavé poloze pro minimální čelní odpor vody. Dlaně směřují poté většinou ke dnu, aby vznikala vztlaková síla, která umožňuje lepší polohu těla na vodní hladině. Horní končetiny pracují současně, symetricky. Obr. 16 Fáze záběru pažemi. Zdroj www.swim-teach.com Video 12 Práce paží – prsa Chyby při plaveckém způsobu prsa – paže * na začátku záběru nedostatečně vytočené dlaně vně * pokleslé lokty při záběru * záběr končí za osou ramen * záběr není ukončen přitažením loktů pod trup * fáze přenosu paží dopředu příliš pomalá * chybí rotace zápěstí * nesouměrný záběr pažemi * chybí vytažení paží z ramen PRSA – SOUHRA Technika souhry plaveckého způsobu prsa se vyvíjela a v dnešní době se používá tzv. vlnivá technika. Ta je však pro potřeby výuky příliš náročná, proto se budeme krátce zabývat sice moderním pojetím, avšak bez důrazu na vlnění. Bude prezentována také starší „klasická“ technika, která je mezi plavci (mimo závodních) nejčastěji používaná. V 50 až 80 letech se plavala technika plochá. Zde byla snaha o co nejmenší kolísání rychlosti plavce během plaveckého cyklu. Tato technika byla oproti dnešní technice ekonomičtější, ale současná technika je rychlejší. Plochá technika se vyznačovala tím, že fáze hnací a brzdící byly posazeny proti sobě. Tzn., že plavec během kopu nohama natahoval paže a během záběru paží krčil nohy. S vývojem vlnivé techniky se timing těchto fází posouval tak, že v dnešní moderní technice jsou v době nádechu (nevýhodná poloha těla, brzdící efekt) vykonány všechny pohyby, které plavce brzdí. Tzn., že ve fázi nádechu prsař krčí nohy a natáhne paže do vzpažení. Tato technika ztratila na plynulosti, ale naopak plavec využívá dvou hnacích momentů (nohy, paže) za sebou, tím si udržuje relativně vysokou rychlost po delší dobu. Obr. 17 Poloha těla těsně před kopem nohou (moderní techniky) Foto: autor Video 13 Moderní technika Foto: autor MODERNÍ TECHNIKA Popis techniky V našem materiálu popisujeme plavecký cyklus od nejnižší rychlosti plavání, tzn. od fáze nádechu. V této pozici má plavec hlavu a ramena z vody, paže pokrčené paže pod tělem a provádí nádech. Současně trčí paže vpřed, během tohoto pohybu dokončuje nádech. Pokud plavec tyto fáze zvládne, má ještě před kopem nohama paže natažené ve vzpažení a hlavu pokud možno ponořenou ve vodě. V tomto okamžiku nastává kop nohama, po jeho dokončení zaujímá plavec splývavou polohu s nataženýma nohama. Doba splývání závisí na intenzitě plavání, při volném plavání je delší, při sprintu je relativně krátká. Na konci splývavé fáze plavec zahajuje záběr pažemi. Na jeho konci dochází k výdechu tak, by při vynoření hlavy z vody výdech jen dokončil a mohl se ihned nadechnout. Paže se pod trupem během nádechu nezastavují a ihned jsou trčeny pod trupem vpřed. Záběr pažemi je oproti minulosti kratší, aby plavec mohl paže ještě v době nádechu trčit vpřed do vzpažení. Doba splývání závisí na intenzitě plavání, při volném plavání je delší, při sprintu je relativně krátká. Na konci splývavé fáze plavec zahajuje záběr pažemi. Na jeho konci dochází k výdechu tak, by při vynoření hlavy z vody výdech jen dokončil a mohl se ihned nadechnout. Paže se pod trupem během nádechu nezastavují a ihned jsou trčeny pod trupem vpřed. Záběr pažemi je oproti minulosti kratší, aby plavec mohl paže ještě v době nádechu trčit vpřed do vzpažení. Video 14 Moderní technika - prsa „KLASICKÁ“ TECHNIKA Popis techniky V našem materiálu opět popisujeme plavecký cyklus od nejnižší rychlosti plavání, tzn. od fáze nádechu. V této pozici má plavec hlavu a ramena z vody, paže pokrčené paže pod tělem a provádí nádech. V době nádechu plavec krčí nohy a chystá se na kop. Jakmile jsou nohy pokrčeny, natahuje paže vpřed do vzpažení, současně s tímto pohybem nastává kop nohama. Na konci kopu zaujímá plavec splývavou polohu s nataženýma nohama. Doba splývání závisí na intenzitě plavání, při volném plavání je delší, při sprintu je relativně krátká. Na konci splývavé fáze plavec zahajuje záběr pažemi. Na jeho konci dochází k výdechu tak, by při vynoření hlavy z vody výdech jen dokončil a mohl se ihned nadechnout. video 15 Prsa - klasická technika Chyby v souhře – obě techniky * chybná koordinace pohybů končetin - předčasné nebo opožděné skrčování nohou * špatně načasovaný nádech - navazuje na předcházející chybu * příliš dlouhé splývání - pokles rychlosti nebo naopak splývání chybí * příliš krátké splývání, paže ještě nejsou nataženy a už začínají nový záběr * paže se pod trupem v době nádechu zastaví a nenavazuje plynulý pohyb vpřed do vzpažení * přerušení návaznosti a plynulého pohybu končetin mezi koncem záběru paží a začátkem záběru nohou. * Paže zabírají směrem vzad, ne do stran * Na konci správného záběru ještě pohyb vzad pod břicho Vrcholná technika plaveckého způsobu prsa je poměrně obtížná. Základní pravidla plaveckého způsobu prsa SW 7.1 Po startu a po každé obrátce může plavec provést jeden záběr pažemi až ke stehnům, v průběhu něhož může být plavec ponořen. V průběhu tohoto prvního záběru paží je povolen jeden delfínový kop nohama, po němž následuje prsařský kop. SW 7.2 Od začátku prvního záběru pažemi, po startu a po každé obrátce musí tělo plavce spočívat na prsou. Není dovoleno se kdykoliv během závodu otočit na záda. Od startu a po celou dobu závodu musí následovat jeden záběr pažemi a jeden kop nohama v tomto pořadí. Všechny pohyby pažemi musí být současné ve vodorovné poloze bez střídavých pohybů. SW 7.3 Paže musí být vytrčeny současně vpřed od prsou na hladině vody, pod ní nebo nad vodou. Lokty musí být ponořeny pod vodou s výjimkou posledního záběru před obrátkou, v průběhu obrátky a při posledním záběru v cíli. Paže se musí vracet zpět na hladině nebo pod hladinou. Ruce nesmí při záběru překročit úroveň kyčlí, s výjimkou prvního tempa po startu a po každé obrátce. SW 7.4 V průběhu každého celého cyklu (záběr paží a nohou) musí nějaká část hlavy plavce protínat hladinu vody. Hlava plavce musí protnout hladinu vody před tím, než se ruce plavce vytáčí směrem dovnitř v nejširší části druhého záběru. Všechny pohyby nohama musí být prováděny současně a ve stejné vodorovné rovině bez střídavých pohybů. SW 7.5 Chodidla musí být v aktivní části kopu otočena směrem ven. Nůžkový pohyb, střídavý kop nebo pohyb nohou směrem dolů jako při delfínu není povolen s výjimkou pravidla SW 7.1. Chodidla plavce mohou protnout hladinu, pokud nenásleduje pohyb směrem dolů jako při delfínu. SW 7.6 Při každé obrátce a v cíli závodu se plavec musí dotknout stěny bazénu oběma rukama současně na hladině, nad ní nebo pod ní. Hlava může být po posledním záběru paží před dohmatem na stěnu potopena za předpokladu, že protne hladinu vody v některém bodě během posledního úplného nebo neúplného tempa před dotykem. Pravidla plaveckého způsobu prsa jsou nejvíce obsáhlá. 5. PLAVECKÝ ZPŮSOB KRAUL Plavecký způsob kraul je nejrychlejší plavecký způsob a je nejčastěji používaným způsobem pro sportovní plavání (triatlon, duatlon, dlouhé tratě). Rychlost plavání je poměrně plynulá, nastává u něj druhé nejmenší kolísání rychlosti v jednom plaveckém cyklu (nejmenší má znak). Jeho modifikace budou popsány v kapitole „souhra“. Plavecký způsob kraul je „lakmusovým papírkem“ plavecké gramotnosti. video 16 Kraul, volné plavání Poloha těla * nízká poloha hlavy udržuje boky a celé tělo horizontálně s hladinou * hlava v jedné přímce s tělem minimalizuje turbulenci, která vzniká při kontaktu hlavy a ramen s vodou * odpor vytvořený čelním průmětem je velmi nízký * pohled očí směřuje dolů * plynulá rotace těla kolem podélné osy (40 až 50°) umožňuje, aby se ramena dostala do výhodné polohy pro obě fáze záběru – fázi přenosovou a účinnou fázi záběrovou Obr. 18 Optimální poloha plavce – kraulera mezi záběry. Foto: autor Kraul - práce nohou Nohy mají především význam pro udržení správné polohy těla při splývavé poloze, při nádechu a také udržují jistou plynulost plavání. Podíl hnacích nohou oproti práci paží je 15 - 20%. Práce nohou se skládá z kopu (záběru směrem dolů) pohybu nohy směrem k hladině. Pohyb nohy nahoru směrem k hladině má také hnací efekt. Celý pohyb má vlnivý charakter, vychází z kyčle, postupuje přes pokrčené koleno (tupý úhel, cca 120 st.) do jeho propnutí na konci kopu. Při tomto pohybu je voda stlačena směrem dolů, dozadu a vytočenými nárty lehce dovnitř. Při kopu je zapojováno především svalstvo přední strany stehna. Noha se lehce krčí v kolenním kloubu. Při pohybu směrem k hladině zůstává noha natažena, hlezenní kloub je uvolněný a je zapojováno svalstvo zadní strany stehna. Rytmus kopání je dán technikou plavce a dobou trvání výkonu. Nejčastěji se používá šestidobý kraul (6 kopů na jeden plavecký cyklus), při vytrvalostním plavání je využíván i čtyř nebo dvoudobý kraul. Obr. 19 Krajní poloha jedné nohy a pokrčení nohy druhé. Autor video 17 Správná práce nohou Hlavní chyby v práci nohou Nohy jsou příliš krčeny v kolenou Pohyb nevychází z kyčlí ale z kolene Vysazený zadek, nohy kopou hluboko pod hladinou – většinou ve spojení s kopáním od kolen Tzv. cyklistický pohyb – neuvolněný hlezenní kloub Kopání napnutýma