Zdravotní tělesná výchova Mgr. Roman Grmela, Ph.D. Katedra podpory zdraví KH – pátek – od 13:00 po domluvě Případně MS Teams Oslabení dýchacího systému n Příčiny: Ø poruchy z OBSTRUKCE (překážka v proudění vzduchu, zúžení dýchacích cest) - Astma bronchiale Ø Øporuchy při RESTRIKCI (mění se pohyblivost plic a hrudníku, dochází k omezení dýchací plochy) n Definice nChronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. n n Obsah obrázku text, ozubené kolo Popis byl vytvořen automaticky Astma bronchiale nje chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, jde o stavy výdechové dušnosti vyvolané generalizovanou obstrukcí dýchacích cest, s typickým hvízdavým dýcháním nstav je provázen maximálním inspiračním postavení hrudníku vyvolaným spazmem inspiračních svalů – hlavně bránice n n Jak takový jedinec vypadá? ntuhý hrudník nnádechové postavení hrudníku npřevažuje tzv. horní hrudní typ dýchání npřetížené svaly krční páteře a hrudníku nblokády páteře a žeber ndýchání je rychlé, povrchové, neekonomické n n Projevy nAstmatický záchvat vzniká neočekávaně. nZ počátečních projevů je to zejména: n ndráždění ke kašli nprodloužený výdech nneklid, strach, pocení, pocit tísně na prsou Akutní záchvat ndušnost (astmatická dušnost je většinou typicky výdechová) způsobená nedostatečnou průchodností dýchacích cest při stažení průduškového hladkého svalstva, otoku sliznice a nadprodukci hlenu npři dalším zhoršování stavu se objevuje cyanóza, celková slabost n n Akutní záchvat n nzáchvat může trvat několik minut až několik dnů n npokud již trvá 6–12 hodin, mluvíme o tzv. status astmaticus njedná se o stav, který je charakterizován dlouhým trváním, těžkým průběhem a ohrožením vnitřního prostředí organismu n n n n n Akutní záchvat n Čím déle onemocnění trvá a počet záchvatů stoupá, tím výraznější jsou doprovodné komplikace v oblasti somatické. nOslabení svalů, snížená tělesná zdatnost, nedostatek pohybu vede k ochablému držení těla, deformitami hrudníku. nNegativně ovlivněni psychický vývoj-izolace. n Projevy nProjevem astmatu může být jeden ale i několik. n nMezi hlavní příznaky řadíme: npískavý dech ndušnost nkašel ntlak na hrudi nsklovitý vazný hlen n Projevy n n nAstma má nejčastější příznaky pískavý dech (hvízdavé zvuky začínající v průduškách) a dušnost (pocit nedostatku dechu s charakteristickým obtížným výdechem). Etiologie a příčiny vzniku AB nFaktory podmiňující vznik astmatu: nFaktory hostitele n-genetické predispozice n-atopie (GP k alergiím) n-hyperaktivita dýchacích cest n-psychický stav n Etiologie a příčiny vzniku AB nFaktory prostředí n-alergeny obytných budov (prach, roztoči, kočky, psi, hlodavci, švábi, plísně…) n-alergeny vnějšího prostředí (rostlinného či živočišného původu) n-znečištěné životní prostředí, tabákový kouř n-infekce dýchacích cest n-výživa n-obezita n n n n Formy astmatu-rozdělení natopické, alergické (spojeno často s atopickým ekzémem) – má genetický základ nendogenní – citlivost na bakteriální antigeny v dýchacích cestách npozátěžové astma - záchvaty dušnosti vznikají po tělesné námaze nchladové astma -projevuje se během pobytu v suchém a chladném prostředí naspirinové (reakce na kyselinu acetylsalycilovou – analgetika, antipyretika) nprofesní - vyvoláno alergeny z pracovního prostředí n Diagnostika nanamnéza nfyzikální vyšetření – poslech, držení ramen nfunkční vyšetření n n Spirometrie - popisuje výměnu vzduchu mezi plícemi a atmosférou, tedy plicní ventilaci. n Naměřené parametry jsou zaznamenány do tzv. spirometrické křivky neboli spirogramu. n n n Diagnostika n nZe spirogramu stanovujeme například tyto parametry: nFVC - usilovná vitální kapacita nFEV1 - usilovně vydechnutý objem za první sekundu nPEF - vrcholový výdechový průtok; nejvyšší rychlost na vrcholu usilovného výdechu nMEF - maximální výdechové průtoky (rychlosti) na různých úrovních FVC, kterou je ještě třeba vydechnout (nejčastěji na 75 %, 50 % a 25 % FVC) n n Zásady