Práce s reflektivním deníkem - Reflektivní deník je jednou z forem, jak pracovat na svém profesním rozvoji. Zachycuje Vaše myšlenky, pocity, podněty, reakce… Smyslem je, abyste si uvědomovali, co během praxe prožíváte, jak se pedagogicky rozvíjíte, posunujete. - Bude Vás provázet po celou dobu Vašeho studia, vždy na Vašich praxích. Je součástí portfolia. - Jde o volné psaní, tzn. jeho smyslem je zachytit Vaše myšlenky, pocity, nápady, řešení… prostě vše, co se odehrávalo ve Vašem nitru, ve Vás samotných. Podstatou je třídění ve „vaší hlavě“ všeho toho, co se během praxe odehrálo a co Vás nějakým způsobem oslovilo. - Formát psaní je buď na počítači, nebo klidně formou skutečného deníku vlastním písmem. Můžete ho doplňovat různými odkazy na webové stránky, stahovat si obrázky, ale také dokreslovat sami za sebe schémata, lepit obrázky a vymýšlet další kreativní věci, které zachycují podstatu reflektivního deníku. Rozsah: pokud budete psát na počítači, pak při „jednoduchém“ řádkování budete odevzdávat po každé odučené výuce cca. ¾ stránky A4 (v součtu Vaší praxe to musí být min. 6 popsaných A4 ve wordu). - Píšete ho za každou Vámi odučenou výukovou jednotku. - Tento deník po skončení praxe (jakmile budete mít všechny zápisy, apeluji na to, abyste psali deník průběžně, to je podstata rozvoje) pak budete vkládat do Odevzdávárny k předmětu Reflexe praxe 1. Pokud ho budete psát rukou, stačí stránky naskenovat či vyfotit mobilem a v této podobě vložit do Odevzdávárny. O čem psát, aneb návrh struktury reflektivního deníku pro mnou odučenou výuku od mé 1. výuky po mou 6. výuku včetně: POZOR! Deník není chronologickým zápisem, co jste během výuky dělali! Vyberte jen ty situace, které Vás něčím oslovily, šokovaly, udělaly Vám radost, cítili jste se v nich dobře, špatně, trapně… prostě to, co je pro Vás z různých důvodů důležité: 1. Co předcházelo tomu, než jsem šel vyučovat do školy (kdo mi zadal téma výuky, jak jsem se domluvil s provázejícím učitelem, jak jsem se připravoval na výuky, z čeho jsem čerpal… jaké pocity mě provázely s ohledem na učivo, třídu, školu…) 2. Několik informací k výuce: téma, cíl, škola, třída, datum, kde se výuka odehrává… 3. Po skončení výuky: Jak jsem spokojen s výukou? Co se mi povedlo? Co bych příště zlepšil, udělal jinak? Co mi běželo hlavou při výuce? Co bylo mou „radostí“ ve výuce? Co bylo mou „starostí“? Jak jsem se při výuce cítil? Jak reagovali žáci? Jaká byla ve třídě atmosféra? 4. Jakou zpětnou vazbu jsem dostal od provázejícího učitele? 5. ……. další ryze „Vaše“ otázky… O čem psát, aneb návrh struktury reflektivního deníku pro mnou odučenou výuku od mé 7. výuky po mou poslední výuku: DODÁME POZDĚJI UKÁZKA REFLEKTIVNÍHO DENÍKU – volného psaní: citováno ze stránek PdF MU – (https://www.ped.muni.cz/pedagogika/ukoly-k-praxi/): Panebože! Já prostě učitel asi učitel nebudu, já na to fakt asi nemám nervy. To co dělo minulý týden o přestávce … nechápu, proč na ty žáky ta třídní učitelka prostě z první doby pořádně nezaječela, a byl by klid! Vřískot, jekot, nadávky, pobíhání sem tam, prostě úplný chaos. A paní učitelka mi potom s klidem a úsměvem říká, no jo, někdy je to náročný. Ale přitom vůbec nevypadá na to, že by to pro ni skutečné náročný bylo! V podstatě musím ale přiznat, že ona je skutečně ve výsledku zklidnila, a to aniž by musela zvýšit hlas. Jsem poměrně impulzivní člověk, dá se říct možná někdy (ehm, často) cholerik. V matematice jsem pomáhal v hodině jednomu žákovi, který dlouho chyběl a byl pozadu za zbytkem třídy. Moc chytrej nebyl, a že by se nějak snahou přetrhnul, to se taky říct nedá. To bylo něco na mě. Měl sto chutí mu říct, tak ty tři týdny chybíš a pak místo toho, abys zabral, tak to ještě flákáš. A navíc ani vůbec neoceníš, že ti s tím takhle někdo ještě extra pomáhá. Když to srovnám s učitelkou, o které jsem psal, tak první slovo, co mě napadá, je trpělivost. Ona jí má a já ji prostě nemám. Ano, vybavím si nějaké okamžiky, kdy jsem dokázal být trpělivý. Ale ty se nevztahovaly k práci s dětma. Nevím, jestli si dokážu představit, že bych se to nějak dokázal naučit, jestli bych dokázal ustát každodenní kontakt s vřískajícími puberťáky. Na druhou stranu, mě hodně baví učit. Zatím asi nechávám tohle dilema otevřené…