Oslabení dýchacího systému – asthma  Astma bronchiale. Definici podle WHO, která je zakotvena i v Mezinárodní dohodě o diagnostice a léčbě astmatu z roku 1992  Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest.  Jde o stavy výdechové dušnosti s typicky hvízdavým dýcháním, vyvolané bronchiální obstrukcí, hyperprodukcí hlenu v dýchacích cestách za současného otoku sliznice, stav je provázen maximálním inspiračním postavením hrudníku vyvolaným spasmem inspiračních svalů, hlavně bránice. Výsledkem je ztížené expirium. Projevy Astmatický záchvat vzniká neočekávaně. Z počátečních projevů je to zejména:  dráždění ke kašli,  prodloužený výdech,  neklid, strach, pocení, pocit tísně na prsou. Akutní záchvat  Dušnost (astmatická dušnost je většinou typicky výdechová) způsobená neostatečnou průchodností dýchacích cest při stažení průduškového hladkého svalstva, otoku sliznice a nadprodukci hlenu.  Při dalším zhoršování stavu se objevuje cyanóza, celková slabost.  Záchvat může trvat několik minut až několik dnů. Pokud již trvá 6–12 hodin, mluvíme o tzv. status astmaticus. Jedná se o stav, který je charakterizován dlouhým trváním, těžkým průběhem a ohrožením vnitřního prostředí organismu. Pozor:  čím déle onemocnění trvá a počet záchvatů stoupá, tím výraznější jsou doprovodné komplikace v oblasti somatické.  Oslabení svalů, snížená tělesná zdatnost, nedostatek pohybu vede k ochablému držení těla, deformitami hrudníku  Negativně ovlivněn i psychický vývoj- izolace Klasifikace tíže astmatu 1.Intermitentní astma  ojedinělé záchvaty (méně než 1× týdně), mezi kterými nemocný nemá žádné obtíže, noční záchvaty méně než 2× měsíčně.  plicní funkce mezi atakami jsou normální, PEF či FEV1 (usilovně vydechnutý objem za první sekundu; objem vzduchu vydechnutý s největším úsilím za 1. sekundu po maximálním nádechu) je před léčbou nad 80 % náležité hodnoty, variabilita PEF je pod 20 %. (PEF – vrcholový výdechový průtok; nejvyšší rychlost na vrcholu usilovného výdechu ) 2. Lehké perzistující astma  frekvence záchvatů nejméně 1x týdně a nejvíce jedenkrát denně, noční příznaky se vyskytují více než 2× měsíčně, PEF je nad 80 %, variabilita 20–30 %. 3. Středně těžké perzistující astma každodenní ataky záchvatovité dušnosti či noční záchvaty častěji než jedenkrát týdně, PEF mezi 60–80 %, variabilita 20–30 %. 4. Těžké perzistující astma kontinuální příznaky s omezením životních aktivit, PEF pod 60 % Etiologie a příčiny vzniku Faktory podmiňující vznik astmatu: Faktory hostitele • genetické predispozice • atopie • hyperreaktivita dýchacích cest • psychický stav Faktory prostředí • alergeny obytných budov (prach, roztoči, kočky, psi, hlodavci, švábi, plísně…) • alergeny vnějšího prostředí (rostlinného či živočišného původu) • znečištěné životní prostředí, tabákový kouř • infekce dýchacích cest • socioekonomické postavení • výživa a léky • obezita Diagnostika Spirometrie  Popisuje výměnu vzduchu mezi plícemi a atmosférou, tedy plicní ventilaci.  Vyšetření se provádí vsedě ve vzpřímené poloze. Náustek se vkládá mezi zuby a je držen rty. Nutný je nosní klip. Vyšetření se provádí opakovaně, za validní hodnoty se považují nejlepší ze tří technicky dobře provedených manévrů.  