Autismus


Pervazivní vývojová porucha – chorobná zaměřenost k vlastní osobě spojená s poruchou kontaktu s
vnějším světem.


·         Postižení se projevuje v obl. komunikace, sociálního chování a vnímání.

·         Neschopnost pochopit smysl našeho společenského světa – jiná země, jiné pohyby, tvary,
zvuky – nesrozumitelné, nepochopitelné prostředí.

·         Výsledkem je panický strach, který nám dává představu o tom, co to asi je AUTISMUS.


Výskyt autismu:

Ø  Na 10 000 D se narodí 4 D s autismem.

Ø  Z toho ¾ D s mentálním opožděním.

Ø  3-4krát častěji u chlapců.

Ø  ČR – potenciálně 15 – 20 000 osob s autismem, evidováno pouze několik set.

Ø  Tzn. každý rok se v ČR narodí 200 D s autismem.



Triáda příznaků

n Neschopnost společenské interakce - brání postiženým se adaptovat na prostředí, ve kterém žijí.
Život je pro ně chaos bez pravidel, a tak si sami vytvářejí pravidla, jejichž logice rozumí jen
oni.

n Neschopnost komunikace - kvalita komunikace je silně narušena, dítě často vůbec nemluví. Chybí
přátelské emoční reakce, pohledy do očí. Absentuje spontaneita a tvořivost při hře. Dítě
neprojevuje zájem o okolí, děti ani dospělé, nemazlí se.

n Omezený, stereotypně se opakující repertoár zájmů a aktivit - dítě nesnáší změny, mívá
specifickou příchylnost k neobvyklým předmětům, trvá na vykonávání zvláštních rutin při činnostech
nefunkčního charakteru.


Etiologie:

Ani odborná literatura nezná přesné příčiny. Etiologie autismu je středem výzkumu.

Teorie podle:

§  Kannera

§  Wingové

§  Shattocka


n Předpokládá se, že jde o neurologickou poruchu, která ovlivňuje fungování mozku

n Až 4 x častěji se vyskytuje u chlapců

n Většinou se projeví do tří let věku dítěte

Existují však další teorie příčin, např. nedostatečný citový přístup rodičů, vliv jiných
onemocnění, metabolické poruchy organismu, špatné životní prostředí, atd.

V současné době

n Neexistuje objektivní diagnostický nástroj pro zjiětění autismu

n Diagnóza autismu je založena pouze na pozorovaném chování jedince

n V raném dětství je velmi obtížné autismus diagnostikovat




Možné příčiny vzniku autismu:

nZarděnky,tuberkulózní skleróza v těhotenství.

nMetabolické poruchy organismu jedince.

nGenetické faktory.

nAsfyxie při narození, další perinatální rizika.

nDětské nemoci v raném věku.


Spektrum autistických poruch:

Ø  Kannerův dětský autismus

Ø  Dezintegrační porucha

Ø  Rettův syndrom

Ø  Klinefelterův syndrom

Ø  Landau-Kleffnerův syndrom

Ø  Atypický autismus

Ø  Aspergerův syndrom


Kannerův dětský a.:

n- klasická varianta autismu, která se zařazuje do vývojových poruch (1943)


Aspergerův s.:
  * typický egocentrismus, nulová schopnost či snaha po kontaktu s vrstevníky,
  * sociální naivita,
  * důsledná pravdomluvnost,
  * šokující poznámky,
  * motoricky neobratní, problém:kolo,plavání, brusle,lyže,
  * inteligentní v abstraktním smyslu, ale ne v praktickém smyslu.


Program TEACCH
Terapie, výchova  a vzdělávání D s A a jiným komunikačním handicapem (Treatment and Education of
Autistic and Communication Handicapped Children) USA, Eric Schopler
  * Model péče o D s A a jinou pervazivní vývojovou poruchou.


Obecné principy práce:

nIndividuální přístup: volba komunikace (piktogramy, psaný rozvrh), vhodné prac.místo, struktura
prostředí,řešit strategie behaviorálních problémů;

nStrukturované prostředí: pevný řád, uspořádání prostředí, namísto chaosu nastoupí pocit bezpečí a
jistoty;

nVizuální podpora: orientace v čase, odlišuje aktivity od sebe, vede k samostatnosti.


Dítě s Autismem

n Se může vyvíjet zcela normálně a až následně v období kolem 18 měsíce věku začít vykazovat znaky
autismu (v těchto případech je snazší autismus rozpoznat)

n Čím dříve je dítě diagnostikováno, tím dříve může započít intervence a zlepšit tak budoucí
prognózu dítěte

n Někteří jedinci s poruchami autistického spektra nejsou nikdy diagnostikováni




Diagnostická kritéria MKN – 10


1.Autismus se projevuje před třemi roky věku dítěte

2. Kvalitativní narušení sociální interakce

n nepřiměřené hodnocení společenských emočních situací

n nedostačující odpověď na emoce jiných lidí

n nedostatečné přizpůsobení sociálnímu kontextu

n špatné používání sociálních signálů

n chybí sociálně - emoční vzájemnost

n slabá integrace sociálního, komunikačního a emočního chování



3. Kvalitativní narušení komunikace

n  nedostatečné sociální užívání řeči bez ohledu na úroveň jazykových schopností

n  porucha imaginační a společenské napodobivé hry

n  nedostatečná synchronizace a reciprocita v konverzačním rozhovoru

n  snížená přizpůsobivost v jazykovém vyjadřování

n  relativní nedostatek tvořivosti a fantazie v myšlení

n  chybí emoční reakce na přátelské přiblížení jiných lidí (verbální i neverbální)

