Občanské právo nzákladní soukromoprávní odvětví, určuje osobnostní a majetkový status člověka ndělíme na občanské práv hmotné a procesní n Novelizace nOd 1.1.2014 významná novela n31.12.2012 byl účinný občanský zákoník z roku 1964 nProšel mnoha změnami a novelami, přesto neodpovídal požadavků na moderní, demokratický zákon NOZ nOd 1.1.2014 je účinný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (tzv. NOZ) nVyhlášen 12.3.2012 – dlouhá legisvakační lhůta k seznámení nObsahuje nejen občanské právo, ale i rodinné právo, obchodní právo nPostaven na principech rakouského zákoníku (ABGB) z roku 1811-odpovídá tomu terminologie i instituty v něm obsažené ( právo průhonu, pacht apod) nZ toho plyne problém diskontuity NOZ nRůzné právní instituty převzaty z různých právních řádů (např. rodinný podnik – itálie, svěřenský fond – kanada) nSnaha o přehlednost – pouze krátké paragrafy = více než 3000§ nSoukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým, NOZ nZákladními hodnotami jsou rodina, vlastnictví a smlouva nVětší míra dispozitivnosti – bdělým náleží práva – větší autonomie (jedinou hranicí je nepůsobit újmu druhým)- NOZ spíše podpůrným prostředkem nPresumpce poctivosti a volních schopnosti = předpokládá se, že člověk jedná poctivě a je dostatečně rozumově vyspělý aby dokázal posoudit následky svého chování Základní zásady soukromého práva nZákladem jakékoliv právní úpravy nněkteré nalezneme přímo v ustanovení zákona, jiné jsou odvozeny z teorie práva nebo jiných předpisů, například Listiny základních práv a svobod n n Základní zásady nzásada autonomie vůle - možnost zvolit si, zda uzavřít soukromoprávní vztah, s kým, čeho se bude týkat, jakým způsobem se bude realizovat nvše je dovoleno, co není výslovně zakázáno – zakotveno v čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nzákaz zneužití svých práv - nelze využívat svých práv tak, aby nepřiměřeně omezovala ostatní nochrana dobré víry - zákon nesmí být vykládán tak, by porušil práva toho, kdo byl v oprávněné víře, že jednal v souladu s právem nzásada prevence - spočívá v předcházení ohrožení či poškození práv, nalezneme ji v ust. § 2009 a násl. OZ n Základní zásady nDalší zásady vycházející z NOZu npřirozené právo člověka hledat si své štěstí sám npovinnost respektovat právo člověka žít si podle svého nHledisko běžné opatrnosti nHledisko předpokládané odbornosti n Občanskoprávní vztah nObčanskoprávní vztahy jsou vztahy, které jsou upraveny normami občanského práva nvztahy absolutní a relativní nU absolutního vztahu vzniká individuálně určenému subjektu (viz dále) právo, které působí vůči všem ostatním, např. vlastnictví věci – právo s věcí disponovat, které nemůže nikdo jiný omezit nRelativní vztahy jsou vztahy vzájemné, které působí jen vůči jejich účastníkům – právo jedné strany odpovídá povinnosti strany druhé, např. kupní smlouva – povinnost zaplatit kupní cenu x právo dostat kupní cenu nObčanskoprávní vztah má 3 prvky: subjekt, předmět a obsah Subjekt nSubjekt je nositelem práv a povinností, které ze vztahu vyplývají nmohou to být fyzické nebo právnické osoby. Fyzická osoba nZa fyzickou osobu je považována jakákoliv lidská bytost, bez rozdílů týkajících se národnosti, rasy atd. nListina základních práv a svobod v čl. 5 říká, že každý je způsobilý mít práva. nTato způsobilost k právům a povinnostem (právní osobnost) vzniká narozením a končí smrtí. nJe přiznána i počatému dítěti za předpokladu, že se narodí živé. Fyzická osoba nAby mohla fyzická osoba samostatně navazovat právní vztahy musí být také svéprávná, tedy schopná nabývat svým jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. nDříve se svéprávnost nazývala způsobilost k právním úkonům nTato svéprávnost vzniká v plném rozsahu zletilostí (tj. dovršením 18 let) n Zvláštním způsob získání svéprávnosti je uzavření manželství před dosažením zletilosti, případně pokud soud vyhoví žádosti nezletilého o přiznání svéprávnosti nNezletilí mají způsobilost k právním úkonům jen v rozsahu přiměřeném jejich rozumové vyspělosti a věku (10 letý chlapec má způsobilost k tomu aby si koupil zmrzlinu, ale ne aby si koupil dům Fyzické