Inovace studijního oboru
Regenerace a výživa ve sportu
(CZ.107/2.2.00/15.0209) 1
 Extracelulární
 Intracelulární
U dospělého člověka voda tvoří až 66% hmotnosti (
čím víc tukové tkáně, tím míň vody)
– novorozenec - až 80 % hmotnosti těla
Intracelulární tekutina (ICT)
28 litrů
40% tělesné hmotnosti
Extracelulární tekutina (ECT)
14 litrů
20% tělesné hmotnosti
Tkáňový mok ( 10,5 l)
Plazma (3,5 l)
Celková tělesná voda ( CTV)
42 litrů 60% tělesné hmotnosti
Tělesná hmotnost
100% 70 kg
 draselné ionty, méně hořečnatých a
fosforečnanových
 hlavně sodné a chloridové ionty, méně vápenaté,
hydrogenuhličitanové, živiny, plyny
dělí se na
 krev (6-9 %) - tekutina proudící v cévách
 mízu (lymfa) - tekutina proudící v cévách
 tkáňový mok (14 %) - životní prostředí všech tkáňových buněk; není
specializovanou tekutinou (jako krev)
 krev a tkáňový mok jsou od sebe odděleny stěnami cév( umožňuje
prostupnost vody )
 v obsahu solí jsou na tom stejně
 liší se obsahem bílkovin (tkáňový mok neobsahuje větší molekuly
bílkovin - nepropouští je stěna vlásečnic )
 každá změna je rychle upravena => stálost vnitřního prostředí
(homeostáza) => správná činnost buněk
Funkce tělních tekutin
 transportní: přenos živin, plynů, hormonů,
odvádění metabolitů,
 obranná: zajištění imunity, krevní srážlivosti
 termoregulační: rozvádění tepla z metabolicky
aktivních orgánů do periferie těla
 4,5-5,5 l
 8% hmotnosti
 pH krve: 7,4 (7,35-7,45)
 ztráta krve :
500-800 ml → bez následků,
obnova během několika hodin,
z tkáňového moku a sleziny
>1,5 l krve → ohrožení života
 denně se obnovuje asi 50 ml krve, 18 l za rok
Tvořena
 krevní plazma (55 %)
 krevní částice (45 %):
erytrocyty (červené krvinky)
leukocyty (bílé krvinky)
trombocyty (krevní destičky)
hematokrit (poměr mezi objemem krevních elementů a plazmy)
- ženy 41 - 59 %
- muži 46 - 54 %
 erytrocyty 4.2 – 6.0 x1012/l ( 4,5 – 5 mil. v mm3)
 leukocyty 3 – 11 x109/l ( 7 – 8 000 v mm3)
 trombocyty 170 – 360 x109/l ( 200 – 500 tis. v mm3)
T-lymfocyt
(thymus)
B-lymfocyt
(kostní dřeň)
lymfoidní prekurzor
erytrocyt
erythroidní prekurzor
monocyt žírná buňka eosinofil basofil neutrofil
trombocyt
megakaryocyt
myeloidní prekurzor
pluripotentní kmenová buňka
1. respirace (transport O2 a CO´2)
2. výživa (transport vstřebaných živin)
3. transport odpadních látek metabolismu
4. ABR
5. vodní hospodářství
6. termoregulace
7. imunitní funkce
8. transport hormonů
9. transport dalších látek (stopové prvky, vitamíny,
farmaka…)
10. hemokoagulace
– nažloutlá :
91 % voda
8 % organické látky
1 % anorganické látky
organické látky: bílkoviny (albuminy, globuliny, fibrinogen, hormony), cukry
(glukóza), tuky (cholesterol)
anorganické látky: ionty Na, Ca, K, HCO, Cl, P
sodík 135-150 mmol/l, draslík 3.8-5.5 mmol/l, vápník 2.0-2.75 mmol/l, hořčík 0.66-0.94
mmol/l
 proteiny 70-80 g/l ( albuminy, globuliny, fibrinogen)
 sacharidy - glukóza 3.3-6.1 mmol/l
 lipidy 4 – 9 g/l ( triacylglyceroly, cholesterol, fosfolipidy, volné mastné kyseliny)
 močovina 2-7.5 mmol/l
sedimentace (rychlost klesání krevních částic)
– závisí na bílkovinách krevní plazmy (rozmnožení globulinů a fibrinogen
zrychluje sedimentaci)
– dále závisí na obsahu tuků v plazmě, na pH
– ženy 4-7 mm/hod., muži 1-3 mm/hod
 V důsledku hormonálních podnětů na začátku zátěže zvýšení