n  narušená kadence a důraz komunikace, které jsou odrazem modulace komunikace

n  nedostatečná gestikulace užívaná k zvýraznění komunikace



4. Omezené, opakující se stereotypní způsoby chování, zájmy a aktivity

n rigidita a rutinní chování v široké škále aspektů každodenního života (všední zvyky, hry)

n specifická příchylnost k předmětům, které jsou pro daný věk netypické (jiné než např. plyšové
hračky)

n lpění na rutině, vykonávání speciálních rituálů

n stereotypní zájmy - např. data, jízdní řády

n pohybové stereotypie

n zájem o nefunkční prvky předmětů (například omak, vůně)

n odpor ke změnám v běžném průběhu činností nebo v detailech osobního prostředí (například
přesunutí dekorací nebo nábytku v rodinném domě)



Nespecifické rysy

n strach (fobie)

n poruchy spánku a příjmu potravy

n záchvaty vzteku a agrese (zvláště pokud je přítomna těžká mentální retardace)

n většinou chybí spontaneita, iniciativa a tvořivost při organizování volného času

n potíže s koncepčností při rozhodování v práci i přesto, že schopnostmi na samotné úkoly stačí



Diagnostická kritéria pro autistickou poruchu (autistic disorder, 299.0) dle DSM - IV

K diagnóze je zapotřebí minimálně šest níže uvedených symptomů z kategorie I, a to nejméně dva
symptomy z odstavce A, nejméně jeden symptom z odstavce B a nejméně jeden symptom z odstavce C.



A. Kvalitativní narušení sociální interakce (nejméně dva symptomy)

n  Výrazně narušená schopnost přiměřeně užívat neverbální chování (oční kontakt, výraz obličeje,
postoj těla a gesta) v různých sociálních situacích.

n  Neschopnost vytvářet vztahy s vrstevníky s přihlédnutím na dosaženou vývojovou úroveň.

n  Malá schopnost spontánně sdílet s ostatními radost a zájmy, mít potěšení ze společné činnosti
(například dítě neukazuje věci, které ho zajímají; nepřináší ostatním věci, aby se podívali apod.).

n  Nedostatečná schopnost sociální a emocionální empatie (neúčastní se jednoduchých sociálních
hříček, preferuje činnost o samotě, ostatní lidi může využívat jako pomocníky nebo "mechanické"
pomůcky).



B. Kvalitativní narušení komunikace (nejméně jeden symptom)

n Opožděný vývoj řeči nebo se řeč vůbec nevyvine (dítě se nesnaží nedostatek kompenzovat jiným
alternativním způsobem komunikace jako jsou například mimika a gesta).

n U dětí, které mají vyvinutou řeč, je výrazně postižená schopnost iniciovat nebo udržet konverzaci
s ostatními.

 Stereotypní a opakující se používání řeči nebo idiosynkratický jazyk.

n Chybí různorodá, spontánní, symbolická a sociálně napodobivá hra odpovídající vývojové úrovni.



C. Omezené, opakující se nebo stereotypní vzorce chování, zájmů nebo aktivit (nejméně jeden
symptom)

n  Nápadně výrazné zaujetí pro jednu nebo více činností, které je abnormální buď intenzitou nebo
předmětem zájmu (např. meteorologie, statistika).

n  Zjevné ulpívání na specifických, nefunkčních rituálech a rutinní činnosti, odpor ke změnám
(mladší děti mohou mít katastrofální reakce na drobné změny jako je změna záclon, nebo změna polohy
jídelního stolu, vyžadování stejné cesty).

n  Stereotypní a opakující se motorické manýrování (třepání či kroutivé pohyby rukama a prsty nebo
komplexní specifické pohyby celým tělem).

n  Nepřiměřeně dlouho trvající zaujetí částmi předmětů (knoflíky, části těla)



Kategorie II

n Opožděný vývoj či abnormální chování alespoň v jedné z následujících kategorií se projeví před
třetím rokem věku dítěte.

n sociální interakce

n jazyk ve vztahu k sociální komunikaci

n symbolická a fantazijní hra



Nespecifické rysy

n  nerovnoměrný profil kognitivních schopností (např. hyperlexie)

n  problémy s užíváním jazyka a jeho gramatickou strukturou, užívání 3. osoby singuláru namísto 1.
osoby ("já"), mnoho dětí s vysocefunkčním autismem má úroveň receptivního jazyka na nižší úrovni
než expresivního.

n  upřednostňování periferního zrakového vnímání (koutkem oka) před přímým pohledem

n  snížená schopnost imitace pohybů, nachýlená chůze či chůze po špičkách, tleskání, luskání prsty

n  fascinace pohybem (roztáčení hraček, otvírání a zavírání dveří, fén či jiné otáčející se
předměty)

n  neobvyklé reakce na smyslové podněty (hypersenzitivita na zvuky, světla nebo doteky, nepřiměřená
reakce na vůně a pachy

n  nepřiměřené emocionální reakce (bezdůvodný pláč nebo smích, střídání nálad, afekty, úzkost,
absence strachu v nebezpečných situacích)

n  problémy s chováním (dyskoncentrace, agresivita, sebezraňování, impulzivita, záchvaty vzteku)

n  problémy se spánkem, jídle