Naměřené parametry jsou zaznamenány do tzv. spirometrické křivky neboli spirogramu, který v souřadnicovém systému vyjadřuje závislost změny objemu v čase. Ze spirogramu stanovujeme například tyto parametry: FVC • usilovná vitální kapacita FEV1 • usilovně vydechnutý objem za první sekundu PEF • vrcholový výdechový průtok; nejvyšší rychlost na vrcholu usilovného výdechu; MEF • maximální výdechové průtoky (rychlosti) na různých úrovních FVC, kterou je ještě třeba vydechnout (nejčastěji na 75 %, 50 % a 25 % FVC). Funkční vyšetření plic VT– dechový objem; objem vzduchu vdechnutý nebo vydechnutý jedním normálním vdechem nebo výdechem. ERV- expirační rezervní objem; množství vzduchu, které lze ještě vydechnout po normálním výdechu. IRV– inspirační rezervní objem; množství vzduchu, které lze ještě nadechnout po normálním nádechu. VC– vitální kapacita; maximální objem vzduchu, který lze po maximálním nádechu vydechnout nebo po maximálním výdechu nadechnout (VT + IRV + ERV). IC– inspirační kapacita; maximální objem vzduchu, který lze nadechnout z klidového výdechu (VT + IRV). df– dechová frekvence; počet dechů za 1 minutu. Statické parametry Funkční vyšetření plic PEF - vrcholová výdechová rychlost, FVC – usilovná vitální kapacita, SVC – spirometrická /klidová / vitální kapacita, FEV 1 – usilovně vydechnutý objem vzduchu za jednu vteřinu, FEV 1% FVC – Tiffeneaův index, podíl FEV1 a VC MEF 25, 50, 75 – maximální výdechové průtoky na různých úrovních vydechnuté FVC Vrcholová výdechová rychlost – PEF se měří výdechoměrem a představuje nejvyšší rychlost, které v průběhu usilovného výdechu proud vzduchu dosáhne, přesnost měření záleží na pacientově úsilí a správné technice měření. Měření se provádí ve stoje, nemocný se zhluboka nadechne, vloží výdechoměr do úst a vydechne co největší silou a co nejrychleji, zaznamenává se nejvyšší hodnota ze tří měření. Variabilita kolísání hodnoty PEF během 24 hodin u zdravých nepřesahuje 10%, nejnižší hodnoty jsou okolo čtvrté hodiny ranní, nejvyšší kolem šesté hodiny odpolední. Dynamické parametry Projevem astmatu může být jeden ale i několik. Mezi hlavní příznaky řadíme:  Pískavý dech  Dušnost  Kašel  Tlak na hrudi  Sklovitý vazný hlen Astma má nejčastější příznaky pískavý dech (hvízdavé zvuky začínající v průduškách) a dušnost (pocit nedostatku dechu s charakteristickým obtížným výdechem) .sec/%100. 1  FVC FEV Tiffeneaův index fyziolog. > 80% obstrukční choroba - např. astma (zbytnění sliznice) FVC v normě, FEV1 snížena= zúžení dýchacích cest, emfyzém... restrikční choroba - např. plíce po nádoru, TBC (↓ plocha), silikóza, plicní edém, zá snížený objem plic - zmenšený funkční objem plic FVC↓, FEV1 - normální FEV 1 – usilovně vydechnutý objem vzduchu za jednu vteřinu FVC – usilovná vitální kapacita  námahou indukované astma (EIA –exercise induced astma)  námahou indukované bronchokonstrikce (EIB - exercise induced bronchoconstriction)  při nepřerušované fyzické zátěži stupňované intenzity do vyčerpání (obr. 1) Pokles FEV1 až o 20%!  při nepřerušované fyzické zátěži střední intenzity (obr. 2)  při intervalové fyzické zátěži střední intenzity (obr. 3) Proč vzniká pozátěžový bronchospazmus?  Hyperventilace vyvolává ochlazování dýchacích cest Při ventilaci cca 30 - 40 l začíná cvičící osoba dýchat ústy, tím se mění kvalita vzduchu, teplota a vlhkost klesá  vyšší odparování tekutiny z povrchu sliznice, dokumentován pokles až o 18 °C  Nastává bronchokonstrikce  Sliznice reaguje na ochlazení zvýšením překrvením (snaha o zahřátí), které vyvolává edém, a tak se ještě víc zužuje průsvit bronchů Spirometrie před zátěží Zátěž: 6 –8 minut na bicyklovém ergometru nebo běhátku, poslední 4 minuty o intenzitě 70 –80% VO2max (u dětí SF kolem 160 –180/min) Spirometrie po zátěži Hodnotí se FEV1 po zátěži