osoby nNový občanský zákoník přinesl nové možnosti týkající se svéprávnosti osob s psychickým onemocněním. nJendou z těchto možností je tzv. předběžné prohlášení, které učiní člověk ještě v době v plné psychické kondici a které následně(např. až bude postižen stařeckou demencí) musí okolí respektovat a dodržovat. nPro pouze lehce psychicky narušené jedince může být pomocí nápomoc v rozhodování ve formě asistence, případně zastoupení členem domácnosti při vyřizování obvyklých záležitostí. nU těžších poškození může soud tak jako dříve svéprávnost omezit a ustanovit opatrovníka Právnická osoba nPrávnická osoba je organizovaný útvar, kterému zákon přiznává právní osobnost, ntuto osobnost má právnické osoba od svého vzniku do svého zániku nMohou to být družstva, obchodní společnosti= soukromé právnické osoby nNebo instituty veřejného práva např. Česká národní banka, Všeobecná zdravotní pojišťovna, jednotky územní samosprávy tj. obce, kraje. nDříve se jim přiznávala způsobilost k právním úkonům (svéprávnost) nDnes již svéprávnost nemá, jedná za ni osoba, která ji zastupuje n zastupující osobou bývá zpravidla statutární orgán, případně kdokoliv je k tomu oprávněn, např.uzavírání smlouvy obchodním zástupcem. Zastoupení nPokud nechce fyzická nebo právnická osoba jednat samostatně, nebo toho není z nějakého důvodu schopná, využívá se institut zastoupení. nRozlišujeme 3 druhy zastoupení, podle jeho vzniku: nzákonné zastoupení, které vzniká přímo ze zákona – za nezletilé jednají rodiče jako jejich zákonní zástupci nzákonné zastoupení, které vzniká na základě rozhodnutí státního orgánu, tzv. opatrovnictví – opatrovník zastupuje osoby, kterým byla omezena svéprávnost, nebo osoby nezvěstné, tzv. kolizní opatrovník jedná za nezletilého, pokud jeho zájmy mohou být v rozporu se zájmy jeho zákonného zástupce např. Rozvod rodičů, svěření dítěte do péče nsmluvní zastoupení – dohoda o plné moci k jednání, může být všeobecná, nebo pouze na některé úkony např. vyzvednout dopis na poště Předmět občanskoprávních vztahů nPředmětem občanskoprávních vztahů je to, na co je daný vztah zaměřen, tedy lidské chování a to, čeho se toto chování týká, tj. zpravidla věci, případně práva a jiné majetkové hodnoty nVěci můžeme dělit dle celé řady hledisek, pro běžné účely je nejdůležitějším dělení na věci hmotné a nehmotné a věci movité a nemovité. Věci nHmotná věc je samostatný ovladatelný předmět, zatímco věci nehmotné jsou zpravidla práva a jiné věci bez hmotné podstaty. nNemovitosti jsou pozemky a stavby, které nelze bez přemístit bez hrozícího porušení. Ostatní věci jsou věci movité nZ kategorie věci jsou nové vyjmuty zvířata, která jsou označena za smysly nadané tvory, kteří mají zvláštní hodnotu. Na zvířata se použije právní úprava o věcech v tom rozsahu, v jakém je toto použití možné. nNa zvíře tedy lze uzavřít stejnou kupní smlouvu jako například na kolo, ale opuštění zvířete se posuzuje jinak než opuštění věci a nebo v případě poškození zvířete má majitel zvířete právo na úhradu léčebných výloh i když budou převyšovat objektivní hodnotu zraněného zvířete. Obsah občanskoprávního vztahu nObsahem občanskoprávního vztahu jsou subjektivní práva a povinnosti, které ze vztahu vyplývají a jsou vynutitelná státní mocí. nNapř: povinnost zaplatit kupní cenu za koupenou věc atd. Občanskoprávní skutečnosti nObčanskoprávní skutečnosti jsou společenské a přírodní jevy, se kterými zákon spojuje vznik, změnu nebo zánik občanskoprávních vztahů. n2 hlavní občanskoprávní skutečnosti jsou právní jednání a čas Právní jednání nJedná se o nejvýznamnější právní skutečnost, je to chování vedoucí k právem uznaným následkům (uzavření smlouvy, výpověď z nájmu atd.). Aby se mohlo jednat o právní jednání, musí splňovat dané náležitosti: nnáležitost osoby – osoba, která úkon činí musí mít právní osobnost a být svéprávná nnáležitost vůle – musí být svobodná a vážná nnáležitost projevu vůle – vůle musí být projevena určitě a srozumitelně, pokud zákon stanovuje tak i v předepsané formě, např. kupní smlouva k nemovitosti musí být písemná nshoda vůle a jejího projevu nnáležitost předmětu – musí být možný