Biologické involuční změny •Kardiovaskulární systém •Respirační systém •Gastrointestinální trakt •Uropoetický systém •Vnitřní prostředí •Endokrinní systém •Imunitní systém •Pohybový systém •Poruchy zraku •Poruchy sluchu •Nervový systém C:\Users\roman\Desktop\images.png C:\Users\roman\Desktop\stažený soubor.jfif Změny •Stárnutí = přirozený proces, doprovázen početnými změnami • •Fyziologické změny • •Psychické změny • •Sociální a osobnostní změny • • Změny •Všechny oblasti mají úzkou souvislost. Negativní změna v jedné oblasti, může způsobit zhoršení i v oblastech dalších. • •Naopak zlepšení v jedné oblasti bude přínos pro ostatní oblasti. • •Tyto změny nastupují u každého jedince v jinou dobu. • •Genetické faktory. •Životní styl. • Kardiovaskulární systém •Změny KVS probíhají na úrovni funkčních a anatomických změn. •Nejvíce se změny projevují při zátěži. •Během intenzivní zátěže Hf stoupá méně než u mladších, tato věkem •podmíněná změna bývá přičítána slábnoucí schopnosti Hf reagovat na •zátěž. • Klesá schopnost plnění komor, proto jsou nutné silnější stahy předsíní. S věkem se zvyšuje obsah pojivové tkáně ve svalovině srdce a dochází ke zvětšování srdečních komor. Následkem zvýšené tuhosti levé komory se mohou postupně rozvinout příznaky plicního městnání (šelesty, námahová dušnost). • • Kardiovaskulární systém • •Hypertenze – není považována za „fyziologickou“ manifestaci stárnutí, ale její výskyt s věkem výrazně stoupá – urychluje proces stárnutí a sním spojené orgánové změny. Je nutná léčba farmaky- vede ke snížení počtu mozkových a kardiovaskulárních příhod. • •Více než 2/3 populace nad 65 let má hypertenzi. • • Hypertenzi dělíme do 3 stádií •1. stádium – pouze zvýšený krevní tlak • •2. stádium – navíc změny na srdci (zvětšení levé komory), na ledvinách (výskyt bílkoviny v moči), na očním pozadí (zúžení cév) • •3. stádium – přidružují se orgánová onemocnění Hypertenze – zásady cvičení •pohybová aktivita je vhodná pouze pro 1. a 2. stádium !!! •pro hypertoniky není v žádném případě vhodná statická silová svalová činnost (nošení břemen, zvedání těžkých břemen, práce s rukama nad hlavou, posilování, úpolové sporty apod.) •nedoporučují se ani aktivity, při nichž dochází k psychickému vzrušení (činnosti závodního charakteru) Hypertenze – zásady cvičení •doporučená cvičení by měla být vytrvalostního charakteru, např. rychlá chůze, cyklistika, lyžování, plavání •intenzita cvičení by měla dosáhnout 60 –75% maximální tepové frekvence (individualizace) •doporučená frekvence cvičení je 3 –5x týdně po dobu 30 min. •nezbytné jsou pravidelné kontroly krevního tlaku, a to nejen u lékaře, ale i při cvičení • Hypertenze •Pohybová intervence – musí respektovat výsledky zátěžového testu se záznamem EKG, měřením TK – stanovení individuální bezpečné tepové frekvence pro trénink. • •Objektivní známky intenzity zatížení. • •Subjektivní známky intenzity zatížení. • Respirační systém •Změny v respiračním systému se projevují změnami mechanických vlastností stěny hrudníku a plicní tkáně. •Nesprávné držení těla (hyperkyfóza hrudní) znesnadňuje práci dýchacího svalstva, a tím se zmenšuje i jeho výkonnost (HZS). •Zvyšuje se riziko onemocnění respiračního systému, k čemuž přispívá imunitní systém. •Hned po KVO je onemocnění dýchacího systému jedním z nejčastějších příčin úmrtí u seniorů. Respirační systém •Tuhost hrudní stěny a plic. •Pokles plicních funkcí (zákl. fc. ventilace, respirace) •Pokles podílu elastické tkáně v plicích- snížení elasticity plic – ta přispívá k věkem podmíněnému vzestupu zbytkového objemu v plicích. •Maximální dechová kapacita klesá cca o 40 %. •Změny vyvolávají u seniorů při zátěži pocit únavy a zkrácení dechu. •Plicní reflexy (kašel) s věkem klesají • hromadění sekretů a rozvoj plicních zánětů •PA: pružnost hrudníku, dechová cvičení Gastrointestinální trakt (GIT) •Funkce GIT se mění ve srovnání s ostatními systémy velmi málo. •Mírný pokles hybnosti žaludku a střev, produkce trávicích šťáv a vstřebávání potravy •GIT je více náchylný k chorobám, které mají komplexní charakter (obtížně diagnostikovány) ØS