proti jeho hodnotě před zátěží touto interpretací: Pokles FEV1 o 10 –25% znamená lehký stupeň pozátěžového astmatu, Pokles o 26 –50% střední stupeň, Pokles o více jak 50% těžký stupeň pozátěžového astmatu. Samotná reakce na hyperventilaci při sportu a reakce na hyperventilaci v laboratoři zdravotnického zařízení může být značně odlišná (Novotný, 2002). Exercise and asthma: Exercise and asthma: an overview Stefano R. Del Giacco,1,*† Davide Firinu,1 Leif Bjermer,2 and Kai-Håkon Carlsen Rozdělení astmatu Klinicky lze rozlišit několik forem astmatu: • atopické, alergické astma je často sdruženo s alergickou rinitidou či atopickým ekzémem, má genetický základ; • endogenní astma senzibilizace na bakteriální antigeny v dýchacích cestách; • pozátěžové astma záchvaty dušnosti vznikají po tělesné námaze; • chladové astma projevuje se během pobytu v suchém a chladném prostředí; • aspirinové astma vyvolávajícím činitelem jsou preparáty obsahující kyselinu acetylsalicylovou; • profesní astma vyvoláno alergeny z pracovního prostředí. Zásady provádění pohybové aktivity při astmatu Cílem ZTV je pomocí vhodně zvolené pohybové aktivity zlepšit stav: • dýchacích funkcí, • funkčního stavu svalového systému, • držení těla, • fyzickou zdatnost, • výkonnost • celkovou adaptaci organismu na tělesnou zátěž a současně i zlepšit psychický stav cvičenců. Zásady • seznámit se s lékařskou zprávou astmatika; • zjistit, jak silné reakce u cvičenců zpravidla nastávají; • na jaké podněty je astmatický záchvat zpravidla vyvolán; • ujistit se, zda mají cvičenci u sebe léky pro první pomoc při záchvatu; • hned od začátku vysvětlit cvičencům význam cvičení; • před hodinou uvolnit dýchací cesty, hrudník a břicho – stažení v pase je překážkou; • cvičební jednotka trvá 45 minut, přičemž časová dotace na úvodní a závěrečnou část je cca. 7–8 min. a hlavní část 30 min.; • v hlavní části se spolu s vyrovnávací gymnastikou věnujeme nácviku bráničního dýchání – po dobu asi 20 min.; • důraz je kladen i na výdechovou fázi; • cvičení zaměřujeme na uvolnění hrudníku a ramen, odstranění svalové dysbalance v rámci horního zkříženého syndromu, na posílení mezižeberních a břišních svalů a na zmírnění případných deformit hrudníku a páteře; • dbáme na správnou koordinaci dechu s pohybem, důraz na dýchání nosem s postupným prohlubováním výdechové fáze a zapojením břišních svalů; • při cvičení dodržujeme hygienické zásady bezprašného prostředí bez přítomnosti alergenů; • postupně zvyšujeme intenzitu cvičení – vhodné jsou dynamické činnosti prováděné intervalově; Oslabení kardiovaskulárního systému  kardiovaskulární onemocnění řadíme mezi civilizační choroby. Dle WHO jsou nejčastější příčinou úmrtí v tzv. západní civilizaci. Většina onemocnění srdečně cévního systému, s výjimkou vrozených vad, se vyskytuje spíše v dospělém věku. Mezi kardiovaskulární onemocnění patří • Ischemická choroba srdeční • Angina pectoris • Infarkt myokardu • Vrozené srdeční vady • Získané srdeční vady • Kardiomyopatie (porušena činnost myokardu bez poruchy chlopní) • Hypertenze • Cévní mozkové příhody • Ischemická choroba cév DK • Záněty žil • Chronická žilní nedostatečnost Rizikové faktory sedavého životního stylu: • ateroskleróza • obezita • diabetes mellitus II. • hypercholesterolemie • zvýšená hladina kyseliny močové v krvi • nedostatečná pohybová aktivita • dědičnost, stres • věk • kouření • dlouhodobě užívaná antikoncepce u žen Příznaky srdečních onemocnění 1. bolest na hrudníku • u chronické formy (anginy pectoris) se objevují bolesti, tzv. stenokardie, po námaze (jinou provokací je chlad, emoce, přejedení) lokalizované na hrudní kosti, hrudníku, rameni a horní končetině (nejčastěji levé). U akutní formy (srdečního infarktu) silná, déletrvající bolest se stejnou lokalizací jako u chronické formy. 