Posturální stabilita a hluboký stabilizační systém Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií Kamenice 5, 625 00 Brno, Česká republika T: +420 549 49 2930, E: info@fsps.muni.cz, www.fsps.muni.cz Mgr. Ivan Struhár, Ph.D. ● Posturální stabilizace a centrace kloubů – centrace segmentu, funkční centrace… ● Svalová systematizace – lokální a globální stabilizátory ● Hluboký stabilizační systém páteře stabilizační funkce bránice stabilizační funkce břišního svalstva stabilizační funkce paravertebrálních svalů Koncepce Spirální stabilizační řetězce Obr. 1 SSR- seratus anterior Obr. 2 SSR- pecoralis major Obr. 3 SSR- trapezius Obr. 4 SSR- latissimus dorsi Posturální stabilita- aktivní držení segmentů těla proti působení vnějších sil, ze kterých nejvíce dominuje tíhová síla. Jedná se o aktivita, která zpevňuje pohybové segmenty těla. ➢ při jakémkoli pohybu je vždy vyžadována úponová stabilizace svalu, který pohyb vykonává ➢ znakem efektivní stabilizace je správné nastavění segmentů při daném posturálním nebo pohybovém úkolu (centrace segmentů) ➢ snahou je dosáhnout také kloubní postavení, které umožňuje optimální statické zatížení (funkční centrace). Funkční centrace je zabezpečena právě svalovou činností. Posturální stabilizace a centrace kloubů Svalová systematizace ➢ tradiční dělení na tonické a fázické svalové skupiny ➢ z pohledu přímé participace na stabilizaci segmentu je vhodnější používat dělení - lokální a globální stabilizátory Lokální stabilizátory - při jejich aktivitě dochází k minimální změně délky svalového vlákna Globální stabilizátory - zabezpečují přenos sil mezi velkými částmi těla (převod sil mezi trupem a horní/dolní končetinou Hluboký stabilizační systém trupu a páteře ➢ v literatuře jsou hluboké stabilizační svaly popisované velmi neurčito a nejednotně ➢ termín ,,Hluboký stabilizační systém (HSS),, označuje lokální svaly páteře a funkční stabilizační jednotku lumbální části páteře HSS je len jeden, ale z hlediska kliniky a didaktiky ho můžeme rozdělit na oblast: a) Cervikálnía horní hrudní části páteře b) Dolní hrudní a lumbální části páteře Cervikální oblast: synergie mezi střední vrství extenzorů a ventrálně uloženou hlubokou vrství svalů (m.splenius capitis, m. splenius cervicis, m. longissimus capitis, m.longissimus cervicis, m. longus capitis…) Lumbální oblast: synergie mezi extenzormi dolní Th-L páteře (mm.multifidi) a flexormi (bránice, břišní svaly, svaly pánevního dna) Aktivace svalů Hlubokého stabilizačního systému je automatická, a tím plní ochrannou funkci proti zátěži na strukturu trupu a páteře. Pokud dojde k poruše souhry těchto svalů, dojde ke svalové dysbalanci a následně k vertrogenním potížím (bolesti zad, výhřez meziobratlové ploténky, blokády jednotlivých úseků páteře…) Obr. 5 mm. multifidi Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Multifidus_muscle#/media/File:Multifidi.png Obr. 6 Hlavní svaly HSS Stabilizační funkce bránice Obr. 7 Stabilizační funkce bránice (Kolář, 2009) ➢ hlavní dechový sval ➢ je nutné zdůraznit stabilizační funkci bránice ➢ aktivace bránice je podmínkou každé pohybové činnosti Intenzita zatížení rozhoduje o dominanci dechové nebo posturální funkci. Stabilizační funkce břišního svalstva Obr. 8 musculus transversus abdominis ➢ aktivační timing ➢ častým problém je porušení stabilizačního vzoru Cílená aktivacem. transversusabdominis? Stabilizační funkce paravertebrálních svalů ➢ po akutním ataku LBP dochází k výrazné atrofiimm.multifidi Obr. 9 mm. multifidi Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Multifidus_muscle#/media/File:Multifidi.png snížení stabilizačnífunkce nadměrná aktivita globálníchstabilizátorů nevhodní stabilitasegmentu ZMĚNA POHYBOVÉHOSTEREOTYPU Pokud jsou svaly Hlubokého stabilizačního systému