1
Jak může interakce, schopnosti a motivace zvýšit náš výkon
PhDr. Petr Fiľo, Ph.D. (filo@fsps.muni.cz)
Míra výkonu je dána především schopnostmi (fyzickými, psychickými), vztahovými vazbami,
úsilím a motivací.
Rozbor vlastních zkušeností s fotbalovou akademií, s tenisem. Odlišnosti v motivaci chlapců
a dívek.
1. Interakce trenér (bezpečná vazba, viz teorie attachmentu) s hráčem a rodičem.
Pokud je chování pečující osoby (i trenéra) vyhýbavé nebo nekonzistentní, vzniká
některý z typů tzv. nejisté vazby (insecure attachment), jíž odpovídá vznik
nepřizpůsobivých strategií chování u dítěte:
a) Vyhýbavá vazba (typ A) je označení pro typ vztahu vyvolaný odmítající matkou
(trenérem), kdy se dítě naučí nedávat najevo negativní emoce, tedy křičet nebo plakat.
b) Úzkostně ambivalentní vazba (typ C) vzniká, nejsou-li reakce matky konzistentní a
předvídatelné a matka v některých situacích nereaguje; za typický příznak tohoto typu
vazby je považováno, že negativní projevy dítěte jsou přehnaně intenzivní.
c) Dezorganizovaná neboli dezorientovaná vazba (typ D) vzniká, je-li pečující osoba
zároveň zdrojem bezpečí i zdrojem ohrožení, například týrání nebo zneužívání.
Příznačnou reakcí dítěte je chronická úzkost a dezorganizace vzorců chování.
Psychologické experimenty Harryho Harlowa „Klec zoufalství“ zaznamenaly průlom v teorii
attachmentu. Do té doby považovali vědci i laická veřejnost za dostačující, že matka zaručí
dítěti pouhé základní biologické potřeby: nakrmí ho, přebalí, zajistí teplo apod.
Zřejmě nejznámější Harlowovy pokusy zahrnovaly studium opic, které byly „vychovávány“
dvěma druhy opičích matek – obě byly atrapy vytvořené z drátů. Jedna z nich byla pokryta
příjemnou tkaninou běžně používanou k výrobě ručníků – froté, kdežto druhá atrapa byla
vytvořena pouze z drátů. Drátěná matka však v sobě měla zabudovanou láhev mléka čili
plnila funkci kojení. Přestože froté matka nekojila, malé opice trávily většinu času u ní.
Další fáze experimentu spočívala v zastrašování opic v kleci. Kdykoli bylo mládě opice
postrašeno, utíkalo k froté matce a objalo ji namísto matky, která mu poskytovala jídlo.
Podobně ve chvíli, kdy byl do klece vložen neznámý předmět, mláďata zůstala nejdříve
přitisknuta k froté matce a teprve poté se odvážila předmět prozkoumat. Opice, které byly
zavřeny do místnosti bez své froté matky, se chovaly jiným způsobem: zkameněly strachem,
začaly naříkat, dřeply si nebo si začaly cucat palec. Jiné začaly naříkat a běhat od objektu k
objektu, hledajíc svoje froté matky. Přítomnost drátěné matky v neznámé místnosti
nepředstavovala žádnou změnu – opice byly stejně nešťastné i tehdy.
Když už mladé opice nepotřebovaly mléko a začaly jíst klasickou stravu, byly od froté matky
odděleny na dobu tří dnů. Po navrácení ke svým froté matkám se již od nich nechtěly oddělit
a jakmile jim byl do klece vložen neznámý objekt, zůstaly přitisknuty k matkám, namísto aby
objekt prozkoumaly, jak to činily před třídenním odloučením. Harlow z toho usoudil, že
potřeba bezpečí byla důležitější než potřeba seberozvoje.
2
Výsledky studie ukázaly, že mláďata „vychovaná“ jak pouze drátěnou matkou, tak froté
matkou (která v tomto případě dodávala zásobu mléka) přibírala na váze stejnou rychlostí.
Nicméně mláďata, které byla vychovávána pouze drátěnými matkami, měla problémy s
trávením mléka a častěji trpěla průjmem. Harlow z tohoto vyvodil, že nedostatek útěchy je
pro opice psychologicky stresující.
Důležitost této studie však především spočívá ve vyvrácení do té doby běžného
pedagogického názoru, že matky by se měly vyhýbat rozmazlování dětí a že emoce jsou ve
výchově dětí zanedbatelné. Do tohoto experimentu bylo za nejdůležitější prvek při vytváření
pouta mezi matkou a dítětem považováno krmení. Harlow však názorně předvedl, že matčina
péče pouto mnohonásobně zesílila. Harlow svou studii popsal jako studii lásky. Byl také
přesvědčen, že útěcha a láska může být poskytována jak matkou, tak otcem, což je dnes široce
uznávaným faktem.