2. poruchy rytmu • vznikají v různých částech převodního systému srdečního a projevují se: zpomalením (bradykardií), zrychlením (tachykardií), nepravidelnostmi rytmu. Příčinou je: • porucha tvorby vzruchu • poruchy vedení vzruchu 3. dušnost • zprvu pouze při větší zátěži, postupně i při minimální zátěži, nakonec i klidová (u ICHS, zánětů srdce) Příznaky srdečních onemocnění 4. otoky (edémy) • při selhávání srdce pravého – otoky na dolních končetinách, levého – plicní otok 5. cyanóza • namodralá kůže a sliznice vzniklá při nedostatečném sycení krve v plicích, při míšení tepenné a žilní krve, při městnání v žilním oběhu (u některých srdečních vad, při selhávání pravého srdce) 6. kašel • spojený s plicním edémem a s vykašláváním růžové pěny Příznaky cévních onemocnění • snížený krevní tlak (šok, mdloba) • zvýšený krevní tlak • bolest a poruchy citlivosti (uzávěr cévy, neprůchodnost cévy) • otoky (různé příčiny) • barevné a tepelné změny kůže (záněty, tepenné uzávěry) • poruchy výživy tkáně (nedostatečné prokrvení z různých příčin) vedoucí např. k bércovému vředu či ke gangréně části končetiny a při komplikacích až k amputaci  Varixy (riziko vzniku žilního uzávěru, ucpání plicní cévy – embolie) Zásady pro cvičení: v horizontální poloze – imitace chůze, jízdy na kole bandážování DK úprava životosprávy, ne statické polohy, nenosit břemena s velkou hmotností Ischemická choroba srdeční  ICHS je onemocněním srdce, ke kterému dochází tehdy, jestliže věnčité (koronární) tepny nejsou v důsledku zúžení nebo uzávěry schopny dodat srdečnímu svalu tolik krve, kolik jí (zejména při zvýšené námaze nebo psychickém vypětí) potřebujeme.  Ischemickou chorobu srdeční rozdělujeme na: chronickou formu – anginu pectoris akutní formu – infarkt myokardu. Angina pectoris  bez přiměřené dodávky kyslíku není srdeční sval schopen v dostatečné míře stahovat a pumpovat krev do celého těla.  při částečném zúžení koronárních artérií (věnčitých tepen) podmíněném jejich aterosklerotickými změnami (přítomností ateromových nebo fibroateromových plátů ve stěnách) nepřitéká do srdce dostatečné množství krve a srdeční sval není dostatečně zásoben kyslíkem.  zejména při námaze tak dochází k situaci, kdy vzniká nepoměr mezi zvýšeným požadavkem srdečního svalu na přívod krve a kyslíku a relativně nedostatečným přívodem krve a kyslíku přes zúženou koronární tepnu.  nepoměr mezi potřebou a dodávkou se projeví jako ostrá bolest – nejčastěji za hrudní kostí – angina pectoris. Typy angíny pectoris 1. Chronická stabilní angina pectoris frekvence záchvatu angíny pectoris je relativně stabilní (např. 1 x týdně), vyvolávající faktor je stejný (přibližně stejný stupeň námahy), má stejné trvání (např. 2–3 minuty), odstranění vyvolávajícího faktoru (např. námahy) vede k zmírnění těžkostí. Záchvaty chronické stabilní angíny pectoris by neměly trvat déle než 5 minut. 2. Nestabilní angina pectoris hovoříme o ní v případech, kdy zvýší frekvence záchvatu, prodlouží se jejich trvání, změní se vyvolávající faktor (dříve námaha, nyní se bolest objevuje i v klidu). 