počtu erytrocytů (vyplavení z kostní dřeně)
 Při déletrvající zátěži ( ztráta tekutin) - relativní zvýšení počtu
erytrocytů(maratónci průběhu závodu zvyšují hodnoty
hematokritu na 50 – 55 %)
 leukocyty při tělesné zátěži stoupají (leukocytóza) -se zvyšující se
intenzitou zátěže, ale vytrvalostní spíš leukopenie
 trombocyty beze změny
Po přerušení zátěže se změny počtu krevních elementů vrací v krátkém
časovém intervalu k výchozím hodnotám. Při nadměrném fyzickém,
psychickém i emočním zatížení, při intenzivním tréninku i významné
soutěži však byly přechodně (na několik hodin i dnů)
 Cukry : poměrně stabilní hodnota
glykemie : 3,3 – 5,5 mmol/l
maximální a submaximální intenzita : pozátěžová hyperglykemie ( až 10 mmol/l)
střední intenzita : hypoglykemie
 Laktát :
V klidu : 0,5 – 1,5 mmol/l
Po zatížení : až 16 mmol/l
 Tuky
Maximální intenzita : klesají
Nízká intenzita : stoupají
 Bílkoviny
zmnožení
 Voda
počátek aktivity přesun do činného svalu , pocení
 Delší dobu trvající vytrvalostní
aerobní trénink vede ke zvětšení
množství krve ( nejprve se zvyšuje
objem plazmy, po 2 až 3 týdnech i
počet červených krvinek a celkové
množství hemoglobinu
Zvýšení objemu plazmy je však
výraznější ( to se projeví snížením
hematokritu a snížením viskozity
krve s následným příznivým
ovlivněním krevního oběhu
(cirkulace).
 Za adaptační změnu považujeme i
zvýšení množství červených krvinek,
při pobytu ve vysokohorském
prostředí ( 2300 m 4 týdny, po 8
týdnů)
 Zvyšování počtu erytrocytů zlepšuje
podmínky pro transport kyslíku z plic
 nejčetnější buňka lidského těla
 bezjaderné, 95 % sušiny je hemoglobin
 žijí cca 4 měsíce
 povrch všech erytrocytů je 2000× větší než povrch
těla
 v 1 erytrocytu je 265 miliónů molekul hemoglobinu
 za svůj život urazí asi 1000 km
 rozpadají se ve slezině a v játrech, pohlcovány
buňkami retikuloendotelové soustavy
 z hemové skupiny se tvoří bilirubin (žlučové
barvivo)
stimulace
 Erytropoetin
( doping)
 somatotropní
hormon
 thyroxin
 renin-angiotensin
 testosteron
inhibice
–glukokortikoidy
–estrogeny
– v červené kostní dřeni ( plod – játra a slezina)
– pro tvorbu nutný: Fe, B12, kyselina listová
– Fe z rozpadlých erytrocytů, doplnění potravou
– nevyužité Fe se váže na bílkovinu feritin, ukládá se
do zásoby ve tkáních
– hormon erytropoetin (vylučuje se v ledvinách)
– denní potřeba železa: muži 12 mg, ženy 14-18 mg
 rozrušování povrchu erytrocytů, vystupování Hb
 způsobeno:
hypotonickým prostředím,
fyzikálními vlivy (teplota, silné třesení),
chemickými látkami (tuková rozpouštědla),
jedy (bakterií, hadů, pavouků)
 hladina v krvi 120-180 g/l
 globin se rozpadá na AK
 hem – bilirubin (žluč)
 bilirubin – urobilinogen
 v potravě Fe3+, ale snáze se vstřebává Fe2+
 žaludeční šťáva a vitamín C pomáhají redukci Fe, (proto
po resekci žaludku vzniká anémie)
 vstřebávání v horní části tenkého střeva
 hladina Fe2+ v séru 10-35 mol/l
 apoferitin (váže Fe v buňkách)
transferin ( přenáší Fe plazmou)
hemosiderin (zásobní forma)
3%
27%
70%
hemoglobin
feritin
myoglobin
 protein obsahující jeden
globin a hemovou
skupinu(v některých
svalech a v myokardu funkce
hemoglobinu )
 kyslík se uvolňuje jen
při velmi nízkých pO2
(dlouhotrvající
kontrakce)
 přebírá kyslík od Hb z
krve
 pokles hladiny Hb a počtu erytrocytů
 poruchy erytropoézy: aplastická a., renální a.
