Učíme se filmovat n POČÍTAČOVÁ GRAFIKA n DIGITÁLNÍ VIDEO POČÍTAČOVÁ GRAFIKA n Rastr x vektor n Rozlišení – dpi n Barevná hloubka n Velikost obrázku n Formáty n Barevná věrnost DIGITÁLNÍ VIDEO n Historie a základní pojmy n Funkce kamery n Příprava na natáčení n Zásady správného filmování n Zpracování videa POČÍTAČOVÁ GRAFIKA ZAHRNUJE n malování rastrových obrázků (používá pero, tužku, gumu, štětec, fix, základní geometrické tvary, ...) n úpravu digitálních fotografií (umožňuje obrázek oříznout, upravit jas a kontrast, retušovat, dopsat text) n tvorbu koláží n vektorové kresby n DTP (DeskTop Publishing) - sazba textu n modelování třírozměrných předmětů n tvorba WWW stránek n animace obrázků n zpracování videa CO JE TO ROZLIŠENÍ – DPI (Dot Per Inch) n Určuje počet bodů, ze kterých se obrázek skládá. Počet bodů je buď přímo daný ve tvaru, např. 500 x 752 pixelů, nebo je dáno rozlišení dpi, které určuje počet bodů na jednotku vzdálenosti, kterou je palec. 1 in = 2,5 cm. n Například obrázek široký 5 x 2,5 cm, který tvoří 200 x 100 bodů, má rozlišení 100 dpi na výšku i na šířku. n Volba rozlišení při tvorbě nebo úpravě obrázku závisí na tom, kde budeme obrázek vystavovat. Pro zobrazení na monitoru stačí rozlišení 100 dpi, protože přibližně odpovídá rozlišení monitoru. 17palcový monitor má rozlišení 1024 x 768 bodů, tj. 90 dpi. (Rozlišení monitoru lze nastavit.) Stačí pak takové rozlišení obrázku. n Běžná tiskárna tiskne v rozlišení 200 – 300 dpi, tj. přibližně 2 – 3krát větším, než je rozlišení monitoru. Chceme-li obrázek tisknout, volíme větší rozlišení. CO JE TO BAREVNÁ HLOUBKA n určuje počet barev, které na obrázku můžeme mít. Nejčastěji používané palety barev jsou: q RGB – obsahuje 16,7 milionů barev (256 x 256 x 256) a jedna barva zabírá 3 Byty = 24 bitů q paleta 256 stupňů šedi – používá se pro černobílé fotografie, jedna barva zabírá 1 Byte = 8 bitů q paleta 256 barev – používá se pro tlačítka, linky a jiné graf. prvky, zabírá 1 Byte q barevný model CMYK – barvy jsou odečteny od bílé ze základních čtyř barev: tyrkysové, purpurové, žluté a černé. VYZKOUŠEJTE SI: n Ve vlastnostech Plochy si vyzkoušejte změnit v položce nastavení rozlišení monitoru a kvalitu barev. n V aplikaci CorelDraw si ve volbě výplň objektu vyzkoušejte míchání barev v různých paletách. VELIKOST OBRÁZKU BAREVNÁ VĚRNOST Digitální video HISTORIE A ZÁKLADNÍ POJMY HISTORIE DIGITÁLNÍ VIDEO (1) n Obsahuje zvukové a obrazové informace. n Videokamera je zaznamenává a ukládá na magnetickou pásku podélně v oddělených stopách (obvykle jedna videostopa, dvě audiostopy a řídící stopa). q Videostopa se skládá z řady nehybných snímků – obrazů. q Řídící stopa obsahuje informaci, kde začíná a končí každý snímek. q Dvě audiostopy umožňují zaznamenávat stereo zvuk. n Snímková frekvence určuje, kolik snímků se přehraje za sekundu (je určena standardem). n Poměr stran snímku a vertikální rozlišení jsou dány standardem. n Datový tok určuje množství informací uložených za 1s. Např. formát DV vykazuje datový tok 25Mbps (megabity za sekundu včetně zvuku). DIGITÁLNÍ VIDEO (2) n Videokamery tvoří barvu v modelu RGB, videosignál navíc obsahuje informaci o jasu(Y), vzorkováním se převádí z analogových na digitální údaje. n Video a audio data je třeba před ukládáním na počítači komprimovat (kompresní poměr může být od 1,6:1 až do 10:1). n Provádí to software CODEC (COmpressor/DECompressor). n Kodeky jsou zabudované v kameře nebo ve videokartě. n Kodeky v počítači – QuickTime, Video for Windows, Real Media, aplikace pro střih. n Kodeky mohou být ztrátové a bezeztrátové. PŘENOSOVÁ RYCHLOST n Charakterizuje, kolik dat se přenese za sekundu, udává ji hodnota v kb/s (kilobity za sekundu). n