vyšší škola jízdy
Ať někdo skáče na kole rád či nikoliv, téměř nikdo se při jízdě v terénu občas nevyhne potřebě překonat překážku seskokem - od obrubníku po vyšší přírodní schod. To vše lze považovat za trik zvaný drop. Moderní freeridová vlna navíc tento prazákladní způsob překonání výše zmíněných přirozených překážek povýšila na něco významnějšího, na prvek, který když se dožene do extrémů, budí v očích přihlížejících němý úžas, ale i hrůzu.
ÍNj*
Drop tak můžeme chápat stejně dobře jako jeden z mnoha čistě praktických prvků v rámci našich jízdních schopností, ale i jako umění, kterým se hodláme předvést před kamarády. Dropovat se dá z různých překážek - obrubníky, skalky a skály, lávky či jiné umělé překážky. Na tom, z jaké výšky hodláme seskočit, do jisté míry závisí i výběr kola. Je sice zřejmé, že ti, kdož mají techniku hlubokého seskoku dobře zvládnutou, skočí na pevném kole bez problémů tam, kde by jiní odvahu našli jen na vysokozdvihém FR speciálu. Obecně ale platí, že kolo s vyššími zdvihy a odpovídajícím nastavením (vyšší tvrdost pružin či tlak vzduchu) pomůže snáze utlumit dopad a zároveň i napravit či jen zkorigovat chyby jezdce.
Počítat je třeba také s tím, že nepovedené dopady, i ty co neskončí pádem, ale jen určitým zaváháním, působí kolu velké zatížení a mnoho dílů může trpět. Nejčastěji jsou to
ložiska, čepy zadní stavby, tlumič a vidlice, řídítka, představec a především výplet. Předtím, než se pustíme do hlubokých seskoků, je vhodné všechna tato místa podrobit kontrole (při pravidelném dropování je třeba počítat s ohledem na bezpečnost s pravidelnou výměnou zejména řídítek atd.).
Není drop jako drop
Z překážky ve výšce íze teoreticky seskočit dvěma způsoby - v rychlosti za jízdy nebo trialovým stylem z místa. V dnešním dílu vyšší školy jízdy se přitom hodláme zabývat prvním případem, i když oba styly mají své jasně definované průsečíky. Proto jen krátce k druhé možnosti, která spočívá v tom, že před hranou překážky zvedneme bike na zadní kolo, následně pohybem těžiště a krátkým impulzem do pedálů jej vyšleme vpřed a dolů. Přistávat bychom měli vždy primárně na zadní kolo pro větší stabilitu dopadu. Nyní
již podrobně k první variantě, kterou v praxi asi využijeme častěji.
132   I   VELO 6/2008
CITEL
Kamil Tatarkovič (22)
Kamil v poslední době pomerné často spolupracuje s našim vydavatelstvím - at už jako autor pro Velo nebo režisér a aktér v jedné osobě na DVD Czech Around, příloze novinky v podobě časopisu MTB FreeRide. který najdete na pultech zhruba ve stejném čase jako toto vydáni Vela. Vedle studia na Palackého univerzitě v Olomouci, obor rekreologie. se v rámci RB-Suzuki týmu věnuje primárně závodům ve 4X, příležitostně pak sjezdu. Tak jako mnozí jiní i on začínal na BMX kolech, poté pokračoval s trialem. Velká část z jeho dosavadních umístění ve Světovém poháru ve 4X byla v první desítce, obzvláSt úspěšnou sezónu prožil v roce 2006, kdy mimo jiné okusil i vitězstvl v SP. Mezi jeho zálibami dominuji vedle kola lyže. snowboard, počítač a foťák.
Zkouška nasucho
Ač může mít někdo pocit, že skočit obrubník či skalku neni žádné uměni, vždy je lepší začít s výukou pěkně od začátku, krůček po krůčku. Hlavním pravidlem je na hraně skoku „trhnout" za řidítka tak, abychom dokázali udržet přední kolo po celou dobu letu výše než zadní, na které budeme dopadat. K tréninku této schopnosti postačí na zem za sebe rozmístit například několik klacíků a přejíždět je v malé rychlosti tak, abychom přední kolo zvedli v okamžiku, kdy se dotkne této překážky. Následně jej musíme udržet ve vzduchu tak dlouho, než tu samou překážku přejede kolo zadní. Nesmíme si ale pomáhat šlapáním, vše závisí jen na práci rukou a těžiště, které posouváme vzad nad zadni kolo.
vyssi sKoia jizdv

