Není Katar jako katar

Jeden z emirátů ležících v Perském zálivu nese jméno Daulat Qatar (česky Stát Katar). Jedná se o stát, v němž žije o něco více než 2 milióny obyvatel. Stát má velké zásoby ropy a zemního plynu. Z toho důvodu se jedná o bohatou zemi. To se projevuje také v oblasti sportu. Například v tom, že někteří špičkoví sportovci z původně jiných zemí získali katarské občanství.

Příkladem může být jeden z nejlepších steeplerů (steeplechase je běh na 3000 m překážek) světové historie Sajf Saíd Šáhín narozený v Keni jako Stephen Cherono. Je mistrem světa z let 2003 (v tomto roce také začal reprezentovat Katar) a 2005.

Byl také od roku 2004 až do roku 2023 světovým rekordmanem na uvedené trati (časem 7:53,63).*

Naturalizovaných sportovců z původně jiných zemí bychom v barvách Kataru našli opravdu poměrně hodně.

* 9. 6. 2023 se dokázal Etiopan Lamecha Girma v Paříži jako první člověk na světě dostat pod 7:53,00 a stanovil světový rekord výkonem 7:52,11.

Je však třeba uvést, že Katar pracuje i na výchově vlastních rodáků. Například zřejmě nejúspěšnější katarský atlet současnosti, skokan do výšky Mutaz Essa Baršim, je čistokrevný Katařan a narodil se přímo v Dauhá v roce 1991.   

Baršim je skutečně skvělý atlet. Je to olympijský vítěz z OH 2020 v Tokiu (historicky unikátní dělené první místo s Italem Gianmarco Tamberim za 237 cm) a trojnásobný mistr světa z let 2017, 2019 a 2022. S osobním rekordem 243 cm je Baršim také druhým nejlepším výškařem světové historie za famózním Kubáncem Javierem Sotomayorem (jehož výkon z roku 1993 představuje neuvěřitelných 245 cm). A protože svět sportu se vyvíjí, upozorňujeme, že údaje platí k lednu 2023.

To bylo krátké ohlédnutí do světa atletiky (prosím nikoli lehké atletiky).

Sportovní události pořádané v Kataru

Nyní se můžeme vrátit k samotnému Kataru. Tento stát patří svým politickým a společenským uspořádáním k těm otevřenějším ve srovnání se státy okolními. O tom svědčí také snaha o větší zviditelnění ve světě sportu.

V roce 2015 zde bylo uspořádáno MS v házené (domácí házenkáři zde s jediným rodilým Katařenem v základní sestavě došli až do finále).

V roce 2016 zde proběhlo MS v silniční cyklistice.

O 3 roky později (2019) uspořádal Katar také MS v atletice.

Nejvíce pozornosti si však zřejmě získalo MS 2022 ve fotbalu, které proběhlo v listopadu a prosinci.

Proč katar?

Slovo katar má v češtině i různé významy (více viz další podkapitola), z nichž ten poměrně běžně (a asi nejčastěji) užívaný znamená nemoc, již Velký lékařský slovník popisuje jako "typ povrchového zánětu sliznic, provázený značnou tvorbou sekretu, často hlenovitého charakteru".

Zdroj: https://lekarske.slovniky.cz/pojem/katar

Jakkoli náš předmět je do jisté míry založen na slovních hříčkách a ne všechny odkazy v něm tedy lze brát zcela vážně, chtěli bychom zejména v tomto případě jasně zdůvodnit, proč zde vytváříme paralelu, která se za jistých okolností může jevit jako laciná, případně snad i (odhlédneme-li od zjevné nadsázky) jako dehonestující.

Rozhodně zde nemáme na mysli jakkoli dehonestovat stát Katar jako takový a vytvářet pouhé samoúčelné vtípky.

Jestliže tedy využíváme shody slov, která v češtině označují název státu (s velkým "K") a označení nemoci (s malým "k"), nesměřujeme tím rozhodně ke státu Katar jako takovému, ale tomu, že přidělení fotbalového MS 2022 Kataru se pro mnoho fotbalových funkcionářů stalo čímsi jako "noční můrou" a v jistém zobecnění symptomem nepříjemným až otravným (a snad až zánětlivým). Zde tedy již taková paralela může dávat jistý smysl. Zejména pokud přijmeme styl, v němž je celý předmět koncipován.