provádění PA nCílem ZTV je pomocí vhodně zvolené pohybové aktivity zlepšit stav: n- dýchacích funkcí -funkčního stavu svalového systému -držení těla -fyzickou zdatnost n- celkovou adaptaci organismu na tělesnou zátěž a současně i zlepšit psychický stav cvičenců n Zásady n nvhodná a pravidelná PA →zlepšuje dýchací a oběhový systém, zlepšuje funkci PA, příznivě působí na psychiku: üplavání üturistika üjízda na kole (! alergeny a dobu trvání při 75% HF max.) üintervalová zátěž (tenis, volejbal, basktetbal) n Zásady n nseznámit se s lékařskou zprávou astmatika nzjistit, jak silné reakce u cvičenců zpravidla nastávají nna jaké podněty je astmatický záchvat zpravidla vyvolán nujistit se, zda mají cvičenci u sebe léky pro první pomoc při záchvatu nhned od začátku vysvětlit cvičencům význam cvičení n Zásady npřed hodinou uvolnit dýchací cesty, hrudník a břicho–stažení v pase - je překážkou ncvičební jednotka trvá 45 minut, přičemž časová dotace na úvodní a závěrečnou část je cca.7–8 min. a hlavní část 30 min. nv hlavní části se spolu s vyrovnávací gymnastikou věnujeme nácviku bráničního dýchání – po dobu asi n 20 min. ndůraz je kladen i na výdechovou fázi n Cvičení n ncvičení zaměřujeme na uvolnění hrudníku a ramen, odstranění svalové dysbalance v rámci horního zkříženého syndromu, na posílení mezižeberních a břišních svalů a na zmírnění případných deformit hrudníku a páteře n Cvičení n ndbáme na správnou koordinaci dechu s pohybem, důraz na dýchání nosem s postupným prohlubováním výdechové fáze a zapojením břišních svalů n n Cvičení n npři cvičení dodržujeme hygienické zásady bez prašného prostředí bez přítomnosti alergenů n npostupně zvyšujeme intenzitu cvičení–vhodné jsou dynamické činnosti prováděné intervalově n Vyvarovat se! n nsuchý studený vzduch nsilová cvičení izometrického charakteru nzadržování dechu při fyzické aktivitě nprach npylové prostředí nstresové prostředí n Oslabení kardiovaskulárního systému nkardiovaskulární onemocnění řadíme mezi civilizační choroby ndle WHO jsou nejčastější příčinou úmrtí v tzv. západní civilizaci nvětšina onemocnění srdečně cévního systému, s výjimkou vrozených vad, se vyskytuje spíše v dospělém věku n n Oslabení kardiovaskulárního systému nMezi kardiovaskulární onemocnění patří: nischemická choroba srdeční n• angina pectoris n• infarkt myokardu nvrozené srdeční vady, získané srdeční vady nkardiomyopatie (porušena činnost myokardu bez poruchy chlopní) n Oslabení kardiovaskulárního systému n nhypertenze ncévní mozkové příhody nischemická choroba cév DK nzáněty žil nchronická žilní nedostatečnost n Rizikové faktory sedavého životního stylu n nateroskleróza nobezita ndiabetes mellitus II. nhypercholesterolemie nzvýšená hladina kyseliny močové v krvi n Rizikové faktory sedavého životního stylu n nnedostatečná pohybová aktivita ndědičnost, stres nvěk nkouření ndlouhodobě užívaná antikoncepce u žen n Příznaky srdečních onemocnění n1. bolest na hrudníku nu chronické formy (anginy pectoris) se objevují bolesti, tzv. stenokardie, po námaze (jinou provokací je chlad, emoce, přejedení) lokalizované na hrudní kosti, hrudníku, rameni a horní končetině (nejčastěji levé) n nu akutní formy (srdečního infarktu) silná, déletrvající bolest se stejnou lokalizací jakou chronické formy n n Příznaky srdečních onemocnění n2. poruchy rytmu nvznikají v různých částech převodního systému srdečního a projevují se: zpomalením (bradykardií) zrychlením (tachykardií), nepravidelnostmi rytmu n nPříčinou je: nporucha tvorby vzruchu nporuchy vedení vzruchu n n Příznaky srdečních onemocnění n3. dušnost nzprvu pouze při větší zátěži, postupně i při minimální zátěži, nakonec i klidová (u ICHS, zánětů srdce) n n4. otoky (edémy) npři selhávání srdce pravého – otoky na dolních končetinách, levého – plicní otok n n Příznaky srdečních onemocnění n5. cyanóza nnamodralá kůže a sliznice vzniklá při nedostatečném sycení krve v plicích, při míšení tepenné a žilní krve, při