rozvojem aterosklerózy možnost postižení břišních tepen a stoupá tak riziko komplikací cévního původu – zánět střev, zauzlení střev •PA – prevence aterosklerózy, cvičení vhodná na povzbuzení funkce střev a žaludku (jóga) •Ateroskleróza je neinfekční zánětlivé postižení cévní stěny, při kterém •dochází k ukládání tuku do stěny cév. Tepna se kvůli tomu zužuje a •zpomaluje a ztěžuje proudění krve. Uropoetický systém •Klesá čistící schopnost ledvin •Klesá schopnost vstřebat důležité látky z prvotní moči (glukózu, vodu, sodík) • •Vnitřní prostředí (veškerá mimobuněčná tekutina) •Vyšší věk není spojen u zdravých seniorů se změnami vnitřního prostředí, stoupá pouze při nemocích. •Choroby (srdeční selhání,diabetes, nemoci ledvin)- mohou nadměrně zatížit regulační systémy a přispět k rozvoji poruch vnitřního prostředí. Totéž i četné léky (antirevmatika, na odvodnění). •Snížený pocit žízně – zvýšené riziko dehydratace. Nutnost přijmout během 24 hod 2500ml tekutin (aby nebyly ledviny přetíženy, objem moči 1500ml + 500ml vody ztrácíme dechem, 500ml vody kůží). • Endokrinní systém •Klesá schopnost zpracovat glukózu – primární příčinou je odolnost vůči inzulinu ve tkáních, zejm. ve svalech. •DM II. typu je nejčastěji se vyskytující onemocnění ve starším věku (nad 70 let až 95 %). •Zmenšení štítné žlázy – stoupá výskyt snížené funkce (hypotyreóza) Příznaky hypotyreózy: tendence ke zpomalování srdeční činnosti a ke vzniku blokád zvyšujících riziko pádů, zácpa. •Pokles produkce hormonů (již kolem 50 roku). •– u Ž/ již v období menopauzy (snížení hladiny estrogenu) -u M/ v období andropauzy (snížení hladiny teststeronu) •Menopauza a andropauza představují nejvýznamnější věkem podmíněné endokrinní změny. DM II. typu • • Příčinou je inzulínová rezistence (horší citlivost svalů, jater a tukové tkáně na inzulín), nebo porucha sekrece inzulínu (tzv. inzulínová deficience). Nedostatek inzulínu je relativní a jeho koncentrace je normální, často i zvýšená. Často bývá dědičný a vyskytuje se u více jak 80 % diabetiků. Většinou vzniká po 40. roku jedince. Často je spojen s obezitou. Je to kombinace genetických predispozic a zevních faktorů (snižuje se fyzická aktivita a zvyšuje se příjem živin). • • DIABETES MELLITUS 1. TYPU DIABETES MELLITUS 2. TYPU ZVÝŠENÁ HLADINA CUKRU V KRVI 5% ZE VŠECH DIABETIKŮ 90-95% ZE VŠECH DIABETIKŮ V MLÁDÍ, V 1. TŘETINĚ ŽIVOTA VE STŘEDNÍM VĚKU, PO 45. ROCE PACIENTI JSOU ŠTÍHLÍ PACIENTI JSOU OBÉZNÍ DĚDIČNÝ PODKLAD -AUTOIMUNITNÍ PORUCHA NEZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL NEVYLÉČITELNÉ LZE LÉČIT CELOŽIVOTNÍ DODÁVÁNÍ INZULÍNU DO TĚLA ZMĚNA ŽIVOTNÍHO STYLU, ANTIDIABETIKA Komplikace způsobené diabetem •Postižení ledvin – diabetická nefropatie • •Postižení oka – diabetická retinopatie • •Poruchy nervů • •Onemocnění nohou (diabetická noha, amputace DK) •Výskyt IM u DM 2-4 vyšší • Význam PA •Vhodně zvolená PA vede k zvětšení svalové hmoty, ta je zásobárnou glykogenu. Z něj se může v případě poklesu glykémie uvolnit glukóza, proto dochází k menším výkyvům glykémie během dne a při cvičení. •PA je významným prostředkem při redukci nadváhy, zejména u DM 2. typu. Navíc soustavný sportovní trénink zvyšuje citlivost buněk na inzulín. • Význam PA •Snižuje výskyt srdečně cévních komplikací •Zpomaluje rozvoj aterosklerózy •Snižuje hladinu krevních tuků i krevní tlak •Nejvhodnější prostředek k odstraňování stresu a napětí •Přiměřený pohyb zmírňuje pocit hladu •Zlepšení kondice a aerobní vytrvalost •Prokazatelný vliv úmyslného hubnutí (DM.II) na délku života • Doporučení •Cvičit po jídle, aby byla výchozí hladina cukru vyšší a mít u sebe vždy nějakou formu cukru. •Dodržovat pitný režim. •Při opakovaných potížích v souvislosti s pohybem vždy konzultovat s lékařem případné upravení dávek inzulínu. •Při léčbě inzulínem kontrolovat glykémii před i po cvičení a zejména tehdy, je-li PA prováděna po dlouhé době, déle než hodinu a nebo s nezvyklou intenzitou. • ZÁSADY •Cvičební jednotka ve stejnou dobu (soulad fyzická zátěž, jídlo a podávání léků) •Spolupráce s diabetologem •Oznámit náplň další cvičební