3. Vazospastická angina pectoris (Prinzmetalova angina pectoris) je typ anginy pectoris způsobený stažením (spazmem) koronární tepny. Je poměrně vzácná a vyskytuje se většinou v klidu. Infarkt myoardu  jedná se o akutní formu anginy pectoris. Příznaky infarktu jsou podobné jako u anginy pectoris (bolest na hrudníku), jen bolest je pronikavější,  průchod krve ztížen nebo znemožněn aterosklerotickým plátem, a krev pak vytvoří sraženinu. Ta částečně nebo úplně ucpe koronární artérii. Tento stav prakticky zastaví anebo velmi významně sníží přívod krve a kyslíku do některé části srdečního svalu.  Při závažnějším nedostatku kyslíku dochází k poškození buněk srdce a mnohé z nich začínají odumírat. Toto odumírání srdeční tkáně se nazývá srdeční infarkt neboli infarkt myokardu.  ucpání hlavní tepny zásobující levou srdeční komoru je daleko závažnější než postižení drobné periferní větve. Pokud se po srdečním infarktu obnoví normální přítok krve, poškozená srdeční tkán se začne hojit. Odumřelé svalové buňky jsou nahrazeny vazivovými, které vytvoří na srdci jizvu. http://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/79059/WHO_DCO_WHD_2013.2_eng.pdf;jsessionid=BD0D7042370 B75F44E7FE8B7316FF16E?sequence=1 Hypertenze Je onemocnění charakterizované u dospělých při opakovaném měření vyšším tlakem (TK) než 140/90 torů. • normální TK – 120/80 • zvýšený TK – nad 140/90 • snížený TK – pod 100/60 Hypertenze se řadí mezi hlavní rizikový faktor ischemické choroby srdeční.  Hypertenze se projevuje bolestmi hlavy, bolestmi v hrudníku nebo úzkostí, objevuje se časté krvácení z nosu. Při dlouhodobě neléčeném vysokém krevním tlaku jsou vnitřní stěny tepen velmi namáhané. Ve svalové vrstvě jejich stěn se množí svalové buňky, ta se tak stává hrubší. Tepny ztrácejí elasticitu, jejich vnitřní průměr se zužuje. To má za následek, že srdce musí vynaložit více úsilí k přečerpávání krve, což vede k jeho pozdějšímu poškození. Hypertenzi dělíme do 3 stádií 1. stádium – pouze zvýšený krevní tlak 2. stádium – navíc změny na srdci (zvětšení levé komory), na ledvinách (výskyt bílkoviny v moči), na očním pozadí (zúžení cév) 3. stádium – přidružují se orgánová onemocnění Hlavní zásady cvičení hypertoniků Pohybová aktivita je vhodná pouze pro 1. a 2. stádium!!! pro hypertoniky není v žádném případě vhodná statická silová svalová činnost (nošení břemen, zvedání těžkých břemen, práce s rukama nad hlavou, posilování, úpolové sporty apod.); nedoporučují se ani aktivity, při nichž dochází k psychickému vzrušení (činnosti závodního charakteru); doporučená cvičení by měla být vytrvalostního charakteru, např. rychlá chůze, cyklistika, lyžování, plavání; intenzita cvičení by měla dosáhnout 60–80 % maximální tepové frekvence; doporučená frekvence cvičení je 3–5x týdně po dobu 30 min; nezbytné jsou pravidelné kontroly krevního tlaku, a to nejen u lékaře, ale i při cvičení. Vyšetření srdeční funkce Jedná se o zkoušky, které hodnotí oběhovou zdatnost. Sleduje se reakce srdeční frekvence (SF) nebo i krevního tlaku na různé typy zatížení s měřením v různých fázích změn. 1. Test W 170 •Provádí se na bicyklovém ergometru při stupňovaném zatížení (dvě až tři 5 minutové zátěže – 1 | 1,5 | 2 W/kg hmotnosti), měří se srdeční frekvence. Výkon se vyhodnocuje ve watech, kterého by vyšetřovaný dosáhl při SF 170 úderů za minutu. Věk (roky) Wmax (W) Wmax. kg −1 W170 (W) MUŽI ŽENY MUŽI ŽENY MUŽI ŽENY 12 163 142 4,4 3,5 93 67 15 246 186 4,2 3,4 152 95 18 278 190 4,1 3,3 178 103 25 283 185 3,8 3,1 193 109 35 264 174 3,4 2,7 195 115 45 242 164 3,1 2,4 195 121 55 220 154 2,7 2,1 195 127 2. Step test  Vystupování na různě