Seminář č.5 n nZákladní metody a prostředky rozvoje pohybových schopností n nSebereflexe n Základní metody a prostředky rozvoje pohybových schopností ØPohybové schopnosti-“souhrn dispozic žáka potřebných ke splnění pohybového úkolu“, základem jejich rozvoje je soustavné tělesné zatěžování v kombinaci s odpočinkem Ø ØKaždá pohybová schopnost má své optimální období rozvoje: Ø VYTRVALOST (po 8.roce) Ø SVALOVÁ ZDATNOST (9-13 let) Ø RYCHLOST (10-14 let) Ø OBRATNOST (9-12 let) Ø 1.Aerobní zdatnost Ø„ soubor předpokladů jedince provádět cvičení s určitou intenzitou“ ØRozvíjí se především činnostmi charakteristickými dynamickým nepřetržitým pohybem velkých svalových skupin (běh, plavání, jízda na kole…) ØZáměrný rozvoj aerobní vytrvalosti je možný od 9 let (doporučuje se věnovat alespoň 10 minut v hodině Tv- srdeční frekvence se pohybuje od 130-170 tepů/min.) Ø VÝBĚR TĚLESNÝCH CVIČENÍ,KTERÉ ROZVÍJEJÍ AEROBNÍ ZDATNOST ØBěh střídaný s chůzí ØSouvislý běh ØPohybové hry (štafeta na kruhové dráze) ØJízda na kole ØTuristický pochod ØPlavání ØCvičení s hudebním doprovodem 2.Svalová zdatnost Øsíla je schopnost jedince překonávat, Ø udržovat nebo brzdit jistý odpor svalovou kontrakcí Øve věku 9–13 let musíme dávat přednost tzv. přirozenému posilování, tj. vybírat všestranná cvičení (pro rozvoj většího množství svalových skupin), zvýšená pozornost by se měla věnovat velkým svalovým partiím, které zajišťují správné držení těla Metodické pokyny ØVe školních osnovách je doporučováno: Ø rychlostně silová cvičení po dobu 5–15 sekund maximální intenzitou a s intervaly odpočinku kolem 2 minut; Øvelikost odporu při posilování určujeme spíše rychlostí pohybu a počtem opakování než hmotností břemene; Øv posilování by měla převažovat cvičení s vlastní hmotností těla,prováděná rychle, výbušně, především pak u cvičení orientovaných na paže a nohy; Ømimořádný ohled musíme brát na páteř, jejíž vývoj (tak jako celé kosterní soustavy) není ukončen. To znamená zcela vyloučit cvičení, která páteř stlačují nebo jinak deformují; Ømusíme věnovat dostatečnou pozornost svalům trupu, tj. posilování břišních, prsních a zádových svalů, doporučují se opakovaná cvičení v pomalém tempu Øpožaduje se důkladné rozcvičení, protahování a uvolňování v průběhu a po skončení posilovacího bloku Ø Metoda přirozeného posilování ØPoužití přirozených prostředků k zabezpečení všestranného rozvoje svalového systému je základem pro zvyšování silové zdatnosti žáků. Základní prostředky (cvičení) jsou nejrůznější běžecká cvičení, odrazová cvičení, komplexní cvičení ve formě úpolových cvičení a her, šplh a jeho modifikace, gymnastická příprava a jiné Komplexní metoda ØZahrnuje v jedné vyučovací jednotce záměrné působení na rozvoj několika pohybových schopností, přičemž hlavním úkolem může být rozvoj silových schopností ØPro rozvoj svalové síly je třeba 6–20 opakování posilovacích cvičení, pro rozvoj svalové vytrvalosti 15–50 opakování po 1–3 sériích Ø Rychlostní metoda Øje charakteristická překonáváním nemaximálních odporů (pro dané cvičení)se zaměřením na vysokou až maximální rychlost pohybu Øpři její aplikaci ve školní tělesné výchově se doporučuje používat cvičení s překonáváním odporu hmotnosti vlastního těla (počet opakování 6–12, ve třech až pěti sériích, tempo cvičení je co nejvyšší, odpočinkový interval mezi