jednotky Imunitní systém •Pokles imunitních funkcí má za následek vyšší výskyt infekčních chorob a zhoubných onemocnění. • •Pohybový systém – velký problém změny postihující PA, brání •v plnohodnotném prožívání života (postižením trpí až 70 % seniorů). •Klesá hustota kostí – ubývá cca o 1 % ročně, okolo 80 roku se zrychluje •(osteoporóza). Příčina: dědičné vlivy, nedostatek pohybu,nesprávná •výživa, u žen – úbytek pohlavních hormonů. •Nedostatek vápníku, větší sklon k lámavosti kostí. •Typické – zlomeniny obratlů, dolní části předloktí, krček kosti stehenní. • Pohybový systém • •Snižuje se elasticita šlach a vazů – větší výskyt ruptur (zejm. Achillova šlacha). •Úbytek svalové hmoty, pokles svalové síly (sarkopenie) – metabolickým důsledkem je zhoršování glukózové tolerance. V 70letch – pokles o cca 25 %, v 80 letech až o 30-40 % (vlivem sedavého zp.ž.). •Úbytek svalové hmoty – zhoršená koordinace pohybů a rychlost svalové kontrakce. Výraznější změny u mužů. •Ovlivnit – PA, aktivní svalová hmota, odporový trénink. Pohybový systém • •Kloubní systém - vlivem přetížení se rychleji opotřebovávají – artróza (postupná degenerace chrupavek, úbytek kloubního mazu), nosné klouby (osteroartróza), páteř (spondylartróza). Hlavní znak – ztenčení kloubní chrupavky – bolest kloubů, deformace kloubů (kolenní, kyčelní) •60% jedinců nad 65 let a 80 % nad 75 let. •Zhoršuje se již od mládí vyskytující se plochá noha (zejm. příčně plochá). Nastává deformace prstů, vybočení palce – negativní vliv na DT, rovnováhu a na chůzi. Zrakové poruchy •Postihují 1 ze 6 osob ve věku 75-84 let, u každého 4. seniora ve věku na 85 let. •degenerace žluté skvrny (místo nejostřejšího vidění, postižená je část oka, kde je obraz nejostřejší – žlutá skvrna čili makula) •Často se projevuje ztrátou jasnosti barev, zhoršeným viděním při •soumraku, zamlženým viděním, šedavými skvrnami v centru zorného •pole nebo zdeformovaným obrazem. • • • Zrakové poruchy •šedý zákal (katarakta) •Nemoc postihuje čočku, která se postupně zakaluje. Příznaky jsou •zamlžené, rozostřené vidění, zejména při pohledu do dálky, citlivost na •silnější světlo, ztráta jasnosti barev. Pacient má pocit, že se dívá přes •mléčné sklo. •diabetické postižení sítnice (retinopatie) •Jedná se o poškození krevních cév v sítnici. Zanedbané onemocnění může •vést k těžkému poškození zraku i k jeho úplné ztrátě. Základním příznakem je •ztráta ostrosti vidění, která se časem zhoršuje. Diabetická retinopatie není •izolované onemocnění a signalizuje problémy v cévním systému obecně. • Zrakové poruchy •Zelený zákal •Onemocnění vzniká v důsledku zvýšení nitroočního tlaku. Zelený zákal může být vrozený, často hrají velkou roli dědičné faktory. Projevy se liší podle typu glaukomu. Dává o sobě vědět prudkými bolestmi, zrudnutím oka a zhoršeným viděním. Může dojít i ke glaukomovému zánětu, pro který jsou typickým znakem barevná kola (kolem zdrojů světla nebo na bílých plochách) a ostrá bolest oka a hlavy, nezřídka doprovázená zvracením. •Okohybné svaly – snižuje se jejich funkčnost, ale dají se „trénovat“ •Zrakové poruchy – zvýšené riziko pádů a poranění • Zásady pro cvičení - Zrak •prostorová orientace •rovnováhové schopnosti, bezpečnost chůze •posílit taktilní a zvukové vnímání •kontraindikace: • skoky, tvrdé doskoky,prudké pohyby hlavou, kontaktní pohyb. hry, statické silové prvky • Sluch •Sluchové poruchy •Ztráta vnímání vysokofrekvenčních tónů – pomůcka sluchadla •Klinicky významná porucha sluchu – u 1/3 osob nad 65 let, u ½ osob nad 75 let. • TV a sport (SLUCH) •rozvoj smyslového vnímání •zlepšit rovnováhové schopnosti •společenské začlenění (navazování kontaktů) •NE – cviky na nářadí, rychlé střídání poloh těla, otřesy a prudké pohyby hlavou, cvičení hlavou dolů •! vizuální ukázka doplněná taktilními a kinestetickými informacemi, artikulace, • Sociální a osobnostní změny • •Úbytek sociálního kontaktu – ztráta profesní role •Odchod do důchodu – organizace volného času, nový smysl života •Změna rodinných vztahů – prarodiče, praprarodiče •Nesoběstačnost a závislost na jiných – pocit býti na obtíž •