Propedeutika a základy fyzioterapie KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ Mgr.Sabina Bartošová KOMP.png Kompenzační cvičení •kompenzace = „com-penso“ – vyrovnávat •variabilní soubor jednoduchých cviků, individuálně zacílených, prováděných přesným způsobem •pohybový systém tvoří pojivová, svalová a nervová tkáň •poruchy pohybového aparátu - funkční a strukturální •porucha funkce je zároveň příčinou i důsledkem morfologických poruch pohybového systém Poruchy v oblasti centrální regulace •poruchy pohybových stereotypů – provedení,fixace, schopnost přepracovat •poruchami jemné pohybové koordinace zahrnující nejen kortikální úroveň, ale všechny nižší úrovně řízení •kvalitní pohybové stereotypy představují ekonomickou hybnost - ucelený řetězec podmíněných a nepodmíněných reflexů tvořící pohyb Poruchy v oblasti centrální regulace •nepodmíněné reflexy - funkčně hotové již při narození a jsou neměnné •podmíněné reflexy vysoce individuální a závislé především na vnějším prostředí, ovlivnitelné a přeprogramovatelné (např. pohybová aktivita a informace podávané z proprioreceptorů) •pohybové stereotypy-při stejném úkonu se aktivuje vždy stejná kombinace svalů, ve stejném sledu-při patologickém pohybovém vzorci - jednostranné přetěžování kloubních struktur- funkčních adaptační změny (zkrácené x ochablé svalstvo) •zkrácený sval také na základě reciproční inhibice,hypertonus v agonistovi inhibuje antagonistu -snížením svalového tonu, snížením svalové síly, ochabnutím a změnou postavení ve stereotypu •nejsložitější sportovní aktivity jsou výsledkem složení nejjednodušších pohybů Poruchy v oblasti centrální regulace •funkční poruchy vzniklé na základě poruch centrální regulace jsou velmi obtížně řešitelné. Neovlivníme je, budeme-li izolovaně posilovat oslabené svalové skupiny. Musíme se zaměřit na oslovení CNS. Poruchy v oblasti svalu •vlivem vnitřního i vnějšího prostředí • vnitřní(endogenní) příčiny - z CNS, z periferních struktur (vazivo, klouby, vnitřní orgány aj.). •vnější v důsledku dlouhodobého přetěžování je svalový systém nucen k adaptaci, která je v konečném důsledku příčinou svalové nerovnováhy (svalové dysbalance) Poruchy v oblasti svalu •endogenní vlivy •- proprioceptivní •- exteroceptivní (kožní, optická, akustická a čichová) •- interoceptivní aferentace z vnitřních orgánů •- lokální strukturální nebo funkční porucha kdekoliv v organismu, na kterém je svalová funkce závislá - abnormální aferentace -např. traumatická léze, degenerativní změna kloubu, orgánová porucha - Poruchy svalu •nocicepce - reflexní přeprogramování -ovlivnění řazení motorické informace za účelem: • 1) omezení pohybu v segmentu • 2) reflexního útlumu nocicepce prostřednictvím zvýšené mechanocepce- vlivem zvýšeného napětí (TrPs) •- účast různých systémů (humorální, limbický aj.). • •vnější exogenní vlivy - adaptační mechanismy na vlivy vnějšího prostředí - dvojího druhu : • •-INAKTIVITA •-JEDNOSTRANNÁ ZÁTĚŽ NEBO NADMĚRNÁ ZÁTĚŽ • •-útlum- svaly s tendencí k ochabování – svaly fázické –glykolitycké-move princip -převaha bílých svalových vláken- -inervovány převážně velkými α-motoneurony -rychlá reakce na podněty -rychleji unavitelnost -horší regenerační schopnost -v praxi měřitelná složka (motorické testy) •-zkrácení – svaly tonické (posturální)-oxygenní-hold-princip -tendence k nadměrnému zvyšování klidového napětí- hypertonu -převažují nad svaly fázickými a nahrazují je v jejich funkci -mají převahu červených vláken, inervovaných malými α-motoneurony • FÁZICKÉ A POSTURÁLNÍ SV..jpg Poruchy svalu •nocicepce - reflexním přeprogramování -ovlivnění řazení motorické informace za účelem: • 1) omezení pohybu v segmentu • 2) reflexního útlumu nocicepce prostřednictvím zvýšené mechanocepce- vlivem zvýšeného napětí (TrPs) •- účast různých systémů (humorální, limbický aj.). Poruchy v oblasti kloubu •strukturální změny •- degenerativní změny -zánětlivé změny -traumatické změny •funkční změny -omezení kloubní pohyblivosti a)kvantitativní – snížený rozsah kloubní pohyblivosti. Pohyby v kloubu jsou prováděny i omezovány podle určitého vzoru •b) kvalitativní – vyjadřují zvýšený odpor během pohybu. Ten se projevuje jako bariéra při snaze o protažení a zvýšení rozsahu pohybu (aktivně i pasivně) -hypermobilita •a) konstituční – postihuje celý kloubní systém. Je spojována se svalovou slabostí a inkoordinací - velký patogenní význam •b) patologická generalizovaná – objevuje se často u některých kongenitálních neurologických onemocnění. Typická je u mozečkových lézí •c) lokální patologická – je velmi často přítomna jako reflexní důsledek. Rozlišuje se na primární a sekundární - • • Kompenzační cvičení •optimální souhra jednotlivých svalových skupin motor-hold a motor move systému je nezbytná ke kvalitním sportovním