Hlavními částmi horského kola jsou: rám, přední vidlice, pohonný systém, brzdy a ovládací systém, kola, ostatní součásti a doplňky.

Rám 

Klasický lichoběžníkový tvar je v porovnání se silničním kolem nižší a zploštělý (obr.1). Tím se zvyšuje jeho tuhost a odolnost vůči terénním nerovnostem  a silovému šlapání. Svažující se horní rámová trubka od řídítek k sedlu (semisloping) dává kolu typický sportovní vzhled a poskytuje cyklistovi více prostoru v rozkroku při živější jízdě v pedálech (ze sedla).

Tvar rámu (geometrie) ovlivňuje, zda je kolo určeno pro závodní účely, či rekreaci. Geometrie rámu ovlivňuje vlastnosti kola ze 70% a proto je vhodnému výběru velikosti a tvaru věnovat maximální pozornost.

Stejně jako tvarem, zabývají se cyklisté i  materiálem, ze kterých je možno kolo vyrobit. Rámy se vyrábějí z ocelových, hliníkových nebo titanových slitin a kompozitních materiálů. Všechny druhy mají své klady i zápory. Většina kol určených pro cykloturistiku je vyrobena z ocelí, nebo lépe z hliníku. Rámy vyrobené z ostatních materiálů jsou také vhodné, ale cenově obtížně přístupné.  Ocelové rámy (slitina chromu a molybdenu) jsou pružné ale podléhají snadno korozi. Rámy z hliníkových slitin (dural) jsou podstatně lehčí a tužší, jejich životnost je asi 5 let, po této době mohou při extrémní jízdě prasknout.

Ideálním řešením pro cykloturistiku je kombinace hliníkového rámu a odpružené přední vidlice. 

Přední vidlice

 Odpružení je jedním z typických znaků horských kol. Přední vidlice (obr.1)  je při jízdě nejvíce namáhanou částí kola. Nárazy a nerovnosti terénu (např.při prudkých sjezdech) se pevnou vidlicí (bez odpružení) snadno přenáší do paží cyklisty. Pro horskou cyklistiku jsou proto vhodné vidlice s různým systémem pružení a tlumení, které zvyšuje  komfort jízdy, umožňuje snadnější ovládání kola a dravější jízdu.

Odpružené vidlice lze rozdělit:

podle systému pružení na elastomerové (dnes se téměř nepoužívají), s ocelovými pružinami a vzduchoolejové systémy (nutnost huštění a pravidelné kontroly).

podle výšky zdvihu (míra stlačení vidlice při překonávání nerovností). Kola určená pro závody XC mají zdvih 80-105mm, kola pro DH vyšší.

 Kvalitní celoodpružená kola jsou určena pro závodní účely. Jsou těžká, mají složitý systém pružení a citelně snižují tuhost rámu, jejich jedinou výhodou je komfortní jízda.

Další variantou pružení u kol s pevnou vidlicí jsou odpružené představce a sedlovky. Mají malý zdvih a odpružené vidlice nenahrazují.

 Pohonný systém

 Pohonný systém umožňuje převod  svalové síly jezdce v otáčivý pohyb zadního kola. Spolu s brzdovým a ovládacím systémem (měniče převodů) je znám jako výbava kola (komponenty). V současnosti jsou na trhu dominantní dva systémy: Shimano a Sram. Dle kvality a cenové kategorie představují sady dílů, které jsou vzájemně kompatibilní.

 Pedály (obr.1)mohou být:

 klasické – jsou určeny pro lehký terén, rekreační cykloturistiku,

pedály s klipsnami – zabezpečují stabilnější polohu chodidla při překonávání terénních nerovností

SPD (Shimano Pedaling Dynamics, obr.2) – systém spojení závodní tretry s pedálem prostřednictvím zámku (oboustranné nášlapné pedály). Jsou nejvhodnější volbou pro razantnější jízdu. Jsou bezpečné a umožňují vysokou efektivitu šlapání, sílu fixace boty lze nastavit.

 Středová osa s ložisky - je umístěna v dolní části rámu, na obou koncích je opatřena čtyřhrany na upevnění klik (obr.1). Dnešní kola mají středové osy většinou zapouzdřené, čímž se zamezí jejich znečištění.

Převodník s klikami - kliky jsou připevněné na konec středové osy (obr.1). Dle výšky postavy se vyrábějí v různých délkách (průměr: 170, 175 mm) . Na ně jsou připevněny tři převodníky (ozubená kola) se standardním počtem zubů:  24-34-44.

Řetěz – patří k nejnamáhavějším součástím kola (obr.1). O frekvenci jeho obměny rozhoduje způsob jízdy (závodní x rekreační, křížení řetězu nevhodnou volbou převodu), pravidelnost údržby  a kvalita materiálu, z něhož je vyroben. Je spojen spojkou nebo nýtem. Nýtovač řetězu (obr.3) by měl být součástí výbavy každé delší vyjížďky. V současnosti jsou dva typy řetězů, lišících se roztečí, dle počtu pastorků (ozubených  koleček zadního kola,  pro 9-ti kolečko je řetěz užší).