Samotnému fotbalovému MS 2022 se budeme dále v materiálu věnovat a pokusíme se posoudit pozitiva i negativa tohoto šampionátu v komplexnějším pohledu bez zbytečných emocí a bez subjektivně založených bagatelizací.

Užití slova "katar" coby nepříjemného symptomu (zjednodušeně "rýmy") je tedy spojeno se stavem, v němž se fotbal po daném MS do značné míry ocitá a určitě i do budoucna mohou jisté dozvuky přetrvávat. A taková metafora by snad již přijatelná být mohla.

MS ve fotbalu 2022

Po sportovní stránce se nakonec jednalo o poměrně vydařené mistrovství. Ve finále se svého třetího titulu dočkala Argentina a jejím mesiášem se (po Mario Kempesovi v roce 1978 a Diego Maradonovi v roce 1986) stal (věren svému jménu) jeden z nejlepších světových fotbalistů posledních let Lionel Messi.

Zápasy byly dramatické. Zatímco Argentinci si dvakrát vypomohli penaltovým rozstřelem (ve čtvrtfinále proti Nizozemsku a ve finále proti Francii), jejich tradiční rival Brazílie naopak prohrál již ve čtvrtfinále s Chorvatskem - také v penaltovém rozstřelu (pravidla zde hovoří o "kopech z pokutové značky"). 

Na tomto MS kromě zajímavých kolektivních výkonů (historický úspěch mezi africkými týmy zaznamenal účastí v semifinále tým Maroka, na stupně vítězů se podruhé za sebou dostali Chorvaté a obhájci titulu Francouzi dosáhli na stříbro) předvedli pozoruhodné výkony i některé individuality. Kromě Messiho o sobě dali vědět hattrickem ve finále například Kylian Mbappé ze stříbrného francouzského týmu (vlastně přidal ještě gól v rozstřelových penaltách, takže ve finále skóroval čtyřikrát, z toho třikrát z penaltové značky) či portugalská legenda Cristiano Ronaldo, který své mnohé individuální rekordy doplnil o pozici jediného fotbalisty, jenž dokázal skórovat na pěti fotbalových mistrovství světa.

Lze konstatovat, že sportovní kvalita tohoto mistrovství nakonec poněkud utlumila emoce, které byly spojeny se samotnou volbou Kataru a s některými problémy, o nichž se hodně hovořilo, zejména před šampionátem. Tyto problémy však nepřestaly existovat. V kontextu toho, co se v současnosti ve světě děje, může být zajímavé na některé z nich se podívat.   

  

Volba Kataru a pozadí MS 2022

 V lednovém čísle 2023 časopisu Odpadové fórum, který se věnuje problémům udržitelnosti, byl publikován náš text Problémy fotbalového MS 2022 v Kataru z pohledu environmentálních aspektů a další perspektivy udržitelnosti sportu. 

Jedná se o dvoustránkový text, který zde přikládáme v PDF formátu.

Nyní se můžeme podívat na některé důležité momenty ohledně MS v Kataru.

Volba dějiště MS ve fotbalu pro rok 2018 a 2022 v roce 2010

V prvních dvou odstavcích předchozího článku je tato volba stručně zmíněna. Poněkud podrobněji jsme se tomuto problému, který bude jedním z klíčových bodů diskuse, věnovali v pracovních podkladových materiálech, které jsme připravovali pro rozhovor v Českém rozhlasu. Některé z těchto informací zde můžeme uvést:

Korupční pozadí

 Informací o korupčním pozadí tohoto hlasování bylo nezvykle mnoho. Kdo aspoň trochu sleduje situaci, pamatuje ty nejvýznamnější

– např. informace britského listu The Telegraph o finančních tocích ze strany Mohameda bin Hammáma směrem k místopředsedovi FIFA Jacku Warnerovi

- samotné hlasování 22 delegátů z původních 24 (poté kdy dva delegáti byli ještě před hlasováním usvědčeni novináři Sunday Times z ochoty ke korupčnímu jednání) a mnoho dalších (minimálně podezřelých) událostí.