nohama Kop směrem k hladině je prováděn pokrčenou nohou Kopy jsou prováděny příliš do stran Kombinace a kumulace těchto chyb KRAUL – PRÁCE PAŽÍ Popis techniky Technika záběru paží se dá charakterizovat jako střídavý záběr pažemi ve vodě pod trupem s přenosem paží nad vodou. Celý cyklus (pravá i levá paže) se dá rozdělit na záběry paží a timing střídání paží. Podíl hnacích sil paží oproti práci nohou je 80 - 85%. Video - paže Fáze záběru jednou paží: Fáze cyklu byly určeny na základě pohybu ruky vzhledem k vodnímu prostředí. Ruka má při záběru největší význam, neboť má velkou plochu, může měnit tvar a pohybuje se největší rychlostí. Prsty jsou mírně roztaženy, ale jsou drženy relativně pevně, aby se neohýbaly tlakem vody. !!! Křečovitě sevřené prsty přenáší tuto křečovitost na celou paži. Rozlišujeme 5 fází pohybu paže: a) přípravná fáze b) přechodová fáze c) záběrová fáze – přitažení, odtlačení d) fáze vytažení e) přenos paže Přípravná fáze začíná protnutím hladiny rukou po přenosu vpřed a končí okamžikem, kdy se dlaň začne pohybovat směrem dolů, pohyb vpřed je již dán jen rychlostí plavce. Končetina se ponořuje do vody v pořadí prsty, prsty předloktí a loket. Ruka se zasouvá do vody v šíři ramen a postupně se natahuje. Dlaň je obrácená směrem dolů. V průběhu této fáze se ruka pohybuje převážně vpřed a mírně do hloubky. Účinkem pohybu jsou brzdící a vztlakové síly. Proto má končetina zaujímat obtékající polohu. Svaly, které se později podílí na záběru jsou ještě relaxované. Teprve potom plavec otáčí trup na stranu zasouvající se ruky. Doba přípravné fáze je v rozmezí asi 0,1 – 0,3 sekundy. Z hlediska trvání je nejvariabilnější fází z celého cyklu. Změny doby cyklu, jež nastávají vlivem intenzity plavání a individuálních stylových odchylek, jsou vyvolávány především změnou v trvání přípravné fáze. Obr. 20 Přípravná fáze záběru. autor V přechodné fázi se ruka začne pohybovat směrem dolů. Fáze je velmi krátká, neboť trvá méně než 0,1 sekundy. Obtížnost zvládnutí přechodné fáze spočívá v tom, že plavec musí v krátkém časovém intervalu splnit řadu úkolů, bez nichž by nebylo možno provést efektivní záběr. Nejprve přechází ruka z polohy obtékající do polohy záběrové. Ze subjektivních pocitů plavců lze usuzovat, že relaxovaná ruka je při nabírání hloubky náhle „uchopena“ proudem kolem tekoucí vody. Tuto fázi lze charakterizovat tak, že plavec „uchopí“ vodu. Přitahování Zpočátku se pohybuje ruka nazad dolů, aby dosáhla své maximální hloubky. V této době je ještě poněkud vně od podélné osy těla. Po dosažení maximální hloubky se končetina začíná postupně ohýbat v loketním kloubu a dlaň směřuje k podélné ose těla. Ohýbáním v loketním kloubu nedostává ruka i blíže k tělu. Tento pohyb je současně doprovázen vnitřní rotací v ramenním kloubu. To umožňuje plavci zapojit do záběru i plochu předloktí. V době, kdy ruka protíná svislou rovinu proloženou ramenní osou, je ohnutí v loketním kloubu největší a dosahuje 90 – 120 stupňů. Odtlačování Následně se končetina začíná opět natahovat a následkem toho se pohybuje ruka pod břicho a odtud vně od podélné osy nazad. Současně mění plavec náběhové hrany zabírající ruky. Zatímco v první části záběru je náběhovou hranou palcová strana, v druhé části se stává náběhovou hranou strana malíku. Záběr končí v oblasti kyčelního kloubu. Zde již začíná převažovat směr pohybu nahoru, a proto lze prokázat existenci stlačujících sil. Během odtlačování se vrací ramenní osa plavce opět do vodorovné polohy, a tím se vytvářejí podmínky pro záběr druhé paže. Záběrová fáze je časově nejstabilnější fázi pohybového cyklu. Trvá 0,4 – 0,5 sekundy. Na konci záběru svírá končetina s povrchem hladiny úhel přibližně 150 stupňů. Fáze vytažení Po ukončení záběru vytahuje plavec končetinu z vody. V průběhu této fáze se pohybuje ruka nahoru vpřed, a proto vznikají brzdící síly. Z tohoto důvodu ruka a předloktí opět zaujímají obtékající polohu. Nejlepší plavci vytahují končetinu loktem napřed, přičemž uvolněná ruka a předloktí jsou usměrňovány tokem kolem proudící vody. Fáze vytažení trvá méně než 0,1 sekundy. Fáze přenosu V této fázi jsou záběrové svaky uvolněné. Plavci přenášejí končetinu ve dvou variantách. Ti, kteří mají menší rozsah pohyblivosti pletenci ramenním, přenášejí končetinu nataženou poměrně nízko nad hladinou. Plavci s velkou pohyblivostí se snaží vést loket po nevyšší dráze. Uvolněné předloktí a ruka vykonávají kyvadlovitý pohyb. Trvá 0,3 – 0,6 sekundy. Hodnotíme-li cyklický pohyb, je třeba mít na zřeteli, že jednotlivé fáze se vzájemně podmiňují. Pochopení řetězců a příčin následků je důležitým činitelem technické přípravy. Obr. 21 Průběh fází při práci pažemi. Autor: Hoch M. Hlavní chyby při práci paží - paže se zasouvá vně od osy těla nebo ji naopak „kříží“ - nevytažená paže vpřed před začátkem záběru -zkrácený záběr vpředu - nedotažení záběru do natažené paže – zkrácení záběru vzadu - pokleslý loket, spuštěné rameno = neúčinný záběr - úder rukama o hladinu, paže nejde do vody správně dlaní - ruce příliš brzy tlačí vodu dolů, neuchopení vody - záběr příliš nataženou paží – menší efektivita, plavec se zvedá z vody - záběr příliš pod trup, dlaň je vedena přes podélnou osu plavce - záběr příliš do strany od plavcovy podélné osy KRAUL - SOUHRA Souhrou rozumíme plavání pažemi a nohama při souvislém plavání. Práci jednotlivých paží musíme synchronizovat s nádechem ve spojitosti s individuálními předpoklady plavce (síla, práce nohou, délka pák, kloubní pohyblivost apod.). Obr. 22 Sprinterské pojetí bez dýchání. Zdroj: www.swim-teach.com · Nejobvyklejší způsob načasování souhry je takový, že zabírající paže je v polovině záběru, když se přenášená ruka zasune do vody (obr. 23) http://www.svl.ch/FreestyleStrokeTiming/normal.jpg Obr. 23 Nejobvyklejší způsob načasování souhry. Zdroj: Maglischo, E. W. · Druhý typ načasování je více používaný plavci s vysokou splývavostí, rovnováhou a silným kopem. Tento typ načasování je používán častěji středotraťaři a vytrvalci (obr. 24) http://www.svl.ch/FreestyleStrokeTiming/frontquadrant.jpg Obr. 24 Plavci s vysokou splývavostí. Zdroj: Maglischo, E. W. · této časové souhry (obr. 25), kdy jedna ruka vstoupí do vody a druhá je již za polovinou záběru, používají častěji sprinteři (odstraní se pasivní splývání) a také plavci, kteří plavou dvouúderovým kraulem (vytrvalostní způsob) http://www.svl.ch/FreestyleStrokeTiming/windmill.jpg Obr. 25 Sprinteři i vytrvalci. Zdroj: Maglischo, E. W. Nejčastější chyby při plavání kraulem · při nádechu se plavec příliš přetáčí · nedostatečná rotace boků – ruka se o boky „zarazí“ Naším cílem, jak již bylo řečeno, bude plavat pomalu a dlouho. Proto se budeme snažit o techniku paží, která je typická pro vytrvalce. To znamená, že se paže budou tzv. „dobíhat“. Tato technika je velmi úsporná, umožňuje kvalitní nádech a je využívána většinou plavců jak při vytrvalostním, tak při volném plavání. Video 17 Volné plavání, dobíhání paží Dýchání · plavec začíná nadechovat v době, kdy paže na straně nádechové ukončila záběr a druhá paže ještě nezačala zabírat (v mezizáběrové pauze) · nejvýhodnější je dýchat na obě strany (bilaterální dýchání) každý třetí záběr. Tento způsob nádechu slouží k vyrovnání záběru a udrží tělo ve vyvážené poloze. Je vhodný především pro závodní plavce · pro nácvik dýchání je zpočátku vhodné zvolit „lepší“ stranu a na této straně nádech cvičit · teprve při zvládnutí dýchání na „lepší“ stranu nacvičovat bilaterální dýchání Obr. 26 Výdech na konci záběru paže. Autor Základní pravidla plaveckého způsobu kraul Pravidla plaveckého způsobu volný způsob (kraul) jsou nejméně omezena. SW 5.1 V takto označené disciplině může závodník plavat jakýmkoli způsobem. V polohovém závodě a v polohové štafetě znamená volný způsob jakýkoli jiný způsob než znak, prsa nebo motýlek. SW 5.2 Při dokončení každé délky bazénu a v cíli se plavec musí dotknout stěny kteroukoliv částí těla. SW 5.3 Během celého závodu musí některá část těla plavce protínat vodní hladinu, plavci je dovoleno být zcela ponořen během obrátky a do vzdálenosti 15 m po startu a každé obrátce. Po dosažení této vzdálenosti musí hlava protnout hladinu vody. Plavecký způsob znak - DOPSAT Plaveckým způsobem znak se využívá v běžném plavání poměrně málo, i když je považován za nejzdravější plaveckou techniku. Při této technice jsou posilovány svaly ochablé (zádové) a protahovány svaly většinou zkrácené (prsní svaly). Pro obor ASEBS má význam z pohledu sebezáchovných dovedností, kterými se budeme zabývat v dalších kapitolách. Technika plaveckého způsobu znak Poloha těla Obr. 27 Poloha těla při znaku. Autor * tělo je ve vodorovné poloze, nízká poloha hlavy, uši mírně pod hladinou, pohled směřuje vzhůru * boky a ramena jsou u hladiny * tvář je v rovnoběžné poloze s vodní hladinou Práce nohou Podíl hnacích sil je u nohou cca 15% Obr. 28 Práce nohou. Zdroj www.swim-teach.com * pohyb vychází z kyčelního kloubu, s výrazným zapojením stehen, kotníky jsou uvolněné, paty vně, chodidla vtočena dovnitř * nárty čeří vodní hladinu, kolena se nedostávají z vody * hnací sílu vytváří