Volnoběžný pastorek (obr.1) – známější je pod pojmem kazeta. Trendem cyklistiky a výrobců komponentů je přibývající počet ozubených koleček (5, 6, 7. 8, 9). Snahou každého cyklisty je volba vhodného převodu vzhledem k vertikálnímu profilu terénu, v souvislosti s neměnnou frekvencí  šlapání, za předpokladu správné polohy řetězu.

obr.2: SPD pedál (Hrubíšek,1999)                                                                    obr.3: nýtovač řetězu ( Hrubíšek, 1999)

Ovládání kola

Řazení převodů  – se zajišťuje přesouváním řetězu mezi ozubenými kolečky pastorku prostřednictvím přehazovačky (obr.1) nebo mezi pastorky prostřednictvím přesmykače (obr.1). Obecně platí, čím vyšší cenová a kvalitativní řada komponentů, tím rychlejší, snadnější a preciznější řazení.

Páčkové řadící systémy – většinou je dvoupáčkové, pro řazení v každém směru zvlášť. Systém se nachází pod řídítky, jeho  součástí je ukazatel aktuální volby převodu.Levá ruka ovládá volbu převodníku,  pravá pastorku (obr.1).  

Řazení otočnou rukojetí – nese název Grip Shift a k volbě převodů dochází otočením vnitřní části rukojeti, což připomíná ovládání plynu u motocyklu.

Zatímco páčkové řazení je kompatibilní  s komponenty značky Shimano, otočná rukojeť je výsadou americké firmy Sram. Volba jednoho ze systémů je individuální záležitostí.

Brzdy – jsou předpokladem bezpečné jízdy v terénu i na silnici, údržbě jejich správné funkce by měla být věnována zvýšená pozornost. Horská kola jsou vybavena převážně  ráfkovými brzdami (obr.1). Nejpoužívanějším typem jsou V-brzdy (vysoké ráfkové brzdy), které vystřídaly slabší brzdy typu cantilever. Nejvyšší účinností a pořizovací cenou se prezentuje nový trend kotoučových brzd.

Pro cykloturistiku jsou vhodné ráfkové brzdy, jejich účinnost ovlivňuje aktuální stav ráfků kol,  správná volba a sklon nastavení  brzdových špalíků.

Kola

Horská kola mají průměr kol 26 palců, tento znak horských kol je technickou podmínkou při účasti na důležitých závodech.

Součásti kola jsou:

ráfky - velmi namáhané části kola, většinou dvoustěnné(obr.1),

náboje - ložiskové středy kol nesoucí osy, zabezpečující otáčení kol,zakončené v lepším případě rychloupínacím systémem(obr.1),

paprsky – výplet, spojující náboj a ráfek kola, jejich počet se musí shodovat s počtem děr v ráfku a náboji (28, 32, 36), 

pláště – jejich hrubý vzorek pro pohyb v terénu a šířka(1,9 -2,1 palců = 50-57mm)  zaručující stabilitu jezdce jsou typickými znaky MTB (obr.1),

duše – uzavírá vzduch mezi ráfkem a pláštěm, liší se typem ventilků (galuskový x autoventil).

Při cykloturistické vyjížďce je dobré mít s sebou rezervní duši a pumpičku na příslušný typ ventilku. Míra  huštění pneumatik by měla odpovídat charakteru terénu (nižší tlak – měkký a sypký terén x vyšší tlak - kamenitý terén). Při vyšším tlaku nahuštění je menší valivý odpor a menší riziko defektu, komfort a stabilita  jízdy se však snižuje. 

 Ostatní součástky a doplňky kola

sedlo – je širší, více pohodlné než sedla silničních kol, ale tuhé, přizpůsobené pohybu v terénu a vzpřímenější pozici cyklisty (obr.1). Nerovnosti terénu kompenzují nosná péra, vyrobená v lepším případě z pružnějších materiálů     (titan, ušlechtilá ocel) a gelové výstelky,  

sedlovka – spojuje rám kola se sedlem a přizpůsobuje výšku kola individuálním potřebám cyklisty (obr.1). Zároveň umožňuje nastavení sklonu sedla, 

řídítka –  jsou u MTB kol většinou rovná (obr.1), nový druh řídítek „vlaštovky“ umožňuje lepší ovládání kola ve sjezdech a při razantnější jízdě,

rohy- jsou doplňkem řídítek, směřují rovně vpřed s mírným sklonem vzhůru. Vyšší úhel sklonu znamená nebezpečí pro jezdce i okolí v případě pádu nebo střetu. 

představec - vyrábí se v různých délkách (75-110mm) a sklonech (-100,… 100), upravuje délku kola, kolo s kratším představcem je více točivé, delším představcem se zlepší vedení kola a jeho setrvání v přímém směru (obr.1).

