7 ENDOKRINNÍ  SYSTÉM

        Hormony se tvoří v endokrinních žlázách a jsou zpravidla roznášeny k cílovým buňkám
   orgánů krví. Cílová buňka může mít  různé receptory (bílkovinné struktury) jak pro různé
   hormony, tak několik receptorů pro tentýž hormon (například beta - l a beta - 2 receptory pro
   noradrenalin i adrenalin). Naváže-li se hormon na receptor, uvolní se na vnitřní straně
   membrány nitrobuněčný přenašeč, dojde k přenosu informace pro řízení metabolických
   nitrobuněčných procesů, a tím i  orgánových funkcí (stimulace beta - l receptorů v srdci vede
   ke zlepšení stažlivosti, urychlení srdeční frekvence, stimulace beta - 2 receptorů v
   průduškách k jejich roztažení – dilataci). Látky, které znemožňují vazbu hormonu na příslušný
   receptor jsou označovány za blokátory (např. betablokátory blokují vazbu noradrenalinu a
   adrenalinu na  zmíněné  betarepceptory a  snižují tak účinnost těchto hormonů, a tím aktivitu
   sympatiku).

   Uvolňování hormonů z mnoha cílových žláz je ovlivňováno  adenohypofýzou. Uvolňování hormonů z
   adenohypofýzy je řízeno regulačními hormony z hypotalamu. Přitom se rozlišují hormony, které
   uvolňování stimulují (liberiny) a hormony, které uvolňování tlumí (statiny). Hormony
   neurohypofýzy  (antidiuretický hormon – ADH, oxytocin) se tvoří v hypotalamu a jsou do
   neurohypofýzy transportovány. Hormony adenohypofýzy mají koncovku – tropin.

   

   

   

   Obr. č. 17  Zjednodušené schéma řízení hormonální produkce

   

        Hlavním zdrojem energie v lidském metabolismu je glukóza. Mozek a červené krvinky jsou na
   jejím dostatku závislé absolutně. Hladina glukózy v krvi (glykémie), která představuje 
   „centrum“ přeměny látek a energií, musí být udržována na konstantní úrovni.  Je určena na
   jedné straně spotřebou glukózy, na druhé straně její tvorbou. Rozhodující úlohu při těchto
   procesech mají hormony slinivky břišní (pankreatu) – inzulin a glukagon . Hlavním podnětem pro
   uvolňování (sekreci) inzulínu je zvýšená hladina glukózy (hyperglykémie). Inzulin podporuje
   vstup glukózy do buněk (při zátěži zejména do svalových vláken) a její ukládání do zásob
   v podobě glykogenu. Tím zvýšenou hladinu glukózy snižuje. Inzulin má výrazné anabolické
   účinky. Zabezpečuje ukládání aminokyselin v podobě bílkovin (tvorbu bílkovin) především
   v kosterním svalstvu, stimuluje růst. Podporuje ukládání zásob ve formě tukové tkáně. Inzulin
   patří mezi dopingové látky.

       Glukagon je uvolňován v případě poklesu hladiny glukózy v krvi (hypoglykémie) a jeho
   účinky jsou v porovnání s účinky inzulinu právě opačné (antagonistické). Hormony příštitných
   tělísek (parathormon, kalcitonin) udržují stálou hladinu kalcia v krvi. Brzlík (thymus) tvoří
   látky, které  hrají důležitou roli v imunitním systému (Silbernagel, 1993; Havlíčková, 2004).
   

   

   7.1 Reakce systému na zátěž

        Ve dřeni nadledvin jsou produkovány katecholaminy (adrenalin a noradrenalin). V klidu
   v minimálním množství. V kůře nadledvin pak mineralokortikoidy (aldosteron) a glukokortikoidy
   (kortizol).

        Vyplavování katecholaminů do krve se výrazně zvyšuje v podmínkách psychických a fyzických
   zátěžových situací (předstartovní stavy, vlastní tělesná zátěž).  Hlavním úkolem katecholaminů
   je dodat zvýšeně činným svalům dostatek „paliva“ zvýšeným využíváním zásobní chemické energie
   (glukózy a mastných kyselin) z glykogenu a tukové tkáně. Zvyšují intenzitu a frekvenci stahu
   srdeční svaloviny, srdeční objem, a tím i minutový objem srdeční. Zvyšují  krevní tlak.
   Prokrvení žaludku, střev i kůže  snižují ve prospěch pracujících svalů. Zvyšuje se sekrece
   kortikotropinu (ACTH), a tím i glukokortikoidů z kůry nadledvin. Kortizol dále zvyšuje
   koncentraci glukózy („paliva“) v krvi, která se tvoří i z aminokyselin (za cenu odbourávání
   bílkovin). Zvyšená  hladina mineralokortikoidů (aldosteron), zvyšuje hladinu sodíku a vody
   v organismu.

        Zátěží indukovaná vyšší hladina tyreotropinu (TSH) vede ke zvýšené produkci hormonů
   štítné žlázy. Tyto zvyšují aktivitu oxidačních mitochondriálních enzymů a zvyšují a zrychlují
   uvolňování energie.

        Při zátěži hladina inzulinu klesá úměrně s intenzitou aerobní práce. Při anaerobním
   charakteru zátěže bývá jeho sekrece zvýšená, proto tento způsob zátěže nepovažujeme za vhodný
   při redukci tělesné hmotnosti. Významnou roli má inzulin ve fázi zotavení, kdy stimuluje
   ukládání zásobních látek včetně tvorby bílkovin – má anabolické účinky.

   

   7.2 Adaptace systému na zátěž

        U výkonnostních a vrcholových sportovců  byla nalezena hypertrofie kůry nadledvin. Vyšší
   hladiny kortizolu v krvi. Sekrece hormonů štítné žlázy (tyreoidálních) stoupá během zátěže
   výrazněji u trénovaných jedinců. S tréninkem stoupá také citlivost k tyreoidálním hormonům. I
   klidové hodnoty těchto hormonů jsou u sportovců vyšší. Adaptační tréninkové změny vedou
   k nižším hodnotám katecholaminů stejně tak k nižším zátěžovým hodnotám při standardním výkonu.
   Trénovaní jedinci mají v klidu zvýšený tonus parasympatiku. Hovoříme o tréninkové vagotonii.

        Vyšší hladiny prolaktinu mohou negativně ovlivňovat ovulační cyklus  a přispívat
   k opoždění menarche u sportujících dívek i ke vzniku primární či sekundární amenorey u
   sportujících žen.

   

   

   

   .