(erytropoetin)
 poruchy syntézy DNA: megaloblastová a.
(nedostatek vitamínu B12)
 poruchy syntézy Hb: thalasemie, srpkovitá
anémie
 nedostatek Fe: krvácení (GIT)
 hemolytické anémie: hadí jed
 primární x
sekundární
 7-8 mil. ery, HK
70%
 polycythaemia
vera: vzácná, kůže
modročervená,
překrvení spojivek
– průsvitné buňky s
jádrem
– 4 000-10 000/mm3, při
nemoci počet stoupá
– nejvíce odpoledne,
nejméně ráno
– délka života - hodiny,
dny, týdny, roky
Dělí se na:
granulocyty: barvitelná
zrníčka v cytoplazmě,
členité jádro, většinou
schopné fagocytózy,
obsahují enzymy
agranulocyty: bez zrníček,
nečleněné jádro
 granulocyty
 neutrofilní : schopnost měnit svůj tvar, prostupovat cévní stěnou
(diapedéza), zmnožené při zánětech
 eosinofilní : zmnožené při parazitárních onemocněních
 bazofilní : aktivace imunokompetentních buněk, produkují protisrážlivé a
vasodilatační látky
 agranulocyty – lymfocyty
– B-lymfocyty: tvorba protilátek (humorální imunita), rozpoznání antigenu
na základě struktury makromolekul, proliferace (namnožení buněk),
paměťové buňky
– T-lymfocyty: buněčná imunita, diferenciace (několik typů), regulace
imunitní odpovědi B-lymfocytů
 agranulocyty – monocyty (3–8 %)
 makrofágy, největší fagocyty
 v některých tkáních (slezina, játra, lymf. uzliny, vazivo, místa hrozící
infekce)
 poškození tvorby - jedy
 je schopnost organismu rozpoznávat cizorodé
makromolekulární látky, bránit jejich vniknutí do organismu
 zajišťovat likvidaci cizorodých látek v organismu
Rozlišujeme imunitu:
1. látkovou (humorální)
2. buněčnou
 Imunita se v organismu uskutečňuje imunitní reakcí
 Cizorodé makromolekuly (bílkoviny, nukleové kyseliny,
polysacharidy)se nazývají antigeny
 Proti antigenům organismus vytváří specifické proteiny
nazývané protilátky
 Imunitní reakce = specifická vazba mezi antigenem a
protilátkou
nespecifická
specifická
 zásadní funkci lymfocyty
Rozeznáváme
• B lymfocyty
 pocházejí z kostní dřeně, mohou se měnit na plasmatické buňky
 produkující protilátky
• T lymfocyty
 jsou závislé na thymu, pomáhají při tvorbě protilátek a fagocytární funkce
 vykonávají imunitu buněnou.
Látková imunita spočívá v tvorbě specifických protilátek – imunoglobuliny
Imunoglobuliny :
IgG, IgM, IgA, IgE a IgD.
- jsou obsaženy v krevní plasmě
 Na membráně vázané
protilátky – receptor
pro rozpoznání
specifického antigenu
 Po navázání B buňka
je stimulována k
dělení a tvorbě téže
protilátky
 při prvním setkání s antigenem organismus
odpovídá primární imunitní odpovědí
 Za několik dní jsou prokazatelné protilátky
 při druhém setkání s antigenem je již v
organismu zásoba paměťových buněk a
sekundární odpověď je intenzivnější.
 Buněná imunita je
zprostředkována T
lymfocyty
 Thymus (brzlík)
prodělává v průběhu
života velké změny,
maximum dosahuje
mezi 2-3 rokem, po
pubertě involuje.
