OBSAH SEMINÁŘE Č.3 : n prezentace na zadané téma nMetody a formy zájmových činností (Tomáš Jachnický) nStruktura a obsah pohyb.volnoč. aktivit (Petr Pláteník) nRozvoj pohybových schopností při pohybových aktivitách (Martin Kejzlar) nEfektivita pohybové jednotky (Leon Wesley) nInstituce pro výchovu ve volném čase (Jiří Brabec) nZásady bezpečnosti v pohybových volnočasových aktivitách (Kateřina Jalová) 1. Didaktické metody (podle Berdychové) ØMetody seznamování s učivem Ø ØMetody nácviku Ø ØMetody výcviku Ø ØMetody diagnostické a klasifikační Ø Metody seznamování s učivem 1.Metody vytváření motivační sféry žáka (pochvala, hra , soutěž, prožitek něčeho nového) 2.Metoda ukázky (přímá a nepřímá ukázka) 3.Metody slova 4.Metoda výkladu, pokynů, dotazování, rozhovoru (pokyny stručné, výstižné) 5.Metoda pozorování (záměrně řízené a organizované sledování pohybu, žáci se učí kontrole) Metody nácviku ØMetoda napodobení ukázky (hra na….) ØMetoda opakování (při nácviku nové dovednosti) ØMetoda pasivního pohybu (úprava správné polohy) ØMetoda pohybového kontrastu (správná+špatná ukázka) ØMetoda pohybového úkolu (individuální řešení) ØMetoda hry ØMetody výcviku ØKruhový provoz ØDoplňková cvičení Metody diagnostické ØDiagnostickou činnost učitele dělíme na: 1.Vstupní 2.Průběžnou 3.závěrečnou Ø ØMetoda pozorování (co žáci ovládají?) ØVyužití testování (pohybových schopností nebo dovedností ) Organizační formy výuky zájmových pohybových činností ØZájmová činnost bývá : Øpravidelná (zájmové kroužky) Øpříležitostná (soutěže, olympiády..) Ø Zařízení vytvářejí podmínky pro: ØSkupinovou činnost (kroužky, oddíly, soubory) ØIndividuální uspokojování zájmů jednotlivců Ø Některé činnosti lze realizovat i : ØHromadnou formou (sportovní akce, slavnosti) Specifické formy výuky zájmových pohybových činností 1.FRONTÁLNÍ VÝUKA – pedagog pracuje s celou skupinou dětí plánovitě, soustavně a v určeném čase, každá pohybová jednotka má dílčí didaktický cíl 2. 2.SKUPINOVÁ VÝUKA – vytvářejí se malé skupiny dětí, které společně spolupracují a plní zadané úkoly (důležitý je výběr členů skupiny) Skupinová výuka ØForma variabilního provozu – děti střídají různá stanoviště a tělesná cvičení, zaměřená především na zdokonalování pohybových dovedností ve ztížených podmínkách (rozvíjí schopnost rychlé orientace,přispívá k rozvoji samostatnosti,max.využitý čas pro aktivitu) ØForma kruhového provozu - děti střídají různá stanoviště, cvičení jsou zaměřená především na zdokonalování pohybových schopností (cílem je zvýšit úroveň kondičních schopností dětí,dosáhnout vysokého fyziologického zatížení organismu) Ø 1.Tělesný a funkční vývoj mládeže ØCelý vývoj jedince probíhá velmi individuálně v závislosti na vnějším i vnitřním prostředí, na pohlaví a věku (vývoj se projevuje hlavně v růstu organizmu). ØPeriodizace vývoje vymezuje ve shodě s školským systémem 3 období : Ø Ø 1. MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK (6-10 let) - prepubescence Ø 2. STŘEDNÍ ŠKOLNÍ VĚK (10-14 let) -pubescence Ø 3. STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK (14-18 let) - adolescence Ø 1. MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK (6-10 let) - prepubescence ØZačíná vývoj sekundárních pohlavních znaků ØTělesný vývoj je charakterizován zpomalením růstu těla do výšky, růst objemu těla (období druhé plnosti) ØNavzdory rychlé osifikaci jsou kosti a kloubní