Minutový objem srdeční Krevní tlak EKG MINUTOVÝ OBJEM SRDCE - Q * je množství krve, které srdce vyvrhne do krevního oběhu za minutu * závisí od množství krve vyvrhnutého při jedné kontrakci (systolický objem -- Q[S]) a počtu srdečních kontrakcí za minutu -- SF. * potřeba prokrvení v pokoji vyžaduje minutový objem asi 5 litrů * u trénovaných je Q[S] vyšší, což jeho srdci umožňuje pracovat v pokoji i při stejné submaximální intenzitě zatížení nižší SF * Q = Q[S] * SF KREVNÍ TLAK * Tlak systolický -- tlak měřený při stahu komor (systole): 100 -- 160 mm Hg * Tlak diastolický -- tlak měřený při uvolnění komor (diastole) < 90 mm Hg Tlak krve * hlavním činitelem ovlivňující TK jsou činnost srdce a periferní odpor * se může změnit změnami minutového objemu srdce * při zúžení cév (vasokonstrikci) se periferní odpor a tedy i TK zvýší a naopak, při rozšíření cév (vasodilataci) se oba ukazatelé sníží TK při tělesném zatížení * se stoupající velikostí sportovního srdce stoupá při zatížení systolický tlak při určité SF * diastolický tlak zůstává nezměněný nebo dokonce i mírně klesá Hodnoty TK při zatížení různé intenzity a délky trvání * TK se může změnit i bez tělesného zatížení jako reakce na měnící se podmínky vnějšího prostředí. * Tlak stoupá při psychickém podráždění, ale i při změně polohy těla z lehu do stoje Měření TK * metoda palpační * metoda auskultační * Tlak systolický -- tlak měřený při stahu komor (systole): 100 -- 160 mm Hg * Tlak diastolický -- tlak měřený při uvolnění komor (diastole) < 90 mm Hg * vyšší než 160/90 mm Hg -- hypertenze * nižší než 90/60 mm Hg - hypotenze TK (mmHg) Průměrné 24 hodinové hodnoty krevního tlaku (mmHg), naměřené před léčbou (silná křivka) a po 6 týdenní léčbě určitou kombinací léků (tenčí křivka) ElektroKardioGrafie * během každého cyklu elektrické aktivace se vytváří elektrické pole, které lze zaznamenávat systémem EKG svodů z povrchu těla. Svody * Bipolární svody I,II a III registrují rozdíly mezi elektrickými potenciály na dvou explorativních elektrodách : Svod I mezi pravou a levou horní končetinou Svod II mezi pravou horní a levou dolní končetinou Svod III mezi levou horní a levou dolní končetinou * Unipolární končetinové svody zaznamenávají elektrický potenciál : aVR z pravé končetiny aVL z levé končetiny a aVF z levé dolní končetiny * Hrudní svody, kterých je celkem rovněž 6 (V[1]-V[6]) EKG křivka U EKG křivky popisujeme: * vlny (P,T) * kmity (QRS) * oblé jsou vlny (P,T) * strmé jsou kmity (QRS) Při posuzování EKG křivky si všímáme rytmu a jeho pravidelnosti (tzv. akce), frekvence, sklon elektrické osy srdeční, vlny P, segmentu PQ, komorového komplexu QRS, segmentu ST a vlny T Vlna P = vzruch vychází ze sinoatriálního uzlu a vlna depolarizace se rozšíří svalovinou předsíní. Amplituda je relativně malá, neboť tenká stěna předsíní obsahuje poměrně málo svalové hmoty Úsek PQ = když dospěje vlna depolarizace do atrioventrikulárního uzlu, dojde ke zbrzdění jejího dalšího postupu. Pomalý přesun podráždění z předsíní na komory je dán strukturou atrioventrikulárního uzlu, který vede vzruch nejpomaleji z celého myokardu. Význam tohoto zpomalení změny podráždění je v oddělení systoly síní od systoly komor Komplex QRS = po zdržení v atrioventrikulárním uzlu přejde vzruch Hisovým svazkem a Tawarovými raménky na myokard mezikomorového septa a vyvolá jeho depolarizaci ve směru od levé komory k pravé. Okamžitý vektor míří doprava a dolů (v I. a II. svodu se tedy píše negativni Q kmit, ve III. svodu pak pozitivní R kmit. Vzruch mezitím postupuje dále po převodním systému a vyvolává depolarizaci myokardu v oblasti srdečního hrotu, okamžitý vektor se otáčí dolů a doleva. Ve všech třech bipolárních svodech se píše pozitivní kmit R. Vlna depolarizace pak pokračuje po svalovině komor, a to od endokardu k epikardu Úsek ST = když se rozšíří depolarizace po celé svalovině komor, je po krátkou dobu elektrická aktivita srdce nulová (srdeční vlákna komor jsou ve fázi plató, mají tedy stejný elektrický náboj a nikde netečou žádné elektrické proudy). Na EKG záznamu se píše izoelektricky úsek SI. Vlna T = na fázi plató navazuje repolarizace komorového myokardu, která na rozdíl od depolarizace probíhá od epikardu k endokardu. Vlna U = plochá vlna ne zcela jasného původu. Nejspíše je způsobena repolarizaci Purkyňových vlaken, která mají nápadně delší fázi plató ve srovnání s okolním myokardem Původ jednotlivých vln a kmitů včetně délky jejích trváni: * Při srdeční frekvenci 70 tepů/min. * repolarizace síní je skryta v QRS komplexu