v především pohyb chodidel směrem k hladně * nohy mají hlavní význam při udržení polohy těla při záběru paží, ale přispívají i k hnací síle * během záběru pažemi dochází k natáčení trupu do stran, nohy kopou v této fázi také mírně do stran Technika paží Podíl hnacích sil je u paží cca 85% * záběry paží se pravidelně střídají * záběr začíná ponořením paže do vody v prodloužené úrovni ramene * do vody vstupuje ruka malíkovou hranou, dlaně obrácené ven * ruka hladinu spíše prořízne (neplácne o hladinu), tím je zabezpečen minimální odpor, * příliš razantní vnoření ruky má za následek strhnutí velkého množství vzduchu a tím dojde ke zvýšení odporu (obr. jak dole) * když levá ruka vstupuje do vody, pravá noha je připravena ke kopu směrem k hladině (obr. xy) Obr. 29 Zasunutí paže do vody, zdroj Lukin Znakařský cyklus paží můžeme rozdělit do tří základních fází - přitahování - odtlačování - přenos paže V obou fázích se zapojují odlišné svalové skupiny a předěl mezi fázemi je ve fázi, kdy je paže kolmo k trupu. Fáze přitahování * Paže se krčí v lokti a počátek záběru je prováděn především předloktím, aby se dlaň dostala na úroveň lokte. Prsty se dostávají nejblíže k hladině, úhel v lokti je 80-110° * Trup se během záběru vytáčí na stranu záběrové paže (Obr. 30. a 31.) Obr. 30 Vytočení trupu za záběrem. autor Obr. 31 Paže na konci přitahování, nejmenší úhel v lokti. autor * při záběru pokrčenou paží se vytvoří příznivé pákové poměry (grafika – loket) Fáze odtlačování * začíná fáze odtlačování, následuje pohyb po čtvrtkruhové dráze, dlaň tlačí plavec dozadu a dolů, pohyb směrem dolů zvedá rameno a umožňuje přetočení těla kolem podélné osy na druhou stranu · záběr se zrychluje, loket stále směřuje ke dnu Obr. 32 Ukončení záběru. Ukončení a přenos · ukončení záběru do natažené paže pohybem dlaně vzad a dolů, přetáčením osy ramenní se dostává natažená paže z vody palcem nahoru · Přenos je prováděn nataženou a se relaxovanou paží do předpažení a vzpažení · během přenosu se dlaň přetáčí tak, aby se paže zasouvala do vody malíkovou hranou Obr. 33. Vytažení paže palcem vzhůru Dýchání · nádech probíhá v mezizáběrové pauze, kdy je jedna paže připravena k záběru a druhá záběr ukončila · výdech je prováděn na konci záběru protilehlé paže · na pravidelné dýchání je potřeba klást důraz, porušením rytmu dýchání vzhledem k rytmu pohybu paží vede k omezení intenzity dýchání a nástup únavy Souhra · záběr pažemi by měl být kontinuální, tj. když jedna paže začne záběr, druhá začne přenos, pohyb nohou je pravidelný, šest kopů na jeden cyklus paží Obr. 34 Pohyby paží a nohou. Zdroj www.swim-teach.com Obr. 35 Průběh fází při práci pažemi. Autor: Hoch M. Chyby v technice plaveckého způsobu znak Poloha těla * plavec nemá splývavou polohu, má vysazené boky * záklon hlavy * předkloněná hlava, uši jsou z vody * prohnutý trup * příliš velká rotace těla * nedostatečná rotace těla Práce nohou * pedálový pohyb (šlapání na kole), kolena vyčnívají z vody * přílišné krčení nohou v kolenou * zastavení pohybu ve fázi pokrčených nohou * kopání napnutýma nohama * kopání do stran * příliš roztažené nohy Práce paží * paže se vkládá do vody vně od osy těla * paže se vkládá do vody přes osu těla * paže se zasouvá do vody hřbetem ruky * paže se zasouvá do vody palcem * při záběru „ spadne“ rameno, loket, (loket je v záběru před paží) * záběr nataženou paží do strany * záběr nataženou paží pod trup * plavec ukončuje záběr a vytahuje ruku z vody malíkovou hranou Dýchání * nadechování během záběrové fáze * nádech nosem Základní pravidla plaveckého způsobu znak * SW 6.1 Plavci se seřadí ve vodě čelem ke startovní stěně, oběma rukama se přitom drží startovních madel. Je zakázáno stát ve žlábku, na něm nebo se opírat ohnutými prsty o jeho okraj. * SW 6.2 Při startu a po obrátce se plavec odráží a plave v poloze naznak během celého závodu, kromě provedení obrátek podle ustanovení pravidla SW 6.4. Normální poloha naznak dovoluje otáčení celého těla z vodorovné polohy až do 90 stupňů (nikoli však včetně). Poloha hlavy není rozhodující. * SW 6.3 Během závodu musí část těla plavce protínat vodní hladinu. Je povoleno, aby se plavec úplně ponořil při obrátce, v průběhu posledního tempa a ve vzdálenosti ne větší než 15 m po startu a po každé obrátce. V tomto místě (15 m) musí hlava plavce protnout hladinu. * SW 6.4 Při provádění obrátky se musí jakákoli část těla plavce dotknout stěny bazénu. Při obrátce mohou být ramena podélně přetočena na prsa, potom může být použit plynulý záběr jednou paží nebo oběma pažemi současně k zahájení obrátky. Plavec se musí vrátit do polohy na zádech při odrazu od stěny ve své dráze. · SW 6.5 V cíli závodu se musí plavec dotknout stěny v poloze naznak. PLAVECKÝ ZPŮSOB MOTÝLEK Plavecký způsob motýlek vznik jako modifikace plaveckého způsobu prsa a v roce 1952 byl uznán jako nový plavecký způsob. Jedná se o druhý nejrychlejší plavecký způsob. Poloha těla Poloha těla se v průběhu plaveckého cyklu mění, plavec vykonává v průběhu plavání vlnění. Tento pohyb je základním prvkem souhry, začíná od hlavy, prochází celým tělem. Na tento vlnivý pohyb navazují jak kopy nohou, tak práce paží. Úhel vůči vodní kladině se mění a má maximální hodnoty cca 30º Technika nohou Podíl práce nohou je cca 35% · pracuje celý trup, kopy jsou součástí delfínového vlnění plavce · pohyb vzhůru je pomalejší než kop směrem ke dnu · paty jsou vytočeny vně, kolena dovnitř · hnací síla vzniká pohybem ploch vnějších nártů a dolních částí bérců směrem dolů · úhel v kolenech je až 80°, trvá jen krátký okamžik · svislé pohyby ramen vyvolávají nesouhlasné pohyby pánve a souhlasné pohyby nohou · v současné době se používá tzv. „dvoudobý“ motýlek, 2 kopy na jeden cyklus paží · 1. kop - podporuje záběr paží před jeho koncem, a pomáhá k nádechu · 2. kop – se uskutečňuje při zasouvání paží do vody Obr 36. Vlnivý pohyb trupu při vlnění. Zdroj www.swim-teach.com VIDEO NOHY Práce paží Podíl práce paží je cca 65% Pohyby paží jsou současné a symetrické, časoprostorové parametry jejich pohybu jsou závislé na koordinačním prvku, kterým je delfínové vlnění. Rozlišujeme 5 základních fází. * přípravná fáze – paže jsou po zasunutí do vody ve vzpažení, přibližně v šíři ramen, dlaně jsou vytočeny vně * přechodná fáze – paže vykonávají pohyb do stran, a mírně dolů, paže se ohýbají lehce v loktech, cílem je získání „opory“ o vodu, „zachycení vody“ * záběrová fáze * přitahování - paže se pohybují po obloucích do stran a dovnitř, paže získávají polohu vysokého lokte * odtlačování - postupné natahování paží v loktech pod trupem, pohyb paží se zrychluje až do ukončení záběru ke stehnům dlaněmi vzad * fáze vytažení - první kop a ukončení záběru se spojují v silový impuls, při kterém se dostávají ramena vpřed nad hladinu a lokty vytahují relaxovaná předloktí * fáze přenosu - přenos paží je prováděn švihově po slonění hlavy, ohnutí zad bočními oblouky, těsně nad hladinou, paže jsou uvolněny Souhra a dýchání * první kop je prováděn během záběru pažemi, čím technicky vyspělejší plavec, tím později během záběru kop vykonává * na konci záběru s podporou kopu plavec vysouvá hlavu z vody, během záběru vydechuje Obr. 37 Výdech během záběru pažemi. autor * po ukončení záběru a kopu plavec provádí nádech * po nádechu se hlava sklání, paže jsou švihem přeneseny do vzpažení a zasouvají se do vody blízko podélné osy těla * během zasouvání paží do vody následuje druhý kop nohama * trup kopíruje dráhu dlaní a provádí delfínovou vlnu * na konci „vlny“ plavec zanožuje, krčí nohy a chystá se na první kop video motýlek Základní pravidla plaveckého způsobu motýlek SW 8.1 Od zahájení prvního záběru paží po startu a po každé obrátce musí tělo plavce zůstat v poloze na prsou. Kopy nohou pod vodou v poloze na boku jsou povoleny. Je zakázáno v kterékoli fázi se přetáčet na znak. SW 8.2 Plavec musí přenášet obě paže vpřed nad vodou a vést je vzad současně po celou dobu závodů s výjimkou pravidla SW 8.5. SW 8.3 Všechny pohyby nohou nahoru a dolů musí být současné. Nohy nebo chodidla nemusí být ve stejné rovině, ale nejsou povoleny střídavé pohyby. Prsařský kop nohama není dovolen. SW 8.4 Při každé obrátce a v cíli závodu se plavec musí dotknout stěny oběma rukama současně na hladině, nad ní nebo pod ní. Ramena musí zůstat ve vodorovné poloze až do okamžiku dohmatu. SW 8.5 Při startu a obrátkách může plavec provést jeden nebo více kopů a jeden záběr pažemi pod vodou, musí se však jimi dostat zpět na hladinu. Plavci je dovoleno být zcela ponořen během obrátky a do vzdálenosti 15 m po startu a každé obrátce. Po dosažení této vzdálenosti musí hlava protnout hladinu vody a plavec musí zůstat nad hladinou až do další obrátky nebo dokončení závodu. ŘÍZENÍ PLAVECKÉHO SPORTU Plavecký sport je řízen mezinárodní federací FINA (Federation international de Natation Amateur), která prostřednictvím svých sekcí (plavání, skoky do vody, synchronizované plavání, vodní pólo, masters, dálkové plavání…) tyto sporty spravuje a řídí. Řízením máme na mysli schvalování mezinárodních pravidel, schvalování typů povolených plavek, organizování