stabilita a rovnováha Zvládnutí základní stability je jezdeckou dovedností, kterou jsme se při jízdě na kole učili jako vůbec první. Zlom přišel v okamžiku, kdy nám rodiče sundali pomocn kolečka, případně jejich ruka nenápadně pustila sedlo. První stupeň stability tak zcela samozřejmě zvládá každý z nás, pojďme se ale nyní posunout dále.' Při jízdě v terénu, ale třeba i ve městě nastává řada situací, kdy je stabilita zásadním činitelem pro bezpečné pokračovaní. Chléb se většinou láme v nízkých rychlostech, jelikož pokud jedeme plynule a vyšším tempem, gyroskopický efekt rotujících kol nám udržení rovnováhy výrazně usnadňuje. Schopnost dobře držet rovnováhu pak můžeme potřebovat ve vybraných technických sjezdech, výjezdech, na úzkých pěšinách nad srázem a podobně. Také schopnost udržet se na kole i po zastavení bez sundání nohy z pedálu se může hodit, a to rozhodně nejen na křižovatkách - krátkým zastavením si můžeme pomoci na kraji neznámého sjezdu, který si prohlédneme, vybereme vhodnou stopu a teprve poté se jej vydáme zdolat. Moderní technické pojetí terénní cyklistiky v základu vycházející z volného ježdění v hlubinách kanadských hvozdů některé z nás ale láká využít umění stability i k dalším, vpravdě spíše trikovým záležitostem. Základními stavebními prvky konstrukcí v bikeparcích, ale i na plácku za domem bývají různě široké a rozličně vysoko položené lávky. Schopnost pokořit i takovéto překážky může pro někoho představovat zbytečné předvádění a pro jiného zase otázku základní bikerské cti. Buďme ale upřímní, koho někdy nelákalo přejet si nějakou tu lávku, při výletu do cesty náhodou postavivší se mostek Či si jen tak zablbnout na vyvýšeném obrubníku? (šh) Foto: Štěpán Hájiček ř2 | VEL010/2008 Odpovídající tempo 3ri učení se mnoha triku pomůže, když nás někdo vede. Stejně tak i při lácviku jízdy po úzké stopě se hodí, když zkušenější instruktor jede první i žák jedoucí v blízkosti za ním si podle něj srovná tempo, odpozoruje, í a již dosti specifickou možností je jízda po kladině, která svou šíří jen zlehka přesahuje šíři pláště. Zde již jde ale spíše o pilování stylu než nutnou dovednost. Opět platí výše řečené - je třeba zvolit vhodnou překážku s dostatečné snadným a plynulým nájezdem, přiměřenou rychlost a dívat se dále dopředu, ne jen Čistě na přední kolo. Jízda ve výšce Jízda po lávce či kladině ležící výše nad zemí se liší hlavně potřebou překonat strach, respekt z výšky. Jak vhodně poznamenal instruktor Michal Matys, každý, aniž si to možná uvědomujeme, lépe snáší větší výšku pouze na jedné straně, druhou bereme jako únikovou. Tuto skutečnost si lze snadno zjistit pouhým postavením se, projitím se či popojetím například po zídce, kde je na jedné straně výrazně vetší hloubka než na druhé. Zapomenout bychom ale neměli ani na schopnost z překážky „vystoupit". Pokud přímo na ní není možné zatavit a slézt z kola je třeba být si jist svou schopností z překážky bezpečně seskočit. Vhod tedy může přijít již probíraná dovednost - drop (Velo 6/08).