Soubor WMA 64kb/s může znít stejně jako MP3 128kb/s (lepší komprese WMA). STANDARDY VIDEA STANDARDY VIDEA PRO DIGITÁLNÍ VYSÍLÁNÍ TYPY SOUBORŮ DIGITÁLNÍHO VIDEA (1) n AVI – Audio Video Interleaved, nejběžnější a nejstarší formát, soubory jsou poměrně velké, bezeztrátová komprese, lze přehrát na většině počítačů, jde o „kontejner“ pro video n WMV – Windows Media Video, vysoká ztrátová komprese n MPEG, MPEG2, MPEG4 – Moving Picture Experts Group, ztrátový komprimační formát, umožnil komprimovat AVI soubory na menší, vhodný pro sdílení videa na Internetu, byl optimalizován pro přehrávání videa z CD-ROM n QuickTime – používaný u Apple, podpora tohoto formátu není součástí Windows XP TYPY SOUBORŮ DIGITÁLNÍHO VIDEA (2) n DivX – je založený na MPEG4 pro formáty AVI, je vysoce komprimovaný při zachování kvality, kodeky jsou dostupné http://www.divx.com/ n DVD – Digital Versatile Disc zaručuje kvalitní video i zvuk n SVCD – Super VideoCD je založen na MPEG Digitální video FUNKCE KAMERY VYBAVENÍ (1) VYBAVENÍ (2) VYBAVENÍ (2) DALŠÍ NASTAVENÍ n Stabilizace obrazu – funkce, která vyhlazuje chvění obrazu při nežádoucích pohybech kamery. Může být elektronická nebo optická. Nenahrazuje stativ. n Nastavení světelného režimu – umožňuje nastavení clony pro horší světelné podmínky. n Možnost fotografovat – je nutné mít paměťovou kartu a nastavit parametry snímku n Životnost baterií – bývá udána pro různé režimy práce n Ergonomie – váha, velikost, tlačítka, obrazovka LCD n Intervalový časovač – umožňuje záznam pro určitou dobu v daných intervalech Přední strana • Pomocné světlo • Dálkové ovládání • Mikrofon Zadní strana • Hledáček • Dioptrické seřízení • Efekty • LCD obrazovka • Joystick • Funkce • Volba režimů • Spínač • Start/stop • Zamykání • Foto/kamera • 16:9 • Jas LCD Levá strana • Krytka • Upevnění baterie • Výrobní číslo Pravá strana • Řemínek na uchycení • Kontrolka pro práci s kartou • Paměťová karta • Výstup – kryt • DC konektor Digitální video PŘÍPRAVA NA NATÁČENÍ VOLBA NÁMĚTU n rozhovor, anketa n medailonek, dokument n záznam kulturní či sportovní akce n scénka, reklama, … PŘÍPRAVNÁ FÁZE n délka výsledného videa q podle žánru (reklama 30s x scénka 10min) q rozhovor - připravit si předem téma, otázky q medailonek, dokument – najít dostatek informací n místo natáčení q exteriér x interiér q osvětlení (denní světlo x umělé osvětlení) q ozvučení - akustika interiéru, omezit rušivé jevy (např. rušná ulice, fotbalové utkání) q dostatečný prostor pro techniku PROČ PSÁT SCÉNÁŘ n Každému profesionálnímu filmu předchází důkladné plánování a tvorba podrobného scénáře. Takový scénář má specifickou zavedenou formu, pro naše potřeby však postačí jednodušší podoba. n Před samotným natáčením je vhodné mít v ruce nějaký plán pro počáteční představu o výsledném snímku, i když nakonec přesně nedodržíme jeho posloupnost. Jednotlivé kroky lze podle situace a aktuálních podmínek později měnit. n Scénář by se měl skládat z harmonogramu natáčení a z literárního scénáře. V závislosti na druhu a délce výsledného snímku si vytvoříme stručný plán, který nám bude sloužit jako přehledné vodítko po celou dobu natáčení. LITERÁRNÍ SCÉNÁŘ n V případě filmu či scénky je základem literárního scénáře text předlohy, event. dialogy. U rozhovoru nebo ankety postačí připravené otázky. n Každý filmový útvar by měl dodržet klasickou strukturu – úvod, střední část a závěr. Základním úkolem úvodu je upoutat pozornost čtenáře, cílem závěrečné části je většinou shrnutí a rozloučení s diváky. n Literární scénář můžeme doplnit potřebnými komentáři, např. popisem scény, a hudebním plánem (úvodní hudba, podkres, zvukové efekty,…). PLÁN NATÁČENÍ n pořadí scén q rozvržení děje