1.1 Pedobarometrie

Pojem barometr, označující přístroj k měření tlaku vzduchu, je odvozen z řeckých slov báros „tíha, váha“ a metrón „míra“.

Pedobarometrie je metoda, při které se měří lokální rozložení sil a zátěž na chodidle. Určuje tedy rozložení plantárního tlaku na chodidle a umožňuje znázornění sil působících na anatomické struktury chodidla. Slouží jako pomocný prostředek pro včasné rozpoznání a odhalení neobvyklých jevů v různých oblastech chodidla. Napomáhá takto určovat vady a deformace nohou, zjišťovat rozdíly mezi pravou a levou nohou jednoho pacienta či porovnávat nohy více pacientů. Lze říci, že ke každé nemoci nohou patří jejich charakteristický tlakový obraz. Dále také tato metoda pomáhá zjišťovat příčinu vzniku potíží ve vyšších etážích těla.

V minulosti byla a v mnoha případech stále je noha vyšetřována pohledem, pohmatem, případně prosvěcována rentgenem. Další jednoduchou diagnostickou metodou je vyšetření na plantoskopu (obr. 1), při kterém se pacient postaví na skleněnou desku a pomocí spodního zrcadla podiatr zhodnotí nožní klenbu a možné deformity. Pomocí plantografu (obr. 2), kde je nanesena tenká vrstva barvy se zhotoví na papír otisk chodidla – plantogram (obr. 3) – který je taktéž následně vyhodnocován.

Obr. 1: plantoskop

Obr. 2: plantograf

Obr. 3: plantogram

Ve srovnání s jednoduchými, do jisté míry subjektivními vyšetřovacími postupy, pedobarometrie umožňuje objektivní posouzení funkce chodidla při kontaktu s deskou během statické či dynamické zátěže. Informaci získáme prostřednictvím v desce umístěných piezoelektrických krystalů, jejichž deformace je převáděna na elektrický signál snadno přepočítatelný na konkrétní hodnoty síly a tlaku.