Počítání tepové frekvence
    Zevním projevem činnosti srdce na obvodových tepnách je tep
(puls). Při vypuzení systolického objemu krve ze srdce do
srdečnice se rozšíří její pružný začátek. Při následující
diastole se opět stáhne a při tom tlačí krev směrem k obvodu
těla. Roztažení a stažení aorty a z ní odstupujících tepen se
šíří k obvodu těla jako pulsová vlna. Na povrchových tepnách
můžeme nahmatat jejich roztažení jako tep.
    Tep se nejčastěji zjišťuje v místech, kde tepny procházejí
blízko kožního povrchu, například na tepně pažní na paži a
v loketní jamce, na tepně vřetení na zápěstí, na tepně stehenní
v tříselním ohbí, na tepně zákolenní v jamce zákolenní, na
hřbetní tepně nohy v nártu a na tepně spánkové na spáncích.
Měření tepové frekvence palpační metodou:
Při počítání tepu hmatáme puls na vřetenní tepně v zápěstí nad
palcem. Počítáme kolik tepů zjistíme za 1 minutu. Stačí počítat
tep za 20s a výsledek vynásobit třemi.
Průměrná klidová frekvence člověka je 72 tepů za minutu.
V dětském věku je vyšší. Tepová frekvence se zvyšuje při horečce,
při práci a při rozčílení.
Při námaze se tepová frekvence zvýší dvojnásobně, do dvou až tří
minut dosáhne opět původní klidové hodnoty. U sportovců se po
skončení zátěže vrací tepová frekvence na výchozí hodnotu
rychleji.

VARIABILITA SRDEČNÍ FREKVENCE (HRV)
Srdeční frekvence v průběhu času kolísá. Tyto fyziologické
oscilace vznikají pod vlivem mnoha faktorů (psychika,
termoregulace, acidobazická rovnováha, krevní plyny, krevní tlak,
koncentrace hormonů, dýchání atd.).
Snímání dat:
Pomocí ekg elektrod je snímána elektrická aktivita srdce. Snímací
frekvence pro vyhledávání vrcholů R kmitů by měla být alespoň 1
kHz.

  ˙   U intenzivně trénujících sportovců může být tato vyšetřující
     metoda přínosem v diagnostice celkové chronické únavy --
     přetrénování, které bývá spojeno s neurovegetativním dysbalance
     (hypersympatikotonie nebo parasympatikotonie).


                                
                                
                                
                                
                                
                                
                                
                                
                                




Graf č. 1: Spektrální analýza normální variability srdeční
frekvence                           Graf č. 2: Spektrální
analýza snížené variability srdeční frekvence


Ortostatický test (Schellong)
Změna polohy člověka z lehu do stoje v gravitačním poli
představuje ortostatickou zátěž, která vyvolá stagnaci krve
v dolních končetinách a snížení žilního návratu a QS. U zdravého
člověka se zvýší HR, dochází k periferní vasokonstrikci a
vyrovnává se Q a TK.
Postup:
1. Pacient leží 8 minut (poslední 3 minuty má bérce podloženy
tak, aby kyčle a kolena byly v pravém úhlu),
2. pacient se asi během 7 vteřin postaví a stojí dalších 5 až 7
minut.

Interpretované hodnoty:
Měří se TK (krevní tlak) a HR (tepová frekvence) na konci lehu a
na konci stoje.
Interpretace - hodnocení změn hodnot vstoje proti hodnotám vleže:
Reakce:     sTK(mmHg dTK(mmHg) HR(t.min-
               ):        :        1):
Normální       + 0     < +5      < +15
Hypotonická   > -20    > +13     = +45

Hypodynamic   > -55    > -35     + 15
ká


Úáznam z měření:

                          TLAK (mmHg)           TEPOVÁ FREKVENCE
                      STK           DTK                 
na začátku testu                               
v klidu
na konci lehu                                  
na konci stoje