světových soutěží apod. Plavání je zařazeno v programu Olympijských her nepřetržitě od jejich vzniku dodnes a je považováno za jeden ze základních olympijských sportů. Během vývoje plaveckého sportu se vyvinuly čtyři závodní plavecké způsoby, kterými se plavou následující plavecké soutěže. Volný způsob (VZ) 50, 100, 200, 400, 800 a 1500m Znak (Z), prsa (P) a motýlek (M) 50, 100, 200m Polohový závod (PZ) - povinné pořadí plaveckých způsobů - motýlek, znak, prsa, volný způsob 200m, 400m, Štafety 4x100m volný způsob 4x200m volný způsob 4x100m polohová štafeta (PŠ) - povinné pořadí plaveckých způsobů - znak, prsa, motýlek, volný způsob TECHNIKA STARTŮ A OBRÁTEK Plavecký závod začíná startovním skokem (prsa, kraul a motýlek) nebo startem z vody (znak). Startovní skok se stejně jako technika plavání vyvíjel, v současnosti se používají dvě techniky, klasická a atletická. V poslední době si technika atletického startu získává stále větší oblibu. Je to dáno změnou pravidel, kdy je již za první předčasný start závodník diskvalifikován. Popíšeme zde starty z bloku, start z vody (znak) je mimo závody minimálně používán. Rozhodující fáze startu · startovní reakce · síla odrazu · správná technika skoku · správné vklouznutí do vody · optimální poloha pod hladinou · správná práce nohou a vyjetí na hladinu · správné zahájení plavání Start z bloku klasický - motýl, prsa kraul 1. na povel „na místa“ stojí plavec na přední straně bloku, palce přesahují přes přední hranu Obr. 38 Zaklesnutí prstů za startovní blok. Autor 2. chodidla jsou opřena rovnoběžně v šířce boků 3. nohy jsou pokrčeny, plavec je předkloněn, hlava v prodloužení trupu, paže se drží zepředu bloku (vně chodidel nebo mezi chodidly) 4. po startovním povelu se plavec odráží nejprve rukama od bloku, poté nohama, celé tělo se pohybuje vpřed, paže hmitnou spodním obloukem vpřed do směru skoku (šikmo k vodní hladině) 5. po odskoku je tělo mírně prohnuté, hlava je nejdřív zvednutá, následně se schová mezi paže a plavec se zanoří se zpevněným trupem tam, kde se ruce dotkly hladiny. Jeho snahou je zasunout trup do jednoho „kroužku“ jako skokani do vody 6. pod hladinou se mírně prohýbá, u kraulu a motýlku provádí kopy nohama, u prsou začne záběr pažemi 7. při prsou - jeden dlouhý záběr pažemi až do připažení, následným kopem se plavec dostane na hladinu Video Klasický start Atletický start 1. poloha nohou na bloku je jako u atletů při nízkém startu, přední noha prsty přesahuje za hranu bloku 2. paže se drží za spodní okraj bloku, trup je posunut těžištěm na zadní nohu 3. při odrazu nejprve zapojíme zadní nohu, potom paže a nakonec přední noha, další fáze jsou shodné s klasickým startem Rozdíl mezi oběma starty je ve výsledku minimální. Srovnáním našeho nejlepšího sprintera bylo zřejmé, že při atletickém startu plavec reaguje rychleji, je dříve ve vodě. Neskočí však tak daleko jako při klasickém startu (odraz jednou nohou), při výjezdu se ukázaly oba starty shodné. Výhodou atletického startu je posunutí těžiště vzad, což umožní stabilní postoj a menší riziko přepadnutí plavce do vody. Video Atletický start Video Práce po startu pod hladinou - kraul, prsa Chyby v technice startu • nevyvážený postoj • špatný postoj – příliš vysoký nebo naopak nízký • odraz směřuje příliš do výšky – zalomení v pase • špatný odraz – plochý pád na hladinu • odraz příliš vpřed - plochý pád na hladinu • nezpevněný trup při odrazu • nezpevněný trup při dopadu • špatný výjezd - záběry pod vodou začnou příliš brzy nebo naopak pozdě Obr. 39 Různá pojetí startu na vrcholné soutěži. Zdroj: www.swim-teach.com Pravidla startu * U volného způsobu, motýlka a znaku se musí plavec vynořit na hladinu do 15m * U prsou může plavec udělat pod vodou jeden dlouhý záběr pažemi až za kyčle, jeden delfínový kop, během druhého záběru paží se musí hlava vynořit nad hladinu OBRÁTKY Prsařská Po naplavání na obrátku a po současném doteku oběma rukama současně na obrátkové stěně plavec povolí paže v loktech, po odrazu obou paží od stěny první opouští stěnu ruka, která je na straně obratu a přitahuje se ke hrudníku. Druhá ruka odrazem od stěny pomáhá k obratu o 180°, nohy jsou na obrátkové stěně pod tělem u sebe. Ruka, která opustila stěnu se později přenese pod vodou a připojí se k první ruce. Až je plavec připraven na odraz ve splývavé poloze, následuje odraz nohou tělo se dostane do proudnicové polohy, paže jsou vytaženy z ramen vpřed. Další pohyb vpřed popisují uvedená pravidla SW 7.6 pravidla prsařské obrátky Při každé obrátce a v cíli závodu se plavec musí dotknout stěny bazénu oběma rukama současně na hladině, nad ní nebo pod ní. Hlava může být po posledním záběru paží před dohmatem na stěnu potopena za předpokladu, že protne hladinu vody v některém bodě během posledního úplného nebo neúplného tempa před dotykem. SW 8.5 pravidla motýlové obrátky Při startu a obrátkách může plavec provést jeden nebo více kopů a jeden záběr pažemi pod vodou, musí se však jimi dostat zpět na hladinu. Plavci je dovoleno být zcela ponořen během obrátky a do vzdálenosti 15 m po startu a každé obrátce. Po dosažení této vzdálenosti musí hlava protnout hladinu vody a plavec musí zůstat nad hladinou až do další obrátky nebo dokončení závodu. Video 20 Obrátka prsa, pod i nad hladinou Kraulová kyvadlová obrátka Plavec neplavává kraulem k obrátce. V blízkosti stěny se vytočí na bok (jako při nádechu) a dohmatává na stěnu jednou rukou. Druhá zůstává u těla. Po doteku krčí paži v lokti a dostává se loktem téměř na stěnu. Poté následuje natahování paže v lokti a odraz paží do protisměru tak, aby hlava a trup se přetáčely do budoucího směru v předozadní kolmé rovině. Zároveň jsou nohy ve vodě krčeny a pot tělem přitahovány směrem ke stěně. To vše se děje na boku. Natažená paže jde obloukem nad vodou do budoucího směru, paže, která zůstala u boků protipohybem k vodní hladině napomáhá celému pohybu. Paže se pod vodní hladinou spojí, nohy jsou opřeny o stěnu bazénu, plavec zaujme splývavou polohu a poté nastává odraz. Ten je většinou prováděn na boku, během vlnění pod vodou se plavec dostává do polohy obličejem ke dnu. Někteří plavci i pod vodou zůstávají na boku, výjezd na hladinu je již na břiše, aby plavec mohl navázat plynule na plavání. Doba trvání kyvadlové obrátky je cca 0,8 – 1,0 sekunda. video 21 Kyvadlová obrátka pod i nad vodou - pomalu Kraulová kotoulová obrátka Plavec skončí poslední nádech a záběr před stěnou. Obě paže se rychle přitáhnou k bokům, současně se potápí hlava a vysazují boky. Nohy jsou napjaté, dokud jsou paty ve vodě, pak se rychle pokrčují a urychlují přetočení. Chodidla jdou kolem hýždí na stěnu, před odrazem se tělo částečně přetáčí kolem podélné osy, chodidla se dotknou na stěně v úrovni hladiny vody a tělo je před odrazem v poloze na bok. Paže jsou před přetočením v připažení a v době odrazu jsou před tělem. Otočení do polohy na prsa se dokončí po odrazu. Zahájení záběru je shodné s popisem po startu. Doba provedení kraulové kotoulové obrátky je 0,4 - ,05 sekundy. Video 22 Kraul – kotoulová obrátka Chyby v provedení obrátky • špatné naplavání na obrátkovou stěnu – plavec je příliš blízko nebo naopak daleko • špatně provedena rotace těla – plavec vyjede brzy na hladinu • nádech v posledním tempu před obrátkou – snížení rychlosti při naplavání • pomalá rychlost před naplaváním na obrátku • brzký odraz, kdy ještě plavec není ve splývavé poloze, nebo paže nejsou spojeny • nádech v prvním záběru po obrátce (u sprinterů) Pravidla kraulové obrátky SW 5.2 Při dokončení každé délky bazénu a v cíli se plavec musí dotknout stěny kteroukoliv částí těla SW 5.3 Během celého závodu musí některá část těla plavce protínat vodní hladinu, plavci je dovoleno být zcela ponořen během obrátky a do vzdálenosti 15 m po startu a každé obrátce. Po dosažení této vzdálenosti musí hlava protnout hladinu vody. START PŘI PLAVECKÉM ZPŮSOBU ZNAK Při plaveckém způsobu znak se startuje z vody. Start se skládá z následujících fází. * při povelu startéra se plavec chytne oběma rukama za úchyt na startovním bloku * chodidly se opírá o stěnu ve stejné výši Obr. 40 Poloha před startem na znak, před povelem „na místa“ , autor * s povelem na místa se přitáhne pažemi k bloku * při startovním povelu se hlava zaklání, plavec se vzpřimuje, nohy se odráží od stěny * paže švihnou upažením do vzpažení, ruce se ve vzpažení dotýkají * tělo se prohýbá a s rukama vpředu se vnoří do vody * následuje vlnění pod hladinou a současně se záběrem jedné paže se plavec vynoří na hladinu Obr. 41 Start při znaku. Zdroj: www.swim-teach.com Chyby v technice znakového startu · plavec se přitahuje příliš vysoko · nedostatečný odraz · paže švihnou předpažením · trup je málo prohnutý · vysazená poloha boků pod vodou · záběr pod vodou je proveden oběma pažemi současně ZÁCHRANA TONOUCÍHO, DOPOMOC UNAVENÉMU PLAVCI A SEBEZÁCHOVNÉ DOVEDNOSTI Obr. 42 http://www.watchthewater.org/beach.cfm?bid=15, staženo 11.5. 