městnání v žilním oběhu (u některých srdečních vad, při selhávání pravého srdce) n6. kašel nspojený s plicním edémem a s vykašláváním růžové pěny n Příznaky cévních onemocnění • n nsnížený krevní tlak (šok, mdloba) nzvýšený krevní tlak nbolest a poruchy citlivosti (uzávěr cévy, neprůchodnost cévy) notoky (různé příčiny) n n Příznaky cévních onemocnění n nbarevné a tepelné změny kůže (záněty, tepenné uzávěry) n nporuchy výživy tkáně (nedostatečné prokrvení z různých příčin) vedoucí např. k bércovému vředu či ke gangréně části končetiny a při komplikacích až k amputaci n Ischemická choroba srdeční n nICHS je onemocněním srdce, ke kterému dochází tehdy, jestliže věnčité (koronární) tepny nejsou v důsledku zúžení nebo uzávěry schopny dodat srdečnímu svalu tolik krve, kolik jí (zejména při zvýšené námaze nebo psychickém vypětí) potřebujeme n Ischemická choroba srdeční n nIschemickou chorobu srdeční rozdělujeme na: n nChronickou formu – anginu pectoris nAkutní formu – infarkt myokardu Angina pectoris nbez přiměřené dodávky kyslíku není srdeční sval schopen v dostatečné míře stahovat a pumpovat krev do celého těla npři částečném zúžení koronárních artérií (věnčitých tepen) podmíněném jejich aterosklerotickými změnami (přítomností ateromových nebo fibroateromových plátů ve stěnách) nepřitéká do srdce dostatečné množství krve a srdeční sval není dostatečně zásoben kyslíkem n Angina pectoris nzejména při námaze tak dochází k situaci, kdy vzniká nepoměr mezi zvýšeným požadavkem srdečního svalu na přívod krve a kyslíku a relativně nedostatečným přívodem krve a kyslíku přes zúženou koronární tepnu n nnepoměr mezi potřebou a dodávkou se projeví jako ostrá bolest – nejčastěji za hrudní kostí – angina pectoris n Infarkt myokardu n njedná se o akutní formu anginy pectoris. Příznaky infarktu jsou podobné jako u anginy pectoris (bolest na hrudníku), jen bolest je pronikavější nprůchod krve ztížen nebo znemožněn aterosklerotickým plátem, a krev pak vytvoří sraženinu, ta částečně nebo úplně ucpe koronární artérii ntento stav prakticky zastaví a nebo velmi významně sníží přívod krve a kyslíku do některé části srdečního svalu n Infarkt myokardu n n npři závažnějším nedostatku kyslíku dochází k poškození buněk srdce a mnohé z nich začínají odumírat n ntoto odumírání srdeční tkáně se nazývá srdeční infarkt neboli infarkt myokardu n n Hypertenze nje onemocnění charakterizované u dospělých při opakovaném měření vyšším tlakem (TK) než 140/90 torů n•normální TK–120/80 n•zvýšený TK–nad 140/90 n•snížený TK–pod 100/60 n nhypertenze se řadí mezi hlavní rizikový faktor ischemické choroby srdeční Hypertenze n nhypertenze se projevuje: n n- bolestmi hlavy n- bolestmi v hrudníku nebo úzkostí n- objevuje se časté krvácení z nosu n Hypertenze npři dlouhodobě neléčeném vysokém krevním tlaku jsou vnitřní stěny tepen velmi namáhané nve svalové vrstvě jejich stěn se množí svalové buňky, ta se tak stává hrubší, tepny ztrácejí elasticitu, jejich vnitřní průměr se zužuje nto má za následek, že srdce musí vynaložit více úsilí k přečerpávání krve, což vede k jeho pozdějšímu poškození Hypertenzi dělíme do 3 stádií n1. stádium – pouze zvýšený krevní tlak n n2. stádium – navíc změny na srdci (zvětšení levé komory), na ledvinách(výskyt bílkoviny v moči), na očním pozadí (zúžení cév) n n3. stádium – přidružují se orgánová onemocnění Hlavní zásady cvičení hypertoniků npohybová aktivita je vhodná pouze pro 1. a 2. stádium !!! npro hypertoniky není v žádném případě vhodná statická silová svalová činnost (nošení břemen, zvedání těžkých břemen, práce s rukama nad hlavou, posilování, úpolové sporty apod.) nnedoporučují se ani aktivity, při nichž dochází k psychickému vzrušení (činnosti závodního charakteru) n Hlavní zásady cvičení hypertoniků ndoporučená cvičení by měla být vytrvalostního charakteru, např. rychlá chůze, cyklistika, lyžování, plavání nintenzita cvičení by měla dosáhnout 60 –80% maximální tepové