Poměrně podrobně je monitoruje čtyřdílná minisérie Netflixu z letošního roku nazvaná Pod povrchem. Jakkoli je třeba respektovat standardní postupy a v některých případech stále ctít presumpci neviny, vysoké množství informací tohoto druhu, mnohdy podrobných a poskytovaných zástupci renomovaných médií, spojuje se silnou pachutí korupce jak zmíněnou volbu v roce 2010, tak mnohé další aktivity FIFA.

Zdůvodnění

Tehdejší předseda FIFA Sepp Blatter se s odstupem času od volby Kataru distancoval a objevují se postupně další hlasy (spíše ze strany bývalých činovníků FIFA, kdežto ti současní vesměs hájí oficiální linii), že tato volba byla nešťastná.

Zdůvodnění volby Kataru tím, že je třeba fotbal rozšiřovat do dalších částí světa je do jisté míry oprávněné a obecně je z pohledu FIFA relevantní. Tak je také prezentováno např. současným předsedou FIFA Gianni Infantinem. Popravdě, pro představitele FIFA je to zřejmě zdaleka nejsilnější (ne-li jediný) argument, proto je podrobně rozpracováván PR specialisty. Problémem je uvěřitelnost takového argumentu.

Při samotné volbě v roce 2010 by totiž dávalo větší smysl podpořit v tomto duchu jako pořadatele Austrálii. Ta byla také obecně považována za favorita (v ideovém duchu zmíněného argumentu). Avšak byla vyřazena jako první, poté kdy do hry razantně vstoupily ekonomické (a politické) aspekty. Na druhé straně, je třeba uvést, že environmentální aspekty (dopady cestování týmů a fanoušků do Austrálie) hrály při vyřazení Austrálie také svou roli.

Podpora fotbalu s otazníkem

Při poctivé snaze o rozšiřování fotbalu do dalších oblastí by dávalo mnohem větší smysl nejprve podpořit vybudování početnější aktivní hráčské základny, zejména se zaměřením na mládež, zvýšit zájem o fotbal (např. skrze příspěvky na dodávky výstroje, podporou budování menších sportovišť, která budou aktivně dlouhodobě využívána, výměnou zkušeností, školením trenérů), prostě jít cestou postupné  a systematické práce. K vrcholné akci typu MS by se měla každá země propracovat a měla by mít k dispozici vyzkoušenou a fungující infrastrukturu, nikoli ji budovat na zelené louce ad hoc.

Role fanoušků

V systému současného vrcholového sportu jsou nedílnou součástí fotbalového komplexu také diváci a fanoušci. Silná, až hmatatelná zkušenost s hraním před prázdnými tribunami (v době proticovidových opatření) je vcelku nová, ale v roce 2010 byl význam diváckého fenoménu pro vrcholné události pochopitelně také zřejmý. Jakási generálka, která se uskutečnila v září (mezi „nekatarskými“ kluby – arabským Al Hilálem a egyptským Zamalekem) poukázala (mimo jiné problémy) na riziko nedostatečného množství domácích fanoušků. Například je tu zkušenost s předčasným odchodem většího množství diváků (kteří se z jisté části rekrutovali ze zahraničních pracovníků).

Samotné MS pomáhali propagovat ambasadoři v čele s Davidem Beckhamem, celkově bylo do jakéhosdi vizuálního dojmu investováno nemalo množství finačních prostředků a objevily se i spekulace o tom, že v některých případech byla iluze počtu fanoušků doplněna zaplaceným komparsem (Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-fotbal-ms-ve-fotbale-v-kataru-korzuji-falesni-fanousci-zaplatili-je-aby-vytvareli-atmosferu-219219)i 

Stadióny byly nepochybně do jisté míry zaplněny fanoušci týmů a celková návštěvnost nepředstavovala oproti historii žádný zásadní průlom (Zdroj: https://www.irozhlas.cz/sport/ms-fotbal/katar-navstevnost-zahranici-hotely-fanousci-fifa_2212081123_bac)

Nicméně, nad skutečným zájmem domácího publika stále visí jistý otazník. Zejména v souvislosti s deklarovanou snahou o fotbalovou osvětu a šíření fotbalu v Kataru do budoucna.