sériemi je 2–3 minuty) Kruhový trénink (kruhový provoz) Ønejvhodnější metodicko-organizační forma pro rozvoj silových schopností Øpři tomto způsobu posilování se uplatňují ve spojení všechny principy a zásady rozvoje silových schopností, základem jsou správně vybraná cvičení a uplatněný režim práce se zaměřením na rozvoj rychlé nebo vytrvalé síly (hmotnost váhy vlastního těla, počet opakování, tempo cvičení, velikost přestávky) Øcvičení jsou prováděna na stanovištích Ø Výběr cvičení na rozvoj svalové síly ØVychází z obsahu učiva kondičních cvičení: Øplné míče, švihadla, lano, malé míče, tyče, lavičky, žebřiny, bedny, šplh na laně,tyči; Øručkování, překonávání překážek, úpolové hry, poskoky, výskoky, přeskoky přes švihadla Øpohybové hry pro rozvoj síly: Ø Stahování hada, Žabí souboj, Špičkový tanec, O zásah přes hýždě Ø 3.Rychlostní schopnosti ØRychlost se definuje jako „pohybová schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost do 20 sekund,v daných podmínkách co nejrychleji“ Ø (jde o činnost maximální intenzity, vyžadující vysokou koncentraci volního úsilí) Ø Ørychlost se spojuje s pohybovými činnostmi krátkodobého trvání, které jedinec provádí individuálně nejvyšší rychlostí, tj.v nejkratším čase (jedná se o pohyby nebo pohybové činnosti bez vnějšího odporu nebo jen s malým odporem, konané s maximálním úsilím) Ø ØPro rozvoj rychlostních schopností jsou optimální podmínky v 10–14 letech, kdy se formuje především nervový základ rychlosti Metodické pokyny Ødáváme přednost méně složitým cvičením, která musí žáci nejdříve ovládat v nižší rychlosti a ve správné technice provedení, aby je pak mohli provádět co nejrychleji; Øcvičení opakujeme tolikrát, dokud se vysoká rychlost provedení nesnižuje; Ømaximální účinnosti při rozvoji rychlosti napomáhá motiv soutěživosti; Øcvičení rychlosti by neměly předcházet činnosti vyvolávající větší únavu,proto je zařazujeme do první poloviny vyučovací jednotky; Øcvičení pro rozvoj rychlosti (jednotlivých pohybů, rychlost reakce,běžecká rychlost na krátké tratě) lze vybírat z širokého spektra drobných her, skokanských cvičení, hodů, startů z nejrůznějších poloh, běhů se změnou směru, chytání a házení míčů, švihových cvičení atd. Ø opakovací metoda ØZákladní komponenty metody: Øintenzita cvičení: maximální, cílem je provést pohyb co nejrychleji; Ødoba trvání: 5–20 sec; Øinterval odpočinku: 2–5 min; Øpočet opakování: 3–5krát v jedné sérii, celkem 3–5 sérií (15–20 opakování); Øodpočinek: aktivní Výběr cvičení na rozvoj rychlostních schopností Øběh na krátké vzdálenosti 10–30 metrů; Øběh se změnami směru; Ørůzné formy štafetových přeběhů; Østarty z různých poloh s výběhem do 10 metrů; Øprvky běžecké abecedy; Øvšechny druhy hodů a vrhů (rychlost pohybu paží); Ørychlé skoky, výskoky, poskoky, odrazová cvičení; Ødrobné pohybové hry Ø 4. Stimulace obratnostních schopností ØObratností se rozumí schopnost realizovat přesně složité časoprostorové struktury pohybu a definuje se jako „souhrn schopností lehce a účelně koordinovat vlastní pohyby, provádět složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby“ ØNejlepší předpoklady pro záměrný rozvoj obratnostních schopností je v 7–10 letech (ve školní tělesné výchově se jedná o získání co největšího množství pohybových zkušeností prostřednictvím soustavného osvojování