Skupina Mirai vytvořila svůj hit v roce 2017 na základě jednoho se slavných výroků Emila Zátoka: "Když nemůžeš, přidej." Historii hitu lze pohodlně sledovat v médiích, pro nás bude zajímavější původní výrok jako takový.

Australan Ron Clarke byl považován za jednoho z nejlepších vytrvalců 60. let 20. století. Jenom na tratích 5000 m a 10000 m vytvořil v letech 1963-1965 šest světových rekordů. Byl typem zvaným "rekordman".

Polský filosof sportu Jozef Lipiec hovoří o dvojí motivaci pro sportovní soutěž. Jednu nazývá "rivalizací", symbolem je medaile a typem je "šampión". Druhou nazývá "perfekcionismem, symbolem je rekord a typem je "rekordman".

Ron Clarke ani přes svou skvělou atletickou výkonnost nedokázal vybojovat žádné významné prvenství. Je bronzovým medailistou v běhu na 10000 m z OH 1964 v Tokiu. Se Zátopkem se osobně setkal a tento příběh bude pro nás důležitý.

Film režiséra  Davida Ondříčka z roku 2021 nese jméno Zátopek a je velice zajímavým a vcelku věrným převyprávěním (minimálně části) Emilova příběhu, a to včetně poselství, jež je v něm zachyceno. Zájemcům o kontext lze určitě film doporučit.

Ve filmu ztvárnil Emila skvělým způsobem Václav Neužil, který věnoval přípravě na roli velké množství času, což se nepochybně vyplatilo. V roli švédského běžce Janssona (Emilova souputníka ve slavném helsinském maratonu) se objevil atletický trenér Jan Pernica. 

Nekonečný příběh je pro mnohé z nás filmovou klasikou. Chlapec Bastian má za úkol zachránit říši Fantazie, o které si čte.  Z filmu Wofganga Petersena z roku 1984 si řada diváků s odstupem času vybavuje zejména titulní song Giorgia Morodera a Keitha Forseyho v podání LiImahla a Beth Andersonové a samozřejmě postavu draka Falka. Autor knihy, jež se stala filmu předlohou, Michael Ende, nejenže nebyl tímto zpracováním nadšen, ale dokonce proti němu protestoval a bránil se i soudně (dosáhl však pouze stažení svého jména z titulků). A Nekonečný příběh si šel svou cestou. Dočkal se i dalších filmových pokračování, seriálového zpracování a jiných forem uchopení (balet, opera atd.). To je snad dostatečně symbolické na to, abychom mohli vzít Nekonečný příběh jako metaforu opakujících se příběhů, které se odehrávají za zrcadlem společnosti.

Neboť, jak nám nenapodobitelně dokázal sdělit sám Freddie Mercury: "The show must go on."

A navíc, kdo by odolal úsměvu Falka?

A komu snad připadá Falkův úsměv až příliš plyšový, má ještě stále šanci pokochat se úsměvem jiného Falka.

Trochu nás může zamrzet, že zrovna tento "nekonečný" příběh génia v ošuntělém baloňáku již skončil, ale nepochybně záleží na tom, z jaké strany nekonečnost uchopíme. Matematikové o tom vědí již po staletí své.