 

Etické problémy šampionátu

Další etické problémy tohoto šampionátu se týkají podmínek, za nichž byla akce připravována. Jednalo se o pracovní podmínky dělníků a omezování jejich práv. Jednalo se převážně o zahraniční pracovníky z velmi chudých zemí (Bangladéš, Nepál, Indie), kteří byly nuceni pracovat za extrémně nízké platy ve velmi špatných podmínkách (ty se týkají i jejich samotného pobytu v Kataru). Skutečně děsivá čísla o úmrtích, která zveřejnil deník The Guardian (až 6500 úmrtí) sice zástupci pořadatelů popřeli a hovořilo se o jednotkách případů, nicméně rozhodně nejde o standardní situaci. O tom svědčí i výzva Amnesty International k nezávislému vyšetření úmrtí zahraničních pracovníků. Je pravdou, že po mezinárodní intervenci došlo v Kataru ke zlepšení pracovních podmínek. 

Etickým problémem byly do značné míry i podmínky pro samotné sportovce. Přesněji řečeno, jde o skutečnost, že sportovci platí jistou daň za ekonomicky podmíněné rozhodnutí činovníků. Hrálo se ve vysokých teplotách, případně v plně klimatizovaném prostředí (a v nestandardní roční době). Jsou tu tedy faktory, které mohou přímo či nepřímo ohrožovat zdraví sportovců. Pro většinu trénovaných profesionálů určitě nejde o neřešitelný problém, hráči se s tím obecně dobře vyrovnali. Z etického pohledu se však nabízí potřeba dostatečného zdůvodnění této situace (ve jménu jakých argumentů k ní došlo).

Emoce vzbuzovaly i otázky bezpečnosti diváků a fanoušků, a to s ohledem na střet různých kultur a obecnou netoleranci vůči některým menšinám. Hodně se před šampionátem hovořilo o situaci LGBTQ+ komunity a možné podpoře této komunity ze strany některých týmů, případně hráčů. Duhové kapitánské pásky nekonec FIFA pod hrozbou potrestání eliminovala  adošlo k jakémusi kompromisu. Tato otázka by sama o sobě byla tématem pro samostatné pojednání, na něž tu prostor není. Každopádně v etické rovině jde o významné téma a poměrně složitou situaci. FIFA i pořadatelé nakonec dokázali výrazně eliminovat konkrétní projevy tohoto typu (i ve formě symbolické podpory) a nasměrovat mediální pozornost přímo do oblasti sportu. Nicméně u takto kontroverzní a sledované události obzvlášť platí, že sport je zrcadlem společnosti. Oddělit společenský dosah události od ryze sportovníhoje velice obtížné.

Nicméně oslavy v Buenos Aires a okolí byly bouřlivé.

Mediální vody zamíchalo i předávání trofeje, kdy kapitán vítězů Lionel Messi (na snímku je Messi vpravo, vlevo je prezident FIFA Gianni Infantino a uprostřed emír Tamím bin Hamad Ál Thání) na krátkou dobu oblékl černozlatý katarský slavnostní oděv bisht.

I tato situace má určitý zajímavý kulturní rozměr. My bychom se však v diskusi chtěli spíše zaměřit na to, jaký vzkaz světu sportu vlastně fotbalové MS 2022 v Kataru vyslalo. 

Diskuse

1) Jak vidíte rozhodnutí o volbě dějiště fotbalového MS 2022 vy? jaká pozitiva a jaké možné problémy do budoucna může tato volba skýtat?

2) Jaká by měla být podle vás kritéria pro rozhodování o velkých sportovních akcích a jaké priority by při tomto rozhodování měly být do budoucna uplatňovány?

 

3) Jak se vám jeví možnosti udržitelnosti sportu (a konkrétně fotbalu) ve výhledu cca dvaceti let a co bude podle vás potřeba řešit jinak než dnes?

A nyní se již můžeme posunout k další kapitole, kde by nás měla také čekat katarze.

Pozn. S ohledem na datum konání sledovaného MS v Kataru (listopad a prosinec 2022) nebyly v době přípravy materiálů zatím k dispozici odbornější studie ve vědeckých časopisech (zejména z oblasti filosofie sportu), které by toto MS již zpětně hodnotily. Z této skutečnosti také do jisté míry vyplývá volba zdrojů.