M

.-*#
%*s
První schůdek
V dalším kroku si najdeme středně velký schod, jedno zda přírodní či umělý, a zkoušíme v podstatě tu samou techniku. Cílem zde je de facto onen schod sjet po zadním kole v malé rychlost: tak, aby se přední dotklo země až za touto překážkou.
Príprava na skok
Jakmile máme základni metodiku seskoku zvládnutou, již nic nebrání pustit se do vyšších dropu. Než budeme skákat, je vhodné si předem námi zvolenu překážku zrakem prostudovat, určit si, odkud se budeme rozjíždět a ze kterého místa odrážet Pokud na onu vybranou hranu nevede žádná výrazná stopa, není nic jednoduššího, než si ji vytvořit buď rýhou v hlíně, nebo jiným způsobem (navigační koridor z klacíků, šipky kreslené křídou na zemi atd.).
134   I   VELO 6/2008
Nájezd
V začátcích je také důležité zvoiit správnou rychlost a rovněž si najít i dostatečně dlouhý, přehledný a pokud možno přímý prostor pro rozjezd. Pokud totiž budeme k dropu najíždět ze zatáčky, môže se stát, že se před odrazem nestačíme srovnat do optimální svislé polohy, což muže poznamenat celý let a samozřejmé i dopad.
Odraz a let
Jedněmi ze základních pravidel tedy je soustředit se jak na boční stabilitu, tak i na rovnovážnou polohu nohou na pedálech -chodidla jsou v rovině. Stejně tak je důležité celé tělo v letu zpevnit, aby bylo připraveno na náraz přicházející s dopadem. Zásadním prvkem z tohoto pohledu je pevné držení řídítek.
vyssi sk
Fatální chyba
Dropování obecně není při dodržení základních pravidel až tak náročné a nebezpečné, jak vypadá. To nejhorší, co se může stát, je zaváhání na hraně při odrazu, následované nedostatečným přitažením řídítek - zdvihnutím předního kola. To se stalo i našemu žákovi, který se z důvodu nepřehledného nájezdu a chvilkové paniky v rozhodujícím okamžiku málem odporoučel hlavou přímo k zemi. I z toho vyplývá, že pokud vás něco podobného láká, není dobré vyrážet „ke studiím" osamoceně.

Upozornění
Ač se takovéto skákáni zdá být po fyzické stránce dosti nenáročné, vězte, že druhý den jeho následky sami pocítíte, zejména v podobě únavové bolesti zad. Kdo to tedy myslí s dropováním hodně vážně, neměl by zapomínat na přípravu v posilovně, aby svaly, zejména horní poloviny těla, byly s to udržet i nepodařené dopady.
Dopad
Další z důležitých pouček je, že při dopadu nesmíme nechat všechnu práci jen na odpružení našeho kola, nýbrž pomoci i tělem. V letu zpevněné tělo a natažené ruce se proto musí pří dopadu uvolnit a sílu nárazu utlumit pokrčením v loktech a kolenou. Pozor jen. ať ani tuto část skoku nepřeženete - na řade videí najdete záběry jezdců, kteří se při dopadu praštili o řídítka, v lepším případě integrální helmou s chráničem úst.
Růst s rozvahou
Po chvíli cviku každý sám na sobě pozná, kolik jistoty cítí při odrazu, letu a dopadu, a podle toho může volit výšku a náročnost skoku. Vždy je ale dobré postupovat krůček po krůčku a náročnost (výšku) stupňovat plynule, než se samou radostí z několika málo vydařených skoků vrhnout do něčeho, na co by nám síly nestačily.
ZPOVED ZAKA
Před akcí panovala v mém okolí zvláštní atmosféra: „Nezabij se!" Ač už jsem se před
touto zkušeností zkusil sem tam skočit z trochu větší výšky, neodvážil bych se tvrdit, že
to umím. Ocenil jsem proto, že jsme začali pěkně od základů. Poté, co jsem si zkusil pár
menších dropíků, jsem se tak nějak přirozeně namotivoval (a tal
i do těch velkých. Ty samé, které jsem při příchodu považoval za mi
mi najednou byly blíž. Z chvilkového pocitu neohrozenosti jsem se rychle vrátil zpět
na zem, téměř doslova. Poslední drop. jen o kousek vyšší než ten předchozí, ale
z psychologického hlediska náročnější z důvodu nepřehledného nájezdu, mě na poslední
chvíli polekal, na hraně jsem nezatáhl pořádně za řídítka a po hlavě se řítil dolů. Naštěstí
vidlice a ruce celou situaci zachránily a já skončil jen s naraženým kolenem a zadnicí. Ten
den jsem už původní jistoty nedosáhl, teď ale přesně vím, kde byla chyba, a příště...
136   I   VELO 6/2008