2001 ZÁCHRANA TONOUCÍHO A DOPOMOC UNAVENÉMU PLAVCI Vzhledem k tomu, žena toto téma byl vytvořen speciální e-learningový kurz (video dostupné na El-portálu), zaměříme se zde jen na základní poznatky, které v uvedeném materiálu nenajdete. adresa videa – diplomka el-portál http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/bazen/rozpoznani.php Indispozicí se v plavání rozumí stav, kdy plavec není schopen sám překonat vodní překážku z důvodu zranění, vysílení, postižení křečí, psychických komplikací aj. Je však při plném vědomí, nepropadá panice, vnímá a lze s ním komunikovat. Pokud není v této fázi dopomoc poskytnuta, přechází indispozice často do fáze tonutí. Dopomoc indisponovanému není totéž co záchrana tonoucího. ROZPOZNÁNÍ MEZI TONOUCÍM A INDISPONOVANÝM PLAVCEM Pro bezpečnost ZASAHUJÍCÍHO je toto základní věc pokud se rozhodneme chybně, můžeme přijít o život !! Indisponovaný plavec - komunikuje - provádí plavecké pohyby (účelné, pomalé, udržují ho na hladině) - může volat o pomoc - není zraněn - PRO ZACHRÁNCE NENÍ NEBEZPEČNÝ V tomto případě můžeme použít techniky, které by byly v případě tonoucího pro zachránce ŽIVOTU NEBEZPEČNÉ !! DOPOMOC INDISPONOVANÉMU PLAVCI Plavce, který je unaven mohu pustit za sebe, chytí se dopomáhajícího za ramena a mírnými pohyby prsařskýma nebo kraulovýma nohama mu pomáhá v plavání ke břehu. Paže má nataženy, „nesápe“ se na dopomáhajícího. VIDEO 1 Zánce V případě, že pomáhají 2 plavci, je možno použít dvě varianty. Varianta „vláček“ je pro unaveného plavce výhodnější, lze ho tak dopravit na značnou vzdálenost. VIDEO – VLÁČEK ZÁCHRANA TONOUCÍHO Záchrana tonoucího z vody je velmi náročná činnost, předpokládající vysokou odbornou i fyzickou připravenost zachraňujícího. Má-li být jakákoli záchranná akce úspěšná, musí zachránce dokonale znát techniky vodní záchrany a být fyzicky i psychicky připraven na všechny možné obtíže a nebezpečí, které mohou vzniknout. Při záchraně z vody je prvořadým úkolem zachránce zajistit bezpečnost tonoucího i svoji, přerušit působení faktorů, které byly příčinou krize, minimalizovat možná následná postižení se současným úsilím vytvořit podmínky pro poskytnutí první pomoci. Snáze se řeší situace, je-li obdobně jako zachránce připraven i zachraňovaný. Tonutí postiženého můžeme rozdělit do následujících fází A PODLE ZAŘAZENÍ KONÁME. Aktivní tonoucí - zkráceně dýchá, neefektivně - pohybují se jen paže, nohy bez pohybu, pohyby paží jsou rychlé a nedrží plavce na hladině, nejsou tzv. „sebezáchovné“ - poloha vertikální - nekomunikuje - PRO ZACHRÁNCE POTENCIONÁLNĚ VELMI NEBEZPEČNÝ ŘEŠENÍ SUITUACE – NEPŘIBLIŽUJI SE, NENECHÁM SE UCHOPIT, ČEKÁM NA DALŠÍ FÁZI TONUTÍ Pasivní tonoucí - nedýchá - neprovádí žádné pohyby - poloha těla vertikální, část trupu na hladině - PRO ZACHRÁNCE NENÍ NEBEZPEČNÝ ŘEŠENÍ SUITUACE – ZAHAJUJI OSOBNÍ ZÁSAH – NAROVNÁNÍ, TAŽENÍ A VYTAŽENÍ Z VODY, PRVNÍ POMOC máme max. 1 minutu, potom se ponoří na dno V rámci výuky záchrany tonoucího se většinou nacvičuje tzv. AMERICKÝ ZPŮSOB NAROVNÁNÍ A TAŽENÍ. Je vhodný pro bazény, kdy předpokládáme, že postižený bude za několik okamžiků vytažen z vody a bude zahájena resuscitace zpacováno na…. http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/bazen/rozpoznani.php SHRNUTÍ Při osobním zásahu postupujeme dle těchto dílčích fází - UPOZORNĚNÍ OKOLÍ – křičíme, že se někdo topí, voláme záchranku - VÝBĚR POMŮCEK – pokud máme možnost, vezmeme si k zásahu dostupné pomůcky, záchranářský pás, podkovu, kolo….cokoliv, co plave a mohu přistrčit postiženému k uchopení - SKOK DO NEZNÁMÉ VODY – S ROZUMEM, MŮŽE TAM BÝT TRAVERZA - PŘIBLÍŽENÍ – dle situace s odpovídajícím nasazením, MYSLÍM NA TO, ŽE S POSTIŽENÝM BUDU PLAVAT ZPĚT ! - NAROVNÁNÍ – tzv. Americký způsob narovnání - TAŽENÍ A VYTAŽENÍ NA BŘEH - tzv. Americký způsob tažení - NEODKLADNÁ RESUSCITACE Záchranné pomůcky Záchranné a nadlehčovací prostředky slouží pro záchranu tonoucího ze břehu nebo z plavidla. Některé lze využít i při osobním zásahu zachránce ve vodě. Druh a způsob použití záchranných prostředků se liší podle konkrétních podmínek, ve kterých výcvik a samotná záchranná akce probíhá. Efektivnost jejich využití je dána soustavným tréninkem jejich používání. Tento trénink je výrazným, pozitivním prvkem, který urychluje i racionální rozhodování nutné pro správný zásah. Pro záchranu tonoucího použije zachránce veškeré dostupné prostředky, buď typizované, nebo provizorní (prkna, kanystry, duše atd.). Postupem času a získáváním zkušeností v oboru záchranných prací včetně vodní záchranné služby se vedle uvedených improvizovaných prostředků k záchraně tonoucího vyvinuly typizované a komerčně vyráběné záchranné prostředky a pomůcky: - házecí pytlík – používá se při záchraně na tekoucí vodě. Lano délky 10 – 25m je smotáno v pytlíku, pytlík je vyroben z plovoucího materiálu. Pytlík házíme za postiženého, aby se mohl zachytit lana, jehož konec držíme. záchranný pás – umožňuje různé varianty záchrany, lze ho tonoucímu podat nebo hodit narovnaný nebo sepnutý do kruhu, použít k nadlehčení zachránce nebo zachraňovaného a jeho přepravě, pro resuscitaci ve vodě nebo i k posílení vlastní bezpečnosti při skoku z výšky. - záchranná bóje – využití je podobné jako u záchranného pásu, k nadlehčení zachránce nebo zachraňovaného a jeho přepravě - záchranná deska – pokud je k dispozici, používá se v případě podezření na poranění páteře - záchranný kruh – používá se zásadně upoutaný k lanu, záchranu hozením kruhu tonoucímu volíme pouze v případě, že je při vědomí a je schopen se sám chytit. V proudící vodě házíme kruh asi 2 m nad tonoucího proti proudu, ve stojaté 1 až 2 m před tonoucího (techniky házení. Je možné ho využít při osobním zásahu k záchraně tonoucího při vědomí i bezvědomí; - záchranná podkova – využití je podobné jako u záchranného kruhu, házíme ji spodním obloukem - záchranná tyč – slouží k přitažení tonoucího ke břehu nebo plavidlu, avšak pouze na krátkou vzdálenost - záchranná vesta – je preventivním prostředkem, oblékaným především při výcviku a jízdě na plavidlech, jako nadlehčovací prostředek ji lze použít i při překonávání vodní překážky, je-li k dispozici i při této činnosti - záchranné plavidlo – je výrazným bezpečnostním prvkem výcviku, který však současně musí být sám bezpečný, tj. stabilní, s potřebnou nosností, rychlý, dobře ovladatelný apod. Svými vlastnostmi posiluje i psychiku cvičených vojáků, zejména začátečníků - záchranný míč – využití je podobné jako u záchranného kruhu, házíme spodním nebo vrchním obloukem, popř. s otočkou Kromě výše uvedených záchranných prostředků se v případě, že se jedná o záchrannou akci v terénu, na divoké vodě, při nácviku většího množství cvičenců, používají k záchraně další pomůcky, jako je horolezecké lano, úvazky, karabiny, kladky, nože, ochranné přilby atd. Postup při předpokládaném úrazu páteře Pokud předpokládáme úraz páteře, snažíme se postiženého nadnášet na hladině, fixujeme hlavu, v optimálním případě vyčkáme na páteřovou desku a s pomocí dalších zachránců šetrně upevníme postiženého a potom ho vynášíme z vody. Postup je zřejmý dle následujících fotografií. Obr. 43-50 Postup při úrazu páteře v bazénu. Zdroj http://www.lifeguardskills.co.uk/library.php SEBEZÁCHOVNÉ PLAVECKÉ DOVEDNOSTI Pod tímto termínem rozumíme plavecké techniky, které umožní plavci přežít situace, ke kterým může při pobytu na vodě nebo u vody dojít. Myslíme tím pád do vody z lodě, převrácení plavidla na stojaté vodě, v proudící vodě, pád do vody v oděvu apod. před popisem těchto technik je třeba upozornit na možná rizika těchto situací. Tato situace se většinou stane neplánovaně a proto hlavním cílem je zachovat rozvahu. Zmatečné jednání případně panika vede k nekoordinovaným pohybům, které mohou být i kontraproduktivní a situaci naopak zhoršují. V panice dochází ke zrychlenému dýchání, tím ke zvýšení energetického výdeje a k menší šanci situaci řešit. V krizové situaci je proto třeba zachovat rozvahu a zvážit možnosti řešení. Správné vyhodnocení situace je závislé na mnoha faktorech, které mohou být velice různorodé. Je třeba také znát například předpisy, které mají například kapitáni lodí při povelu „muž přes palubu“. Špatné vyhodnocení situace (plavání za lodí) může vést k tomu, že vracející loď nás může minout. Zde vidíme, že nejen plavecké dovednosti, ale také teoretické znalosti mohou být velice důležité pro řešení krizových situací. Vznášení ( floating ) Vznášení zařazujeme mezi sebezáchovné dovednosti, a i když je často opomíjena, je to dovednost, která indikuje, že plavec již nemá obavy a strach z vodního prostředí. Bývá využívána v situacích, kdy se plavec potřebuje poměrně dlouhou dobu udržet na hladině s minimálním energetickým výdejem. Vznášením rozumíme statické plavání, při kterém tělo setrvává v libovolné poloze u hladiny. Je to jeden ze způsobů, jak se udržet na hladině bez pohybů končetin. Je umožněno fyzikálními a anatomickými vlastnostmi lidského těla. Po hlubokém nádechu je tělo v šikmé poloze vzhledem k hladině, ležíme na zádech. Hlava je v záklonu, jen malá část obličeje je nad hladinou. VIDEO Dýchání – základ správného vznášení Dýcháme buď rytmem rychlého výdechu, rychlého a hlubokého nádechu. Po nádechu následuje zadržení dechu, při kterém jsou