frekvence ndoporučená frekvence cvičení je 3 –5x týdně po dobu 30 min. nnezbytné jsou pravidelné kontroly krevního tlaku, a to nejen u lékaře, ale i při cvičení n Vyšetření srdeční funkce n njedná se o zkoušky, které hodnotí oběhovou zdatnost n nsleduje se reakce srdeční frekvence (SF) nebo i krevního tlaku na různé typy zatížení s měřením v různých fázích změn Test W170 n nprovádí se na bicyklovém ergometru při stupňovaném zatížení (dvě až tři 5 minutové zátěže–1|1,5|2W/kg hmotnosti), měří se srdeční frekvence n nvýkon se vyhodnocuje ve watech, kterého by vyšetřovaný dosáhl při SF 170 úderů za minutu n Step test nvystupování na různě vysoký stupeň po dobu (3) 5 min. ndospělí 50 cm vysoký pro muže, 45 cm pro ženy, 30 cm pro děti a mládež nSF se měří 3 krát v 30 sekundových intervalech v zotavovací fázi.Vypočítává se index a stupeň tělesné zdatnosti se vyhodnocuje podle tabulek s ohledem na pohlaví, věk a trénovanost nPomůcky: nstupínek o dané výšce, měřič času (mobil, stopky), případně metronom Výstupový test n ntestovaná osoba si na znamení připraví jednu nohu na stupínek, druhá je na zemi nvystupování a sestupování se provádí střídavě levou a pravou, přičemž jedna noha zůstává na stupínku a vyšetřovaný si nesmí pomáhat opíráním rukama o stehna. nbezprostředně po ukončení testu se testovaná osoba posadí a podstoupí měření tepové frekvence Výstupový test n npočet tepů měříme v 30 sekundových intervalech, ve standardních časech zotavení tj.1-1:30 (TF1), 2-2:30 (TF2) a 3-3:30 (TF3) minut po zátěži n nhttps://www.youtube.com/watch?v=7_lSfbd4FQY Výstupový test Výstupový test – běžná populace Výstupový test – sportovci Ruffierova zkouška n nprovádí se 30 dřepů provedených v 30 sekundách nPostup: n1. uklidněnému probandovi /5min/ zjistíme hodnotu TF pro srovnání pozátěžových hodnot TF n2. poté provede 30 dřepů za 30 sekund s předpažením n3. po ukončení se posadí a měříme ihned TF1 v intervalu15s. n Ruffierova zkouška n4. další měření TF provádíme vždy po první /TF2/, druhé /TF3/ minutě n5. porovnáváme výchozí hodnoty s bezprostředně zjištěnými po zátěži n6. výsledné hodnoty dosadíme do vzorce pro výpočet indexu zdatnosti /IZ/či Ruffierova indexu/RI/ n nhttps://www.youtube.com/watch?v=GIL0Yni_FQM Obecné vyhodnocení n nu zdatného je hodnota TF2 je nižší více než 50%TF1 n nu normální zdravé populace hodnoty nepřevyšují 50% n Vyhodnocení Vyhodnocení n Index Zdatnost nnižší než 0 výborná n0,1 –5 velmi dobrá n5,1 –10 průměrná n10,1 –15 podprůměrná nvyšší než 15 nedostatečná Pohybová aktivita u kardiovaskulárních onemocnění nSpecifické zásady n1. hlavní zásadou je přiměřené zatížení, příliš malá zátěž nemá potřebný účinek na srdečně cévní systém, příliš velká jej může poškodit. Je třeba stanovit a dodržovat optimální zatížení. Intenzita zatížení by měla odpovídat 60–70%TFmax. n2. cvičitel by měl propojit doporučení lékaře na zatěžování kardiaka, objektivní příznaky zatížení a subjektivní pocity, přitom mít na paměti, že subjektivní pocity se mohou lišit od objektivních projevů Pohybová aktivita u kardiovaskulárních onemocnění n3. cvičitel by měl naučit kardiaka co nejpřesněji měřit TF, rozumět objektivním příznakům zatížení a subjektivním pocitům n4. odlišit je třeba přístup k cvičencům s funkčními poruchami, které je zpravidla možné zatěžovat více npřitom např. cvičence s hypertenzí je třeba kontrolovat a jejich aktivitu tlumit n5. u všech kardiaků je nutné odstraňovat stres, vyvolávat optimismus, vytvářet pohodu Pohybová aktivita u kardiovaskulárních onemocnění n6. cvičit je třeba denně právě se zřetelem na oběhový systém, vytrvalostní„trénink“ by se měl pohybovat v rozmezí 20 – 60 min., střídání kratší a delší doby,větší a menší intenzity, zatížení je individuální n n7. měření TF v klidu, během i po cvičení.TF stačí kontrolovat na začátku a po skončení cvičební jednotky n n8. kontraindikována jsou statická silová cvičení, rychlostní cvičení se provádí v krátkodobých úsecích