 Významným mechanismem buněčné imunity je
fagocytóza
 Imunita je rozhodující pro přijetí neb o odmítnutí
transplantátu
 Pro potlačení imunity se používají
imunosupresiva
 Nepřiměřené intenzivní imunitní reakce - alergie
 Podněty vyvolávající alergii se nazývají alergeny
 působí-li vlastní bílkoviny jako antigeny dochází k
autoimunitní reakci
 netvoří protilátky
 Imunita vrozená
 Imunita získaná
• Imunita přirozená
• Imunita umělá
aktivní
pasivní
• Imunita specifická
- zprostředkovaná B a T lymfocyty
• Imunita nespecifická
- kůže, sliny, žaludeční šťáva,
fagocyty, horečka
 poruchy imunity
 AIDS– syndrom získaného selhání imunity (vyvoláno
retrovirem HIV)
 autoimunitní choroby : vytváření protilátek proti vlastní
tkáni
 Alergie : uplatňují se postupně imunoglobuliny IgE,
bazofilní granulocyty a z nich uvolněné mediátory
(histamin, serotonin, tromboxany, prostaglandiny) –
působí otoky, křeče hladkých svalů (astma), rýmu,
oběhové a dýchací potíže
(cévy – otoky, hlenové žlázky – rýma, nervová zakončení
– svědění)
- anafylaktické typy (sekundy až minuty) – pyly
- oddálené typy (dny) - plísně, bakterie
– útržky buněk kostní dřeně
– zástava krvácení: shlukování a rozpad trombocytů v
místě poranění + serotonin (zúžení cévy)
– shlukování a rozpad – zátka
– obsahují hemokoagulační látky
Trombocyty :
Adheze na kolagen
Agregace ( shlukování)
Metamorfóza na kulovitá
Sekrece : serotonin ( vazokonstrikce )
Vnitřní a zevní systém
aktivují plazmatický faktor X
působí na protrombin → trombin
působí na fibrinogen → fibrin
→ vytváří se krevní koláč ( definitivní
trombus), na okrajích sérum (= plazma
bez fibrinogenu)
– ztráta krve: náhlá do 1,5 litru, pomalá
do 2,5 litru
– protrombin se tvoří v játrech – nutný
vitamin K ( střeva)
– srážení krve se zpomaluje chladem
 poruchy hemokoagulace (koagulopatie)
nebo fibrinolýzy
 hematomy, kloubní krvácení
 poruchy činnosti trombocytů
 petechie
 defekty cév
 petechie
 Quick: vnější část kaskády
 tkáňový tromboplastin, Ca2+
 INR 0.8-1.2, 70-125 %
 warfarin
 APTT: vnitřní část kaskády
 parciální tromboplastin, aktivátor kaolin, Ca2+
 25-42 s
 heparin, hemofilie A
 aglutinogeny v membránách erytrocytů (A, B, AB, 0)
 aglutininy gamaglobuliny v plazmě (anti A, anti B)
Rh systém v membráně erytrocytů antigen (+, -)
– aglutinogeny se objevují v krvinkách již v 6. týdnu života
embrya, aglutininy 10. den po porodu
– krevní transfuze nahrazuje tekutinu i krvinky a důležité
látky
– krevní konzerva – krev se mísí s konzervačním roztokem,
obsahuje protisrážlivé činidlo a glukózu, skladuje se při
2-4 °C na 21 dnů
– autotransfuze

Genotyp Skupina Aglutinogen Aglutinin
00 0 ---- anti-A, anti-B
0A, AA A A anti-B
0B, BB B B anti-A
AB AB A, B ----
 geografické i časové rozdíly
 nejvíc A: oblasti u Atlantického oceánu,
Eskymáci (60%)
 nejvíc B: jihovýchodní Asie, Indie (40%)
 nejvíc 0: američtí Indiáni (100%)
u nás: A-42 %, B-18 %, 0-32 %, AB-8 %
 univerzální dárce, univerzální příjemce,
autotransfúze
 85% bělochů Rh+, 99% Asiatů Rh+
 klinický význam:
1.transfúze Rh inkompatibilní krve
2.těhotenství: matka Rh negativní a plod Rh pozitivní
(fetální erytroblastóza, jádrový ikterus)