dysfunkční, funkci za ně přeberou svaly povrchové, které nedokáží poskytnout přesné nastavení v jednotlivých kloubech páteře, vzniká zde tedy svalové napětí, bolesti a blokády. ➢ otevřený a uzavřený kinematický řetězec ➢ mobilita řetězce ➢ redundance pohybového řetězce ➢ pohybová strategie ➢ zřetězení funkčních poruch Svalové smyčky a svalové řetězce Funkční poruchy pohybového aparátu ▪ poruchy funkce kloubů, svalů a nervů, ostatních měkkých tkání, orgánů, orgánových soustav a celého organismu, kdy není primárním důvodem projevu onemocněníorganická, strukturálnípříčina ▪ funkční poruchy pohybového aparátu se nejzřetelněji projevují ve třech systémových, vzájemně propojených, úrovních: a) v oblastifunkce svalů – svalová nerovnováha; b) v oblasticentrálníregulace – poruchy pohybových stereotypů; c) v oblastifunkce kloubů – omezení kloubní pohyblivosti nebo hypermobilita. Hodnocení posturálního stereotypu ▪ Vyšetřovaný ve stoje předpaží do 90 ° a setrvá takto 30 sekund. Jestliže se postoj podstatně nezmění, jde o správné držení. Jestliže se hlava a horní část hrudníku zaklání, ramena jdou dopředu, bříško je vystrčené – jde o vadné držení (Obr.). Test se provádí u dětí od 4 let. Trendelenburg-Duchennova zkouška Je to hodnocení svalové síly m. gluteus medius a minimus. Vyšetřovaný stojí na jedné končetině, druhá je pokrčena v koleni a v kyčli. Za pozitivní zkoušku se považuje pokles pánve na straně pokrčené končetiny. Za známku oslabeníabduktorůkyčelního kloubu lze považovatuž i laterální posun pánve. Vyšetření dechového stereotypu Hrudník v nádechovém (inspiračním) postavení ▪ Výrazná chyba pokud je hrudník trvale v nádechovém (inspiračním) postavení i v klidu – aspekčním nálezem jsou pak hluboké nadkličkové jamky, zvýraznění m. SCM a skalenové svaly, napětí v horních fixátorech lopatek a svalů v oblasti ramenního pletence. ▪ „Paradoxní dýchání“ – inkoordinace dechu, při nádechu se břišní stěna klesá dolů (pacient břicho vtahuje), při výdechu se břišní stěna vyklenuje. Nejzávažnější porucha. Při nedostatečné aktivitě břišního svalstva páteř ztrácí oporu bránice, dochází k přetížení disků Lp. ▪ Horní typ dýchání – závažná porucha, hrudník se zvedá pomocí auxiliárních dýchacích svalů a nerozšiřuje se. ▪ Tento typ dýchání je neekonomický z hlediska plicní ventilace, ale dochází k přetěžování auxiliárních svalů, které se upínají v oblasti Cp. Častá je zvýšená kyfóza hrudní páteře, protrakce ramen, kyfotizace CTh přechodu. Tento typ dýchání může být i asymetrický - při horním typu dýchání se rameno na jedné straně zvedá více než na druhé. Položíme ruce na dolní žebra vyšetřované osoby z obou stran. oPři správnémdýchání se ruce od sebe vzdalují tak, jak se rozšiřujehrudník. oKdyž se ruce zvedají, zvedá sportovec při dýchání hrudník (horní typ dýchání). oKdyž je tato chyba výrazná, může být hrudník trvale v inspiračním postavení i v klidu. oAspekčním nálezem jsou pak hluboké nadklíčkové jamky, zvýraznění m. SCM a skalenové svaly, napětí v horních fixátorech lopatek a svalů v oblasti ramenního pletence. oInkoordinace dýchání může být až tak výrazná, že během nádechu se břicho vtahuje a při výdechu se vyklenuje- paradoxní dýchání. Za posturálních podmínek (vsedě, vstoje)- trup se rozšiřuje od pasu k nahoru. ▪ Nádech a výdech mají trvatpřibližně stejně ▪ Nádech a výdech mají být slyšet ▪ Pohledna obličejovésvalstvo-uvolněno.Zejména rty, tvář a jazyk ▪ Vleže na břiše sledujeme dýchací vlnu ➢ nádech začíná v oblastibřicha a postupujesměrem nahoru ➢ docházík laterálnímu rozvoji spodních žeber, horní žebra se vyklenují směrem dopředu ➢ nádech poté končí v hrudníku, kde by měl dojít až do podklíčkové oblasti ➢ při výdechu dochází k opačnému ději - tedy nejprve putujehrudníksměrem dolů, spodní žebra dovnitř a následuje