do jednotlivých záběrů q následnost záběrů za sebou n pořadí natáčení q pořadí, v jakém chceme scény natáčet, se nemusí shodovat s posloupností scén ve výsledném snímku (přihlížíme k lokalitám natáčení, k počasí – denní světlo, déšť apod.) q v průběhu natáčení lze měnit podle aktuálních podmínek n rekvizity, kostýmy, kulisy ROZDĚLENÍ ÚLOH n režisér, kameraman, střihač, moderátor, herci q podle počtu osob a dostupnosti techniky lze přidat i další funkce – osvětlovač, druhý kameraman, … SCÉNÁŘ SE VYPLATÍ n Vytvoření dobrého scénáře zpočátku zabere více času, ale později nám usnadní samotné natáčení i střih. Pomůže nám předem odhadnout délku výsledného snímku, délku natáčení i jeho průběh. n Pečlivě připravený scénář je jedním z předpokladů kvalitního výsledku. Digitální video ZÁSADY SPRÁVNÉHO FILMOVÁNÍ OSVĚTLENÍ (1) n jedna z věcí, které mají největší vliv na kvalitu obrazu n denní světlo – vyznačuje se bílou nebo namodralou barvou, teplota barev denního světla je okolo 5500 K n žárovka – má žlutou až oranžovou barvu (vyvolává teplý nazlátlý odstín světla), teplota barev 3200 K n kamera nám s velkou pravděpodobností umožňuje zvolit jeden z těchto režimů (vyvážení bílé) a barevné spektrum si pak přizpůsobí sama OSVĚTLENÍ (2) n v profesionální praxi se nejčastěji používá tříbodové osvětlení scény: q hlavní světlo – umístěno před hercem, zajišťuje hlavní nasvícení scény q výplňové světlo – umístěno mírně stranou, odstraňuje přílišné stíny a jejich ostrý přechod q obrysové světlo – umístěno za hercem, vytváří obrys herce, aby nesplynul s pozadím n vyvarovat se přesvícení scény – zejména u malých místností n moderní kamery mají dobrou schopnost zachytit kvalitní obraz, i když je při natáčení velmi málo světla. Dobrého výsledku však dosahují zvýšením šumu. Vzniku šumu lze předejít právě použitím dostatečného osvětlení. VYVÁŽENÍ BÍLÉ n u většiny kamer probíhá automaticky, což ale nemusí být vždy výhodou n kameraman může sám nastavit jeden z režimů (denní světlo x žárovka), který se pak během natáčení nebude automaticky měnit (i když se v záběru kamery objeví nějaký objekt, který by automatickou změnu vyvolal) n další možností je ruční nastavení, které probíhá tak, že kamerou necháme snímat pouze čistě bílou plochu. Tím kameře „sdělíme“, jak vypadá bílá EXPOZICE n podobně jako vyvážení bílé může být expozice automatická, což ale s sebou nese jistá negativa (když např. herec vstoupí před slunečné okno, automatická expozice v důsledku světla ztmaví celý záběr a z herce bude vidět jen silueta) n tomu předejdeme ručním nastavením expozice, kdy zafixujeme danou hodnotu, která se nezmění n v ideálním případě jsou v každém obrazu vyváženy velmi tmavé oblasti a oblasti velmi světlé KOMPOZICE (1) n kompozice je způsob sestavení obrazu; určuje, jaké vizuální prvky má obraz obsahovat a jak mají být uspořádány n prostor kolem hlavy (velikost záběru) – nefilmovat zbytečně široké záběry, postavu jasně prezentovat a zarámovat n prostorové vedení postavy – v záběru musí být zachycen prostor před osobou, která někam jde nebo mluví s osobou mimo záběr KOMPOZICE (2) n přibližování – detailním záběrem herce získá scéna na dramatičnosti. Divákovi je tak umožněno snadno a dobře zaznamenat mimiku postavy. n změna stanoviště – video můžeme oživit používáním různých úhlů pohledu. Natáčet můžeme klidně i v leže nebo ze židle KOMPOZICE (3) n linie očí – při natáčení konverzace dvou či více herců, kde každého z herců snímá detailně jiná kamera, je nutné zajistit, aby po sestříhání záběrů herci vypadali, jako když se na sebe dívají. OVLÁDÁNÍ ZOOMU n je třeba, aby měl kameraman dostatek času na osvojení práce s kamerou, především pak techniky zoomování n