Chápámí sportu coby druhu zábavy je prastarou záležitostí. Samotná etymologie slova sport je mimochodem zajímavá, odvozuje se tradičně (v kinantropologických materiálech se tento přenos předává "z pokolení na pokolení") od latinského "disportare" ve významu "bavit se, rozptylovat se".

Takové slovo běžně v latinsko-českém slovníku nenacházíme. Jazykovědec Karel Oliva trochu více přibližuje proces vzniku tohoto odkazu. Běžná latina zná slovo "portare", které znamená "dovážet", "odvážet", případně "přemisťovat". Slovo „portare“ neslo však i specifický význam „umístit sama sebe do společnosti“, neboli „chovat se společensky, formálně“. Předponou dis- se tedy dostáváme k onomu "disportare" ve smyslu "nechovat se formálně", "uvolnit se" či "rozptýlit se".  (zdroj: https://www.lidovky.cz/nazory/posledni-slovo-karla-olivy-anglictina-a-sport.A210324_175155_ln_nazory_vag).

Sport byl tedy skutečně, minimálně v určitých výkladech historicky chápán jako zábava. Ostatně v USA je sport často řazen do kategorie "Entertainment" (v překladu skutečně cosi jako zábava či pobavení). Na tom nic nemění ani jeho výkonová podoba či snaha o generování zisku.

Tak či tak, sportem se skutečně dá dosáhnout finančních zisků a v tom se podobá mnoha kulturním produktům, které jsou vcelku samozřejmě součástí zábavního průmyslu.

Předchozí text směřoval neomylně k dvěma momentům, jimiž jsme se pokusili uvést následující ukázku (tou bude za pár okamžiků píseň se sportovní tematikou).

Jednak tu poskytujeme odlehčení ,tedy trochu "rozptýlení" věnovaného pozorným čtenářům, abychom je nezahltili.

Jednak jsme se pokusili upozornit na skutečnost, že i samotný sport původně plnil rozptylující funkci.   

Taková konstrukce je zajisté poněkud krkolomná a podobná propojení motivů bývají označována jako "oslí můstky".

Obecně se u nich jedná se o přemostění problému, které se možná na první pohled "tváří šikovně", ale na nějaký pád trochu "kulhá". My však oslí můstek nezastíráme, ale vědomě se k němu hlásíme.

Ostatně historie této metafory je také docela zajímavá. Byla totiž původně vykládána jako "problém, který je sám vlastně řešením problému".

To tedy zní opravdu krkolomně, vysvětlíme proto za pomoci obrázku. 

Před takovým můstkem stojí osel, dívá se vzhůru, vidí konec v nedohlednu, můstek jako překážku, a v tu chvíli neví, že stačí přejít zlom a můstek mu může pomoci překonat řeku. Nakolik je daný osel oslem, či zda a kdy překážku překoná, na to již metafora detailní odpověď nedává.

A aby toho nebylo málo, tak existuje ještě další konotace (přisouzený význam) pro spojení "oslí můstek".

Do češtiny proniknuvší německý termín termín Eselsbrücke (…) bývá totiž užíván také jako označení pro mnemotechnickou pomůcku.

Protože vyslovit slovo "mnemotechnický" je sice možná o maličko snazší než zdolat jména cyklistů Merckxse či Vingegaarda, leč stále poměrně obtížné, poskytneme do třetice útěchu obrázkem.

Co to vlastně je taková mnemotechnická pomůcka? Jde v zásadě o nějakou konstrukci (často absurdní či groteskní - není to však podmínkou), která nám pomůže se zapamatováním obtížných výrazů, případně výrazů, jež se často navzájem zaměňují.

V tomto případě můžeme na ukázku využít rozlišení anatomických termínů "pronace" a "supinace". Vztáhneme-li oba termíny k poloze ruky (u nohy je to trochu jinak, a co teprve u dolní končetiny), pak supinace znamená pozici ruky dlaní vzhůru, pronace hřbetem vzhůru. Ovšem, právě to se občas plete.   

Na obrázku vidíme roztomilého ptáčka, kterého je radost nakrmit. Vezmeme tedy do dlaně zrní, otevřeme dlaň, nastavíme ji k nebi (čítanková supinace) a čekáme, až sup přiletí. V případě, že vše proběhne dobře, budeme si pozici "supinace" pamatovat dlouho, možná navždy. Pravda, stoprocentní jistotu, že vše proběhne hladce, nemáme. Stejně tak, jako musíme značně subjektivně vnímat délku trvání onoho navždy.

To je však dělba údělu. V jisté analogii a v podobném duchu fungovalo kdysi úsloví "se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak."  Ani zde nenabývala věčnost jednoznačných měřitelných kontur a málokdo tehdy věděl, jak naložit s oním "jinak".

Tím bychom téma oslích můstků snad mohli, alespoň pro tuto chvíli, považovat za vypořádané. Řeku jsme tedy přešli a můžeme se vrhnout do jiného proudu (ono, do stejné řeky stejně vstoupit nejde, Seneca a Hérakleitos už nás o tom předběžně informovali).

Fotbal v písni

Písní o fotbalu existuje velké množství. Mimo jiné se v nich dozvíme i to, že "zelená je tráva" a "fotbal, to je hra."

My nyní nabízíme píseň, která pochází již z roku 1984 (zdroj: Písně J. N. od A do Ž), jmenuje se Sportu zdar (někdy bývá uváděn i název Fotbal) a poměrně úzce souvidí s pointou této kapitoly. Jejím autorem a také interpretem je písničkář Jaromír Nohavica*.

*Považujeme-li sport za zrcadlo společnosti, nelze zcela odhlédnout od určitých kontroverzí, které provázejí některé okolnosti dění okolo Jaromíra Nohavici. Patří k nim například pro mnohé nejednoznačně vyznívající reflexe předlistopadové minulosti či nedistancování se od ocenění Puškinovou medailí z rukou Vladimíra Putina. Podobně jako v případě Emila Zátopka, nemáme v úmyslu tvrdit, že žádné problémy tohoto typu neexistují či neexistovaly. Stejně tak však ani v tomto případě nemáme v úmyslu pronášet nějaké obecné ani osobní soudy. Jakékoli zjednodušování či bagatelizace by rozhodně namístě nebyly, dost toho již zaznělo v různých chatech a na sociálních sítích. Básnické dílo Jaromíra Nohavici (zejména starší písně) je nepochybně silně prověřené časem. Rozhodně to platí i o písni Sportu zdar. Tímto tuto krátkou glosu uzavíráme, abychom se mohli věnovat věcem jiných, například obsahu písně. 

Nejlépe určitě vyzní přímé zhlédnutí této písně. Existuje v zajímavé, až unikátní nahrávce z roku 2012 z ostravské haly Gong, kde Nohavicu doprovází Janáčkova filharmonie.

Z textu vybíráme pasáž, která celkem výstižně charakterizuje celou píseň a která stála také za titulem této podkapitoly:

https://www.youtube.com/watch?v=QitOCKJrFW4 

Pozn. Píseň je skutečně letitá. Ve verši "Ostrava, jedem Ostrava, Svěrki je nejlepší" autor jména průběžně aktualizuje a vystřídala se zde již celá řada fotbalistů (kromě v nahrávce zmíněného Václava Svěrkoše jsou to například Werner Lička, Karel Kula, Milan Baroš, Libor Sionko a další).