spojení velmi měkké a pružné ØV důsledku jednostranného zatížení a snížení pohyb. aktivity mohou vznikat deformace ve vývoji páteře (svalové dysbalance) ØJiž je možné systematicky a pomalu adaptovat organismus na vytrvalostní zátěž ØFunkční adaptabilita na tělesnou zátěž je relativně vysoká ( děti snesou velké objemové zatížení, které dokáží přirozeně regulovat-střídání zátěže a odpočinku) ØV důsledku nedostatečně vyvinutého dýchacího svalstva je dýchání málo hluboké (zvýšenou spotřebu kyslíku kryje větší frekvencí dýchání + dýchání nosem) ØPři rozvíjení myšlení dětí je důležité utvářet představu o správné technice pohybu (na základě názorných pomůcek, správné ukázky) ØZačínají se utvářet a prohlubovat některé zájmy dětí (včetně sportovní orientace) ØDěti tohoto věku mají biologickou potřebu pohybu i tendenci být členem „skupiny“ (prohlubuje se socializace dítěte) Ø 2. STŘEDNÍ ŠKOLNÍ VĚK (10-14 let) -pubescence ØVysoká dynamika všech biopsychosociálních změn je primárně způsobena činností endokrinních žláz (rozdílnost v nástupu produkce jejich hormonů) ØProgresivní růst tělesné výšky ( u dívek zpočátku větší) ØProhlubují se rozdíly ve výkonnosti vzhledem k pohlaví (ve všech pohybových schopnostech) - aerobní vytrvalost (u děvčat vrchol 13 let), rychlostní schopnosti (u děvčat vrchol 15 let), explozivní a dynamická síla (u chlapců vzrůstá výkonnost progresivně) ØRychlé růstové změny mohou vést k diskoordinačním projevům (zhoršené provedení dříve osvojených dovedností) ØHormonální aktivita hodně ovlivňuje emotivní vztahy a projevy ke svému okolí ( důležitá je pohybová aktivita ve volném čase – musí být MOTIVACE) 3. STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK (14-18 let) – adolescence ØSnížení tempa růstu výšky i hmotnosti (tělo získává své konečné proporce-somatyp) ØVýkonnost chlapců vzrůstá – silové schopnosti, aerobní výkony (jen kloubní pohyblivost se snižuje), u děvčat tělesná výkonnost stagnuje nebo mírně klesá ØMotorický vývoj dosahuje vrcholu – děti jsou schopni osvojit si koordinačně náročné pohyb. dovednosti (vyšší koncentrace pozornosti, cílevědomější přístup k učení) ØVe vztahu k pohybové aktivitě se postoje adolescentů diferencují (mění se současně vztah k hodnotám, úsilí po nezávislosti) Ø PREFERENCE KRITÉRIÍ, KTERÉ OČEKÁVÁ MLÁDEŽ OD POHYBOVÉ AKTIVITY ØU chlapců je pozornost soustředěna na : Ø rozvoj svalstva, Ø rozvoj pohybových schopností a dovedností (zvýšené nároky na tělesnou zátěž jsou většinou kladně akceptovány) Ø rozvoj zdraví ØU dívek je koncentrována pozornost: Øna postavu a držení těla, Øna zdraví a tělesnou hmotnost Øpozitivně přijímají cvičení s hudbou, pohybové aktivity zaměřené na zlepšení tělesného image Øpokles zájmu o aktivity, ve kterých je kladen důraz na výkonnost Ø Ø MLÁDEŽ PREFERUJE TY ČINNOSTI, KTERÉ LZE PROVÁDĚT VE VOLNÉM ČASE (fotbal, volejbal, cyklistika, bruslení…) A NEJLÉPE VE SKUPINĚ VRSTEVNÍKŮ A NEBO NOVÉ DRUHY POHYBOVÝCH AKTIVIT. Ø 2. ROZVOJ POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ při volnočasových aktivitách nPohybové schopnosti se vymezují jako souhrn dispozic jedince, potřebných ke splnění pohybového úkolu nSoustavný rozvoj pohyb. schopností dětí zvyšuje jejich tělesnou zdatnost, odolnost i výkonnost nEfektivní provedení libovolné pohyb. činnosti je obvykle zajištěno více než 1 pohyb. schopností n ( např. skok vysoký – vyžaduje zapojení