výkonům •podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku rozdělujeme kompenzační cvičení na: • a)uvolňovací • b)protahovací • c)posilovací Uvolňovací cvičení •mechanismy a účinky, ke kterým dochází při uvolňování: -zlepšení prokrvení a látkové výměny v kloubu -prohřátí kloubů následkem prokrvení -podpora tvorby sinoviální tekutiny a tím snížení tření na styčných plochách kloubu -napomáhání uvědomění si polohocitu při dráždění proprioreceptorů v oblasti kloubu –zvyšuje se tok informací do nervových center -nepřímé působení na okolní svalové skupiny a jejich reflexní uvolnění -cviky provádíme lehce a zvolna, všemi směry. Postupujeme od malého rozsahu kloubu při pohybu, postupně rozsah zvětšujeme až do krajních poloh, přitom s vynaloţením minimálního svalového úsilí -příklad uvolňovacího cv.kroužky v postupně se zvětšujím rozsahu UVOLNOVACÍ CV..jpg thumb_337x300_hrudni-pater-a-zebra_2.jpg Protahovací cvičení • •viz.prezentace o strečinku • didaktické zásady: •svalové skupiny protahovat po důkladném zahřátí organismu (min. 5-10 min se střední intenzitou TF kolem 50-60% TFmax) a následném uvolnění kloubů •protahovat se v „příjemných podmínkách“ – v teple a suchu (v místnosti nebo venku) a pohodlném oblečení •cvičení provádět pomalu a s vyloučením rychlých (švihových pohybů), •cvičení provádět přesně a cíleně na určitou oblast • zaujímat cvičební polohu pomalu, uvolněně, s max. soustředěním a koncentrací; cvičení volit ve stabilních polohách (leh, sed, klek), aby mohl být sval dokonale vědomě uvolněný • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •protahování pod volní kontrolou •při protahování se „nesmí jít přes bolest“ – protahuje se do „příjemné bolesti“, • •Pozn. protahovací a uvolňovací cvičení lze integspolečněrovat do jednotlivých cviků STREČINK.jpg Posilovací cvičení •Posilovací cvičení se dělí na •1)statická (izometrická) •2)dynamická (izokinetická, izotonická) •- koncentrická a excentrická •- rychlá a pomalá •- dynamická cvičení mají především sportovní, tréninkový charakter •- cviky se provádí v sériích (2-4) a zaměřují se buď na rozvoj absolutní síly, výbušné a rychlostní síly, nebo vytrvalostní síly CZECH GET UP.jpg • •didaktické zásady: •před vlastním posilováním je nutné nejprve zpevnit oblast pánve a osový systém (HSS) •klidový svalový tonus oslabených skupin zvyšovat intenzivními déletrvajícími izometrickými kontrakcemi ve zkrácení (cca 20s). S přibývajícím „svalovým uvědoměním“ zařazovat cviky proti optimálnímu odporu – toto zvýšené napětí umožňuje optimální aktivaci do pohybu (např. podsazením pánve zvýšíme klidový tonus břišních a hýžďových svalů, což pozitivně ovlivní její fixaci a následně zkvalitní aktivaci svalů při pohybech do zanožení) •před posilováním uvolnit kloubní struktury a protáhnout antagonisty •volit jednoduché a snadné cviky s ohledem na individuální výkonnost, věk a stupeň pohybové vyspělosti •nepřímým ukazatelem vhodně zvolené zátěže při optimálním počtu opakování je přesnost provedení. U běžné populace je optimální počet opakování 8-12 dns-principy.png Děti a kompenzace • čím bohatší a častější je spontánní i řízená pohybová (sportovní) aktivita, tím přibývá pohybových zkušeností, jakéhosi „zásobníku pohybových programů“, který je zafixován v paměti a připraven při pohybové specializaci a motorickém učení. „Pestrost a optimální množství pohybového projevu v době dosud funkčně nezralé CNS (aferentní informace ze svalů, šlach a kloubů neprochází mozkovou kůrou a je tedy podkorová) zajišťuje korekci pohybového projevu s „procítěním“ a „zažitím“. Teprve kolem 5.-6. roku života lze optimální pohybovou průpravou úspěšně provádět pohyb vědomě a korigovat jeho kvalitu s využitím verbálního hodnocení jako zpětnovazebného prostředku. Uvedené období je nejdůležitější pro úpravu a fixaci základních pohybových stereotypů“ 3-6 let • • •minimálně 60 minut pestré neorganizované aktivity střední intenzity každý den a to buď naráz, nebo během minimálně 10minutových chvilek (WHO,2006) •různorodost aktivit během týdne • •aktivity, které jsou atraktivní, zábavné, bezpečné i pro předškolní děti • •příležitost pro děti a dospělé k tomu, aby mohli být společně aktivní • • KOMPENZACE DĚTI.jpg DNS BROUK.jpg 7-18 let • •Věk 7-18 let •minimálně 60 minut pestré, alespoň střední intenzivní pohybové aktivity nebo sportu denně, a to naráz nebo v rámci 10minutových chvilek (WHO, 2006) •aktivity, které zlepšují zdraví kostí (zvýšení napětí v kostech –např. skákání), trénink svalové síly a mobility minimálně 2x týdně, aktivity zvyšující fyzickou odolnost •děti mladší 10 let by se neměly soustředit omezeně na jednu sportovní disciplínu, ale trénovat především neorganizovaně a pestře činnostmi, které souvisí se hrou • 216_kompenzacni-cviceni.jpg STARŠÍ DĚTI.jpg