Mezi doplňky patří: blatníky, hustilky, láhve a držáky, osvětlení, zámky a cyklocomputery.

Pozice cyklisty na MTB a výběr vhodného kola

Pozice cyklisty na MTB je dána výběrem  vhodného kola a nastavením jednotlivých částí na základě individuálních potřeb jezdce.

V optimální jízdní pozici drží cyklista na horském kole trup v při rozené poloze, s uvolněnou dopředu skloněnou páteří a lehce pokrčenými pažemi. Vzpřímenější držení těla vychází z předpokladu, že při jízdě na horském kole se běžně nedosahuje rychlostí, při nichž se výrazněji projeví odpor vzduchu, takže posed nemusí být příliš aerodynamický. Výjimkou jsou sjezdy, zejména závodní jízdy. Lokty nejsou drženy přesně v linii těla, ale bývají mírně vystrčené do stran. Zápěstí a ruce jsou rovněž uvolněné, připravené k pevnému sevření řídítek při projíždění nerovných nebo nebezpečných úseků a k pohotovému ovládání brzdových pák a řazení převodů. Chodidla spočívají na pedálech, ať již běžných nebo nášlapných tak, aby nárt byl nad osou pedálu. Jízdní pozice na horském kole vždy zůstává do jisté míry individuální záležitostí cyklisty a není tak přesně definována jako pozice cyklisty na silničním kole. (Hrubíšek, 1999)

Typ kola

Je dán úmyslem používání (doprava do zaměstnání, cykloturistika, závody) a náročností terénu (silnice, lehký terén, náročné XC).

Levnější horská kola s pevnou vidlicí jsou určena pro rekreační jízdu po silnicích nebo udržovaných cestách, oproti tomu horské kolo s kvalitní odpruženou vidlicí, závodní geometrií rámu a výbavou jsou určena pro náročný terén a razantní jízdu.

Kvalita kola

Tu určují: rám (geometrie a použitý materiál asi 70% vlastností kola), komponenty (měnič převodů, přesmykač, ovládací páčky řazení převodů a lanka, náboje obou kol, volnoběžný pastorek, převodníky a kliky, středová osa, čelisti a páky brzd s lanky, řetěz, ložiska řízení) a ostatní části, které dotvářejí profil kola.

Výška postavy cyklisty a jeho somatotyp

Výška a somatotyp postavy cyklisty určují volbu velikosti rámu respektive celého kola (viz. obr.4,5; tab.1) . Výška rámu se měří buď klasicky – od středu šlapání po horní okraj sedlové trubky rámu, nebo „střed-střed“ – od středu šlapání po střed styku sedlové trubky s horní rámovou trubkou. Výška rámů je udávána v palcích (16,18,20) nebo centimetrech (44,46,48).

tab. 1: určení velikosti rámu ( Hrubíšek, 1999)

 Obr. 4: tělesné míry ovlivňující seřízení správného posedu                           Obr. 5: somatotyp cyklisty ( Hrubíšek 1999)

Poměry délek trupu a končetin (somatotyp) určují polohu sedla a řídítek (obr.5). Při správném nastavení (obr.6,7) je výška sedla taková, aby jezdec dosáhl patou chodidla na pedál nacházející se v nejnižší poloze s nohou mírně pokrčenou a dokázal bez vychýlení boků  několikrát protočit pedály vzad. Sklon sedla by měl být minimální, (sedlo je rovnoběžné s podstavou) pokud směřuje špičkou příliš k zemi, jsou namáhané paže, v opačném případě dochází k bolestem v bederní části zad. Každá sedlovka (trubka spojující rám a sedlo) má naznačenou minimální hranici zasunutí, kterou je z bezpečnostních důvodů třeba respektovat. Správné nastavení řídítek je předpokladem dobré dostupnosti ovládání kola (páček) i v nerovném terénu. K doladění sériových velikostí rámu pomáhají různé délky (60-120mm) a stupně sklonu představce ( -50, 00, 50, 100).  Záporné hodnoty stupňů sklonu jsou určeny závodní a vyšší stupně rekreační jízdě.

Obr. 6: nastavení optimální výšky sedla (Hrubíšek,1999)

Obr. 7: nastavení předozadní polohy sedla -  svislice spuštěná od kolena protíná osu pedálu  s klikou v přední poloze (Hrubíšek,1999)

Třetím místem kontaktu cyklisty s kolem jsou vedle sedla a řídítek pedály. Jejich polohu nelze příliš ovlivnit, pouze délkou klik (tab.2). Ta se volí podle délky nohou a silových schopností cyklisty (delší kliky = větší síla a menší frekvence šlapání)

tab. 2: délky klik pro MTB (Hrubíšek 1999)