zoomovat je potřeba pozvolna, pomalu, netrhavě n při zoomování používejte stativ, předejdete tak roztřepanému záběru n digitální zoom je lépe nepoužívat vůbec, jedná se o funkci, díky níž se obraz zvětší pouze digitálně, nikoliv opticky, kvalita obrazu se rychle zhoršuje OHNISKOVÁ VZDÁLENOST n při zkracující se ohniskové vzdálenosti (tj. při oddalování obrazu – širokoúhlý objektiv) se předměty, nacházející se blíže kameře, zvětší více než předměty umístěné ve větší vzdálenosti od kamery – hloubka obrazu je příliš velká (může dojít například k deformaci obličeje) n při rostoucí ohniskové vzdálenosti (tj. při přibližování) naopak hloubka obrazu klesá n tuto vzdálenost je důležité pečlivě volit, stejně jako pozici kamery ZAOSTŘENÍ n každá kamera má automatické zaostření, ale lze použít i zaostření ruční n při ručním zaostření si objekt co nejvíce přiblížíme a zaostříme (všímáme si především detailů); následně již můžeme objekt oddalovat a zůstane stále zaostřen n zaostřování obecně mnoho problémů nepřináší, obtíže mohou nastat při nízkém osvětlení ZÁZNAM ZVUKU n hudba a zvuk dokáží u diváka vyvolat dojem určitého místa, podbarvit náladu či vyvolat napětí n je velmi obtížné zpětně opravit zvuk nebo odstranit ze záznamu rušivé zvuky; zvuky do záznamu přidávat je naopak velmi snadné n mikrofon kamery mnohokrát zachytí i zvuky samotné kamery, pro natáčení se vyplatí pořídit přídavný mikrofon n v některých situacích se nevyhneme dvojímu záznamu (obraz i zvuk zvlášť) – např. rozhovor osob v jedoucím autě natáčený zvenku (použití klapky pro synchronizaci zvuku a obrazu) Digitální video ZPRACOVÁNÍ VIDEA PŘÍPRAVA NA STŘIH n prvotní střih provádíme už při natáčení videa, když určujeme samotnou délku jednotlivých záběrů. Musíme si uvědomit, že dodatečné zkrácení záběru je velmi jednoduché, naopak prodloužení – tedy zachycení delšího děje – je už nemožné. n před vlastním střihem je dobré si celé video prohlédnout a zapsat si seznam záběrů, které budeme chtít ve výsledném videu použít, společně s časy, kdy byly pořízeny PRAVIDLA STŘIHU (1) n pokud jsme natáčeli video a zvuk zvlášť, je důležité dobře je při střihu synchronizovat – využijeme třeba již zmiňované klapky nebo jiných zřetelných zvuků n vyvarujme se dlouhých záběrů, které divákovi nepřinášejí nic nového – dlouho se opakující scéna (pětiminutový záběr na psa, který stále dokola aportuje balónek, diváka nudí) n naopak příliš krátké záběry, u kterých divák nestačí ani pochopit děj, také raději vynecháme PRAVIDLA STŘIHU (2) n máme-li natočený dlouhý záběr, který by mohl v celé své délce diváka nudit, je dobré ho zkrátit a ukázat jen začátek a konec. Aby nebyl střih příliš násilný, můžeme děj překlenout prostřihem. Prostřih musí s hlavním motivem nějakým způsobem souviset. Např. žena začíná balit dárek – prostřih záběrem na balicí papíry a stuhy – utažení mašle a dárek je zabalen. n jednotlivé záběry můžeme sestříhat a poskládat i tak, že jejich posloupnost nebude odpovídat času, kdy byly natočeny PŘECHOD n pokud spolu jednotlivé záběry souvisejí, měly by být přechody mezi nimi nenápadné. Výrazný přechod použijeme tehdy, chceme-li jednotlivé záběry od sebe tematicky oddělit n nepoužíváme zbytečně mnoho typů přechodů, dva až tři jsou postačující Použitá literatura n Jason R. Dunn: Digitální video. Computer Press, a.s., Brno 2003 n B. Long, S. Schenk: Velká kniha digitálního videa. CP Books, a.s., Brno 2005. n Roland Lewis: Video, 101 praktických rad. Ikar, Praha 2000 Automatická a ruční expozice Kompozice – zarámování Kompozice – vedení Kompozice – prostor Kompozice – stanoviště 1 Kompozice – stanoviště 2 Kompozice – osa záběru Natáčení bez a se stativem 1 Natáčení bez a se stativem 2