fyzikální podmínky pro vznášení nejvýhodnější. Druhým způsobem dýchání je plytké a pomalé dýchání, výdech je vykonán ihned po nádechu, nadechujeme i vydechujeme pomalu. Výdech je vždy zhruba do třetiny vitální kapacity. Nácvik této polohy nacvičujeme nejdříve v nízké vodě a s pomocí nadlehčovacích pomůcek (nudle, plavecká deska), případně oporou o okraj bazénu. Tato poloha musí být natolik dobře zvládnuta, že si plavec naprosto věří a je v této poloze se správným dýcháním schopen strávit dobu v řádech minut (s výhledem, že by bylo třeba v kritických situacích takto setrvat i hodiny). Tato poloha má význam tam, kde teplota vody umožňuje pobyt ve vodě bez pohybu, aniž by došlo k podchlazení a následným křečím a utonutí. Šlapání vody Při šlapání vody setrváváme na místě u hladiny ve vertikální poloze s využitím pohybů pouze dolních končetin. Používáme jej většinou v situacích, kdy jsou paže vyřazeny z činnosti, kdy potřebujeme získat přehled nad vodní hladinou. Pro delší dobu šlapání vody využíváme také pohyby paží. Pohyby nohou mít několik variant - prsařské záběry sounož nebo střídnonož - záběr nohou tak, jak je provádíme při plavání způsobem na bok VIDEO Pro nácvik této dovednosti používáme následují cvičení: - šlapání vody s jednou paží nad hladinou - šlapání vody s oběma pažemi nad hladinou - výšlapy nad hladinou „ kdo výš“ - ve dvojicích proti sobě, jeden se snaží šlapáním vody udržet druhého nad hladinou ( drží ho v podpaždí ) - ve dvojicích proti sobě, oba šlapou vodu a vzájemně se drží za ramena, na povel jeden druhého zatlačuje pod vodu. Plavání ve ztížených podmínkách Součástí speciální plavecké průpravy pro záchranu tonoucích jsou i modelové situace plavání ve ztížených podmínkách. Plavání v oděvu Plavání v oděvu je významná praktická dovednost, využitelná v řadě vojenských činností ve vodě. Vodou nasáklý, ztěžklý oděv omezuje plavecké pohyby, výrazně zhoršuje podmínky nadnášení těla, snižuje rychlost plavání. I dobrý plavec nepřipravený na tuto skutečnost, např. při náhlém pádu do vody, se může dostat do situace vlastního ohrožení. VIDEO Plavání v šatech je podstatně namáhavější a obtížnější, zejména proto, že omezují pohyb a hmotnost vodou nasáklých šatů je několikanásobně větší. Při plavání v šatech volíme takový plavecký způsob, při kterém není třeba vynořovat z vody paže, tzn. prsa, bok. Záběry provádíme klidně. Při svlékání oděvu ve vodě dodržujeme tyto zásady: - jsme-li obuti, začínáme zouváním bot, pro zajištění lepší práce dolních končetin - rozvážeme tkaničky, rozepneme všechny knoflíky a zipy - nejprve svlékáme ty části oděvu, které nejvíce omezují plavecké pohyby - při svlékání vrchní části oděvu nezvedáme paže nad vodu, oděv přilne a je těžký. Uchopíme spodní okraj horního oděvu a při potopení převlékneme přes hlavu. - oděvu se zbavujeme v klidu, pravidelně dýcháme - pokud budeme oděv později potřebovat, namotáváme jednotlivé svršky na sebe do jednoho balíku VIDEO Plavání s omezeným pohybem paží a nohou Význam tohoto způsobu plavání spočívá především v psychické přípravě plavce. I když má svázané ruce, nohy, případně oboje je schopen udržet se na hladině včetně pohybu ve vodě. Zvládnutí tohoto způsobu plavání výrazně posiluje sebedůvěru, zdokonaluje sebeovládání a zlepšuje pohybovou koordinaci. VIDEO Cvičení se provádí ve dvojicích, kdy jeden cvičenec cvičí a druhý jej zajišťuje. - Svážeme ruce nejdřív za tělem a plaveme prsařský záběry nohou v poloze prsa, poté svážeme před tělem a plaveme způsobem znak snožmo. - Svážeme nohy u kotníků a plaveme způsobem prsa (kraul). - Svážeme ruce před (za tělem) a nohy u kotníků. Provedeme pád do vody stranou ze sedu na okraji bazénu. Plavat je možné vlnitým (delfínovým) pohybem těla nebo i jen skrčováním a natahováním nohou v poloze naznak. Svázání končetin se provádí dostatečně pevně, aby se úvaz při pohybu nemohl uvolnit, ale i dostatečně volně, aby se nezařezával a neomezoval krevní oběh. Pád do vody a následné plavání Tato dovednost vyžaduje dobré plavecké dovednosti a orientaci pod vodou. Při nácviku plavec ze sedu na okraji bazénu udělá kotoul vzad, pod vodou se zorientuje, kde je vodní hladiny a vyplave k ní. Následným uplaváním např. 25 m demonstruje svou připravenost k plnění úkolů. VIDEO Nácvik Můžeme nacvičovat plaváním a zařazováním kotoulů. Jako soutěž můžeme použít vykonání co nejvyššího počtu kotoulů vpřed (i vzad) za sebou na jeden nádech. Plavec je nucen dobře se orientovat v prostoru, šetřit se vzduchem a zároveň využívat pádlovacích pohybů pažemi. Výuku ztížíme svázáním paží, případně i nohou. VIDEO Výskyt těchto kritických situací ve velice nepravděpodobný. Pokud však plavec zvládne tyto dovednosti, získá sebevědomí, které mu dodá klidu, že je schopen se vypořádat se situacemi, které nyní nemůžeme předpokládat a simulovat Nesení předmětů nad hladinou Plavání s břemenem je důležitou základní součástí výcviku ve vojenském plavání. Aby mohl voják pokračovat v plnění úkolů, musí být schopen přepravit přes vodní překážku nejen sebe samotného, ale i nesenou výstroj a výzbroj. Předměty lze při plavání přepravovat dvěma způsoby: 1/ nesením nad hladinou Nesením nad hladinou se přepravují předměty malých rozměrů a relativně lehké – do 4 kg, předpokládá to vždy pečlivé vybalancování těžiště. Lehčí a drobnější předměty lze přepravovat připevněné na hlavě nebo pod pokrývkou hlavy při plavání způsobem „prsa“ nebo plaváním na boku. Předměty, pro které nelze použít výše uvedený způsob, se nesou v ruce, která je nad hladinou s držením nad podélnou osou těla (aby nedocházelo k jeho přetáčení) v ruce, která se loktem opírá o bok – plavání na boku Pohodlnější, ale pomalejší způsob přepravy těžších předmětů (využívají plavci, kterým více vyhovuje prsařský záběr nohama), je výhodný plavecký způsob znak snožmo, kdy plavec drží předmět oběma rukama s lokty opřenými o hrudník, předloktí jsou kolmo k hladině. 2/ přepravou po hladině tažením nebo tlačením na improvizovaných plovácích a plavidlech Plavání pod vodou Plavání pod vodou je dovednost využitelná jak např. při běžném plavání na dovolené u moře, tak při plnění bojových povinností. Rozhodně patří do rejstříku dovedností dobrého plavce. Principem je plavat POD vodou, ne na hladině bez dechu. Používá se modifikovaný plavecký způsob prsa, kdy záběry jsou dotaženy až ke stehnům (analogie motýlkového záběru) a po záběru pažemi plavec splývá. Pohyby jsou prováděny plynule a relativně pomalu, aby plavec šetřil energii. Cílem je uplavat minimálně 28m pod vodou (požadavky na plavčíky). Častou chybou je, že se maximálně nadechnutý plavec dostává k hladině. Toto lze eliminovat tím, že plavec po každém záběru SKLONÍ hlavu a mírně VYSADÍ v bocích. VIDEO Zanoření pod vodu Zanoření pod hladinu je třeba v případě, že potřebujeme vylovit předmět např. ze dna. Může se také jednat o tonoucí osobu, která se již ponořila. Rozeznáváme dva způsoby zanoření, které jsou v principu stejné, jen přípravná fáze před zanořením je odlišná. Zanoření Při zanoření se předkloníme, aby trup a nohy svíraly cca 90°, poté zanožíme tak, jako bychom chtěli udělat na „dně“ stoj na rukou. Zároveň provedeme prsařský záběr. Zdvižené nohy nás svou hmotností zanoří pod hladinu, další pohyby vykonáváme již pažemi prsařskými záběry, případně i prsařskými (kraulovými) kopy. Příprava před zanořením Příprava před zanořením je rozdílná v tom smyslu, že musíme odhadnout dobu a náročnost pobytu pod vodou. Pokud řešíme zanoření, je naší prioritou odhadnout dobu pobytu pod vodou. Pokud se budu potápět do hloubky cca 10 m a prohledávat dno, vydržím zhruba 1 minutu. Vždy však záleží na intenzitě zatížení pod vodou. Pokud budu např. vyprošťovat předmět ze dna, vydržím kratší dobu. Kachní zanoření - dlouhý a náročný pobyt pod vodou Před zanořením je třeba naplavat nad místo, kde se budu potápět. Před zanořením je třeba se zklidnit. Poté provést cca 2 – 3 maximální nádechy a výdechy a teprve poté se zanořit. VIDEO Delfíní zanoření – krátký pobyt pod vodou Delfíní zanoření provádíme přímo z plavání, nejčastěji kraulem. Po nádechu se předkloníme a rovnou z pohybu provedeme plynulé zanoření. Pro pobyt pod vodou nám musí stačit běžný nádech. VIDEO Vyplavání z proudu Technika vyplavání z proudu je využitelná například při pádu do prudkého proudu s možností vyplavat mimo proudnici. Lze také použít při převrácení lodě v propusti. Cílem je nenechat se splavit proudem do místa, které je potenciálně nebezpečné, příliš vzdálené apod. Plavec plave střídavě kraul a znak, plynule se přetáčí neustále jedním směrem. Při poloze na znak nadechuje, při kraulu nádech neprovádí. Technika je vhodná pro dobré plavce. VIDEO POTÁPĚNÍ HISTORIE POTÁPĚNÍ Potápění a snaha o dobytí vodního světa mají velmi dlouhou historii. Lovci potápějící se pouze na nádech jsou předchůdci velkého podvodního dobrodružství. Nejstarší dochovaný nález zobrazující tyto dobrodruhy je datován 4500 let před naším letopočtem. První obrázek potápěče s "výstrojí" je reliéf na dřevě z 10. stol. před .n. l. První průzkumné cesty pod mořem okolo roku 1520, které nespočívaly jen v zadržování dechu, se