Aplikované psychosociální vědy Organizace předmětu •1/0 •Zkouška •Po 19:00-19:50 •A111/311 •Zdroje: •Literatura •Prezentace •Základní podoba •Rozšířené •Nutnost sledovat aktuální situaci (zájemci o hodnocení A) •Bonusy za účast (evidence pouze pro pozitivní motivaci) • Témata • •Úvod – zaměření předmětu, cíle, struktura •Základní sociologické poznatky, filosofická východiska, vztah mezi sociologií a psychologií •Začlenění sportovce do společnosti – sociologické a psychologické aspekty •Aspekty současné společnosti: postmodernismus, sportifikace, technologizace •Komunikace ve sportu: verbální a nonverbální prostředky •Kultura ve sportovním prostředí: aspekty masovosti, prahy zmasovění a možnosti řešení problémů vzniklých mainstreamovými tlaky •Základy verbální a nonverbální komunikace •Analýza psychických stavů osobnosti sportovce, autodiagnostika aktuálních psychických stavů •Diagnostika skupinových vztahů – sociální dimenze •Předstartovní, startovní a soutěžní stavy, psychologická selhání •Zdraví a jeho dimenze •Duševní zdraví rozhodčího Zkouška: písemný test, ústní pohovor. • •Organizace. Bezprostředně po absolvování testu proběhne debata ve skupině o testových otázkách, jejich kontextu a správných odpovědích. Dále budou následovat krátké individuální výstupní pohovory. •Test se skládá z 20 otázek. Je rozdělen do 2 částí. Část A obsahuje 14 uzavřených otázek (varianty odpovědí = A–D). Část B obsahuje 6 otázky otevřené. Pro úspěšné zvládnutí testu je třeba dosáhnout 75 % úspěšnosti. •Bonus – 0,5 bodu za účast na přednášce • Základní literatura •SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister&Principal, 2002. 517 s. Studium. ISBN 80-85947-80-3. •VANĚK, Miroslav. Psychologie sportu. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 180 s. •SEKOT, Aleš. Sport a společnost: Socializační kontext. In Společenská úloha sportu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2009. s. 36-44, 9 s. ISBN 978-80-86317-72-4. •SLEPIČKA, Pavel, Václav HOŠEK a Běla HÁTLOVÁ. Psychologie sportu. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2006. 230 s. ISBN 8024612909. Klíčová slova •Aplikovaný •Formát předmětu • •Psychosociální •Prerekvizita • •Věda •pozitivismus • • Auguste Comte (1798-1857) - francouzský matematik, společenský reformátor a originální myslitel, zakladatel pozitivismu a jeden ze zakladatelů sociologie. Historie a osobnosti sociologie •Sociologie se začala formovat až na začátku 19. století. Za otce sociologie je považován francouzský filosof Auguste Comte, který také v roce 1838 poprvé užívá slovo sociologie (z latinského socius = společník nebo societas = společnost a řeckého logos = slovo, výklad). •Comtova sociologie je pojímána jako pozitivní věda o společenském pokroku stojící na vrcholu hierarchie věd. •Přibližně ve stejné době jako Comte zveřejňují své úvahy o vztazích ve společnosti a společenském vývoji Herbert Spencer a Karel Marx. •Vedle těchto tří osobností patří do šestice sociologických klasiků ještě o generaci mladší Vilfredo Pareto, Ferdinand Tönnies, Émile Durkheim, Max Weber a Georg Simmel. •V 90. letech 19. století se sociologie institucionalizovala, první nezávislou katedru sociologie založil Albion Woodbury Small v roce 1892 na Chicagské univerzitě (viz též Chicagská škola) Sociologie •vědu o společnosti (sociální fyziku) zakládá Comte •jednak jako součást své teorie o historickém vývoji poznání lidstva •jednak v reakci na stav společnosti své doby, který považoval za velmi