Hospodářský cyklus

   

   Hospodářské cykly jsou výkyvy celkové ekonomické aktivity vyznačující se současnou expanzí
   nebo kontrakcí produktu ve většině sektorů ekonomiky. K hospodářskému cyklu dochází, jestliže
   skutečný GNP vzhledem k potenciálnímu produktu roste (expanze) nebo klesá (kontrakce nebo
   recese). Dnes se hospodářský cyklus rozděluje na fáze a to na vrchol, recesi, sedlo a expanzi.
   Expanze následuje po recesi a body obratu leží mezi nimi. Průběh cyklů je nepravidelný a je
   rozdílná i délka cyklů. Hospodářské cykly jsou si ale často velmi podobné. Zdrojem cyklického
   vývoje mohou být posuny agregátní poptávky.

Teorie cyklu

   Existuje mnoho teorií cyklu a ty se dají v zásadě rozdělit do dvou hlavních kategorií a to na
   primárně vnější a primárně vnitřní teorie cyklu. Vnější teorie nacházejí příčiny hospodářského
   cyklu ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému jako např. klima, války apod. Oproti tomu
   vnitřní teorie hledají příčiny hospodářských cyklů uvnitř ekonomického systému.

   Např.

   Teorie politického hospodářského cyklu
   patří mezi vnější teorie hospodářského cyklu. Vychází z toho, že volení zástupci obyvatel
   mohou díky fiskální a monetární politice manipulovat s ekonomikou tak, aby podpořili své
   volební výsledky. Obvykle to znamená, že po volbách se zavede tuhý úsporný hospodářský režim a
   zhruba rok před volbami se začne prosazovat expanzivní hospodářská politika.

Teorie ekonomického růstu

   Ekonomický růst představuje zvýšení potenciálního GNP. Požije-li se pojem hranice produkčních
   možností (PPF), může se znázornit ekonomický růst jako posun této hranice severovýchodním
   směrem.Ekonomický růst se většinou měří jako roční tempo růstu reálného GNP (nebo reálného
   potenciálního produktu) určité země.

   Hranice produkčních možností
   je graf kombinující statky. Které může daná země s danými zdroji a prostředky produkovat. Bodů
   ležících vně PPF (severovýchodně od ní) nelze krátkodobě dosáhnout. Oproti tomu body, které
   leží uvnitř představují neefektivnost produkce dané země (nejsou využity všechny zdroje a
   prostředky). + obr.

Zdroje ekonomického růstu

   Mezi hlavní zdroje ekonomického růstu patří: růst výrobních faktorů (zejména práce a kapitál),
   růst celkové produktivity výrobních faktorů, kterou zapříčiňují faktory jako vzdělání,
   inovace, technologie, úspory z rozsahu, vědecký pokrok apod.

   

   

   Fuchs, K., Tuleja, P. Základy ekonomie. Praha: Ekopress, 2005. ISBN 80-86119-94-7

   Fuchs, K. Základy ekonomie.Brno: MU Brno, 1998. ISBN 80-210-17775-5

   www.miras.cz