S pojmem ontogeneze se často setkáváme společně s termínem fylogeneze. Zatímco fylogeneze znamená celkový vývoj druhu organismu z historického hlediska, ontogenezí nazýváme individuální vývoj organismu od vzniku zárodku až po zánik jedince.

Základní rozdíl mezi oběma procesy lze stručně charakterizovat následovně:

• ontogeneze – znamená individuální vývoj a jedná se o proces geneticky programovaný a cyklický,
• fylogeneze – je historický vývoj celého druhu organismů, který není programovaný, nelze ho většinou přímo pozorovat a obvykle se zpětně rekonstruuje na základě evoluční teorie.

Během ontogeneze probíhá v organismu velké množství změn. Jako základní lze označit somatický růst a vývoj.
Vývoj je sled změn, které mají za následek vznik a rozlišení jednotlivých tkání a orgánů a následně i jejich obnovu. Jedná se o proces, při němž dochází ke změnám kvalitativním.
Růst je proces, při kterém dochází ke zvětšování celého těla a mění se velikost a často i poměr jeho jednotlivých částí. Během růstu dochází ke zvětšování výšky, délek, ploch, objemů těla a tělesných částí, ale i ke hmotnostním změnám vnitřních orgánů a tělesných částí. Výsledkem růstu je pak definitivní velikost těla a orgánů. Jedná se tedy o proces, při němž dochází ke změnám kvantitativním.

Pro ontogenezi motoriky bylo nalezeno několik zákonitostí, podle kterých se vývoj obvykle řídí. Jedná se o obecné zákony, jejichž uplatnění je během vývoje konkrétního jedince determinováno individuálními faktory.

Ontogenezi, jako vývoj jedince spojený s jeho věkem lze rozdělit do vývojových období.

Členěním životního cyklu jedince se zabývalo mnoho autorů. Zejména v oblasti vývojové psychologie bylo publikováno několik základních dělení podle výrazných znaků typických pro konkrétní období.

Pro potřeby antropomotoriky se jako optimální jeví členění používané autory zejména v oblasti lékařských věd.

Každé z popisovaných období je spojeno s typickými znaky a projevy motoriky