pohybových dovedností a základů sportovní techniky) Ø Metodické pokyny Øpoužívat co největší počet cvičení a obměňovat je v provedení i podmínkách; Øprovádět vybraná cvičení v mnoha různých obměnách (nejrůznější variace provedení, změny rytmu, pohybu na signál); Øprovádět cvičení v měnících se vnějších podmínkách (cvičení spojená s překonáváním překážek ve snazších a ztížených podmínkách, s lehčím nebo těžším náčiním, ve dvojících, skupinách, v různých terénech,na různém podkladu; Økombinovat již osvojené dovednosti; Øcvičení provádět pod „tlakem“, v co největší rychlosti, s rozhodováním, s výběrem variant a stupňováním jejich složitosti; Øzařazovat cvičení po předchozím zatížení (otáčení, kotouly, poskoky s obraty); všechny uvedené formy je třeba neustále střídat a obměňovat. Metoda střídavého a opakovaného zatěžování ØDominující složkou je obsah pohybové činnosti, její složitost, v zásadě u snadnějších koordinačních cvičení (zahrnují jen části těla nebo nevyžadují vyšší úroveň silových nebo rychlostních schopností) lze provádět větší počet opakování. ØPři náročnějších cvičeních se doporučuje 6–8 opakování. Ø Výběr cvičení na rozvoj obratnostních schopností Øakrobatická cvičení; Økotouly, přeskoky, cvičení rovnováhy; Øcvičení s náčiním (švihadla, tyče, míče, míčky); Øcvičení na trampolíně; Øpřemísťování předmětů (zvedání, přenášení); Ømanipulování s předměty (míčky, míče); Øházení, vrhání; Øsportovní hry (základní činnosti); Øpřekonávání překážek (slalomové dráhy, terénní překážky); Ødrobné pohybové hry; Øasymetrická cvičení. Ø SEBEREFLEXE npokud se tématem reflexe stává vlastní já, hovoří se o sebereflexi n nje to vlastně zájem učitele zjistit kvalitu či efektivitu své pedagogické činnosti n nje proces, v jehož průběhu získává učitel cíleně a systematicky zpětnovazebné informace SEBEREFLEXE nSlouží k sebekritickému hodnocení vlastního pedagogického působení nvýsledkem procesu sebereflexe je plán či záměr učitele, kterým chce své pedagogické působení zkvalitnit nebo inovovat npředpokladem pro efektivní výchovně- vzdělávací činnost učitele je jeho soustavné a systematické studium nSebehodnotící testy slouží pouze jako orientace k lepšímu sebepoznání a jako podnět k zamyšlení http://kompetence.rza.cz/www/index.php?id=11 Struktura procesu sebereflexe 1.Nastartování procesu – podnět k sebereflexi (konkrétní zkušenost)-proběhne na základě zájmu učitele, vychází z výchovně-vzdělávacího procesu 2.Fáze posuzování- učitel posuzuje svou činnost a její efektivitu (reflexivní zkušenost) 3.Fáze vnitřního dialogu učitele a hledání odpovědí na otázky: Proč byli žáci pasivní-aktivní, netvořiví-tvořiví ? atd. Co bylo příčinou toho jevu ? 4.Fáze projektování dalších postupů a syntéza závěru (tvorba plánu) UČITEL nvyužívá sebereflexi n nVěnuje pozornost potřebám žáků nPlánuje výchovně-vzdělávací proces nMá potřebu zpětné vazby nUplatňuje strategické myšlení nJeho závěry jsou utvářeny na základě důkladného poznání žáků i situace nMá potřebu dalšího vzdělávání a zdokonalování nnevyužívá sebereflexi n nOrientuje se na sebe nebo na učivo nJeho perspektivy jsou krátké nebo žádné nSpoléhá na osobní zkušenost nPreferuje vzdělávání a učení pokusem a omylem nZávěry dělá unáhleně bez zkoumání příčin n nNemá potřebu dalšího vzdělávání nDiagram (str.60 –učitel příprava na profesi)