inspirovaly Aristotelovými zprávami o ochranném sudu Alexandra Velikého z roku 360 před n.l. V roce 1797 byl vytvořen první skafandr (pouze přilba s vestou). Dodávka vzduchu byla zajištěna hadicí z pumpy na hladině. Skafandr složený z nepropustné kombinézy, bot s olověnou podrážkou a kulovité přilby s pérovitým ventilem, který mohl potápěč sám ovládat, vznikl v roce 1837 a dostal přezdívku "těžké boty". První ploutve byly patentovány ve Francii v roce 1933. Tvůrce převzal myšlenku od Leonarda da Vinciho. Do té doby se potápěči spokojili pouze s chůzí po dně. Novodobé potápění vzniklo v prosinci 1942, kdy byl vytvořen skutečně nezávislý dýchací přístroj, složený z jednoho nebo více zásobníků vzduchu se stlačeným vzduchem a redukčním ventilem. (http://www.stranypotapecske.cz/teorie/commeinhes-amphibie.asp?str=201010272219500) Georges Commeinhes s přístrojem Amphibie GC 42 Obr. 51 GC 42, první nezávislý potápěčský přístroj, Amphibie, autor Georgese Commeinhese 1942 http://www.stranypotapecske.cz/teorie/commeinhes-amphibie.asp?str=201010272219500 SVAZ POTÁPĚČŮ ČR Historie organizovaného potápění na území České republiky začíná v polovině padesátých let minulého století, kdy vznikly první potápěčské kluby. V současné době má Svaz potápěčů České republiky 262 kluby s členskou základnou téměř 11000 registrovaných členů, z nichž je téměř polovina ve věku do 26 let. Potápěčské kluby existují ve všech krajích ČR. Svaz potápěčů ČR je tvořen Svazem českých potápěčů a Svazem potápěčů Moravy a Slezska. Svaz potápěčů ČR je od roku 1968 členem celosvětové potápěčské organizace CMAS (Confederation mondiale des activités subaquatices), která v současné době sdružuje přes 90 národních federací na všech kontinentech. Svaz potápěčů České republiky provádí tyto druhy činností: - potápěčský výcvik pro dospělé, děti a mládež v celosvětovém potápěčském výcvikovém systému CMAS - rekreační potápění pro děti, mládež a dospělé VZNIK SPORTOVNÍHO POTÁPĚNÍ V roce 1933 vynalezl Francouz de Corlieu ploutve. Nejvíc změn v jejich konstrukci zaznamenalo právě sportovní potápění. Od prvního prodloužení ploutví laminátovými listy až po dnešní monoploutev, se kterou se plavou všechny potápěčské disciplíny. Soutěže se obvykle sestávaly z plavání pod vodou na nádech, obratnostních cvičeních, plavání pod vodou s přístrojem podle předem určeného schématu a obratnostních cvičeních. Postupně se začalo na mezinárodní scéně soutěžit v orientačním potápění, kde se první soutěže konaly v roce 1961 v Itálii, distanční plavání s ploutvemi mělo svoji první soutěž v roce 1964 ve Francii. http://www.stranypotapecske.cz/teorie/commeinhes-amphibie.asp?str=201010272219500 Nejstarší sportovní disciplínou potápěčského sportu je orientační potápění. Plavání s ploutvemi a rychlostní potápění jsou nejmladší disciplínou potápěčského sportu a vzniklo především oddělováním sprinterských částí orientačních a distančních závodů, které se začaly přesouvat do plaveckých bazénů. Závodní potápění probíhá dle mezinárodních pravidel v následujících disciplínách: - orientační potápění s ploutvemi (volná voda) - distanční plavání s ploutvemi (volná voda) - ploutvové plavání (bazén) Závodníci při soutěži mají za úkol najít bóje rozmístěné na vodě nebo co nejrychleji obeplavat bóje v přesně stanoveném pořadí, popřípadě uplavat předem stanovenou trasu, kde některé bóje musí najít a některé musí obeplout. Vše se plave pochopitelně na čas a každá "splněná" bóje je podle dosaženého času bodovaná. Trasu, kterou bude závodník plavat, si ze břehu zaměří. To znamená, že si ji v určitém měřítku nakreslí na stůl s pomocí vybavení, jaké se používá v kartografii a geodézii. Takto zaměřenou trasu si změří svým kompasem a měřítkem. Změřené azimuty a vzdálenosti si napíše na kartičku, kterou si připevní na svůj plavboměr, který pod vodou tlačí před sebou. Součástí plavboměru je láhev se stlačeným vzduchem, počítadlo uplavaných metrů a kompas. Závodník se po startu zanoří do hloubky cca 1 - 2 metry a plave po vyznačené trase. Za sebou táhne každý závodník na lanku připevněnou bójku, aby bylo přesně ze břehu i loďky rozhodčích vidět jeho polohu. V případě, že závodník nenajde stanovenou bóji v určitém časovém limitu, nebo mine vyznačenou trasu, závod pro něj končí a započítají se mu pouze body za splněnou trasu. Závodníci nestartují hromadně, ale každý sám v předem stanovených časových intervalech. Distanční plavání s ploutvemi (DPP) Tyto závody se konají na otevřených akvatoriích (vodní nádrže, moře) na řádně vyznačených tratích. Závodníci většinou používají šnorchlu a monoploutví, pokud voda klesne pod 14°C, jsou povinni využívat neoprénové obleky. Muži: 6 km Ženy: 6 km Junioři: 6 km Juniorky: 6 km Distanční plavání Obr. 52 Plavání na otevřené vodě) Autor: Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce) TECHNIKA PLOUTVOVÉHO PLAVÁNÍ Plavání s ploutvemi je jednoduchý symetrický pohyb a velmi efektivní technika plavání ve vodě. Při plavání s ploutvemi je potřeba dosáhnout dobrého obtékání těla vodou. Z tohoto důvodu musí být tělo plavce v hydrodynamické poloze. Hydrodynamická poloha se vyznačuje vzpaženými pažemi, vytaženými vpřed tak, aby příčný průřez těla byl co nejmenší. Hlava je maximálně skrytá mezi pažemi, bicepsy jsou tlačeny za uši, lokty napjaté. Dlaně jsou přes sebe, pohled plavce směřuje ke dnu. Styl Obr. 53 Optimální splývaná poloha při plavání s ploutvemi. Autor: Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce) Plavec v této poloze provádí tzv. delfínový kop. Při tomto kopu plavec kope oběma nohama současně. Pohyb nevychází pouze z nohou, ale do akce jsou zapojeny i břišní a zádové svaly. Celkově tento kop vypadá jako delfínové vlnění. Tato technika je přibližně stejná na hladině i pod vodou. Rozfázovaná animace Obr. 54 Kinogram vlnivého pohybu při ploutvovém plavání s monoploutví. Autor: Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce) VIDEOUKÁZKA TECHNIKY NA HLADINĚ - VIDEO VIDEOUKÁZKA TECHNIKY POD VODOU - VIDEO Chcete-li vidět více videí s tématikou ploutvového plavání, navštivte stránky http://www.kubrt.net Plavci s ploutvemi dosahují rychlosti až 3,5 m / s. Při plavání pod vodou používají plavci láhve se vzduchem. Tyto láhve jsou drženy v rukách plavce před tělem, aby byla zachována hydrodynamická poloha. (viz obrázky) VYBAVENÍ PLAVCE Plavci s ploutvemi používají dvě základní části vybavení. Jsou to šnorchl a monoploutev. Brýle používají klasické plavecké. Při tréninku jsou také používány klasické gumové ploutve. Poněvadž se některé disciplíny absolvují pod vodou, používají plavci též láhve se vzduchem a automatiky (zařízení předávající vzduch z láhve do úst plavce). Šnorchl Šnorchl je plastová trubka speciálního tvaru sloužící k dýchání plavce. Trubka má vnitřní průměr 19 - 23 mm a délku maximálně 480 mm. Na trubce je upevněna kovová čelenka s pevným páskem či gumou, která slouží k uchycení šnorchlu na hlavě. Šnorchl je umístěn před obličejem plavce, aby měl ve vodě co nejmenší odpor a také nespadl při startovním skoku. Šnorchl Obr. 55 Šnorchl pro soutěže. Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce) Monoploutev Skládá se z laminátového listu a gumových botiček. Tuhost ploutve je závislá na tloušťce a kvalitě laminátového listu. Volba tuhosti monoploutve závisí na silových dispozicích závodníka. V dnešní době jsou k dispozici 3 druhy laminátu (litý, štípaný a kombinovaný) a 2 druhy gumových botiček (lité a broušené). Ploutve se též liší tvarem a počtem vrstev laminátu v laminátovém listu. Monoploutev a šnorchl Obr 56 Monoploutev se šnorchlem. Autor: Kamil Maršálek – UP Olomouc, Průběh kinematického řetězce lidského těla při plavání s monoploutví (diplomová práce) DISCIPLÍNY PLOUTVOVÉHO PLAVÁNÍ Pokud mluvíte s ploutvovými plavci, jejich řeč je plná podivných zkratek. Ty si nyní vysvětlíme. Disciplíny plavané na hladině - disciplíny plavané na hladině bazénu (plavání s ploutvemi PP) - disciplíny plavané na hladině bazénu (plavání s ploutvemi BF) Disciplíny plavané pod hladinou - disciplíny plavané pod hladinou bazénu na nádech (AP), nebo s dýchacím přístrojem (RP) - vytrvalostní (distanční) plavání (DPP) na dlouhých tratích Ve všech plavaných disciplínách, kromě distančního plavání, se registrují nejlepší dosažené časy podle pravidel, a to až po světové rekordy. Plavání s ploutvemi (PP) Muži: 50 m, 100 m, 200 m, 400 m, 800 m, 1500 m, štafeta 4 x 100 m, štafeta 4 x 200 m Ženy: 50 m, 100 m, 200 m, 400 m, 800 m, 1500 m, štafeta 4 x 100 m, štafeta 4 x 200 m Plavání pod vodou s přístrojem (RP) Muži: 100 m, 400 m, 800 m Ženy: 100 m, 400 m, 800 m Plavání pod vodou na nádech (AP) Muži: 50 m Ženy: 50 m Distanční plavání s ploutvemi (DPP) Mužia junioři: 6 km Ženy: 6 km Plavání s ploutvemi (PP) Dýchání zde místo přístroje zajišťuje dýchací trubice - "šnorchel" jehož maximální délka je 48 cm. Při soutěžích musí mít závodníci po celou dobu závodu některou část těla či výstroje nad hladinou. Výjimkou je 15 metrové pásmo po startu a po obrátkách, kdy je povoleno plavat závodníkům pod hladinou vody. Disciplíny v krátkých ploutvích označované jako "BI FINS - BF" se staly součástí oficiálního programu MS a ME od roku 2007. Maximální délka ploutví je 65 cm. Stejně jako v disciplínách "plavání s ploutvemi PP" je možné po startu a po obrátkách plavat 15m pod vodou libovolnou technikou, dále je možné pokračovat pouze střídavým pohybem nohou i paží (kraul). Používání dýchací trubice není povinné. Rychlostní potápění (RP) Plave se s přístrojem, který závodník drží nejčastěji před tělem. Přístroj (láhev) obsahuje stlačený vzduch, jehož maximální tlak je 200 atmosfér. V pravidlech je uvedeno, že tvář závodníka musí být po celou dobu závodu pod vodou. Velikost přístroje je přímo úměrná délce plavané disciplíny. Pro disciplíny na 100m se používají přístroje o obsahu cca 1 litr. Na 800m pak přístroje o obsahu až 7 litrů. Jedinou disciplínou, která se plave bez přístroje i bez dýchací trubice je 50m RP. Tuto vzdálenost plavou muži i ženy pouze na nádech. Při plavání této tratě dosahují plavci vůbec největší rychlosti, jakou vyvine člověk vlastní silou ve vodě. Nejlepší závodníci světa plavou rychlostí přesahující 3,5 metry za sekundu! Plavání se základní potápěčskou výstrojí Základní potápěčskou výstroj tvoří souprava ABC – ploutve slouží ke zvýšení účinnosti hnací síly nohou, maska ke zlepšení vidění pod vodou a k ochraně očí a dýchací trubice (dále jen „šnorchl“) umožňuje ponoření obličeje na neomezenou dobu při plavání na hladině a dýchání přes šnorchl. Základní dovednosti Před nasazením potápěčské masky je nutné očistit sklo z vnitřní strany. Lze ho potřít saponátem nebo i slinami. Poté se maska řádně opláchne. Před vlastním nasazením masky je třeba opláchnout i obličej. Zbaví se tak potu, současně se ochladí a sklo masky se poté méně mlží. Při utahování řemínku se dbá na to, aby maska těsnila (pozor na vlasy nebo vousy). Je-li dobře nasazená maska, nasazuje se šnorchl. Ten se vkládá mezi spánek a ucho pod řemínek, není-li pro něj na upevňovacím řemínku upevňovací kroužek. Po správném nasazení náustku trubice a zkoušce dýchání na suchu lze přistoupit k nácviku dýchání pod vodou - buď na mělčině v podřepu, nebo v hloubce ve vertikální poloze, přičemž se cvičenci drží ve vzpažení za okraj bazénu. Dýchání přes šnorchl má jiný timing nádechu a výdechu než při běžném plavání. Při plavání ploutvemi lze využít jen pohybů nohou, užívaných plaveckými způsoby kraul, znak a motýlek (delfín). Techniku kraulového kopu s ploutvemi nacvičujeme ve vzpažení s deskou. Paže s deskou musí být neustále vzpaženy, aby se udržovala správná splývavá poloha těla. Při nácviku je možné plavat i s maskou a šnorchlem. V další fázi nácviku připojíme střídavý kraulový záběr paží. Vyfukování vody ze šnorchlu - s nasazenou maskou a šnorchlem se na místě pomalu zanoří pod vodu a snaží se rozpoznat okamžik, kdy voda vniká do trubice. Vniknutí vody do úst se zabrání uzavřením náustku jazykem, nebo tím, že se do náustku vtlačí vzduch z úst. Současně je třeba zvednout hlavu, aby se ústí šnorchlu dostalo opět nad hladinu, a prudkým výdechem se z něho voda vyfoukne. Tuto dovednost je třeba nacvičit, někdy se osvědčí prudké „plivnutí“ do šnorchlu. Pokračujeme plaváním na hladině s občasným mírným zanořováním, vyfukováním vody ze šnorchlu po vynoření, prováděním kotoulů a různých způsobů zanořování. Vylévání vody z potápěčské masky - po ponoření se pod hladinu a dýchání pomocí šnorchlu se odtažením masky do ní úmyslně vpustí voda. Vodu se podaří dostat ven tak, že rukou se přitiskne horní okraj masky k čelu, mírně se zakloní hlava, nosem se vydechuje vzduch do prostoru masky a ten vytlačí vodu oblastí kolem nosu ven. Pokud se to na poprvé nepodaří, výdech se opakuje. Jak je voda vytlačena, maska se přitiskne zpět k obličeji. http://www.potapeci-olomouc.cz/index.php/plavani-s-ploutvemi.html, http://www.stranypotapecske.cz/reportaz/uwh.asp?str=200712061806340 http://www.cochtanklub.cz/index.php?m=m_sport&pg=2&p VODNÍ PÓLO Vodní pólo je kolektivní hra, která se odehrává ve vodním prostředí. Je to tradiční sport, o jehož oblíbenosti a rozšíření svědčí to, že byl již v roce 1900 zařazen jako první kolektovní sport na OH. Od roku 2000 je na prohramu OH také vodní pólo žen. Obr. 57 Vodní pólo na OH 1904 (Author: unknown Source: "Spalding's Official Athletic Almanac", report by J.E. Sullivan, 1905) Charkteristika sportu Vodní pólo bývá chrakterizováno jako sport, který spojuje charakteristiky ledního hokeje (nasazení, souboje, kontakt, basketbalu (práce s míčem, pravidla) a fotbalu (přelévání hry od branky k brance, taktika). O náročnosti tohoto sportu svědčí to, že byl v roce 1991 charakterizován jako „nejnáročnější sport co se týká fyzických nároků na sportovce“ ( Ludovise, Barbie. “In Demand, This Sport is Top.” Los Angeles Times, 16 January 1991, C1, C6) Hráči vodního póla musí spojovat dovednosti plavecké i herní. V jednom zápase naplavou 1000 – 1500m, během hry dochází ke změnám rychlosti plavání i změnám plaveckých zůsobů. Časté jsou krátké sprinty a změny směru plavání, k tomu musí ovládat míč a sledovat hru. Při častých soubojích ztrácí hráči značné množství energie. Proto také hráči vodního póla naplavou denně cca 6 km, mimo to nacvičují techniku hry s míčem, činnosti jednotlivce, taktiku apod. Výdej energie během zápasu je charakterizována z cca 40 - 50% jako anerobní, z 50 – 60% aerobní. To ukazuje na nutnost vysoké trénovnosti jak vytrvalostní, tak rychlostní složky. Někteří autoři uvádí, že naměřili u elitních póloistů o 6-20% vyšší hodnoty VO2max než u plavců stějné výkonnostní úrovně. Snyder, Pete, Ph. D. WATER POLO FOR PLAYERS & TEACHERS OF AQUATICS ©2008 in: http://www.la84foundation.org/3ce/CoachingManuals/LA84WaterPolo.pdf Obr. 58 Zásah brankáře, zdroj: http://www.startfoto.sk/gallery2/main.php?g2_itemId=83406&g2_GALLERYSID=9fc29a1a3698d59fdbe690b033c eb3f7 Historie Počátek hry je spojován se slavnostmi v anglických městech v polovině 18 století, kde hráli hráči „ragby“ ve vodě aby přilákali více návštěvníků. Koncem první poloviny 19. století vzniklo vodní pólo jako „fotbal ve vodě“. Tenkrát seděli hráči na sudech a míč posouvali k brance pomocí pádel. Do současné podoby se vodní pólo vyvinulo mezi lety 1880 a 1888. Roku 1876 napsal skot William Wilson první pravidla, v roce 1908 vznikla Fédération Internationale de Natation Amateur (FINA) a byla sjednocena pravidla hry, která se poté ještě několikrát měnila. Slovo „pólo“, které spojuje někdy tento sport s koňským pólem má základ v indickém slově „pulu“, což byl míč vyrobený z indické gumy. Ve vodním pólu se pořádá jak mistrovství světa, tak Světový pohár. Nejúspěšnějším státem ve světových soutěžích je Maďarsko. Tabulku úspěšnosti jednotlivých zemí na OH najdete na stránkách http://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_p%C3%B3lo_na_letn%C3%ADch_olympijsk%C3%BDch_hr%C3%A1ch S maďarským týmem je také spojován nejkrvavější zápas historie na OH, a to v Melbourne v roce 1956, v roce okupace Maďarska Sovětskou armádou. O této události byl natočen dokumentární film http://www.freedomsfury.net/main.html, http://www.filmbaby.com/films/2438 Základní pravidla Hřiště pro vodní pólo je vytyčeno na vodní hladině, viz obrázek XY. Obr. 59 Hřiště pro vodní pólo (http://www.stepp.cz/index.php/cs/ostatni/ke-stazeni/category/5), staženo 10.10.2012 Obr. 60: Stadion na vodní pólo, autor neznámý, zdroj internet Základní pravidla najdete na stránkách FSPS MU http://www.fsps.muni.cz/~kse/vyuka/plavani/polo_pl_050508.pdf DOVEDNOSTI VYUŽÍVANÉ PŘI VODNÍM PÓLU Plavání a specifické plavecké dovednosti Vysoká úroveň plaveckých dovedností je základem vodního póla. Trénink plavání je zejména v mladším věku hlavní náplní tréninku. Jedná se o plavání jak vytrvalostní pro získání vysoké aerobní kapacity, tak trénink sprintů. Ty jsou ve hře velice důležité, proto je třeba, aby hráči vodního póla byli velmi dobrými sprintery. Hráči vodního póla používají nejčastěji plavecký způsob kraul, především v jeho modifikaci s hlavou nad hladinou pro orientaci ve hře a při vedení míče. Dále využívají plavecký způsob znak, prsa a nezávodní plavecký způsob, tzv. bok. K dalším dovednostem potřebným pro patří. Dovednosti bez míče Šlapání vody – jak snožmo, tak střídmonož VIDEO Starty – získání vysoké plavecké rychlosti z klidu, z polohy na prsou, z polohy na boku, z polohy na zádech, ze střehové pozice VIDEO Výšlapy – získání co nejvyšší polohy ve vertikální poloze, vhodné pro přijímání přihrávek a pro střelbu VIDEO Rychlé změny směru plavání – změny při plavání jedním plaveckým způsobem, změny rychlosti při změně plaveckého způsobu. Plavání vpřed, obrat, plavání zpět. VIDEO Zastavení s protipohybem paží Dovednosti s míčem Dribling – vedení míče při plavání, změny směru, změny rychlosti VIDEO Uchopení míče – horní a spodní uchopení, uchopení a držení míče při plavání VIDEO Dribling – vedení míče, uchopování míče, strkání míče po hladině, krytí míče VIDEO Hody – různé druhy hodů, vrchní hod, boční hod, trčení, nadhození, zadovka VIDEO Chytání míče – chytání z přihrávky, různé intenzity přihrávky, krátká, dlouhá vzdálenost, sražení míče na hladinu. VIDEO