Aplikované psychosociální vědy 7 Slouží pouze pro interní potřeby předmětu. Hlavní zdroj: http://www.fsps.muni.cz/impact/zaklady-sociologie Zdraví a jeho dimenze Slouží pouze pro interní potřeby předmětu. Hlavní zdroj: http://www.fsps.muni.cz/impact/zaklady-sociologie Hlavní výchozí zdroje: •Hodaň, B., & Dohnal, T. (2005). Rekreologie. Olomouc: Hanex. •Křivohlavý , J. (2009). Psychologie zdraví. Praha: Portál. •Payne, J. et al. (2005). Kvalita života a zdraví. Praha: Triton. •Ždímal, P. (2010). Spirituální dimenze zdraví. Diplomová práce. Olomouc: FTK UP. •Projekt VIPPA 2 - Posílení odborného potenciálu výzkumných týmů v oblasti podpory pohybové aktivity na Univerzitě Palackého •Vytvoření nového vědeckého týmu v oblasti mezinárodní výzkumné studie HBSC, zdravého životního stylu, podpory pohybové aktivity (PPA), spirituality a zážitkové pedagogiky (ZP) na Fakultě tělesné kultury (FTK), Univerzity Palackého v Olomouci (UP). ČLOVĚK A ZDRAVÍ •Fenomén zdraví je velice obsáhlý. Zasahuje do všech myslitelných oblastí našeho života. • Proto existuje mnoho pohledů, ze kterých můžeme zkoumat, co se za tímto pojmem skrývá. • •Předpoklady: –Každý zodpovídá sám za svoje zdraví. –Zdraví není jen otázkou fyzického těla a duše (zahrnuje i duchovní úroveň). Tato dimenze je neprávem opomíjena, což vede k jednostrannému zaměření na oblast těla. Je potřeba si uvědomit, že člověk je bytostnou jednotou těla, duše a ducha. Tyto složky se ovlivňují navzájem. Jedno bez druhého nemůže být. To samé platí v oblasti zdraví. –Budeme-li cokoliv činit bez zaměření k určitým hodnotám a cílům, vytratí-li se z našeho konání morální ohled, přestaneme-li rozvíjet svoje vnitřní kvality, budovat svůj charakter, ztratí veškeré naše snažení smysl. –Člověku, který v životě ztratil smysl, je fyzický výkon a zdatnost k ničemu. Je minimálně stejně důležité, jako je práce na fyzickém potenciálu, mít takové duchovní kvality, které nám umožní smysluplně svého potenciálu využívat. Fyzický růst by měl být v rovnováze s růstem duchovním. ZDRAVÍ JAKO FENOMÉN •Zdraví v užším slova smyslu je ústředním problémem pro medicínu i zdravotnictví jako organizaci. • •V širším slova smyslu se ale dotýká celé řady oborů dalších. Výraz zdraví lze tedy potkat v rozmanitých souvislostech (Payne et al., 2005). • •Ke zdraví lze přistupovat v „pojetí zdravého člověka i zdravé rodiny, případně zdravé obce, zdravého státu, zdravého životního prostředí i zdravého světa apod. Stejně je možno chápat také nezdravého člověka, nezdravou rodinu, nezdravou obec, nezdravý stát, nezdravé životní prostředí i nezdravý svět“ (Křivohlavý, 2009, 28). • •Můžeme rozvíjet úvahy o „zdravém vzduchu či stravě přes zdravý styl života či životosprávu až po metaforická vyjádření rázu zdravého sebevědomí či zdravého rozumu, případně zdravé společnosti či ekonomiky a podobně“ (Payne et al., 2005, 11). ZDRAVÍ JAKO FENOMÉN •V dnešní společnosti je zdraví vnímáno jako nepřítomnost nemoci. •„Z takového přístupu jsou potom ve vztahu ke zdraví odvozovány dvě možnosti – zdraví mám (jsem zdráv = nejsem nemocen), takže mě vlastně nezajímá, nebo zdraví ztrácím, event. nemám (nejsem zdráv = jsem nemocen), obrátím se tedy na příslušnou organizaci“ (Hodaň & Dohnal, 2005, 99). • •Převážně je navíc nemoc vnímána „ve smyslu tělesném, do spojení s psychikou se dostává velmi omezeně, převážně s jakýmsi ostychem, jakýkoliv jiný aspekt většinou nepřipadá v úvahu“ (Hodaň & Dohnal, 2005, 99). • •Chápání zdraví ve smyslu absence nemoci nemotivuje k žádné prevenci, objeví-li se nemoc, člověk využívá vědy zprostředkované lékařem. •„Tedy služby, kterou se člověk snaží využívat proto, aby mu zdraví vrátila. Takový přístup ke zdraví má naprosto spotřebitelský charakter a je v úplném souladu s filozofií konzumní společnosti“ (Hodaň & Dohnal, 2005, 99). •Zdraví je chápáno jako zboží, které si lze koupit. Konzumnost postihuje celý život současných vyspělých společností a neminula ani tuto oblast. „Tím ale došlo k nekonečné redukci celého složitého problému zdraví“ (Hodaň & Dohnal, 2005, 99). KOŘENY SLOVA ZDRAVÍ •Slovo zdraví původně znamenalo v řečtině a latině celek (Křivohlavý, 2009). •Anglický výraz pro zdraví – health souvisí s výrazy heal, holy, což odkazuje na vzepětí ke smyslu života – vysvěcení, požehnání, spásu, tedy zkušenosti zakotvené v religiozitě. •Podobně i německé