vysoký stupeň po dobu (3) 5 min dospělí 50 cm vysoký pro muže, 45 cm pro ženy, 30 cm pro děti a mládež  SF se měří 3 krát v 30 sekundových intervalech v zotavovací fázi. Vypočítává se index a stupeň tělesné zdatnosti se vyhodnocuje podle tabulek s ohledem na pohlaví, věk a trénovanost. Pomůcky: stupínek o dané výšce, měřič času (mobil, stopky), případně metronom Výstupový test: Testovaná osoba si na znamení připraví jednu nohu na stupínek, druhá je na zemi Vystupování a sestupování se provádí střídavě levou a pravou, přičemž jedna noha zůstává na stupínku a vyšetřovaný si nesmí pomáhat opíráním rukama o stehna. Bezprostředně po ukončení testu se testovaná osoba posadí a podstoupí měření tepové frekvence spolužákem Počet tepů měříme v 30sekundových intervalech, ve standardních časech zotavení tj. 1-1:30 (TF1), 2-2:30 (TF2) a 3-3:30(TF3)minut po zátěži. https://www.youtube.com/watch?v=7_lSfbd4FQY Hodnocení tělesné zdatnosti sportovců podle výsledků výstupového testu Hodnocení tělesné zdatnosti běžné populace podle výsledků výstupového testu 3. Ruffierova zkouška  Provádí se 30 dřepů provedených v 30 sekundách. Postup: 1. Uklidněnému probandovi /5 min/zjistíme hodnotu TF pro srovnání pozátěžových hodnot TF. 2. Poté provede 30 dřepů za 30 sekund s předpažením. 3. Po ukončení se posadí a měříme ihned TF1 v intervalu 15 s. 4. Další měření TF provádíme vždy po první /TF2/, druhé /TF3/ minutě. 5. Porovnáváme výchozí hodnoty s bezprostředně zjištěnými po zátěži. 6. Výsledné hodnoty dosadíme do vzorce pro výpočet indexu zdatnosti /IZ/ či Ruffierova indexu /RI/. https://www.youtube.com/watch?v=GIL0Yni_FQM Obecné vyhodnocení:  U zdatného je hodnota TF2 je nižší více než 50 % TF1. U normální zdravé populace hodnoty nepřevyšují 50 %. Index Zdatnost nižší než 0 výborná 0,1 – 5 velmi dobrá 5,1 – 10 průměrná 10,1 – 15 podprůměrná vyšší než 15 nedostatečná Pohybová aktivita u kardiovaskulárních onemocnění pravidelná systematická pohybová aktivita vede k ekonomizaci srdeční práce, projevující se nižší hodnotou srdeční frekvence a krevního tlaku při zatížení. nižší nároky myokardu na kyslík, lepší stažlivost myokardu, ekonomičtější distribuce krve, lepší využití kyslíku, snížení LDL cholesterolu v krvi Specifické zásady 1. Hlavní zásadou je přiměřené zatížení. Příliš malá zátěž nemá potřebný účinek na srdečně cévní systém, příliš velká jej může poškodit. Je třeba stanovit a dodržovat optimální zatížení. Intenzita zatížení by měla odpovídat 60–70 % TFmax. 2. Cvičitel by měl propojit doporučení lékaře na zatěžování kardiaka, objektivní příznaky zatížení a subjektivní pocity. Přitom mít na paměti, že subjektivní pocity se mohou lišit od objektivních projevů. 3. Cvičitel by měl naučit kardiaka co nejpřesněji měřit TF, rozumět objektivním příznakům zatížení a subjektivním pocitům. 4. Odlišit je třeba přístup k cvičencům s funkčními poruchami, které je zpravidla možné zatěžovat více. Přitom např. cvičence s hypertenzí je třeba kontrolovat a jejich aktivitu tlumit. U všech kardiaků je nutné odstraňovat stres, vyvolávat optimismus, vytvářet pohodu. 5. Cvičit je třeba denně právě se zřetelem na oběhový systém. Vytrvalostní „trénink“ by se měl pohybovat v rozmezí 20–60 min. Střídání kratší a delší doby, větší a menší intenzity zatížení je individuální. 6. Měření TF v klidu, během i po cvičení. TF stačí kontrolovat na začátku a po skončení cvičební jednotky. Kontraindikována jsou statická silová cvičení. Rychlostní cvičení se provádí v krátkodobých úsecích.