Odměny a tresty

   Odměny: pochvala, úsměv, projev sympatie, kladné hodnocení, kladné hodnocení emočního vztahu /
   dárek věcný či peněžní / umožnění činnosti nebo zážitků, po kterých dítě silně touží (výlet,
   návštěvy sportovního utkání, zajímavá společná činnost s dospělým,…)

   

   Tresty: fyzické tresty, psychické trestání – projevy negativních emocí, záporného emočního
   vztahu (dospělý se zlobí, křičí, vyhrožuje, mračí se, nemluví s dítětem) / potrestání zákazem
   oblíbené činnosti (jít ven, sledovat televizní pořad) nebo donucení k neoblíbené činnosti
   (úklid, mnohonásobné opisování)

   

   Mohou se různě kombinovat.

   Výsledky výzkumu – výchova založená spíše na odměnách má lepší výsledky než výchova užívající
   převážně trestů. Odměny podporují učení, včetně sociálního učení. Oproti tomu lze účinky
   trestů obtížně předvídat. U jednoho dítěte vede k nápravě, u jiného k poslušnosti jen navenek
   a třetí dítě reaguje negativisticky a pokračuje dál v nežádoucím chování.

   

   Samozřejmě odměny nejsou jen jednoznačné – záleží na druhu odměny, vyspělosti dítěte,
   přiměřenosti odměny k situaci. Odměny emočního charakteru jsou pro děti významnější než
   materiální.. Upokojí totiž potřebu porozumění, uznání výkonu…

   

   Skinner zjistil, že odměna působí silněji, když se jí užívá občas, ne vždy po každém dílčím
   výkonu, prostě častá odměna „zevšední“.

   

   U trestů se tradičně předpokládalo, že vyvolají strach, který dítě nebo mladistvého povede
   k nepokračování v nežádoucím chování. Tento efekt to má pouze omezenou dobu. Potrestaný
   prožívá frustraci, spolu se strachem ponížení, ublížení, znehodnocení, vztek a touhu po pomstě
   – později agresivita, násilí….

   Psychické tresty by měly být časově omezené a dítě by mělo vědět jejich konec. Neprotrahovat
   to. Může docházet k psychosomatickým obtížím, neurózám, labilitě…

   

   Nejefektivnější je metoda přirozených následků – ne akt učitelovy libovůle a zloby, ale po
   nevhodném chování následuje náprava činu, která je pro dítě pochopitelná, např.něco jsi rozbil
   – sprav to, udělal jsi nepořádek – ukliď si….

   

   Dítě musí trest chápat: odsouzení se týká mého konkrétního chování nebo činu, ne mé osoby.
   Nedošlo ke ztrátě sympatie, lásky, důvěry…

   

   

   Teorie učení

   Klasické podmiňování (Pavlov)

   Pokus se psy:

   Přirozený spouštěč (pach masa) uvádí do chodu přirozenou reakci (slinění) →přidal umělý
   podnět (zvonek), který byl současně s přirozeným (s přinášením masa a jeho pachem se zároveň
   zvonilo) → vytvořilo se nové chování = stačilo zazvonit (i bez masa) a psi slinili.

   

   Instrumentální podmiňování (Thorndike)

   Chování se stává prostředkem k dosažení nějakého cíle. Např. zvíře hnané hladem ozkouší
   všechny páčky, aby zjistilo, které povedou k tomu, že se vysype potrava. Princi vychází
   z pokusu a omylu – existuje více řešení, až posléze objevíme to, které vede k úspěchu a to se
   naučíme.

   

   Operační podmiňování (Skinner)

   Naše tělo působí na okolí, naše smysly registrují výsledky tohoto chování (operací) – zpětné
   hlášení (vazba) – utvoří se uzavřený kruh mezi organismem a prostředím.

   Každá zpětná vazba je spojena s pozitivním nebo negativním zpevněním. Pozitivní zpevnění
   (odměna, utišení hladu...), negativní (trest, ...) – onoho chování se příště vyvarujeme.

   

   Učení pozorováním a nápodobou (sociální učení), Bandura

   Napodobujeme chování druhých lidí, které vedlo k úspěchu (odměně). U nápodoby se předpokládá,
   že člověk napodobovaného přijme za vzor.

   

   Učení vhledem (Kohler)

   Naučené chování někdy situace nevyřeší, ale musíme uvažovat jinak, v jiných souvislostech.
   1.fáze – hledání – neúspěch

   2.fáze – průlom – „heuréka“

   3.fáze - zjišťování výsledků, upevnění poznaného.

   

   Učení ve škole a paměť 

   

   Verbální učení – nejčastěji

   

   Výsledky Ebbinghausova výzkumu:

   -                     učit se velké části textu je neekonomické, lepší je si látku rozčlenit a
   rozdělit

   -                     úspory na začátku učení jsou největší, opakování je nejúčinnější po
   prvních 10 minutách, ale v každém případě ho hodiny

   -                     učit se co nejdříve, co nejstrukturovanější materiál, vyhledávat co
   nejvíce souvislostí

   

   Verbální učení ve škole

   

   a)      verbální asociace (číselné řady, letopočty, telefonní čísla...)

   b)      diskriminační učení (vedle spojování sobě náležejících obsahů zároveň rozlišujeme
   rozdílné elementy)

   c)      pojmové učení (přiřazování správného pojmu k objektu a následně taky kategorizace,
   schopnost nadřazených pojmů,...)

   d)      učení pravidel

   

   Interference v procesu učení

   

   Retroaktivní útlum (nové zamlží dříve naučené)

   Proaktivní útlum (opak)

   Ekforický útlum (proběhlé vzrušení utlumí proces učení, ale i schopnost reprodukce)

   Afektivní útlum(intenzivním prožitkem se zvedne hladina aktivace organismu a tím klesne
   schopnost reprodukce)

   

   Trénování paměti

   

   Plánovat

   Pracovat soustředěně (po 50 min přestávka)

   Učení musí mít výsledky – ovlivní to potom motivaci

   Zpřehlednit si látku (co se bude učit, co je obtížné...)

   Strukturování

   Odlišení hlavních tezí od okrajových + rekapitulace

   Mnemotechnické pomůcky: asociace, kartičky, barvy, využívání smyslů (někdo u učení chodí)

   Paralelní učení

   Opakování