kritický. •Cílem vědy o společnosti je vybudovat systém teoretického poznání, jehož aplikace v politice umožní s co nejmenšími náklady a co nejrychleji překonávat krize, jimiž lidstvo při svém civilizačním vývoji prochází •- Comte dělí sociologii na •sociální statiku (zkoumání podmínek existence a fungování společnosti, studium sturktury řádu) •sociální dynamiku (analýza zákonů vývoje/pokroku směřujícího ke konečnému stadiu pozitivismu) • Pozitivismus •Termín pozitivismus v nejširším slova smyslu označuje každou filozofickou nebo vědeckou teorii dovolávající se čistého a prostého poznávání empirických faktů nebo takovou, která se opírá o jistoty experimentálního typu. • •Pozorování empirických faktů musí být vedeno teorií, jinak je slepé a bez užitku. (I. Kant: „Myšlenky bez obsahu jsou prázdné, smyslový názor bez pojmů je slepý.“) • •Pomocí zkoumání empirických faktů lze dospět k formulování obecných sociologických zákonů jakožto neměnných a opakujících se vztahů posloupnosti a podobnosti mezi jevy. • •Cílem pozitivistické sociologie je rozvinout v kontaktu se zkoumanou realitou abstraktní teoretické principy, jimiž se bude každé další pozorování řídit a zároveň je bude zpětně testovat a modifikovat. • •pono, -ere, posui, positum = klást Zákon tří stádií •těmito stadii (del Comta) procházejí lidské myšlení (rozum), ontogeneze jednotlivce, všechny obory lidského vědění a dějiny lidstva: •1) Teologické stadium: lidská mysl usiluje o absolutní vědění, o odhalení neměnné povahy bytí. Protože však takové otázky člověk nedokáže zodpovědět skrze empirické poznání, věří se v této fázi, že všechny jevy jsou produkovány díky jednání nadřpirozených bytostí. Cílem společnosti je neustálý výboj a vztah v ní mají podobu vojenských vazeb. Základní institucí je otroctví. Duchovními vůdci jsou kněží, světskými vojevůdci. Nejvýraznější jednotkou je rodina. Základem integrace jsou kontakty mezi skupiniami a duch náboženství. •2) Metafyzické stadium: člově předpokládá existenci abstraktních sil schopných produkovat veškeré jevy, s nimiž přichází do kontaktu. Příčiny dění však už nejsou spatřovány vně věcí, ale přímo v nich. Namísto boha tak nastupuje pojem přírody. Stále převládá představivost nad pozorováním. Duchovními vůdci jsou kněží a filozofové, světkoumoc zastupují právnící. Základní sociální jednotkou je stát – kontrola z jeho strany pomocí práva a armády je základem integrace. •3) Pozitivní stadium: mysl vzdala marné hledání absolutních počátků a konečných určení univerza a věnuje se studiu zákonů, tj. neměnných vztahů posloupnosti a podobnosti mezi jevy. Člověk se zde zříká nároků na absolutní vědění a spokojuje se s postupným, nikdy nekončícím přibližováním pravdě. Vědění je založeno na pozorováním přísně vědeckou metodou. Duchovními vůdci jsou vědci, nejvýraznější sociální jednotkou pak průmysl s průmyslníky jako světskými vůdci. Základem aktivit se stává výroba a osou sociální integrace vzájemná závislost. • Hierarchie věd •Čím výše stojí určitá disciplína v hierarchii věd, tím je její předmět bádání specifičtější, komplexnější a méně přístupný exaktnímu měření a predikci. •Vědění jednotlivých disciplín dosahuje pozitivního stadia tím dříve, čím je obecnější, jednodušší a nezávislejší na ostatních vědách. •Každá věda v hierarchii se vynořuje v závislosti na dřívějším vývoji svých předchůdců, vždy podle zákona rostoucí komplexnosti a klesající obecnosti dosaženého poznání. •Sociologie, biologie, chemie, fyzika, astronomie, matematika •