heil, latinské salus a v češtině kořen zdrv, mají mít totéž pozadí (Payne et al., 2005). •Antická filozofie věnovala velkou pozornost tomu „jak moudře žít“. Žít zdravě znamenalo žít moudře a dobře. –Řecké ischio znamenalo být zdráv a silný. –Řeckým slovem hygiaio, které je nám známé jako termín hygiena, se rozumělo být zdráv a schopen života. –Pojem holokteria potom znamenal dokonalé zdraví (Křivohlavý, 2001). •Obdobné širší pojetí zdraví a uzdravování je známo i z hebrejštiny. „Slovo ‚šalom‘ znamenalo nejen ‚celé zdraví‘, ale i ‚vnitřní klid a mír, celost a neporušenost‘ člověka jako nedílného tělesného, duševního a duchovního celku“ (Křivohlavý, 2009). TEORIE ZDRAVÍ •Křivohlavý (2001) uspořádal teorie zdraví podle toho, zda je zdraví chápáno jako prostředek k určitému cíli, nebo jestli se na něj nahlíží jako na cíl sám o sobě – jako konečný stav veškerého našeho snažení: • •1. zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly; •2. zdraví jako metafyzická síla; •3. salutogeneze – individuální zdroje zdraví; •4. zdraví jako schopnost adaptace; •5. zdraví jako schopnost dobrého fungování; •6. zdraví jako zboží; •7. zdraví jako ideál. TEORIE ZDRAVÍ •1. zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly – zdraví chápou jako podstatně důležitý moment s ohledem na uskutečňování životních cílů. •2. zdraví jako metafyzická síla – zdraví vidí jako dynamický jev, který se pohybuje v obou směrech od kladného pólu (dobrého zdraví) k zápornému pólu (nemoc). •3. salutogeneze – individuální zdroje zdraví – Dobré zdraví chápou jako mimořádně vysokou a obecně velice žádoucí životní hodnotu. •4. zdraví jako schopnost adaptace – zdraví chápou v podstatně širším zorném úhlu než jen jako zdravé (normální) fungování lidského těla (berou v úvahu i psychické, sociální a duchovní dimenze zdraví). •5. zdraví jako schopnost dobrého fungování – vidí úzký vztah mezi kvalitou života a zdravím. •6. zdraví jako zboží – kladou důraz na osobní odpovědnost člověka za jeho vlastní zdravotní stav. •7. zdraví jako ideál – nevidí problém zdraví jen jako individuální otázku, ale zaměřují pozornost i na jeho komunitní, ekologickou a politickou podmíněnost (Křivohlavý, 2001, 39). • DEFINICE ZDRAVÍ •Jednotlivé teorie definují zdraví odlišně. V literatuře je nejvíce citovanou definice, která chápe zdraví jako ideál. Pochází od Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO), která ji poprvé vyslovila již v roce 1946. Za svoji životnost vděčí především velice širokému pojetí své formulace: • •„Health is a state of complete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease and infirmity” (Křivohlavý, 2001, 37). • •Definici zdraví WHO je možno do češtiny přeložit: „Zdraví je fyzické, psychické a sociální blaho a nikoliv nepřítomnost choroby či poruchy“ (Payne et al., 2005, 16). •Můžeme se setkat i s odlišnými překlady. Například podle Šolcové (2007, 426) tato definice vymezuje zdraví jako „stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli jako pouhou nepřítomnost nemoci nebo slabosti.“ DIMENZE ZDRAVÍ • •fyzická (tělesná) •psychická (duševní) •sociální (společenská) •spirituální (duchovní) • Duchovní (spirituální) zdraví •Oblast duchovního zdraví velice úzce souvisí se zdravím duševním. Frankl ve své logoterapii, což je psychoterapeutický směr, poukazuje na důležitost nalézání smyslu – cílů, hodnot našeho života. •Tyto aspekty jsou nepochybně transcendentní povahy, tudíž budou patřit do oblasti duchovní. O psychoterapii se Jung vyjádřil takto: „Náboženství jsou psychoterapeutické systémy. A copak děláme my, psychoterapeuti? Pokoušíme se vyléčit utrpení lidského ducha, lidské psýché či lidské duše a náboženství se zabývají stejným problémem. Proto je Bůh sám léčitel; je lékař, léčí nemocné a zabývá se poruchami duše; a to je přesně to, co nazýváme psychoterapií“ (Jung, 1995, 82). •Zajímavá je i tato myšlenka: Mentální a duchovní rozvoj nezávisí na stavu tělesných schopností. A bez rozvoje duchovních kvalit je dlouhý život vlastně stejně jen promarněný čas. O tomto problému Čogjam Trungpa řekl, že pokud by se lidé měli dožívat tisíce let a nerozvíjet přitom své duchovní kvality, pak je lepší po třech stech letech spáchat sebevraždu. • Chybí-li nám skutečný mentální a spirituální rozvoj, pak zůstaneme věčnými vězni přeludů svých špatných zvyků (Sachs, 1996, 145).