Pochopitelně se našli odpůrci, kteří Harlowovi vytýkali, že experiment dokazuje pouze vztah
mezi opicemi a výsledky Harlowových studií by neměly být aplikovány v lidských vztazích.
Podle nich Harlow přeceňuje důležitost útěchy a podceňuje důležitost kojení a péče.
2. Vývoj obecných intelektových schopností a vnímání světa u dětí ve věku 11 – 15
let.
Čtyři Piagetovy vývojové etapy myšlení jsou:
a) Sensomotorické stádium: od narození do 2 let života (děti poznávají svět pomocí
pohybů a smyslů a získávají vědomí stálosti objektů)
b) Předoperační stádium: od 2 do 7 let (používání jazyka, egocentrické myšlení)
c) Stadium konkrétních operací: od 7 do 12 let (dokáže logicky přemýšlet o konkrétních
událostech, pochopení stálosti počtu, množství a hmotnosti)
d) Stadium formálních operací: 12 let a více (dokáže logicky myslet o abstraktních
pojmech).
3. Motivace dětí k tréninku chlapců a dívek
Existuje motiv, společný všem lidem, který zvyšuje snahu lidí uplatnit své schopnosti na co
nejvyšší úrovni v aktivitách, na které lze aplikovat hodnocení úspěšnosti x neúspěšnosti?
Hovoří se o tzv. výkonové motivaci, výkonovém motivu, potřebě dobrého (úspěšného)
výkonu atd.
USA 50. léta 20. století - psychologové:
a) Mc. Clelland: výkonová motivace, potřeba (need for achievement) je generalizovanou
motivací, vstupuje do všech situací, kde se může uplatnit - je trvalou charakteristikou,
dána dispozičně. Intenzitu výkonové motivace, tzv. motivační tendence lze vyčíst z
poměru dvou základních tendencí: z tendence dosáhnout úspěšného výkonu/vyhnout
se neúspěchu (Tv/Tn)
b) Atkinson: doplňuje model "očekávání x hodnota" o situační faktory.
Výsledné motivační zaměření (Mz) je dáno faktory:
3
Pv (Pn) = potřeba úspěšného výkonu (potřeba vyhnutí se neúspěchu)
Iv (In) = incentivní hodnota úspěchu (přitažlivost/nepřitažlivost)
Spv (Spn) = subjektivní pravděpodobnost (nepravděpodobnost) úspěšného výkonu=
očekávání
Spv (Spn) + Iv (In) jsou komplementární proměnné
Tv = Pv x Iv x Spv Mz = Tv - Tn
Tn = Pn x In x Spn
Spor o podíl vlivu vrozeného a získaného na Mz - viz experimenty s indiány...
Vztah mezi Mz a obtížností zvolených úkolů:
Tv Tv > Tn
Tv < Tn
velmi snadné obtížnost úkolu velmi obtížné
Evropa 50. léta 20. století - psychologové:
Heckhausen: výkonová motivace spojována s úzkostí (podporující/brzdící výkon)
Výkonová motivace je tím silnější, čím více aktuální výkon souvisí se vzdálenějším cílem.
Lidé s vyšší výkonovou motivací více odkládají (jsou schopni odložit) svou odměnu a s větší
měrou přemýšlí o důsledcích svého jednání.
3 druhy očekávání:
očekávání určité situace realizace činnosti očekávání výsledků
(úspěšnost x neúspěšnost) očekávání důsledků (následků).
Sebepojetí, sociální hodnocení a výkonová motivace:
Tv - potvrzení vlastního já?
Tn - potřeba ochrany já?
Horneyová - vyhnutí se neúspěchu u žen - chápání ženské role ve společnosti? Muži snižují
hodnocení atraktivity žen s vyšší výkonovou motivací, u žen je tomu naopak.
S výkonovou motivací úzce souvisí:
a) Problematika aspirací
b) Atribuční procesy
Atribuční procesy – týkají se oblasti sledování připisování příčin (vzniku) našich výkonů.
4
Badatelé v oblasti sociální psychologie 80. let 20. století vycházeli z klinické praxe J. Rottera
(1954) a jeho pojetí Locus of control. Podle způsobu připisování příčin výkonů (úspěchu,
neúspěchu) rozlišoval své pacienty s vnitřním (hledání příčin v sobě samém) a vnějším
(hledání příčin v okolí) místem kontroly.
B. Weiner obohacuje model definováním 4 základních příčin (úspěchu a neúspěchu):
Internalisté Externalisté
Atribuční chyby (oblast zkoumání sociální psychologie): vlastní úspěch bývá přisuzován
vnitřním příčinám, neúspěch vnějším. Za úspěch druhých naopak může štěstí atd., neúspěch
se hledá v dispozičních vlastnostech…
Naučená bezmocnost (M. Seligman)- u jedince převládá stabilně vnější atribuce.
schopnosti-stabilní faktor
úsilí-labilní faktor
obtížnost-stabilní faktor
náhoda-labilní faktor