Abychom nezůstali čtenáři dlužni motiv k použití závorky v názvu předmětu, stručně informaci doplníme. Pokud by někdo měl pocit, že se mu tím rozpadne jisté kouzlo, nechť více nečte a pracuje nadále toliko s volností myšlenek, intuicí a fantazií.

Sport je v nepříliš složité metafoře často prezentován jako zrcadlo společnosti. Básník tím chtěl pravděpodobně (toto slůvko je pojistné, nevíme totiž přesně, o kterého básníka se právě zde jedná) říci, že ve světě sportu se zrcadlí jevy, jež můžeme pozorovat ve společnosti samé. Někdy však jejich odraz vidíme pronikavěji v odrazu viděném v zrcadle než v reálné skutečnosti

Na něco podobného snad naráží již Platón ve svém Podobenství o jeskyni, ale to je zajisté pouze jedna možná analogie, na niž zde větší prostor není. Kdybychom totiž chtěli tento motiv vzít vážně, bylo by to na ještě delší zimní večery, než naši klimatologové dnes obecně připouštějí…

Další otázkou je, zda obraz takto přenesený je skutečně zrcadlově převrácený. Na tento jev narážejí herci Divadla Járy Cimrmana v teorii externismu, kde hovoří o zrcadlové perverzi (následně korigováno na inverzi).

Přijmeme-li často vyslovovanou myšlenku, že sport je zrcadlem společnosti, nabízí se otázka: Je to myšleno pouze tak, že ve sportu se odrážejí společenské děje leskleji a výrazněji? Či snad chceme přidat k tomuto odrazu inverzní charakter zobrazení, z něhož nám silněji vystoupí absurdita mnoha jevů a situací? Pak by ovšem cimrmanovská záměna slov "inverze" a "perverze" nemusela být pouhou slovní hříčkou.

Pitvat metaforu se však většinou nevyplácí, proto tak raději čiňme pouze do určité míry a najděme odpichový bod, od něhož již necháme metaforu metaforou.

Tak či tak, k této metafoře se hlásíme. Proč tedy prostě nenazvat předmět dostatečně smysluplným a nekomplikovaným názvem Sport zrcadlem společnosti?

Vždyť závorka v názvu má mnoho nevýhod. Působí tam nepatřičně z estetického pohledu. Pro jakékoli technické zpracování je zbytečně komplikujícím prvkem. Vzbuzuje jakousi nejistotu ve smyslu, co vlastně chceme říci. A tak dále.

Jestliže jsme toto riziko vědomě podstoupili, znamená to, že odkaz na svět Lewise Carrolla není pro nás jenom hříčkou, která by měla upoutat pozornost, ale že máme v úmyslu tento odkaz držet v celém způsobu zpracování zvoleného tématu. Z toho však vyplývá nejenom formální důvod (chceme se přiblížit způsobu myšlení Lewise Carrolla, a proto se k němu přihlašujeme již samým názvem), ale také důvod faktický. Naší snahou by mělo být prostoupit zrcadlem (tak jako Alenka) a hledat to, co je skryté za ním. To považujeme za pointu filosofického přístupu k problému.

Pokud by nám tedy šlo pouze o odraz a zůstávali bychom před zrcadlem, zkoumajíce povahu odražených jevů, pak by nám stačilo, aby sport byl pro nás jakousi platformou pro zpracování myšlenek. Tedy, zjednodušeně řečeno, ve společnosti dochází k určitému jevu, ten se promítá do světa sportu, tam jeho rysy vystupují do popředí a zvýrazňující momenty potom promítáme zpět do společnosti, abychom je mohli posoudit v širším společenském kontextu. Tento postup by (a je to pouze návrh) snad bylo možno nazvat sociologickým. Pak by dávalo smysl nazvat předmět prostě Sport zrcadlem společnosti.

Chceme-li však zjistit co se skrývá za zrcadlem, je třeba zrcadlem projít jako Alenka (všimněme si, že ani ona zrcadlo nerozbíjí a ponechává tedy ve hře i odraz) a věnovat se tomu, co je za ním. Tento přístup by (opět pouze navrhujeme) snad mohl být chápán jako filosofický. Vzhledem k tomu, že bychom rádi aplikovali přístupy oba, přičemž k tomu, abychom zjistili, co je za zrcadlem, nepovažujeme za potřebné zrcadlo rozbít, volíme název Sport (za) zrcadlem společnosti.

Věříme, že ten kdo se trpělivě dočetl až sem, přijme na závěr ve velké nadsázce další cimrmanovskou myšlenku prezentovanou  v jisté parafrázi: "Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat."

A teď už jen stručně, aby pouhý úvod do kurzu nekonkuroval svým rozsahem (nikoli kvalitou, takový nápad by byl buď znakem nesoudnosti nebo známkou punku) eposům typu Tři mušketýři, Vojna a mír či Bídníci.

Na ilustrační fotografii vidíme obálku další knihy Lewise Carrolla.

Oproti již zmíněným příběhům Alenky se jedná o knihu logických úloh, které jsou jednak spojeny s příjemně neseným příběhem, jednak přinášejí někdy na první pohled jednoduché úkoly, které se však často mohou ukázat jako zrádné.

Na ukázku uvedeme jeden z těch méně zamotaných. Rozuzlení přineseme na závěr této kapitoly. (Zadání je zestručněno).

"V konkurzu na místo Císařské šátkařky jsou tři kandidátky. Lolo vyrobí pět šátků, zatímco Mimi dva, ale Zuzu vyrobí čtyři, zatímco Lolo tři. Zuzina práce je tak jemná, že pět jejích šátků váží tolik co jeden od Loly, jenomže Miminy šátky jsou ještě jemnější – pět jejích šátků vyváží tři Zuziny. A co do hřejivosti, jeden Mimin šátek se vyrovná čtyřem Zuziným, avšak jeden Lolin šátek hřeje jako tři Miminy. Jak kandidátky uspěly a podle čeho bylo stanoveno pořadí? Kvalitu parametrů musíte posoudit sami na základě prosté úvahy" (Carroll, 2009, 2009, 46).