rychlosti, výbušné síly končetin, projevy obratnosti) Obecné principy rozvoje pohyb. schopností : n Základem v rozvoji poh. schopností je tělesné zatěžování (objem , intenzita, frekvence) v kombinaci s odpočinkem (délka, charakter), aplikace zatížení se mění v závislosti na věku, pohlaví i aktuálním rozvoji dětí nRozvíjet všechny základní poh. schopnosti (rychlost, síla, vytrvalost,obratnost) nTělesné zatížení zvyšovat postupně (dávkovat přiměřeně dle předpokladů dítěte) nRozvíjet poh. schopnosti plánovitě a pravidelně (při plném zdraví) nKoncentrovat rozvoj poh.schopností do určitých cyklů a pravidelně výsledky kontrolovat n Organizační diagram POHYBOVÉ SCHOPNOSTI SÍLA VYTRVALOST OBRATNOST statická RYCHLOST dynamická silová lokomoční Akční a reakční lokální svalová rovnováha všeobecná rychlostní ohebnost dynamická statická SÍLA a její rozvoj n - je vymezena jako schopnost překonávat vnější odpor svalovým úsilím podle zadaného pohyb. úkolu nZvýšená pozornost by měla být věnována velkým svalovým partiím (zajišťují správné držení těla) nCílený rozvoj svalové síly vyžaduje zároveň s posilováním svalů zařazovat i cvičení protahovací (s důrazem na správnost dýchání) 1.U dětí do 14 let rozvíjíme sílu dynamickou. 2.Od 14-15 let můžeme provádět pravidelný posilovací trénink ( s využitím posilovacích trenažérů). 3.U žáků nad 17 let lze zařazovat rozvoj izometrické síly. 4.Vždy je důležité dodržovat intenzitu zatěžování, objem,volbu polohy (vleže, vsedě),věkové zákonitosti. Rozvoj síly kombinujeme s rozvojem rychlosti. 5. RYCHLOST a její rozvoj n - je vymezena jako schopnost měnit polohu těla, jeho části v co nejkratším čase nebo s nejvyšší frekvencí nDůležité je správné technické provedení pohybu nDélka rychlostního zatížení ( ne delší než se projeví únava) nPočet opakování a přestávky mezi cvičeními nVýběr cvičení pro rozvoj rychlosti (drobné hry, skokanská cvičení,hody,starty z různých poloh, chytání a házení míčů, švihová cvičení….) nMetoda opakovaného úsilí ( štafety, cvičení hoď a běž..) VYTRVALOST a její rozvoj n - je schopnost k dlouhodobému provádění motorické činnosti, aniž by došlo k poklesu její intenzity nVytrvalostní schopnosti pro svou komplexní povahu tvoří základ tělesné zdatnosti. nMetoda „souvislá“ , kdy zařazená cvičení jsou prováděna nepřetržitě (sportovní hry, výběh do terénu..) nMetoda „střídavá“, kdy v průběhu pohybu se mění intenzita zátěže ( chůze, běh, plavání …) nMetoda „intervalová“ , kdy kombinujeme různé cyklické pohybové činnosti (kruhový provoz) 1.Aerobní vytrvalost je možné rozvíjet již v mladším školním věku 2.Anaerobní vytrvalost můžeme soustavně začít rozvíjet až ve starším školním věku ( důležitý je počet opakování) 3. OBRATNOST a její rozvoj n - je souhrn schopností lehce koordinovat vlastní pohyby, provádět složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby nU rozvoje obratnosti se zaměřujeme na reakční, rytmickou a rovnováhovou schopnost dětí nVyužívá se cvičení ve změněných a ztížených podmínkách, koordinačně-asymetrická cvičení, manipulace s předměty (míče, činky, kužely..) nMetoda „střídavého a opakovaného zatěžování „ s postupným zvyšováním obtížnosti cvičení 3. EFEKTIVITA POHYBOVÉ JEDNOTKY nEfektivitou pohybové jednotky rozumíme úroveň výsledků, kterých dosáhneme při plnění cílů a úkolů pohybové jednotky. nZákladním požadavkem pro pohybovou jednotku je dosažení