a dovolený nelze tedy uzavřít smlouvu na koupi pozemků na Slunci (nemožný), nebo smlouvu o provedení vraždy (nedovolený) Čas nJe rozhodující právní skutečnost, ať už jako pevně stanovený čas (datum), nebo jako plynoucí čas (lhůta, doba). nS časem jsou spojeny dva důležité pojmy a to promlčení a prekluze: nPromlčení – po uplynutí lhůty právo nezaniká, ale oslabuje se jeho ochrana, tedy není vynutitelné soudem nPrekluze – pokud se právo neuplatní ve stanovené lhůtě, tak zaniká, např. reklamační lhůta Vlastnictví nPrávo mít a vlastnit je zakotveno v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. nJeho realizaci upravuje občanský zákoník v ust. § 1011 a následujících. nVlastník věci má právo se svým majetkem libovolně nakládat v mezích, které stanovuje právní řád. nToto právo může realizovat pouze tak, aby nad přiměřenou neobtěžoval a nepoškozoval práva někoho jiného Spoluvlastnictví nVěc může mít více vlastníků, jedná se pak o spoluvlastnictví. nKaždý z vlastníků má právo k celé věci, které je omezeno stejným právem všech ostatních spoluvlastníků. nPři rozhodování s společné věci se rozhoduje zpravidla většinou hlasů (velikost hlasů odpovídá velikosti podílů), u závažných rozhodnutí je potřeba jednotný souhlas. nNově je omezeno tzv. předkupní právo, které si spoluvlastníci buď sjednají (pokud spoluvlastnictví vzniklo smlouvou), a nebo je omezeno na dobu 6 měsíců (v případě že spoluvlastnictví vzniklo v důsledku dědění). nDříve bývalo předkupní právo neomezené Společné jmění nZvláštní druh bezpodílového spoluvlastnictví, spojený se vznikem manželství nVíce v kapitole „rodinné právo“ Závazky nJsou to právní vztahy relativní povahy, tedy působí pouze stranami tohoto vztahu. nPráva a povinnosti ze závazku vyplývající se zásadně doplňují nlze uzavřít téměř jakoukoliv smlouvu, i takovou co není výslovně upravena v NOZu = inominát Kupní smlouva nKupní smlouva je vztah mezi kupujícím a prodávajícím, nprodávající se zavazuje předat kupujícímu předmět koupě a umožnit mu nabýt k ní vlastnické právo nkupující je povinen předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. nPísemná smlouva je nutná pouze u převodu nemovitostí. nKupní cena musí být v penězích, jinak se nejedná o kupní smlouvu. Kupní smlouva nProdávající je povinen upozornit na vady které věc má, npokud vyjde vada najevo dostatečně, kupující má právo na slevu, nebo odstoupení od smlouvy. nZvláštní režim má prodej zboží u obchodníka, kde je stanovena dvouletá záruční doba. V této lhůtě je prodávající povinen reklamovanou věc převzít a posoudit oprávněnost reklamce, na posouzení má 30 dnů Darování nDárce darovací smlouvou přenechává něco bezúplatně obdarovanému nobdarovaný věc může, ale nemusí přijmout. nZásadní je bezúplatnost a dobrovolnost. nu převodu nemovitosti musí být písemná. nmožnost požadovat vrácení daru: nPokud se obdarovaný chová vůči dárci tak, že hrubě porušuje dobré mravy (např. nepostará se o těžce nemocnou babičku, která mu darovala byt a jeho pomoc potřebuje) ndárce se dostane do takové nouze, že nemá dostatek prostředků na zajištění výživy, může dárce požadovat vrácení daru Smlouva o dílo nPředmětem smlouvy je zhotovení díla dle přání zhotovitele. nOdměnou za provedení díla je jeho cena, odpovědnost z provedení nese zhotovitel nobjednatel je povinen spolupracovat (pokud se např. dohodli, že objednatel dodá materiál, ze kterého bude dílo vyhotoveno). nOd kupní smlouvy se liší tím, že se vytváří, opravuje, nebo upravuje věc dle individuálního přání objednatele. ndělená odopovědnost – pokud např. objednatel nedodá komponenty jak slíbil, zhotovitel není odpovědný za to, že dodal pozdě Zápůjčka nZápůjčka je dočasné přenechání druhově určených věcí (peníze, jablka…) k užívání n dříve označována jako půjčka. nToto přenechání věcí může, ale nemusí být úplatné. nÚplata může například spočívat i ve vrácení stejného množství dané věci, ale vyšší kvality. Výpůjčka ndočasné bezúplatné přenechání konkrétně určené nezuživatelné věci (auto, televize..) k užívání. nVypůjčená věc pak musí být bez poškození vrácena majiteli Nájem nNájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné n Nájem bytu nsmlouva musí být písemná nochrana nájemce je i v NOZu, ale je nižší, než bývala dříve nmožnost podnájmu bez souhlasu majitele, když tam nájemce bydlí nmožnost sjednat si zvyšování nájemného n výpověď z nájmu bytu nnově není potřeba přivolení soudu, ani sehnat tzv. bytovou náhradu nnájemce může dát výpověd z jakéhokoliv důvodu npronajímatel pouze z důvodů stanovených zákonem výpověď daná pronajímatelem npokud nájemce porušuje své povinnost zvlášť závažným způsobem lze vypovědět nájem bez výpovědní lhůty ns 3 měsíční výpovědní lhůtou: nPoruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. nJe-li nájemce odsouzen za úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází. nMá-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat. nJe-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. nMá být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno. nPotřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni přenechání věci k užívání nTen, kdo věcí disponuje s ní musí nakládat s péčí řádného hospodáře nProvozní, drobné opravy a udržbu nese na své náklady nV případě větších problémů – povinen oznámit majiteli a umožnit mu závadu odstranit nPovinnost vrátit věc v ne horším stavu Dědění nSe smrtí fyzické osoby (zůstavitele) zákon spojuje významné právní následky. nPráva a povinnosti, která jsou neoddělitelně spjata s osobou zemřelého zanikají, ostatní přechází na určené subjekty. nto co zůstane po zemřelém = pozůstalost nDědictví je právo, nikoliv povinnost, zákon umožňuje dědictví odmítnout, nebo se jej vzdát nV případě že dědicové nedědí, dědictví připadne státutvz. odúmrť, stát pak nastupuje na pozici dědice nNáš právní řád zná tři způsoby dědění to ze zákona, ze závěti a nově i na základě dědické smlouvy.. nnově možnost zřídit tzv. odkaz n Dědění ze závěti nPři sepisování závěti musí zůstavitel dodržet podmínky stanovené zákonem. Závět musí být sepsána vlastní rukou. nPokud není sepsána vlastní rukou, musí mít formu notářského zápisu, nebo být podepsána svědky. nV závěti smí zůstavitel převést pouze ta práva která má on sám, závěť se ale nemusí týkat celého majetku, npokud se závěť týká jen části, zbytek se dědí dle zákona. nZávět nemůže obejít tzv. neopomenutelné dědice, tj. potomky zůstavitele, kteří musí dostat podíl dle zákona. nZávěť lze kdykoliv zrušit, nebo sepsat novouNově lze připojit k závěti podmínky, které musí dědic splnit, aby zdědil svůj podíl. nTěmito podmínkami může být například způsob naložení s tělem zůstavitele, povinnost vyživovat nějakou osobu, či postarat se o mazlíčka zůstavitele. nTyto podmínky ale nebudou vždy platit neomezeně, pokud budou nereálné, nebo šikanozní, nebude na ně brán ohled Dědická smlouva nMusí mít formu veřejné listiny, tedy být sepsána před notářem a není možné ji pak jednostranně zrušit, zůstavitel má tedy jistotu, že ji smluvní dědic dodrží. nDědická smlouva ukládá smluvnímu dědici učinit něco ještě za života zůstavitele nmůže se jednat například o dohodu, že se dědic o zůstavitele postará v době před smrtí a za tu mu připadne určitá část podílu. nDědická smlouva se může uzavřít maximálně do výše ¾ hodnoty pozůstalosti. Dědění ze zákona npokud zůstavitel nezanechal po sobě závěť, nebo dědickou smlouvu ndědí se v posloupnosti podle tříd: n1. třída – děti a manžel, zásada rovnosti podílů, pokud nedědí některé dítě, dědí jeho potomci n2. třída – pokud nejsou po zůstavitelovi žádní potomci, dědí ve 2. skupině manžel ½ dědictví, dále rodiče a ti co žili ve společné domácnosti jako zůstavitel nejméně rok před smrtí n3. třída– dědí sourozenci a ti co žili ve společné domácnosti jako zůstavitel nejméně rok před smrtí a starali se o něj, nebo byli na něm odkázáni výživou, získají stejné podíly n4. třída– prarodiče zůstavitele – stejné podily n5. třída - prarodiče rodičů zůstavitele n6. třída – děti sourozenců zůstavitele nneopomenutelný dědic – dědi zůstavitele, případně jejich potomci nnezletilý – ¾ zákonného podílu nzletilý – ¼ zákonného podílu nodkaz – zůstavitel odkáže jednu konkrétní věc někomu cizímu (např. obraz uklízečce) nodkazovaník se nestává dědicem n n n