břicho Svalový test flexorů kyčelního kloubu Poloha: Vleže na zádech s pánví na stole a s vyloučením anteverze a sešikmení pánve. Netestovaná dolní končetina je pevně přitažená k břichu tak, aby byla zcela vyrovnána bederní lordóza. Vyšetřovanou dolní končetinu uvede vyšetřující pasivně a šetrně do takové polohy, aby končetina volně visela. Fixace: Je provedena přitažením kolena nevyšetřované končetiny k trupu. Mimoto ještě vyšetřující pomáhá končetinu u trupu přidržovat, aby v žádné fázi vyšetřování nedošlo k lordotizacibederní páteře. Hodnocení: Hodnotímepodle postavení stehna, bérce a podle deviacepately. Dále podle možnosti stlačenístehna do hyperextenze, bérce do flexe a stehna do hyperaddukce. Svalový test flexorů kolenního kloubu Poloha: Leh na zádech, horní končetiny podél těla. Dolní končetiny spočívají na podložce v nulovém postavení. Držení a fixace: Vyšetřující fixuje pánev na testované straně. Uchopí testovanou, v kolenním kloubu extendovanou dolní končetinu tím způsobem, že pata vyšetřovaného spočívá v loketním ohbí vyšetřujícího, aby se zabránilo rotaci dolní končetiny. Dlaň vyšetřujícího spočívá na ventrální straně bérce, vykonává tlak, kterým zajišťuje stálou extenzi v kolenním kloubu. Hodnocení: Hodnotímerozsah flexe v kloubu kyčelním. Vyšetření ukončujeme v okamžiku, kdy začneme cítit tendencik flexi v kolennímkloubu testované končetinynebo pohyb pánve (tzn. sklápění pánve nazad). Svalový test m. erector spinae Poloha: Vzpřímený sed, horní končetiny volně podél těla, dolní končetiny flektovány v 90 ° v kloubech kolenních i kyčelních, stehna na vyšetřovacím stole. Celá chodidla jsou opřenao podložkutak, aby byl zachován pravý úhel v hlezenníchkloubech. Fixace: Vyšetřující fixuje pánev za lopatykostí kyčelních tak, aby zabránil anteverzi pánve. Pohyb: Maximální předklon, při kterém se páteř musí rozvíjet plynulým obloukem. Během celého pohybu nesmí pánev změnit své výchozí postavení. Hodnocení: Měříme kolmou vzdálenost čelo – stehno. 1.Vzdálenost čela od stehna není větší než 10 cm. 2.Vzdálenost čela od stehna je 10–15cm. 3.Vzdálenost čela od stehna je větší než 15 cm. Vyšetření hybných stereotypů a funkčního stavu svalů převážně fázických Vyšetření hybného stereotypu extenze v kyčelním kloubu Svalovýtest m. rectus abdominis Vyšetření hybného stereotypuabdukce v ramenním kloubu Svalovýtest addukce lopatek Vyšetřování koordinace mot.stereotypů 1. Předklon a narovnáni se z předklonu 2. Otáčení trupu vsedě Patomechanizmus vybraných chybných motorických stereotypů 1.Chůze a stoj Rozhodující porucha rovnováhymezi: ➢hýžďovými svaly a hyperaktivními flexory v kyčli, ➢mezi hyperakt. vzpřimovači trupu ➢oslabenými břišními svaly a oslabenými abduktory a tuhými adduktori Zvýšení sklon pánve, vyklenutí břicha Časté i oslabení mm.glutaei med. 2.Zvedání paží ➢ Rozhodující správná fixace ramenního pletence (horní část m.trapezius a m.levator scapulae shora a m.trapezius a m. serratus anterior zdola). ➢ Svalová dysbalance spočívá v oslabené dolní části trapezius a m. serratus anterior a v hyperaktivitě horní část m.trapezius a m.levator scapulae Přetěžování krční páteře Protažení fascií 1. Protažení lumbodorzálních fascií kraniálním směrem ➢Výdech ➢Pomalý hluboký nádech ➢,,Kašel,, 2. Protažení fascií na zádech kraniálním směrem ➢Nádech ➢Zadržet dech, výdech ➢2-3x 3. Protažení fascií na obou stranách trupu ➢Používá se při zjištění omezené lateroflexi trupu ➢Pohled nahoru, hluboký nádech. Zadržet dech ➢Výdech ➢2-3x ➢Možná i autoterapie 4. Protažení fascií okolo hrudníku ➢nádech ➢Výdech ➢autoterapie 5. Protažení laterálních fascií na krku 6. Cvičení hlubokých břišních a zádových svalů ➢Vtahování pupku vsedě nebo vstoje ➢ ,,jízda na kole,, vleže 7. Cvičení m. serratus anterior ➢V kleku na všech čtyřech