účinnosti vyučování a učení. nKvalita je ovlivněna především učitelem, zvoleným didaktickým řídícím stylem, úrovní, odborností a typem osobnosti. n Základní kritéria efektivity nStruktura PJ z hlediska psychického a fyzického zatížení n nCelkové využití času PJ n nÚroveň splnění cíle PJ n Psychické zatížení nV úvodní části –využíváme EMOČNĚ-MOTIVAČNÍ PODNĚTY nV hlavní části –nastupuje KOGNITIVNÍ FÁZE (učí se nové dovednosti), prolíná se se SOCIALIZAČNÍMI PODNĚTY (spolupráce,…) nV závěrečné části – opět využíváme EMOČNĚ-MOTIVAČNÍ PODNĚTY (pochvala, zhodnocení..) Fyzické zatížení nZačátek PJ- nejvýhodnější je začínat rozvojem obratnosti a následně rychlosti (SF až 150 tepů/min.) nV hlavní části PJ- se zaměřujeme na rozvoj síly a vytrvalosti (SF 120-140 tepů/min.) nNa závěr dochází ke zklidnění organismu- kompenzační cvičení Kontrola účinnosti PJ nKontrolu účinnosti můžeme zaměřit různým směrem: n nsledujeme míru samostatné činnosti žáků, nvyužití času, nfyziologickou účinnost. Využití času nJednou z dostupných metod sledování účinnosti PJ je chronometráž : naktivní cvičební čas, který měříme na průběžných stopkách npedagogicky využitý čas, který měříme podobně nztrátový čas, který dopočítáváme do 100 % Metodika chronometráže nsledujeme libovolně vybraného žáka, kterému stopkami průběžně měříme skutečný čas aktivního cvičení. npedagogicky využitým časem a zahrnuje veškeré další činnosti žáka, související s učením (čas, kdy žák poslouchá výklad, pozoruje ukázku, poskytuje dopomoc, měří čas, je rozhodčím, připravuje nářadí, provádí přesuny apod.). n Na začátku a na konci PJ zaznamenáme přesně dobu trvání hodiny = 100 % času (získané údaje o době aktivního cvičebního času a pedagogicky využitého času převedeme také na procenta). nMinutové vyhodnocení efektivity (Melichar, 2000) n 9 min a méně ……………nízké využití vyučovacího času n 10 – 14 min. ……..………průměrné využití vyučovacího času n 15 – 20 min. ……………..nadprůměrné využití vyučovacího času n 21 a více min. ……………vysoké využití vyučovacího času n Fyziologická účinnost nsledování intenzity zátěže měřením srdeční frekvence nSrdeční frekvenci měříme nejčastěji palpační metodou na zápěstí ze strany palce nebo na aortě karotis (v praxi ji měříme 10x v průběhu PJ). n1. měření provádíme v klidu před začátkem PJ n2.- 9. měření v intervalech 5 min., n10. těsně po ukončení PJ. nVynesením do grafu lze zkonstruovat fyziologickou křivku hodiny (vrchol fyziologické hodiny a s ním i zatížení bývá na konci rozcvičení a v hlavní části PJ). n Hodnocení známek únavy cvičenců (podle Zotova) nBarva kůže-zčervenání, značné zčervenání, zblednutí nPocení - malé,větší nad pasem, velké nDýchání – zrychlené,rychlé i ústy, ústy nepravidelné nPohyby– správné,na konci menší nesprávnosti, nekoordinované nVnímání – bez chyb, na konci menší nesprávnosti, reaguje jen na hlasité projevy nSubjektivní potíže – bez potíží, únava a bolesti dol.konč., bolesti hlavy a zvracení n 4.Instituce pro výchovu ve volném čase ØŠkolní družiny (činnosti odpočinkové, rekreační, zájmové ) ØDomovy mládeže (DM) –je také školské zařízení, zabezpečuje žákům středních škol kvalifikované výchovné působení , ubytování a stravování ØPreventivně výchovná péče, ústavní výchova (střediska výchovné péče, diagnostické ústavy, dětské domovy) ØStřediska pro volný čas dětí a mládeže (DDM) – jsou zařazovány do sítě školských zařízení, mají tedy nárok na státní příspěvek, zřizovatel je školský úřad, obec, církev (kroužky, kluby,jednodenní aktivity ØJunák – český skaut ØPionýr ØČeská tábornická unie ØDuha – sdružení zdůrazňuje herní aktivity, hry ØHnutí Brontosaurus – zaměřené na ochranu životního prostředí ØTělovýchovné a sportovní organizace (Sokol, Orel, Český svaz tělesné výchovy, TJ) ØOrganizace církví a náboženských společností (Salesiánské středisko mládeže) ØKomerční organizace 5. ZÁSADY BEZPEČNOSTI v pohybových volnočasových aktivitách ØPrevence úrazů - poučení dětí na 1 schůzce (před každou pohybovou jednotkou), kontrola nářadí ØPřed zahájením cvičení vydat jasné a srozumitelné organizační pokyny ØUpozornit na konkrétní nebezpečí, zajistit soustavnou dopomoc (záchranu) ØBýt vždy na nejrizikovějším místě (cvičení na stanovištích) Ø Bezpečnostní požadavky nutné z hlediska právní ochrany cvičitele ØPřítomnost ve cvičebním procesu ØUplatňování vědomé kázně cvičenců ØStálý přehled o všech cvičících ØPromyšlená organizace práce(kontrola nářadí,dopomoc) ØSprávná ukázka a vysvětlení ØKontrola vhodného úboru a obuvi ØVýuka v souladu se speciálními předpisy (plavání, lyžování, cyklistika…) ØPoskytnutí první pomoci při úrazu Ø Nejčastější chyby cvičitele ØAbsence trenéra, cvičitele v hodině ØChybná metodika (vysvětlení,zajistit záchranu, dodržovat posloupnost cviků) ØChyby v organizaci výuky (zajistit kázeň, bezpečnost..) ØNeposkytnutí informace o bezpečnosti (při plaveckém a lyžařském výcviku..) ØNezajištění podmínek výuky (kontrola nářadí, úboru, obuvi, cvičební plochy ) ØNepřiměřený úkol (věku a možnostem dětí) ØZanedbání první pomoci Ø 6. Volný čas a životní styl n - je souhrn životních forem, které jedinec aktivně prosazuje (zahrnuje hodnotovou orientaci člověka a projevuje se v jeho chování) nZpůsob využívání volného času je jedním z důležitých ukazatelů životního stylu (je důležitou hodnotou, lidé mu přisuzují různý význam) nKaždý člověk má svůj individuální systém hodnot, který se utváří aktivitou jedince ( pro někoho je největší hodnotou práce,pro jiné lidi jsou podstatnou životní náplní činnosti ve volném čase) nDůležitým ukazatelem životního stylu je i sociální interakce, vztahy s lidmi kolem nás (s kým trávíme volný čas) nPři posuzování sociálních vlivů ve volném čase hraje prvotní roli rodina (děti napodobují životní styl rodičů) n OPTIMÁLNÍM STAVEM JE UVÉST DO ROVNOVÁHY SFÉRU POVINNOSTÍ A SFÉRU VOLNÉHO ČASU A NAUČIT ČLOVĚKA ROZUMNĚ VYUŽÍVAT VOLNÉHO ČASU A FORMOVAT SVÉ ZÁJMY. 7. PERSPEKTIVY A PROBLÉMY VOLNÉHO ČASU nPROBLÉMY nNeuspokojena zůstává potřeba herních aktivit a vytváření podmínek pro ně (hřiště, klubovny) nNedostatečná základna volnočasových aktivit a zařízení v menších městech nEkonomické hledisko (pedagogové, rodiče) nProblémy v rodině nPraktické podceňování volného času (pracovní vytíženost) PERSPEKTIVY nPostupný vznik nových zařízení pro vyžití ve volném čase nInovace obsahu činností jednotlivých zařízení nZvyšuje se pružnost a komplexnost zařízení (zařízení reagují na nové potřeby) nSoučasné školy nabízejí řadu mimovyučovacích aktivit (propojení školy a mimoškolních aktivit) nUcelené soustavy zařízení volného času pro děti a mládež (navazují mezi sebou spojení, koordinují pojetí a činnost ) n Preventivní působení ve volném čase může významně ovlivnit i hodnotový systém mladého člověka, podněcuje individuální rozvoj osobnosti.